Nejúspěšnější článek roku 2013. Tenkrát jsem s psaním blogu začínala. Byly to většinou krátké odlehčené příspěvky, ale tam někde pod nimi se skrývaly tzv. Tajemství dle AP (Aves Passeri). Pod každičkou drobností, kterou prožíváme, se totiž pod povrchem skrývá něco mnohem víc… a když přestaneme klouzat jen po povrchu, začneme objevovat zajímavá poselství. Symbolická sdělení Života. Život je pak mnohem zajímavější, dobrodružnější, naplněnější a nakonec i šťastnější. A právě takto můj blog začínal. A zase takový bude.
Štěstí není tam, kde ho obvykle hledáme.
Ne, opravdu nemusíte čekat na partnera, na kupu peněz, nebo vysněnou práci, abyste byli šťastní. Ne, nemusíte pouze přetrpět všechny ty dlouhé chvíle, než budete mít ideální váhu, ideální postavu. A dům se zahrádkou.
(Vykašlete se na to. To fakt nemá smysl :-) A naplnění Vašich snů to nepřiblíží… spíš naopak.)
Zapomeňte na dlouhé seznamy Musíš a nesmíš, jinak…
Také jste to slýchali jako děti? Doma? Ve škole? V té době jsme ještě většinou šťastní byli, pravda? Tedy pokud jsme se dokázali radovat z toho, co jsme měli, výskat, běhat, cákat kolem sebe a usmívat se přitom na celý svět. Dokud jsme nezačali něco CHTÍT. CHTÍT něco, co jsme neměli. Něco, nač jsme chtěli dosáhnout, ale bylo to mimo náš dosah.
A přitom to pravé, nefalšované, nepodmíněné štěstí na dosah máme vždy. V každém okamžiku.
Proč po něm tedy nesáhneme? Proč se pořád TRÁPÍME a pořád na něco čekáme… a pořád něco CHCEME? Tu peníze, tu partnera, tu dovolenou u moře, nebo nejnovější smartphone?
Proč?
Opravdové štěstí otázku „proč?“ nezná. Neklade si podmínky. Stejně jako opravdová, nepodmíněná láska. Opravdové, nepodmíněné štěstí je spokojené teď a tady. To je logické, ne?
Tajemstvím opravdového štěstí, tím jedním jediným krůčkem, který nás od něj dělí, je PŘIJETÍ.
Přijetí sebe sama, přijetí lidí, přijetí celého světa. Takoví, jací jsou. Beze strachu, bez odporu, bez touhy po něčem jiném a lepším.
Je to tak prosté.
A tak nepřijatelné, že? Jako bychom se měli vzdát toho, co je nám nejcennější.
- A přitom jde jen o to přijít na to, co člověk DOOPRAVDY chce a kde to může nalézt.
- Zjistit, čeho se bojí a proč má na to plné právo. A zda je vůbec čeho se bát.
- Zjistit, co má smysl a co zcela jistě ne.
- Pochopit, že vnější svět Vás nemůže ohrozit. Že svůj život máte ve svých rukou.
- Vyměnit touhu za vděčnost a radost.
- Vyměnit strach za důvěru a naději.
- Vyměnit minulost a budoucnost za přítomnost.
- Té se plně otevřít a užít si ji s pochopením, láskyplným soucítěním a vděkem.
(Zjišťuji, že těch modrých částí s odkazy je mnohem méně než těch černých. Takže mám ještě hodně o čem psát :-))
Podle mě není většího štěstí.
Máme ho na dosah, jen jeden jediný krůček. Ale kolik kroků musí každý z nás ujít, abychom mohli udělat ten poslední?
Já jich mám v každém roce 50… 50 kroků z Absurdistánu toho našeho lpění na tom, aby se svět točil podle našich představ. Lpění na utrpení s tím spojeným…
Ano, to byl ten rok, kdy jsem poprvé přišla s nápadem na projekt Absurdistán – 5o způsobů, jakými si zcela absurdně šlapeme po štěstí. Poprvé se pak rozběhl v roce 2014. Dnes je z něj již podruhé roční projekt STROM ŠTĚSTÍ (zdarma), který není jen pro mě, ale i pro Vás. Vyzkoušejte si prožít rok 2019 úplně jinak. Zjistit, který z 50 způsobů, jak si Vy sami bráníte štěstí, je ten Váš?? Vstoupit můžete kdykoliv. Zimní, jarní, letní i podzimní kurzy odkrývají trochu jiné aspekty vnitřního štěstí. Více info a přihlášku najdete zde:
Žít je umění 
Pingback: DEVATENÁCTKA (34) - 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí - Žít je umění milovat