Hodně výjimečný článek z roku 2013. Podařilo se mi proměnit jednotlivé články měsíce do textu, který shrnul 5 základních bodů toho, jak proměnit svůj život v zázrak :-)
Náhoda (??) tomu chtěla, že mé každoměsíční účtování tentokrát připadlo na první adventní neděli. Pojmu ho tedy trochu jinak a to, co se minulý měsíc dělo na mém blogu (a tedy i ve mně), shrnu do pár základních bodů.
Obligátní pořadí prvních deseti nejčtenějších článků bude samozřejmě také – tentokrát ho naleznete v závorkách za odkazy, které dostatečně bdělí čtenáři v textu jistě najdou :-) Už jste četli článek, který by měl hlavu a patu, skládající se z 26 odkazů na články, které vyšly v minulém měsíci?!
Tak tedy s chutí do toho, snad to hlavu a patu mít bude :-)
Jak proměnit svůj život v zázrak v 5 bodech!??
1. Co opravdu potřebujeme znát?
Ve škole nás učili spoustu věcí. Číst a psát, fyziku a ještě mnoho dalších užitečných věcí. Každý z nás alespoň některé z nich dnes a denně potřebuje. K životu, k práci. (Takové integrály třeba si počítám kdykoliv jdu nakupovat…). Žít ve společnosti jsme se většina z nás naučila, máme potřebné znalosti a dovednosti k tomu, abychom byli platnými občany naší socialistické (ach pardon, mě ZŠ a SŠ formovala za socialismu) vlasti. Tedy alespoň co se vyrábění nejrůznějších užitečných produktů týká…
Jenže, bohužel, ve škole se neučilo, jak žít tak, abych byla šťastná a spokojená jak já, tak lidé okolo mě.
A tak to někteří řeší tím, že uspokojují hlavně sebe a jiní tak, že uspokojují hlavně ty druhé, bez ohledu na své vlastní potřeby (třeba být přijímán, uznáván, milován, být autentický atd., atd., je jich dlouhá řada).
A neučilo se ani to, to důležité se skrývá pod povrchem, že ne všemu je možné věřit (jde o mozek, ne o oči) 8), a proto je důležité být bdělí.
2. Pod povrchem hmatatelných věcí se skrývají poklady – ty skutečné hodnoty.
Skutečnost je totiž jiná, než jsme si ji zapamatovali ze škol (viz. například onen článek o „snadnosti“ psaní). Zapomněli jsme na skutečný strach (viz článek o Dušičkách), jen si na něj hrajeme. Opravdu procházet děsuplnými místy a vidět zakrvácené přišery (1) na vlastní oči není legrace, ani když to pak zpětně jako legraci můžete brát. Strašíme sami sebe, strašíme děti, ale místo opravdové lítosti, vzbuzujeme jen pocity viny, a místo opravdové bázně jen strach. Pokud v tom reji zábavy vůbec něco. Jen si vzpomeňte, jak slavíme Mikuláše.
Zapomněli jsme na skutečné dary – skutečné divy světa (4)- a slavíme jen prázdnou lež (6). Svátky klidu a míru? Kde? Snažíme si dary koupit, ale to, do čeho dáváme tolik peněz, žádnou skutečnou hodnotu nemá. Za den, týden, měsíc, půl roku se radost rozplyne jak pára. Říkáte že nešlo o tu věc, ale o to obdarování? Pak obdarovávejte. A bohatě. Ale ty největší dary nejsou ty, které koupíte… ani ty, které musíte shánět… a které nám přinášejí spíš neštěstí… (2)
To, s čím se denodenně setkáváme (včetně svátků ) (9), můžeme prožívat dvěma zcela odlišnými způsoby.
Jako běžný sled událostí a prožitků, zaplněný věcmi a lidmi. Můžeme je prožívat podobně jako ostatní. Nebo je můžeme prožívat unikátně a hluboce. Vnímat ty skutečné hodnoty (svobodu, lásku a radost, harmonii, spokojenost a bezpečí aj.), které se pod povrchem skrývají. Uvědomit si, jaké jsou naše vlastní priority. (5) Bez čeho jsme OPRAVDU ztracení.
