Návraty – Dokonalý ranní rituál!

Článek z roku 2016, kdy se mi podařil jeden majstrštyk. Vytvořit si ranní rituál, který mi vydržel víc než pár dní :-) Však také začínal vleže :-) Když si tento článek teď procházím, něco málo mi z něj zůstalo – většinou. Např. čchi kung, protažení, voda s citrónem. Ale třeba Jin shin jyutsu teď nedělám a přijde mi to fakt škoda. K tomu se musím vrátit! Určitě se do budoucna vrátím i k resistance stretching. Posílit a zároveň protáhnout mi prostě přijde jako zázrak :-) Tak se nechte inspirovat! Já se moc těším na to, jak mi vipassanský kurz zase dokonale promění denní rytmus a ranní rituály. Vzpomínám, jak jsem loni po kurzu několik měsíců ráno hodinu meditovala a dělala všechno to, co ráno tam. A ten den pak vypadá fakt úplně jinak (myšleno pozitivně samozřejmě :-)) Byla jsem právě z tohoto vlivu na tu čistě praktickou stránku života a péče o tělo naprosto nadšená! (A člověk by řekl, že vipassana je jen o nějakém tom meditování….)

Už to bude cca 14 dní (?). Nic jsem neplánovala. Nic jsem nepromýšlela. Pro nic jsem se nerozhodovala. Do ničeho nepřesvědčovala, ani nenutila…

Prostě jsem jednoho dne začala cosi, co se vyvinulo v ranní rituál! A den za dnem (zatím :-)) zjišťuju, že mi to takhle funguje.

Ne, nezjevilo se to jen tak z nebes. Až takhle to asi zase nefunguje :-) Jsou za tím ty spousty nepovedených snah začít den nějakým rituálem. Poznání, že by to pro mě bylo dobré, protože jsem spontánní ranní rituál kdysi měla, ale vycházel ze snahy pomoci si v utrpení, které jsem prožívala. Ne z toho, že se chci prostě cítit dobře! Nebo vycházel z vnější podpory, kterou jsem měla. Ne pouze ze mě! Je za tím vším i nepovedená snaha před pár měsíci naučit se nějaké ty návyky (ostatně ne poprvé jsem na návyky narazila). Pěkně, systematicky (a jo, já mám systematičnost ráda).

Jenže zároveň mám ráda spontánnost…

A právě po tom jsem před 2 lety toužila!

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: Péče o tělo | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Návraty – 5 věcí, které rozhodně nedělat…

 

Článek z roku 2015 o jedné z knih, které mi hodně pomohly. Díky ní jsem si uvědomila, který je můj největší problém.Vzpomenu si na ni vždy, když mám chuť udělat přesně to, co bych udělat neměla. A tak jsem například na uplynulém orlím čchi kungovém semináři ve Svratce šla přesně proti této mé snaze. Neutekla jsem před tím, čeho jsem se bála a čemu jsem se snažila různě vyhýbat. Nakonec jsem do toho šla :-) Je fajn mít před očima jasný ukazatel, kór pokud jste jako já a někdy nevíte, kterým směrem jít dřív :-) A pak je fajn mít i další knížky (třeba ty od Pemy Chodron, vřele doporučuju!!), které Vám poradí, kde vzít odvahu se vydat tím směrem, kterým ten Váš vlastní ukazatel míří. Každý máme jiný ukazatel – pro někoho platí „udělej to” a pro někoho jiného „nedělej to ani náhodou!” Každý máme to své dětské zranění.

Poslkrokodýlední dobou mi cestu zkřížily dvě knížky. A obě mi velmi pomohly:

  • Jedna mi ukázala, před čím utíkám (o té bude v tomto článku řeč).
  • Druhá mi ukázala, jak vydržet a neutéct (o té jsem tu už psala hodně – první ze série článků je ta o tom, co dělat, když se cítíte pod psa).

Miluju takovéhle náhodičky… no, člověk si alespoň může říct, že třeba ty těžké chvíle přicházejí proto, aby ty knížky, které čtu, měly nějaké to využití a nebyla to jen ztráta času… i když… nebylo by pak třeba od věci radši nečíst vůbec nic????????

Knížka francouzské autorky Lise Bourbeau se mi připletla do cesty opravdu náhodou… úvodní kapitolu uveřejnila na svém blogu AnitraM(https://anitram.wordpress.com/2015/03/02/ako-si-vytvarame-masky/).

