Neduální učení – jak jsem k němu přišla a k čemu je dobré mně a možná i vám??

Neduální učení není můj vlastní výmysl. O nedualitě se mluví již tisíce a tisíce let. Asi nejznámější je indické učení advaity. Na to, že jinudy cesta ke štěstí nevede, jsem si ale přišla jednoho dne sama. Čistě logicky, což je na tom asi to nejzajímavější :-) Možná to ale bylo právě díky tomu, že jsem o neduálních učeních již léta předtím slyšela. A kdo ví, možná právě maily Jiného světa budou zase pro Vás tím místem, kde se dozvíte, že všechno může být i jinak, než jste si dosud mysleli. A kdo ví, možná i Vám za pár let přijde vhod, že jste tady na neduální svět narazili…  

Psát o nedualitě je náročné:

1. Jedním z důvodů je fakt, jak rozsáhlé téma to je. Pokrývá různá pojetí neduality a různá „náboženství”, v jejichž podhoubí na nedualitu můžeme narazit. Lidé se obvykle zabývají vzrostlými stromy různých náboženství a dohadují se o tom, který z nich je vzrostlejší nebo užitečnější. O to, co leží takříkajíc pod zemí, se vždy zajímalo jen pár lidí (už jste četli o houbách, které propojují jednotlivé stromy, aby spolu mohli komunikovat a podporovat se??). Možná je na čase i tohle změnit, co říkáte??
   

   ---

2. Druhým důvodem je fakt, že samotný jazyk je duálního charakteru. Označuje, rozlišuje, popisuje. Neduální vnímání je ale přímou zkušeností, kterou Vám žádná slova nezprostředkují. Mohou jen naznačit a na vás pak je pochopit, co se za závoji různých paradoxů a na prvních pohled naprosto nelogických výroků skrývá. Ale garantuji vám, že se skrývá a že za ten počáteční zmatek v hlavě to stojí :-)

A tak v tomto článečku nečekejte rozbor toho, co všechno nedualita je. Jednou o tom snad napíšu odbornější knihu, když jsem vzděláním ten religionista :-) Ale řeknu vám zde, jak jsem se k ní dostala, a k čemu je mi dobrá. Třeba Vás to bude inspirovat…

Když ještě ezoterika byla ezoterikou

To bylo v dobách, kdy jsem studovala překladatelskou angličtinu a arabistiku a o duchovnu a ezoterice se moc nemluvilo. V dobách, kdy jste ještě na každém kroku nenaráželi na různé terapie, alternativní směry, semináře, reiki apod. V době, kdy jsem se stejně jako pár dalších nadšenců konečně po revoluci dostala k astrologii a tarotu a jejich symbolice.

Na hodinách klasického islámu a súfismu (islámské mystiky) jsme se učili o exoterickém (vnějším) náboženství a ezoterickém (vnitřním, tajném) náboženství. Ezoterika byla něco, co se obvykle předávalo z učitele na žáka a bylo to tajné. Dnes se všemi těmi snahami o vzestup kundalini a pohledy do minulých životů chápu, proč tomu tak bývalo :-)

Vzpomínám na všechny ty filozofické a súfijské teorie, které se mi tenkrát pletly. Přišlo mi to složité. A dobré tak akorát ke zkoušce. Co jiného také s tím? O pár let později (1994) jsem odjela do Egypta na desetiměsíční stáž a život se mi tam převrátil vzhůru nohama. Nejrůznější náboženská učení pro mě už najednou nepředstavovala hloupost ale zdroj tajemství, kterému jsem chtěla přijít na kloub.

 

Religionistika může být pro život to nejlepší, co můžete studovat

Pravda, jako religionista si nevyděláte tolik jako právník nebo ekonom. Zato se dozvíte věci, které Vám mohou přijít vhod, kdybyste snad náhodou o tu práci přišli, a pak postupně i o peníze, dům a ženu :-) Jak totiž říkají buddhisté, vše je pomíjivé…

Se studiem religionistiky jsem se dostala k Šankarovi a indické advaitě. Dostala jsem se i k buddhismu a k učení o ne-Já. Dostala jsem se i k rabi Lowovi, Golemovi a židovské kabale. A samozřejmě opět k islámskému súfismu. Tentokrát mi to všechno začalo dávat mnohem větší smysl…

V rámci doktorátu jsem pak psala srovnávací práci o moderních západních učitelích neduality – Rupertu Spirovi a Peteru Fennerovi. Ten první je ovlivněn indickou advaitou a ten druhý buddhistickým neduálním učením. Na první pohled se liší, na ten hlubší už tolik ne. V té době jsem už četla různé moderní neduální autory a hlavně Ruperta Spiru, který mě hodně ovlivnil a stále mám k němu velmi blízko.

Ačkoliv pár českých překladů neduálních textů máme, valná většina neduálního dění se odehrává za hranicemi a my o tom moc nevíme… 

Rosenberg a nenásilná komunikace. Ten poslední střípek do skládačky. 

Tu knížku nám doporučili na kurzu Respektovat a být respektován před cca 10 lety. A v jedné chvíli, kdy jsem knížku četla mi to došlo – že OPRAVDU nemá smysl obviňovat druhé lidi z toho, jak se cítím. Byla to jedna z těch chvil, kdy se něco, co jste tisíckrát slyšeli, četli a mysleli jste si to, konečně dotkne i vašeho srdce.