3. Jaký život chceme vlastně žít?
Každý máme své dary a své stíny. Každý máme svobodu přestat se honit za iluzemi. Chceme žít ve strachu, jako otroci, nebo opravdu svobodně? Co vlastně znamená být člověkem? Chceme žít jako roboti? Ale aby i roboti nakonec nebyli lidštější a soucitnější jako ten v Blade Runnerovi…
Chceme ten svět, kde je vše přežvýkané a interpretované, bez skutečného dotyku? Jen slova a slova (jak kdysi říkal Hamlet, pamatujete?). Ne pravda přímo ze srdce do srdce (7), beze slov? Chceme svět, kterému stále (už za dob Komenského a dřív) vládne Nedbal, Kvapil, Lež a Pochleba, kterým podlézáme? Svět, ve kterém se i v chrámech (jak za Ježíše Krista) obchoduje? A to v chrámech různých bohů?
4. Naděje je věčná
Dokud žijeme, stále existuje naděje. Zabalit to dřív nevede nikam. Je to ta největší hloupost na světě. Nemusíme se honit, pravda, ono to často ani k cíli nevede. Stačí důvěřovat – mít naději. Otevřít se jí. A pak se uvidí, jestli budeme muset vykasat rukávy, nebo jestli přijde pomoc. Anebo obojí. Můžeme tak proměnit stín ve světlo, možná malinké, někde na konci tunelu, ale přece jen světlo. Stěžovat si na minulost, nebo na současnost,(3), jakkoli oprávněně, vede jen k hněvu, nebo smutku. A ty nás dokáží velmi účinně otrávit.
Místo kňučení, nebo naopak malování si minulosti na růžovo, bychom měli poznat svoje chyby, poučit se z nich, překonat své stíny… a doufat v happy end. (10)
5. Lékem na násilí je soucit a odpuštění
Svět není a nikdy nebyl mírovou oázou.Násilí je všudypřítomné, tu nápadnější, tu skrytější. Agrese prý neustále roste. Pro nespokojeného člověka je tak snadné jí propadnout… a tu niť násilí předávat dál a dál, od jedné frustrované bytosti k druhé…
A tak roste násilí a roste strach a roste odloučení a odsuzování. A utrpení a konflikty a ještě větší strach a ještě větší agrese. Kdy jí bude konec? Kdy s tím TI DRUZÍ přestanou?
Jenže těmi druhými jsem pro ty druhé já sám(a)…
A někdo musí odpustit jako první… pustit to vše a jít dál… a doufat, že jde po cestě ven z toho začarovaného kruhu.
Kéž je těch lidí na světě stále více a víc! Kéž víc a víc lidí ten začarovaný kruh tímto zázračným způsobem dokáže odčarovat!
Takže: Co opravdu potřebujeme znát? Že pod povrchem se skrývají ty pravé poklady. Jaký život chceme opravdu žít? Plný naděje a odpuštění.
Tak co, troufneme si pustit si písničku pro všechny hlupáky tvářící se nadutě a myslící si, pyšně, že to ti druzí, že to my nic??? :-)) Nebojte, nemá smysl vinit ani druhé, ale ani sebe, pamatujete? To jen na připomenutí, že jinak jednat je hloupost. A že je to vlastně také dost absurdně srandovní… takže pro pobavení:
Vzít několik článků / témat a udělat z nich jeden celek není snadné :-) V ročním projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ jsem vzala těch témat rovnou 50 :-) Udržet si v mysli určitou jednotu všech témat – tj. vnímat ten příběh v pozadí – není jednoduché ani na podruhé, natož poprvé. Ale to nevadí. Důležité je vnímat naplno to jedno jediné téma týdne a nechat ho k sobě promlouvat. Diář pak máte od toho, aby Vám pomohl udržet tu jednotu všech témat. Abyste na konci roku mohli nahlédnout do plánovačů a hned věděli, co bylo to hlavní poselství daného roku! Více info a přihlášku najdete zde:
Žít je umění 