A já se pak – klasicky – začala divoce pídit po tom, kde TOHLE sehnat. (Prozradím Vám tajemství… na uloz.to ji nadete).

Knížka popisuje 5 modelů chování, kterými se chráníme před bolestí, kterou si podle autorky přinášíme do života již z minulých životů a odráží se již v našem dětství ve vztazích s rodiči.  Většinou prý tíhneme nejvíc k jednomu z nich, ale mohou být i nakombinované. Nebo se může stávat, že během dne si těch „masek“ nasadíte několik, podle toho, jaké zranění si chcete zrovna chránit. Já sama u sebe našla funkční modely hned tři! Když si nebudete jistí, který z nich je ten Váš (protože sami často své největší utrpení a bolest vidět nechceme), velmi dobře se to prý dá poznat ze stavby těla.

Já sama si z té knížky odnesla toto ponaučení: když si všimneš, že máš sto chutí udělat jednu z následujících pěti věcí, nebo když ti začnou v hlavě kroužit následující myšlenky, tak toho radši hned nech! Fakt by to nebyl dobrý nápad a cesta by to byla spíš do pekel!

Pokračování textu

Rubriky: CESTA KE ŠTĚSTÍ, Uncategorized, Vztahy, život | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Návraty – Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit

Můj asi nejpropracovanější (a přitom dost stručný) pohled na to, kde máme problém (osobně i globálně). A co s ním. Celé je to ovlivněné učením o 5 elementech. Někdy si nemusíme říkat, jak jsme my (nebo ti druzí) děsní. Někdy si stačí uvědomit, že prostě máme v nerovnováze nějaké elementy. Z nějakého důvodu. A že jsou způsoby, jak ty elementy uvést do harmonie. Tento článek vznikl v roce 2014 a uváděl první ročník projektu Absurdistán o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Letos už jedeme 5 ročník. Tentokrát pod názvem STROM ŠTĚSTÍ 2018. Díky 50 týdnům tohoto projektu už vzniklo 50 týdenních článků na 50 témat týdne. A ty jsem shrnula do 5 ebooků k jednotlivým elementům. A právě tyto ebooky slouží jako takový průvodce rokem a tím, jak si už po tom štěstí absurdně nešlapat :-)


Aby nedošlo k mýlce: negarantuji, že až naplníte pět vizí, o kterých bude řeč níže (pokud se Vám to tedy vůbec podaří), svět se změní v ráj a Vy budete potkávat jen samé hodné lidi. Ale mohu Vám slíbit, že Vás již „to peklo“ nebude vyvádět z rovnováhy. A právě tím je možná také inspirujete ke změně. A dále negarantuji, že se Vám splní všechna Vaše přání. Ale mohu Vám slíbit, že se naplní přání, o kterých ani nevíte, že je máte, a že ve srovnání s nimi budou ta Vaše původní nicotná… Nicméně má zkušenost říká, že to, s čím se setkávám, je jen určitý odraz toho, co se děje uvnitř. 

Upřímně řečeno… ona byla společnost v krizi vždy. Podívejte se do rubriky věnované Komenského Labyrintu světa. Nebo znáte tento Shakespearův sonet?

                   „Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec,                jak dme se pýchou pouhý parazit, jak pokřiví se každá dobrá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak blbost zpupně schopným poroučí,jak prostá pravda je všem jenom pro smích,jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě, jen nemuset tím sbohem dát i tobě.“

Jak aktuální, že? Kdybych to trochu upravila a vydávala za své dílko, znělo by to, jako bych se pustila do kritizování dnešní zatrachtilé doby. Ta naše doba…

  • Je troufalé myslet si, že naše doba je nějak horší než jiná doba.
  • Je troufalé myslet si, že se to dá změnit dřív, než ta naše troufalost (a hamižnost) tuhle Zemi zničí úplně.

Vždyť je to takhle od nepaměti…

A lidé jsou prostě jen lidé… mají své mouchy…

File:Green bottle fly 2013-05-26.jpg

Ale jedna možnost by zde přece jen snad existovala… jen nevím, jak moc lákavá… a jak moc snadná… ono to chce totiž přestat kritizovat, přestat nesmyslně házet vinu na druhé (třeba na ty děsivé politiky), na ty lotry (a že jich je), na ty zloduchy, zpupné, mocné a zlé parazity… zvednout se a začít něco dělat!

