Poslední z letních návratů. Můj kurz meditace vipassany se blíží ke konci. Řekla bych, že je čas zmínit se o tom, že meditace nemusí být vždy synonymem pohodové relaxace. Měli byste se seznámit s tím, jaké vedlejší účinky může být a dávat si na ně pozor.
Nejspíš jste už slyšeli o tom, co všechno dobrého Vám meditace může dát.
Možná ty pozitivní účinky meditace vnímáte už i sami na sobě.
Jste klidnější. Jste bdělejší. Jste koncentrovanější. Jste pozitivněji naladění. Lépe ovládáte svou mysl. Jste už mnohem méně těmi roboty, kteří jednají podle nějakého automatického programu, a mnohem více svobodnými lidskými bytostmi. Možná jste některými online vizualizačními meditacemi pročistili některé negativní vzpomínky a ocitli jste se v nějakých úžasných pozitivních stavech.
O vedlejších účincích meditace jste už ale slyšeli? Jste připraveni na to, že meditace nemusí být jen příjemná a že se po ní nemusíte vždy cítit klidnější a pozitivněji naladění??
V prvé řadě musím říct, že bych byla nerada, aby tento článek vyzněl tak, že meditace je něco jako léky, které něco léčí, ale zároveň i něco poškozují (což jsou jejich vedlejší účinky). Vedlejší účinky meditace nejsou ve své podstatě poškozující. Poškozující začnou být ve chvíli, kdy Vás zaskočí a nenajdete nikoho, kdo by Vám pomohl se s nimi vyrovnat…
Proto se ostatně většinou doporučuje meditovat pod dohledem nějakého meditačního učitele. Nebo alespoň si nemyslet, že meditace je jako nějaký neškodný vitamín, který do sebe lupnete.
Když mluvím o vedlejších účincích meditace, mluvím pouze o tom, že se Vám může stát, že meditace najednou nebude příjemná, ale spíš nepříjemná. Meditace Vám totiž otevírá přístup k tomu, co leží v hlubinách Vaší mysli. Což často nebývá nic příjemného. A dále Vám otevírá přístup k podstatě Vaší mysli. A té se zase bojí Vaše Ego. Meditace není hračka. Je to mocný nástroj.
S čím se tedy také můžete díky meditaci setkat?
K tomuto článku mě inspiroval jiný článek – Meditation is a Powerful Mental Tool – and For Some People It Goes Terribly Wrong. Pokud umíte anglicky, vřele doporučuju si ho přečíst (pokud ne, vřele doporučuju začít se dívat i na mé angličtinářské stránky www.radostzanglictiny.cz – pomalu se začínají rozjíždět.)
Stručně Vám tady to, o čem se v tomto článku mluví, shrnu v pár bodech:
- záchvaty paniky, úzkost, paranoia, smutek, vztek, sebevražedná hnutí
- únava, nebo naopak nespavost
- nevolnost
- ztráta zájmu o život (hraní na kytaru, poslouchání hudby), ztráta radosti ze života a motivace
- vzpomínky na traumata
- hypersenzitivita (na zvuky, světla)
- disociace, mimotělní zkušenost
- pocity dezorientace
- a další podobné příznaky
V článku se mluví také o účastnících intenzivních kurzů vipassany, kteří třeba poprvé kurz zvládli a byli z něj nadšení, ale podruhé přišly prožitky, které jejich mysl a tělo nezvládlo. V dvojdílném kritickém článku o desetidenním kurzu vipassany (který jsem sama absolvovala 2x a v obou případech byl pro mě úžasnou zkušeností) upozorňuji na podobné případy.
Intenzivní meditační praxe je opravdu velmi mocný nástroj a pokud máte za sebou nějaká zásadnější traumata nebo nejste psychicky zcela zdravý (dnes nebo v minulosti), je třeba být velmi opatrný…
To je ostatně jedno z varování, které zaznívá i ve zmiňovaném anglickém článku. Pokud si v sobě člověk nese nějakou predispozici k takovým reakcím, je pravděpodobnější, že je meditace spustí. Na druhou stranu ale také platí, že nikdo v podstatě neví, do jaké míry si v sobě nese něco, co v něm může probudit silnou reakci.
Proč tedy není meditace vždycky tím všemocným lékem na naše trápení, ale naopak je někdy probouzí?
Duchovní cesta není hračka. Je velmi důležité si to uvědomit a v obou svých e-knihách (a kurzech zdarma, které k nim patří) to zdůrazňuji. Je to cesta do zákrut Vaší duše/mysli, kterou pročišťujete od všeho, o Vám brání cítit vnitřní štěstí, svobodu a lásku.
