Poslední z drahokamů roku 2018 (prosinec)

Prosinec ještě neskončil, ale já jsem s ním už skončila :-) Čekají mě totiž mnohem důležitější shrnutí než to prosincové – shrnutí celého roku. A na ty se obzvlášť těším, protože právě v nich se obvykle skrývají ty největší perly.

Je to jako když si vše, co jste na té své cestě životem zažili a viděli, představíte jako různě barevné kamínky, mezi kterými se občas skrývají drahokamy. Ty každý měsíc vytáhnete a na konci roku pak mezi nimi vyberete ty největší a nejzářivější a navléknete je na niť. 

Někdo tímto způsobem sbírá ta fyzická místa, na která během roku vyrazil (výlety, dovolené). Někdo knihy, které přečetl. Já dary zkušeností a poznání. Ani ten návrat na Srí Lanku už mě tolik neláká jako loni, ani ta četba románů na dovolené jako před lety. Nechci nic víc (a nic málo) než to, o čem byla v prosinci – v měsíci darů a přání – také řeč. 

A tak se pojďme na ten prosinec podívat a vytáhnout z něj pár těch drahokamů. Třeba některý z nich zařadím do onoho náhrdelníku roku 2018.

 

Co nám přinesl adventní čas?

Co Vám přinesl adventní čas? Spíš tu předvánoční honičku, nebo spíš to předvánoční zklidnění?? No, já vím, že je dost fuška přetavit všechny ty přípravy a navíc pracovní zakončení roku, do nějakého zklidnění. (Skoro stejně nemožné jako těhotenství panny Marie :-)) Ale vždycky máme na výběr – buď tomu všemu podlehneme a nadáváme a nadáváme, nebo si v tom všem najdeme něco hezkého. 

Já sama na sebe ušila tak trochu během prosince bič navíc. A už to nikdy neudělám :-) Adventní zamyšlení, která jsem každý týden tento rok poprvé psala, během honičky adventního období zjevně nikoho moc nezajímají.

Nicméně pokud se k nim chcete vrátit v jakémkoliv období, kdy se budete chtít připravit na nějakou důležitou vnitřní proměnu, můžete tyto články využít kdykoliv.

Advent je prostě příchod a nutně nemusí být jen před Vánoci. I když z hlediska přírodních cyklů i společenského podpůrného naladění to dává největší smysl… 

• Stejně jako před Vánoci můžete si nejdřív udělat pořádek (Vánoční vůně Pronta.  A 1. adventní dárek ). Všichni víme, že vyházet to, co nepotřebujeme, vymést pavučiny a vyčistit to, co je špinavé, je super věc, která vyklidí místo něčemu novému. Jak jsem psala – berte úklid jako ve Feng šuej :-) A takový vnější úklid hodně uklidí i ve Vás. Také s tím máte tu zkušenost?? (Já mám ještě z předvánočního období pár restů, na které se rozhodně plánuji brzy vrhnout.)

  ---

• Pak se můžete rozhodnout (Adventní zamyšlení I – k čemu je nám asi tak dobré náboženství), že chcete zahlédnout alespoň jiskřičky podstaty svého bytí. Smysl svého života a způsob jeho naplnění. Nebyla by totiž škoda životem jen tak proletět a neprožít ho naplno? (Své dary k projevení můžete objevovat různými způsoby, o jednom z nich bude řeč na konci článku.) 

  ---

• Pak se připravte na to, že největším darem, kterého se Vám v životě může dostat, je dar přeměny Vašeho trápení z něčeho, co odmítáme, v něco, v čem dokážeme najít světlo, naději a sílu a nakonec i tu radost. Světlo v temnotě. Najít světlo v temnotě nicméně znamená, že nejdříve si musíme tu temnotu uvědomit a ne toužit jen pouze po světle. A znamená to také, že přestaneme svádět své trápení na druhé nebo na okolnosti. Ani Vánoce totiž například nemohou za to, jak k nim přistupujete. (viz článek Adventní zamyšlení II – Proč Vánoce čím dál víc nesnášíme, jak se zdá). 

---

• A ze všeho nejdůležitější je dát si prostor uvědomit, po čem to vlastně toužíte. Co se skrývá za tím, co děláte. ( Adventní zamyšlení II – Proč Vánoce čím dál víc nesnášíme, jak se zdá). Stejně jako za vánočními nákupy je mnohem víc než jen konzumerismus.  A pak stačí začít dělat ono proč přímo :-) Vánoce přišly se zvěstí o příchodu naděje ve splnění našeho nejhlubšího přání, které dávné generace popisují v různých kulturách různě. Stačí si tu zvěst přeložit do našeho moderního jazyka. A pak ji naplnit… 

Během adventního období jsem rozdala i pár dárků, které Vám mohli v tom všem pomoci – dozvědět se něco o poselstvích oblíbených příběhů Vašeho dětství, nebo o darech, které se mohou skrývat v trápení. Dokonce během prosince vznikl i můj druhý online kurz zdarma na podobná témata :-) Doufám, že těm, kteří si dárky vyzvedli, přišly nebo ještě přijdou vhod :-) 

A co přinesl prosinec a jeho vodní témata projektu STROM ŠTĚSTÍ?

Vodní témata se všechna nesou v duchu hlavního motta: STRACH MÁ VELKÉ OČI. Proto bývá prosinec i leden z těch náročnějších měsíců. Minimálně pro ty lidi, kteří jsou hodně ovládáni strachem. 