Pokračování textu

Rubriky: Absurdistán 2014, CESTA KE ŠTĚSTÍ, Štěstí, život | Štítky: , , , , , , , , , | Napsat komentář

Návraty – Jen jediný krůček ke štěstí

I tento článek vznikl na blogu už v jeho prvopočátcích – v roce 2013. Vznikl ještě předtím, než se má přání prožívat to, o čem jsem již kdysi dávno psala (viz minulý článek), začala dost dramaticky prolamovat do mého života. Fakt, dávejte si pozor na to, co si přejete :-)) Pokud zamíříte do světa nepodmíněného vědomě, ta cesta je stejně náročná jako samotný kurz vipassany (uvidíte sami, až se z kurzu vrátím). Těch 10 dní jen intenzivně naznačuje, o co na této cestě jde. Je náročná, ale prožitky absolutní svobody a radosti z ní vyplývající pak stojí za to! Není to taková pohodička jako si vizualizovat to, co si přejete, a pak to získat. Ale získáte nezměrně víc!! A stačí udělat jen ten jeden jediný krůček ke štěstí. Nepotřebujete k němu totiž nic z toho, co byste si chtěli vizualizovat! Ale o tom, jak jej udělat, jsem pak napsala fůru článků, e-knih a ebooků, připravila jeden mailový kurz (Mimoňská cesta do Jiného světa) a jeden zkušenostní v podstatě videokurzík (DARUJTE (SI) POHODU).  Není to prostě snadné :-)

 

ŠtěstíŠtěstí není tam, kde ho obvykle hledáme.

Ne, opravdu nemusíte čekat na partnera, na kupu peněz, nebo vysněnou práci, abyste byli šťastní. Ne, nemusíte pouze přetrpět všechny ty dlouhé chvíle, než budete mít ideální váhu, ideální postavu. A dům se zahrádkou.

(Vykašlete se na to. To fakt nemá smysl :-) A naplnění Vašich snů to nepřiblíží… spíš naopak.)

Zapomeňte na dlouhé seznamy Musíš a nesmíš, jinak…

Také jste to slýchali jako děti? Doma? Ve škole? V té době jsme ještě většinou šťastní byli, pravda? Tedy pokud jsme se dokázali radovat z toho, co jsme měli, výskat, běhat, cákat kolem sebe a usmívat se přitom na celý svět. Dokud jsme nezačali něco CHTÍT. CHTÍT něco, co jsme neměli. Něco, nač jsme chtěli dosáhnout, ale bylo to mimo náš dosah.

A přitom to pravé, nefalšované, nepodmíněné štěstí na dosah máme vždy. V každém okamžiku.

Proč po něm tedy nesáhneme? Proč se pořád TRÁPÍME a pořád na něco čekáme… a pořád něco CHCEME? Tu peníze, tu partnera, tu dovolenou u moře, nebo nejnovější smartphone?

Pokračování textu

Rubriky: Uncategorized, Utrpení a láska, Štěstí | Štítky: , , | Napsat komentář

Návraty – Moře

První článek mé offline série je naprosto jasný – můj úplně první speciální text, který jsem napsala v roce 1996. A tady na blogu vyšel mezi prvními v roce 2013. Nedávno jsem si na něj vzpomněla. Protože je naprosto nadčasový! Přesně toto jsem prožívala v roce 1996, kdy jsem byla po krk (ne, až nad hlavu) zamilovaná do kluka, který ale žil tisíce kilometrů ode mě. A já se sama sebe ptala, zda má taková láska smysl. Sedla jsem a začala psát. Celé to začalo vizí moře a útesů. A jak to skončilo, tj. co ze mě nakonec vylezlo, to si můžete přečíst :-) O lásce se často mluví. Ale právě TOHLE podle mě láska je. Je zajímavé vidět, co si má duše přála již před těmi 22 lety. A jak si stále hledá cestičky, jak tuhle cestu naplňovat. Tento text (spolu s 9 dalšími a praktickými hrátkami) je ostatně také součástí mé první e-knihy Žít je umění milovat :-) A neustále mi pomáhá TAKTO k životu přistupovat. Zkuste si někdy sami sednout, nechat v mysli vyvstat nějakou představu a začněte psát. Nechte se inspirovat. Nemusí to být veršované (já jsem se hodně inspirovala mým oblíbeným Chalílem Džibránem). Musí to ale vycházet z Vás samých :-) Kdo ví, co se o té své vnitřní touze dozvíte…

 

Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.

Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?

Každou vteřinou,

částečku po částečce,

se stává součástí vod –

nezaniká, jen nabývá jiné podoby.

Kdyby skála měla srdce,

s každým zrníčkem, které by odplavilo moře,

by se žalem zachvělo.

Kdyby skála měla tvář,

s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla,

by její oči uronily jednu slzu.

Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.

Kdo ví, co ono bezedné moře skrývá,

a kdo ví, jací se vynoříme na druhém břehu?

Nalezneme v temných, mrazivých hlubinách poklad, který tam uschoval vládce moří?

Zůstaneme jen zrníčkem písku, které nezachytí žádná síť,

nebo se proměníme ve vzácnou perlu, po které tam nahoře touží?

Moře vám strhne masky,

rozmělní vás na kousky

a jen ti z něj vyjdou se srdcem čistým jako nejbělejší perla,

kterým se i v tom živly zmítaném prostředí podaří najít místo ke spočinutí a klid.

A pokud vás zachytí dravý proud lásky,

nebraňte se mu.

Otevřete svá srdce a nechte se jím vést.

Strhne vás do nebezpečného víru

a stáhne vás do temnot,

ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout,

jinak vás pustí ze svého sevření a vy již nikdy více nespatříte světlo.

Důvěřujte

a její proud vás úzkou soutěskou vyvede mezi hravé delfíny a mnohabarevné korály.

Ale ani zde vaše putování mořem života nekončí,

neboť láska není hra, ani omámení smyslů krásou.

Každý, kdo by na tomto místě zatoužil zůstat,

bude dříve či později vyplaven jako nicotné zrníčko písku na pobřeží

a ti, kteří budou přicházet, aby své tělo nabídli očistné moci vod,

po vás budou šlapat.

Držte se pevně lásky,

ta jediná vám bude ochranou v temnotách i na světle.

Ukáže vám ty nejvzdálenější zátočiny,

zbaví vás všech nečistot,

vyhladí vás

a pak vás bohatě obdaruje.

Jedině ona vám dá ve všem to zmatku pocit spočinutí a klidu.

Rubriky: Láska, Poetické texty | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Ať žije meditace vipassana! 100 hodin za 10 dní.

Jsem blázen. Říkají mi. A když jim popíšu, jak to bude vypadat podruhé, myslí si, že jsem ještě větší blázen. 

Jedu totiž na desetidenní kurz meditace vipassana, kde se medituje cca 10 hodin denně (v sedě). Začíná se budíčkem ve 4 ráno. Ženy a muži jsou segregovaní. K večeři dostanete ovoce (pokud jedete poprvé, pokud jedete podruhé, nedostanete nic). A na procházku můžete jen v nejbližším okruhu centra, které je pro procházky vymezený.

Je něco takového pro Vás lákavé?? A přece ta odměna je pak táááák sladká!! (Tedy pokud nezdrhnete a přežijete to :-))

Když jsem byla na kurzu poprvé, byly jsme (jo, jen ženy) buď na louce, nebo na cestě u centra. Na louce jsem si připadala jak kůň v paddocku. Na cestě, která se tak točila dokolečka kolem pár smrků a laviček jako odsouzenec na dvorku ve vězení, který musí chodit pořád dokola. No, kdo Vám tuhle zkušenost dopřeje?? :-)

A přece jedu podruhé. A jedu až do Polska.

Pokračování textu

Rubriky: Vipassana | Štítky: , | Napsat komentář

Když člověk ví, co ho čeká…

Chápu snahu lidí znát svou budoucnost. Chodit ke kartářům (nebo si sám vykládat). Kontaktovat astrology (nebo si sám s horoskopem hrát). Je v tom určitá jistota. Najdu partnera? Budu mít děti? A najdu si konečně nějakou dobrou práci?? Už to trvá táááák dlouho. Všechno jsem si snad vizualizovala správně, Vesmíru své přání vyslala… tak proč to tak dlouho trvááááá??