Dříve nebo později na této cestě narazíte na VŠECHNO, co Vám ve štěstí brání. Na zasutá traumata. Ano, i ta z minulého života, na který třeba teď nevěříte (stejně jako jsem to tak kdysi měla já). Svět, jak jste ho znali, se Vám rozpadne.
Tady totiž nejde o nějaké povrchní čištění. Očista probíhá od základů, protože už v těch samotných základech se začalo špatně. Křesťané tomu říkají dědičný hřích. A v té myšlence, že ačkoliv jsme byli podle křesťanství stvořeni k obrazu Božímu, je v nás někde v hloubi, u kořenů, něco, co nám brání být v tom pomyslném ráji, je hluboká moudrost. Je to jako ten pohádkový had u kořenů stromu v pohádce O 3 zlatých vlasech děda Vševěda. Je tam a strom usychá a umírá… vzpomínáte??
Buddhisté hovoří o buddhovské podstatě nebo o prvotní podstatě (mysli), která je zakrytá a nevidíme ji.
Psychologie hovoří o egoobranných mechanismech, které nás mají chránit před tím, co v nás vzbuzuje existenciální úzkost.
Na duchovní cestě se ale musíme stejně jako pohádkové a mytologické bytosti podívat do tváří svým démonům a bojovat se svými draky. Již Vám dávají smysl ony záchvaty paniky, strachu a úzkostí?? Musíme se vzdávat všeho, v čem jsme dosud hledali útočiště, abychom dokázali být opravdu svobodní. Už Vám dávají smysl ony pocity dezorientace, ztráty radosti ze života apod.?
V křesťanských kruzích se hovořívá o temné noci duše. V tarotu existuje karta Věž, která právě na ono bolestné zboření světa, jak ho známe, poukazuje. A také karta Měsíc, která hovoří o oněch temných dnech. A také karta Smrt, která hovoří o transformaci, která může být velmi bolestivá. I buddhisté vědí, jak náročné může být ono uvědomění si prázdnoty všeho a neexistence Já.
Ortodoxní křesťané věří, že při meditaci otevíráte dveře démonům. V určitém slova smyslu mají pravdu. Ale nejsou to nějací vnější démoni, kteří Vám chtějí ublížit. Jsou to Vaši vnitřní démoni, kteří Vám již ubližují a Vy máte konečně možnost se jim postavit. Křesťané mají Boha, Ježíše a anděli jako útočiště. Buddhisté mají jako své útočiště Buddhu, sanghu a dharmu, nebo prostě podstatu mysli.
Co máte jako své útočiště Vy??
Negativní zkušenosti jsou tedy vlastně pozitivní. Co ale s tím?
V prvé řadě je potřeba o tom vědět. Nečekat od meditace jen úžasné zkušenosti. Nebudete pak zaskočení. A dovolíte si tím procesem projít. A ano, může to trvat déle než pár dní nebo týdnů…
V druhé řadě je ideální meditovat pod dohledem meditačního učitele. Nebo být v kontaktu s někým, kdo Vám dokáže pomoci. Pomůže Vám pochopit, čím procházíte, a projít tím.
I někteří psychologové již slyšeli o psychospirituální krizi a ti možná budou lépe vědět, co s Vámi.
A jaké to je?
Není to vůbec snadné. Mám také svou zkušenost. Čím hlouběji jdete, tím prudší nápor můžete zažít. Očistíte nějakou úroveň a vše se zklidní. Třeba na několik let. Ale když k tomu dozrajete a budete chtít na té cestě jít dál (jako já před 5 lety a ještě jsem to přání veřejně tady na blogu zmínila :-)), možná se na Vás vyvalí víc, než byste si přáli.
Ano, můžete cítit ohromný strach, stejně jako já. Můžete mít pocit, že se potřebujete stáhnout hodně do sebe, protože Váš vnitřní svět najednou začne volat po téměř veškeré Vaší energii. Propojit to s prací a rodinou může být výzva :-) Ideální je mít v takové situaci vedle sebe rodinu a lidi, kteří Vás v tomto období podrží a nebudou do Vás ještě šťourat. Dají Vám čas a klid to zvládnout…
Je to podobné, jako když dostanete horečku – když do Vás vstoupí oheň, který pálí vše, co Vám ubližuje.
Ale neodehrává se to známým způsobem. A stejně jako není správné horečku hned tlumit léky (pokud není horečka život ohrožující), není správné bránit ani tomuto přirozenému procesu.
Může to přicházet ve vlnách, podobně jako u mně. Ale postupně se naučíte na těch vlnách spíš surfovat než se v nich topit. Naučíte si hledat pomoc. A sílu Vám dává vědomí, co všechno zdánlivě nemožného už jste zvládli. A co všechno už se ve Vás proměnilo, kolik síly v sobě objevujete. A hlavně štěstí, které dokáže ustát i to, co byste předtím neustáli.
Žít je umění 