Sedm divů světa, aneb dary, na které zapomínáme

Další z článků z roku 2013, které by dnes již patřily na můj blog Radost z angličtiny. O tom, které jsou ty divy, se tam totiž mluví anglicky :-) Je to také jeden z článků, ve kterých jsem se začala vyjadřovat k islámské problematice. Jsem vystudovaný arabista a religionista a v arabských zemích či mezi muslimy jsem nějakou dobu žila. Dlouho jsem o islámu odmítala psát, protože jsem z toho, kterým směrem se islám začal ubírat, byla hluboce zklamaná. 


Nedávno se na mém osobním facebooku objevil jeden zajímavý status islámských stránek Islam for kids (nedivte se, byly doby, kdy jsem chtěla jet do Sýrie na stipendium studovat islámskou výchovu a vzdělávání dětí; bohužel z toho přání mi zůstala už jen ta FB stránka…).

A jsem ráda, že ji tam mám, protože postupně obrušuje hrany zklamání, které ze současného dění na poli náboženství (ta agresivita některých skupin muslimů, ta agresivita okolo církví a restitucí, to strašení koncem světa atd., atd.) cítím.

Připomíná mi ty spousty muslimů, které jsem v Egyptě, v Jordánsku, v Izraeli, nebo na Srí Lance potkala a kteří mi nijak neubližovali, nijak mě neobraceli na svou víru (jen na ni byli prostě hrdí… a co, mají se za ni stydět?), ze kterých naopak vyzařovala radost a vděčnost. Snaha žít dobrý život, vnímat své přátele.

Připomíná mi, že muslimové nejsou jen ti, kteří pohoršeně kroutili hlavou nad tím, že jsem šla bez šátku (samozřejmě zakrývající mi vlasy) po Káhiře. Připomíná mi, že jsou to normální lidé, mezi kterými mi bylo dobře a jejichž zbožnost kdysi dávno probudila moje srdce a umožnila mi najít v sobě něco, co jsem v sekulární Evropě tenkrát jako mladá holka nanacházela. V Čechách byly tenkrát jen prázdné kostely… a klid v nich. Ale klid v duši jsem nalezla až díky tomu, že se mi ten jejich Alláh 5x denně zařezával do uší :-)

A onen status? Svědčí o tom, že na islámském FB je možné najít i to, co bychom mohli najít na jakémkoliv českém, nebo anglickém webu. Je to v angličtině… trénujte, trénujte :-)):

A group of students were asked to list what they thought were the present „Seven Wonders of the World.“
Though there were some disagreements, the following received the most votes:
1. Egypt’s Great Pyramids
2. Taj Mahal
3. Grand Canyon
4. Panama Canal
5. Empire State Building
6. St. Peter’s Basilica…
7. China’s Great Wall
While gathering the votes, the teacher noted that one student had not finished her paper yet. So she asked the girl if she was having trouble with her list.
The girl replied, „Yes, a little. I couldn’t quite make up my mind because there were so many.“
The teacher said, „Well, tell us what you have, and maybe we can help.“
The girl hesitated, then read, „I think the ‚Seven Wonders of the World‘ are:
1. to see
2. to hear
3. to touch
4. to taste
5. to feel
6. to laugh
7. and to love.“
The room was so quiet you could have heard a pin drop. The things we overlook as simple and ordinary and that we take for granted are truly wondrous!
THE GIFT OF LISTENING . . . But you must REALLY listen. No interrupting, no daydreaming, no planning your response. Just listening.
THE GIFT OF AFFECTION . . . Be generous with appropriate hugs, kisses, pats on the back and handholds. Let these small actions demonstrate the love you have for family and friends.
THE GIFT OF LAUGHTER . . . Clip cartoons. Share articles and funny stories. Your gift will say, „I love to laugh with you.“
THE GIFT OF A WRITTEN NOTE . . . It can be a simple „Thanks for the help“ note or a full sonnet. A brief, handwritten note may be remembered for a lifetime, and may even change a life.
THE GIFT OF A COMPLIMENT . . . A simple and sincere, „You look great in red,“ „You did a super job“ or „That was a wonderful meal“ can make someones day.
THE GIFT OF A FAVOR . . . Every day, go out of your way to do something kind.
THE GIFT OF SOLITUDE . . . There are times when we want nothing better than to be left alone. Be sensitive to those times and give the gift of solitude to others.
THE GIFT OF A CHEERFUL DISPOSITION . . . The easiest way to feel good is to extend a kind word to someone, really it’s not that hard to say, Hello or Thank You. Friends are a very rare jewel, indeed. They make you smile and encourage you to succeed. They lend an ear, they share a word of praise, and they always want to open their hearts to us.
A gentle reminder — that the most precious things in life cannot be built by hand or bought by man.



Dalším z divů světa jsou pro mě dary našeho dětství. To, s čím jsme se všichni narodili, ale dříve nebo později jsme z toho vyrostli. Zapomněli. Nebo přestali věřit. Poselstvím našeho dětství a tomu, jak jim vdechnout po letech život, jsem věnovala knihu Vdechněte život poselstvím svého dětství a svůj druhý online kurz (zdarma) Mimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství. Bližší info a možnost vstoupit najdete zde:

Mimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized, život se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s