Já svou budoucnost znám. Ne tedy do detailů. Nevím, jestli si třeba zítra znovu nezlámu nohu. Nevím, jaký bude náš hotel na dovolené v Albánii (jo, fakt tam jedeme…). Nevím, jestli až se vrátím ze svého offline pobytu, budu mít na účtu o pár set, tisíc víc. Nebo nic. Všechno je možné.

Ale absurdistánským projektem (50 týdnů=50 témat) procházím už pátým rokem a vím, co přinášejí. Vím, s čím tak asi můžu počítat. A ano, je to opravdu úleva.

Obvykle to vím jen týden dopředu. Loni na konci roku jsem si udělala přehled zbývajících témat a také jsem věděla své (a ano, naplnilo se). Letos jsem si vylosovala také několik týdnů dopředu, abych mohla lidem, kteří se ke mně připojili do projektu STROM ŠTĚSTÍ , nachystat témata týdne, i když nebudu online.

A já Vám to tentokrát prozradím…

  • Prvním tématem je JAK NA ODPUŠTĚNÍ ÚPLNĚ JINAK. Ten týden budu na týdenních čchi kungových lázních s orlíky (Orel v hnízdě). A ani mě právě toto téma nepřekvapuje. Nesu s sebou už nějakou dobu něco, co mi přišlo jako velká křivda. Něco, co bych chtěla pochopit, ale nezbývá mi než to přijmout. Něco, co bych byla ráda, aby se znovu neopakovalo. Něco, co mě pořád bolí a vyvolává to ve mně strach. (Nedávno jsem narazila na citát mého oblíbence Thich Nhat Hahna o tom, že když kvůli někomu trpíme, je to proto, že i on trpí, a proto to šíří dál. Že si nezaslouží trest, ale soucítění. Ostatně to obě strany. Člověk tohle už možná tisíckrát slyšel. Ale až po tisícíprvní se něco uvnitř stane a výhybka se přehodí.) Takže předpokládám, že právě tento týden se opět staré rány ozvou a na mě bude to tentokrát zvládnout jinak. A líp.
  • Druhým tématem je TICHO BEZ HODNOCENÍ (Masochisti hadr). Ten týden začíná můj desetidenní kurz vipassany. Jak příznačné! Ctnostné ticho tam zavládne. Takové je pravidlo. Otázka zní, zda podobně ctnostné ticho bez hodnocení zavládne i v mé mysli :-)  Začátky kurzu totiž nebývají lehké. Nejsme zvyklí tak dlouho sedět. A nejsme zvyklí jíst naposledy oběd (staří studenti, což jsem letos i já, už večer nejí). Spousta lidí prý má silné nutkání s tím druhý den praštit :-) A tak jsem tedy zvědavá, jestli se mi podaří sama sebe netrápit a pobyt tam si užít. Loni jsem si spíš užívala, než se trápila :-) To přišlo až poté (viz předchozí téma týdne).

Pokračování textu

Rubriky: Na cestách | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Nejlepší je mít prázdniny před prázdninami nebo po prázdninách

Nedává Vám to smysl? :-)

Mně to dává smysl dokonalý. Prostě hlavně nikam nejezdit během července a srpna. Užívat si dnů volna předtím, než se celá Evropa (a samozřejmě Japonsko) zblázní a plácne se na pláž nebo se nažene na památky. Nebo někam, kde zaručeně nikoho nepotkají, protože těch davů turistů už mají plné zuby…

My jsme letos záříjovou dovolenou bohužel vypustili. Dcera nastupuje do šesté třídy – nová učitelka, nové předměty atd. Už se nám tedy s jednou novou paní učitelkou stalo, že nám 1. 9. volala zrovna ve chvíli, kdy jsme čekali na autobus do Akvaparku. Ve Španělsku :-) Prý proč není malá ve škole. Bylo to vtipné. Nejvtipnější ovšem byla pak ta část, kdy stejně stará jmenovkyně – papouščice – zvládala násobilku líp než ta moje. Myslím, že lepší motivační začátek nového školního roku jsme si snad ani nemohli přát…

Ale jinak vřele doporučuju kašlat na školu a vyrazit na dovolenou první záříjový týden (nebo přelom srpen/září). Všude je mnohem méně lidí, ceny už srážejí dolů, voda už je krásně vyhřátá, počasí je stále ještě teplé. Jen večery bývají chladnější. Ale zato se již brzy stmívá, takže si můžete užít ten noční život už večer. A nemusíte čekat, kdy se konečně setmí…