Jasně, jsou to jen mé vlastní touhy a potřeby, které mi vlastně vadí. No jo, mám pak ale obviňovat své touhy a potřeby? Sama sebe?? Vždyť co jiného mi pak zbývá?

Moderní ezoterika a osobní rozvoj říká právě toto – za všechno si můžete sami! Vezměte svůj osud do vlastních rukou! Vše je jen zrcadlo! Jo, ale hlavně se nezapomeňte mít rádi takoví, jací jste! 

Jenže jak to udělat? Ono „na vině jste Vy sami, něco s tím udělejte” a „mějte se rádi takoví, jací jste” si přece protiřečí! Že by stálo za to pochopit nějak ten paradox, který se zde objevil?

Většinou se ale všichni vydávají tou cestou postupných změn. Pohledů do minulosti, kdy vám někdo neprokázal dost lásky a přijetí a vás to zranilo. Cestou různých terapií, které mají vyléčit vnitřní traumata z dětství nebo dokonce z minulých životů. Kolik traumat a kolik lidských životů si v našem energetickém, emočním a fyzickém těle neseme a jak dlouho nám bude trvat  naučit se mít sami sebe rádi a osvobodit se tak od nich??

Buddhisté říkají že spousty životů. Neduální dzogčhen říká, že stačí i jen jeden. Jen je potřeba objevit podstatu naší mysli. Neduální podstatu. Nedualitu sansáry a nirvány.  Hmm.

Díky Rosenbergovi jsem i já tehdy čistě logicky došla k závěru, o kterém jste se mohli dočíst v onom kratičkém PDF „Jak být šťastný?” o té jedné jediné věci, která nás dělí od štěstí. Nemá smysl vinit ani druhé, ani sebe. Je třeba na to jít jinak :-)

 

Co dál? Změnilo mi to nějak život??

Dost zásadně.

Došlo mi, také čistě logicky, že štěstí není možné najít nikde jinde než v tom nepodmíněném světě, kterému jsem nejdříve říkala ANKOU (unconditional) a posléze Jiný svět. Fungují v něm totiž naprosto jiná pravidla než v tom duálním podmíněném světě.

Uvědomila jsem si, že v životě ve své podstatě toužíme jen po pár základních věcech a každá z nich je svou povahou nepodmíněná. Kdo touží po podmíněné lásce? Co je to za svobodu, která je svobodná jen za určitých podmínek? Kdo touží po vnitřním klidu, který ale cítí jen za určitých podmínek?? V životě nás opravdu uspokojí jen to nepodmíněné a to v našem podmíněném světě nenajdeme…

A neduální a nepodmíněné jdou ruku v ruce.

Ani v nepodmíněném světě není nic, co by Vám stálo v cestě k tomu, po čem v hloubi duše toužíte. Žádná podmínka, kterou musíte nejdřív splnit. Nic takového. Nepodmíněné rovná se neduální.

 

Pak už jen zbývalo vnést toto poznání do života

• tak vznikl v roce 2014 první projekt Absurdistán, který mi přinesl do života i osobního učitele, o kterého jsem předtím nikdy nestála. A s ním spoustu lekcí o tom, že vskutku nemám čeho se bát a po čem toužit.
• Vnesl mi také do života spoustu zkušeností včetně poznání minulého života, po čemž jsem také nikdy neprahla.
• Rupert Spira mě naučil, jak neduálně vnímat, dzogčhen a čchi kung Orel v hnízdě mě zase naučily, jak toto vnímání vnášet do každodenního života.

V rámci projektů Absurdistán, Jahodový ráj, STROM ŠTĚSTÍ, Magazínů Aves a online kurzů Mimoňská cesta do Jiného světa 1 a 2/ Poselství dětství jsem postupně sama pro sebe i pro své čtenáře odhalovala střípek za střípkem pravidla, která v tom neduálním světě platí. Je totiž nezvyklý a paradoxní.

Naše obvyklá hodnocení a představy zde dostávají na frak :-) Někdy jsem z toho měla dost zamotanou hlavu. Někdy jsem jí dokonce bušila do zdi labyrintu, který jsem mylně považovala za bludiště (to je jeden z mých oblíbených symbolů duálního světa). Naše sny se zde ukazují být bublinami, a přízraky, které si v sobě neseme, se ukazují být iluzemi.

A když se ty bubliny a ty iluze rozplývají, máme možnost zahlédnout za temným mrakem nicoty a deprese prozářenou oblohu. Když za ty mraky duality umíme nahlédnout.

---

Pokud se mnou Jiný svět ještě neprozkoumáváte, ideální branou, kudy do něj vstoupit, je  jednostránkové PDF o té jediné věci, která nás dělí od štěstí. Postupně Vás pak seznámím se vším, co o něm dosud znám já sama. Teoreticky i prakticky :-) Není totiž nad vlastní zkušenost! Chcete vstoupit?? Jste vítáni:

 >> JAK BÝT ŠŤASTNÝ? (v cestě nám stojí jedna jediná věc, o které se moc nemluví) <<