Zatímco si budu užívat všechno to, na co se těším na svém třetím vipassanském kurzu, připravila jsem pro vás sérii letních návratů. Doufám, že si připomínku některých článků užijete!
O knížce Rolfa Sellina – Hypersenzitivní lidé mezi námi (Vysoká senzitivita – od mínusu k plusu), na kterou jsem minulý týden narazila a které mě neuvěřitelně nadchla, jsem již psala. 1. díl celé série, kterou jsem se rozhodla této knize a vysoce senzitivním lidem věnovat, si můžete přečíst ZDE.
Najdete tam základní informace o tom, kdo to hypersenzitivní lidé jsou (a také kdo určitě nejsou :-)), včetně pár citací z knihy. Ty Vám mohou pomoci si ujasnit, zda do této skupiny patříte nebo ne. V dalších dílech pak probereme, jak se může hypersenzitivita projevovat a jak ji prožívat konstruktivně a netrápit se.
Na konci tohoto článku / TESTU pak najdete pár tipů, jak se se svou vlastní hypersenzitivitou vyrovnávám já sama už pár let. A řekla bych celkem úspěšně a nejen těmi způsoby, o kterých R.Sellin mluví – ty byly spíš na začátku mé cesty.
V tomto článku jsem ale chtěla uveřejnit test, který v Sellinově knížce najdete (s. 25).
Jde o 23 výpovědí, na které můžete odpovědět ANO nebo NE. Pokud na více jak polovinu odpovíte ANO, i Vy můžete být hypersenzitivní člověk. (Pokud tedy zrovna nejste v nějaké velké zátěžové situaci. To pak i ostatní lidé mohou reagovat podobným způsobem. )
- Nakupování ve městě mi zřejmě připadá namáhavější než jiným.
- Násilné scény v kině nebo televizi mě ovlivňují více než ostatní.
- Sociální nespravedlnost na mě působí tak, jako by se týkala přímo mě.
- Jsem výrazně lekavější než ostatní.
- Když přijdu do nového obchodu, cítím se rychle přemožený/á všemi dojmy a potřebuji obvykle trochu delší dobu než druzí, abych se zorientoval/a.
- Reaguji zřetelně citlivěji na zvuky než druzí lidé. Hlasité zvuky mi působí téměř tělesnou nevolnost.
- Cestování mi připadá namáhavější než ostatním
- Kontakt s druhými lidmi mě mnohdy vyčerpává.
- Často mě pronásledují i malé věci, které řekli jiní.
- Někdy mám pocit, jako bych slyšel/a i to, co druzí neřekli.
- Často mě pronásleduje něco, co jsem nevykonal/a nebo neudělal/a dost dobře.
- Vnímám velice dobře, jak se cítí druzí.
- Často se cítím nepochopený/á, protože zřejmě vnímám víc a jiné věci než druzí. Mnohdy se cítím z tohoto důvodu taky velmi osamělý/á.
- Velkým davům se nejraději vyhýbám.
- Jako dítě jsem se vyděsil/a, když učitel káral nějakého spolužáka. Cítil/a jsem se tak, jako by káral mě, i když jsem se toho vůbec neúčastnil/a a nebyl/a míněn/a.
- Když ve vzduchu visí konflikty nebo hádky, cítím to téměř tělesně – dokonce i když se mě to vlastně vůbec netýká.
- Nálady jiných lidí mě ovlivňují zbytečně silně.
- Když je velký neklid, reaguji podrážděně, roztržitě, stresem nebo tělesnými /emocionálními symptomy.
- Potřebuji se často stáhnout a mít hodně času pro sebe.
- Harmonie je pro mě důležitá, v atmosféře nesouladu trpím.
- Konfliktním situacím se nejraději vyhýbám. Když bych se vlastně měl/a prosadit, reaguji spíš tak, že ustoupím, i když mě to pak mrzí.
- Daří se mi spíš zasazovat se za práva druhých nebo zastupovat zájmy veřejnosti než mé vlastní zájmy.
- Umím naslouchat a umím se dobře vcítit a druhé povzbudit, když mají problémy.
Tak jak jste dopadli? Jestli jste konečně zapadli, vítejte do klubu :-)
Pokud ne, porozhlédněte se kolem sebe. Někdo takový třeba kolem Vás je a můžete mu pomoct už jen tím, že ho budete chápat. Nebo mu říct, ať si tu knížku taky přečte :-) Za sdílení článku tedy děkuji :-)
A jak jsem dopadla já? 17 :-) A to některé body jsem se už naučila zvládnout. Zajímá Vás jak??
No ,s některými body budu jako HSP nejspíš souhlasit vždy (např. harmonie je důležitá), jen v nich už tolik netrpím jako předtím. Osobně se se svou vlastní hypersenzitivitou učím zacházet už pár desítek let (aniž bych o HSP kdy předtím slyšela):
- Velkou většinu problémů jsem si vyřešila tak nějak intuitivně sama – našla jsem si práci, která mě tolik nevyčerpává, a snažím se vyhledávat poklidné prostředí, kde se mohu vždycky dobít. A vytvářet si ho :-)
Ale dnes mi i to přijde málo. Proč utíkat, proč v sobě nenajít tu sílu a energii zvládat nezvládnutelné?? :-)
- Když jsem knížku R. Sellina četla, překvapilo mě, že HSP doporučuje něco, o čem se moc často nemluví – čchi kung. Popisuje ho jako cestu, jak se centrovat a uzemnit a nenechat se tak zmítat vnějšími stimuly. A já už v té době čchi kung (styl Orel v hnízdě) cca 9 let cvičila! A zjistila jsem, že mezi ostatními studenty je spousta HSP :-)
Než se vydáte hledat způsob, jak se naučit se svou hypersenzitivitou žít
Uvědomte si, že hypersenzitivita nám dává velké naladění na druhé lidi a na naše okolí. Ochotu udělat mnohem víc, než je v našich silách, aby byli lidé kolem nás šťastní. A my mohli být spolu s nimi. Klademe sami na sebe i na druhé ohromné nároky. Zmítáme se často mezi pocitem, že „něco je s námi špatně – jsme tak citliví!” a „něco je špatně s druhými – jsou tak necitliví!” Je to takový paradoxní začarovaný kruh.
Jak to změnit, když se nechceme obrátit ani proti sobě a už vůbec ne proti druhým??
Mně ohromně pomohlo objevení neduality! Toho světa, který umí balancovat mezi paradoxy a protiklady, které jako by mě někdy trhaly na kusy.
Jako takový úvod do tohoto tzv. Jiného světa pro všechny, kteří jsou na tom podobně jako já, jsem napsala jednostránkový přehled 5 omylů esoteriky a osobního rozvoje ohledně toho, kde hledat spokojenost a štěstí. Obvyklé rady nám totiž obvykle nakonec štěstí nepřinesou. Už jen proto, že vycházejí z toho jediného způsobu uvažování, které v současné době vládne naší civilizaci. Ale už tisíciletí existuje i zcela jiný způsob.
Jestli chcete, přehled si můžete stáhnout zde:
Jak být šťastný (5 omylů osobního rozvoje a esoteriky o cestě ke štěstí)
Přeji i Vám hodně štěstí a hodně vnitřních sil zvládnout svůj vnitřní dar citlivosti a vnímavosti. Je to velký dar :-)
Žít je umění 