Já letos utnula výuku ve chvíli, kdy veřejnostní kurzy, které učím, skončily. A vyrážím poslední týden v červnu do lázní. Speciálních čchi kungových lázní. Takový týden s Orlem v hnízdě jsem chtěla zažít už pár let. Tak to konečně klaplo! Na konci týdne snad ještě stihnu sepsat zážitky… než vyrazím směr Polsko a můj druhý desetidenní kurz vipassany.

Vzhledem k tomu, že teď budu dlouho většinou offline, nachystala jsem v současné době všechny týdenní témata projektu STROM ŠTĚSTÍ. V dalším článku se dočtete, co nás do dalších týdnů čeká (výjimečně prozradím, jaká témata jsem vylosovala).

Já teď už tedy vím, s čím pojedu na čchi kung (a ani mě to nepřekvapilo), nebo s čím pojedu na vipassanu (ani to mě nepřekvapilo). Ale o tom zas příště…

 

 

Rubriky: Na cestách | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Už to začalo a ještě to začne

Čekají mě krásné 3 týdny. Co bude během té doby s blogem, ví Bůh. Možná Vám tu nachystám reedici některých článků. Tady na blogu je jich za ty roky spousta a některé již pomalu zapadají v zapomnění. A to je, řekla bych, škoda. Proč pořád plodit nové a nové články?? Plnit netprostor dalším a dalším odpadem? :-))

Tedy ne že bych své články považovala za nějaký virtuální odpad :-) Ale nemáte někdy také pocit, že i v online světě víc a víc jen produkujeme a produkujeme? Někdy by možná stálo za to se zastavit a pořádně si přečíst to, co už bylo napsáno…

Dobře, to je tedy jeden z mých plánů do následujících dnů…

 

Jaké jsou ty další plány do blížících se prázdnin?? 

V neděli mě čekají orlí čchi kungové lázně! Tolik let jsme vždy v neděli po víkendovém semináři smutnili, že sotva jsme přijeli, už abychom pomalu odjížděli. „My chceme víc!” Konečně jsme se dočkali. Týden s čchi kungem bude určitě super. Letos jsem ještě na semináři nebyla a moc se těším! Nejvíc asi na praxe Tsa Lungů, protože ty když se dělají intenzivně (což doma nikdy nezvládám), ten pocit je k nezaplacení :-)

Pokračování textu

Rubriky: Na cestách | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Přijmout i to, co bolí – to bylo zjevně mé květnové téma

Když tak procházím články, které jsem během května na svých dvou blozích uveřejnila, je to zjevné. Všechno je to o přijetí. A na konci měsíce se mi to konečně podařilo (zdá se) :-)

Kolikrát jsem již psala o tom, jak úžasné je dělat shrnutí týdne a měsíce (a posléze roku?)? Jednotlivé střípky našeho životního příběhu nejenže nezapadají v zapomnění, ale hlavně se skládají do přehledných obrazců.

Máte před sebou taky obraz toho svého května? Jaký obraz byste načrtli, kdybyste byli malíři?? Co ten Váš obraz říká o tom, po čem nejvíc toužíte??

Často totiž toužíme po něčem, po čem ve skutečnosti netoužíme :-) Divné, co? Ale zkuste si toho někdy všimnout. Když ztrácíme z dohledu ten celkový obraz, necháváme se odvát tím či oním větrem (tím, co vidíme, tím, co nám kdo řekne apod.). Jak často se Vám stává, že ve chvíli, kdy se proberete, uvědomíte si, že „tady jste vlastně být nechtěli”?

 

Květnové ozvěny vipassany

V květnu jsem se přihlásila na již druhý desetidenní kurz meditace vipassana! Ten loňský prostě stál za to! Tentokrát musím jet až do Polska a vybrala jsem si litevsko-anglický kurz. A moc se těším!

Vědět nestačí. Je třeba přijmout.

Záleží na tom, co víme. Zda nám to, co víme, podaří pochopit sebe nebo toho druhého natolik, abychom dokázali přijmout věci tak, jak jsou. A pozor – přijetí neznamená nechat to být, ale prostě jen poznat fakt, se kterým nemá smysl bojovat (jak chcete bojovat s faktem??), ale od kterého je možné se odpíchnout při hledání řešení toho, jak žít se sebou a druhými v harmonii.