I tady ale máme na výběr – buď se necháme strachem pohltit, nebo naopak budeme mít radost, jak se nám daří se nebát! :-) 

V prosinci jsem si vylosovala témata PODSTATA STRACHU, CHÁPETE DŮVĚRU SPRÁVNĚ, NEJSME NA TO SAMI a KOTVA V ROZBOUŘENÉM MOŘI.

Když se v našem životě objeví strach, je dobré si uvědomit, že pochází z ran, které jsme v minulosti utržili. A že rozhodně není řešením žádná z běžných reakcí (útok/útěk), kterou má naše Ego ve svém arzenálu. Ubližuje tím nám i druhým. Nic víc. Ideální je uvědomit si, že když se té rány někdo dotkne (a vždycky se tak stane), je to spíš dobré znamení, protože konečně ta rána, kterou se obvykle snažíme nevnímat, vyplula na povrch… a Vy jste právě dostali tu úžasnou šanci ji začít léčit. Využijete ji?? 

Úplně nejlepší je dosáhnout té chvíle, kdy si řekneme, že je toho už na nás moc. (viz první prosincový článek týdne S tímhle už dál nemůžu žít). To je totiž ten okamžik, kdy si uvědomíte, že už před ničím nemusíte utíkat (konečně!), ani nad tím nemusíte přemýšlet a chodit po terapiích, abyste se z toho dostali ven. 

Druhý prosincový týden byl týden důvěry. Ten týden jsem neměla s důvěrou sama problém, ale bylo dobré si připomenout, jak moc zásadní je mít ji a správně ji chápat. Neplést si ji s rezignací nebo naivitou. A být schopen intuici („nedám to”) odlišit od obyčejného strachu. (viz článek S tímhle už dál nemůžu žít.) Když důvěra z našeho života vymizí, náš vztah k životu i k lidem kolem nás se začne rozpadat…

S důvěrou pak souvisí i téma třetího týdne (viz článek Nejste na to sami).  Někdy slýchávám, že prostě potřebujeme druhé, abychom byli šťastní. To pak hledáme a hledáme. A otázka zní, jak dlouho bude trvat, než narazíme na první zklamání našich představ. Někdy zase slýchávám, že si prostě musíme uvědomit, že jsme na vše sami… a to nás osvobodí. Přestaneme očekávat a nebudeme pak zklamaní. Ale přijde mi, že to neodpovídá ani pravdě ani zkušenosti.

Třetí týden jsem tedy psala o tom, že v neduálním světě nejsme nikdy sami. Jsme propojení.

Jde jen o to, abychom nebyli jako Měsíc, který odráží světlo druhých a občas si stěžuje, že na něj dostatečně nesvítí, ale spíš jako Slunce, které září samo. Byl to předvánoční týden, kdy jsem si na jednu stranu uvědomovala, jak jsem ráda, že mám ty, u kterých mohu hledat úlevu. Ale že také couvám před zkušenostmi, které mi připomínají, že mám být tím Sluncem :-) Ten týden mě provázel spíš smutek, že jsem před touto zkušeností utekla, než radost. 

Také jsem si znovu připomněla, jak důležité je uvést do rovnováhy všech 5 elementů v nás, abychom nalezli vnitřní rovnováhu a nebyli otrocky nálad druhých.

Poslední prosincový týden se nesl ve znamení pátrání po něčem, co nás dokáže udržet v té rovnováze i v rozbouřeném moři myšlenek a emocí (viz článek Rochníte se v myšlenkách a emocích?). Název tohoto článku mě často napadá, kdykoliv si potřebuji připomenout, že rochnit se v myšlenkách a emocích k ničemu nevede. A že není špatné, když druzí s Vámi tuto hru odmítají hrát. Není to necitlivost, může to být pomoc. Týden před koncem roku nicméně pro mě nebývá snadné nenechat se svést k myšlenkám plným strachu a nedůvěry… ještě že prosinec v předchozích týdnech přinesl pár lekcí o strachu a důvěře :-) 

V čem hledáte Vy tu svou kotvu? Já v myšlence, že strach má velké oči, a že pokud už vedu ten pohádkový život (ve smyslu cesty za osvobozením ze zakletí), tak se mohu řídit pohádkovou instrukcí prince z pohádky Princ a Večernice – „neuhýbat, nezastavovat se, neotáčet se”.

 

Víte, jaké dary jste dostali do vínku?

A ještě ona slíbená zmínka o tom, kde hledat své dary :-) 

Během prosince jsem napsala jeden velmi úspěšný článek o Genových klíčích. Je vidět, že téma skrytých darů a predispozic, je pro lidi velmi důležité. Mrkněte se a projděte si těch svých 11 klíčů. Můžete tam objevit (nebo si potvrdit) tu svou vizi. Ty své stíny a ty své dary, které můžete rozvinout, když své stíny správně pochopíte :-) Mně osobně během prosince hodně pomohlo se genovými klíči zabývat… šlo spíš o potvrzení mé intuice a znalostí. A někdy právě to člověku dodá zpět důvěru. 

Jaký byl ten Váš prosinec? Našli jste v sobě důvěru a nějaký pevný bod ve chvílích bolesti a strachu?? Jaké jsou ty největší dary, které jsou Vám dány, které jste dostali, a po kterých případně toužíte??