Získat energii, šetřit energii… aneb 4x jak přežít tůru (Návraty 2019)

A nyní něco pro ty, kteří rádi lozí po horách, nebo dělají různé jiné sporty. Dá se to totiž dělat úplně jinak, než to znáte :-) Dá se to dělat s mnohem větší lehkostí. A taková túra v horách se dá přežít i tehdy, když na tom nejste fyzicky tak dobře, abyste to všechno zvládli stejně hravě jako Vaši fyzicky zdatnější kamarádi :-) Stačí využít čchi kung a všechno to, co Vás může bdělost, uvolněnost a práce s energií naučit :-)


Energie je něco, bez čeho se prostě neobejdeme.

Hodně lidí se neobejde bez té, za kterou platíme. Kdo si umí představit život bez elektřiny, bez plynu a bez uhlí, ten se nemusí bát blackoutu. Odejde do lesů a přežije stejně, jak přežil pračlověk. Lidstvo přece přežilo i dobu ledovou…

Ale nikdo, vůbec nikdo se neobejde bez té, za kterou se penězi neplatí. Stačí se jen nadechnout, stačí vzít do úst něco dobrého… a šup, energie je tam. A už to frčí.

Opominu teď, co a jak dýcháme. Opominu i to, co a jak jíme. To je na x různých článků, kroucení hlavou, případně bušení hlavou do zdi a volání: Mea culpa, mea maxima culpa (neboli má vina, má velká vina).

Chci psát o tom, jak tu energii získáváme a jak jí můžeme šetřit. Tedy o tom, co se lze čchi-kungem (prací s energií) naučit, a k čemu je to vlastně dobré. K čemu je to mně osobně dobré.

  • O tom, jak přežít horko s energií na bodě nula, jsem psala v článku Chvála spánku – 2. Tady jsme energii čerpali.
  • O tom, jak přežít vysokohorskou turistiku s energií na bodě 10, když byste normálně potřebovali aspoň stovku, napíšu teď. Tady budeme energií šetřit, co to dá.

Jak jsem se k tomu hazardu se zdravím dostala? Manžel s kamarády vymysleli super akci, pochod po slovensko-česko-polských hranicích. Dcerka byla u babičky a já se rozhodla také jet. Po několika letech na mateřské, kdy jsem tak maximálně pochodovala s kočárkem po okolí, a občas vyrazila za nějakým tím sportem. Ale hory mě vždycky lákaly…

A tak jsem vzpomněla na poctivou přípravu před výstupem s lékařskou výpravou na Adam’s Peak na Srí lance a přesvědčila sama sebe, že těch 4-5 dní pochodu po horách stylem prudký kopec nahoru, procházka po vršku, sestup dolů určitě dám.

A jak je vidět, jsem tu. Nikde, ani tam těch lesích, jsem bídnou smrtí nezahynula. Jak se to podařilo?

Takže:

1) Chce to práci s myslí (typická čchi-kungová věc)… věřit a NEMYSLET :-)

Na rozdíl od holčiny, která na tom, tuším, byla po fyzické stránce úplně stejně jako já (ale ne ještě po sportovním lenošení na mateřské a asi o 10 let mladší (což spíš asi byla nevýhoda té nezkušenosti?)) jsem já nechodila po lese a nedumala nad tím, jak by mi někde jinde bylo líp. Jak je ten kopec prudký, jak se mi do něj vůbec nechce, jak mě bolej nohy, jak mě ten udělal to a tamten tohle, co si chci zítra přečíst a kde budu pozítří. Věřte mi, mně, která má pořád tendenci nad něčím dumat, by nikdy bylo nenapadlo, jak je to dumání vyčerpávající! A tak mně to šlapalo naprosto nádherně. Vnímala jsem jen dech, nohy, záda a les. A bylo mi tak nějak krásně.

2) Chce to trošku čerpat

V zoufalství, abych každý den ušla určenou dávku kilometrů (nešlo to prostě někde v půlce – mimo civilizaci – vzdát), jsem si řekla: No co, zkusíme vizualizovat a čerpat.  A tak jsem vizualizovala, jak divá, s nádechem jsem čerpala okolní energii.

3) Chce se to trošku uvolnit

Výdech, výdech, výdech. To je na uvolnění super věc. Člověk přestane plýtvat energií na udržování zbytečných napětí v těle, na myšlení zbytečných myšlenek (z kterých může být člověk v napětí raz dva) a naopak jen šetří a šetří. Že je člověku, který je uvolněný, mnohem líp, o tom není sporu, že? Jen se podívejte na jeho přihlouplý „vyrelaxovaný“ výraz v obličeji…

4) Chce to trošku regenerovat

Masáž, mana to nebeská. Každý večer protažení a masáž bolavých nohou (s chemickým podvodem speciálního krému), každé ráno totéž. Já, která si nejradši přispí, jsem vstávala mezi prvními a cvičila! Trochu čchi-kungu a hodně protahování.

Manžel zíral. Čekal, že se budu za nimi někde ploužit a skučet, že mě všechno bolí. Že budu koukat s kyselým obličejem na ty prudké výstupy.

A ono nic!

Ovšem přiznávám, že teprve tehdy, když jsme si posedali u nádraží a čekali na vlak domů,  ze mě spadlo to úplně největší napětí: otázka, zda tohle všechno přežiju ve zdraví :-) Asi budu muset v tom čchi-kungování ještě přitlačit  :-)



Po horách jsem chodívala už jako malá holka. Byl to takový náš rodinný zvyk – chata v Harrachově, léta strávená pod stanem a hvězdicové túry. Člověk se rád vrací k tomu, co ho v dětství bavilo. Naše dětství je studnice inspirace. Pokud se do ní chcete ponořit a něco z ní vytáhnout zase na světlo, můžete zkusit můj druhý online kurz zdarma PMimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství. Bližší info a možnost vstoupit najdete zde:

Mimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice NÁVRATY 2019, V pohybu, Čchi kung se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s