Samotné téma přijetí není dvakrát snadné. Já během května sepsala 26 stránkové PDF o tom, proč přijímat a jak na to. Je to ale takové tajné PDF. Neprodávám ho a ani ho volně nešířím. Občas ho ale někdo dostane jako dárek :-)

  • O dvou důležitých ingrediencích, které umožní přijetí uvařit, jsem v květnu psala článek  Cítíte, že nic není nikdy špatně, a že všechno zvládnete? Najdete v něm i odkaz na knížku, kterou rozhodně doporučuju přečíst, protože Vám poskytne krásný návod na neduální přijímání věcí takových, jakých jsou. Ať jsou jakékoliv.
  • Osobně mi hodně pomáhá přijímat i astrologie. Ano – vědomí toho, že člověk nemůže překročit energie mu dané. Jen se může naučit je projevovat harmonicky a ne disharmonicky. (Astrologie – k čemu je vlastně dobrá )

Někdy ale nedokážeme něco pochopit. Jak jsem kdesi kdysi psala, Pravda je paradoxní, a tak pro mysl nepochopitelná. Takové pravdy je třeba přijímat, jak leží a běží. Pro mě osobně je mnohem náročnější přijímat, aniž bych chápala. Někdy se zarputile snažím o pochopení. Ze všeho nejdůležitější ale je si uvědomit, že říct já vím je málo. Od něj může být ještě daleká cesta k opravdovému přijetí.

 

Přijímat i to, co se nám moc nelíbí

I na tato témata v květnu došlo. Jak vidíte, přijetí se kolem mě točilo z nejrůznějších stran. Napsala jsem článek pro ty hypersenzitivní lidi, kteří mají velký problém přijmout fakt, že nejsou, nebyli a nikdy nebudou jako ostatní. Takoví ti tvrďoši, kteří zvládají všechno, nač HSP nemohou pomyslet. ( Hypersenzitivita fakt není za trest)

A napsala jsem článek i o tom, že i sociální sítě (facebook) nemusíme odmítat. I v tomto případě totiž závisí na tom, jak s nimi zacházíme. (Facebook není humbuk)

A celé téma květnového přijímání bude nejspíš ideální zakončit odkazem na jeden speciální článek. S přijímáním musíme opatrně. Jak píšu v onom zmiňovaném PDF, přijetí by nám nikdy nemělo ublížit! Stejně tak dávání! Někdy bychom se rozdali. Nicméně nejlepší je dávat zároveň sobě i druhým (Nejlépe je dávat zároveň sobě i druhým (i na blogu))

Květen mi přinesl spoustu zajímavých poznání. V tomhle ohledu byl velmi vydatný! Někdy jsme musela jít hodně hodně do hloubky! Prožila jsem pár slušných zkoušek toho, do jaké míry dokážu přijímat i to, co se mi nelíbí. Co mě zraňuje. (Jo, a ještě za to být ráda – a to fakt není snadné). Ten proces od takhle to přece nemůžu nechat po Ok, vlastně se nic nestalo byl někdy dlouhý a někdy kratší. Prožila jsem vnitřní bolest, se kterou jsem se musela naučit nějak pracovat, a přitom ji neodmítat.

Nakonec musím říct, že se mi v květnu někdy podařilo dodržet onu hlášku (nic není špatně a všechno zvládnu) jako třeba v Trenckově rokli. Přijímat i to, čemu bych se hodně cukala, jako například poslední víkendový víkend. A užít si to, co jsem si užít chtěla, a pouštět to, co nemělo smysl řešit, pokud si člověk ten víkend nechtěl úplně pokazit...

Doufám, že i Vy jste si květen nenechali pokazit hloupostmi, které byste chtěli začít řešit :-) Hloupostmi, které jsou opravdu hloupostmi, a stejně tak z Vašeho života zmizí, jako se v něm objevily. Možná se objevily, abyste se měli nad čím rozčilovat. Možná se objevily, abyste se naučili, nač čím se rozčilovat opravdu není třeba… 

Rubriky: Měsíční shrnutí | Štítky: , , , | Napsat komentář