Návraty – Proč na dovolenou do Turecka??

Sultán Sulejmán a Hurrem Sultan v istanbulském muzeu hraček... (photo credit: Warmice 01)

Sultán Sulejmán a Hurrem Sultan v istanbulském muzeu hraček…
(photo credit: Warmice 01)

Článek z roku 2015 – to byl rok dovolené v Turecku. Sice nejméně povedená, ale zas nám vrátila cestovka cca 10 000 Kč. Takže vlastně docela povedená :-)

Ne, nedám Vám tu žádné výčty předností této turistické destinace…

Však si zalistujte v nějakých propagačních materiálech. Od toho jsou. Lákat…

Nebo si půjčte průvodce (ano, i tahle možnost existuje… proč všechno kupovat???).

Jen se prostě zamysleme nad tím, proč vlastně cestujeme? A proč cestujeme tam, kam cestujeme?

Všechna ta fakta a doporučení atd. atd. jsou jen ostrůvky v tom moři možností… kterou s těch možností si nakonec vybereme, závisí na něčem jiném. Co rozhode pro tu či onu destinaci??? Co je ten hlavní motiv?????? Víte to????

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: Na cestách | Štítky: , , , , , | Komentáře: 1

Návraty – Rhodoská ruská okupace…

olivyJedna vzpomínka na dovolenou na Rhodosu…

Když si má mrňouska našla ruskou vrstevnici na hraní a máma zaslechla její „daváj, daváj”, kterým ji povzbuzovala, aby sjela po skluzavce do bazénu (to se ta moje ještě trochu na té hloubce bála), začala se máma smát: „Daváj, daváj, to Rusové umí.”

Když se jednou děvčata domluvila, že se sejdou u bazénu (neptejte se jak), a Aňa nepřišla, prohlásila máma něco v tomto smyslu: „No jo, kamarádšofty, a pak tě bodnou do zad…”.

21.8. jsem je pak hledala po hotelu a nenašla jsem je ani na přístrojích v hotelovém areálu (taková ta autíčka a spol., do kterých se hází eura a ona se pak hýbají… děti si tam obvykle hrály bez eur), ani na baru (chodívaly si tam dávat dvanáctku, nealko koktejl), ani na záchodě… prostě nikde tam, kde měly povoleno být. Až jsem je uviděla, jak jdou cestou z Aniččina pokoje… pěkně svorně za ruku. Prostě nám ji zabrala :-)

Pokračování textu

Rubriky: DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Kolik jazyků umíš..., Na cestách | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Návraty – Lloret de Mar dle S, O a D

English: En Plaja's Castle, Lloret de Mar

English: En Plaja’s Castle, Lloret de Mar (Photo credit: Wikipedia)

Článek z roku 2013 o dovolené na místě, které mám nejradši. No, jahodová kavárna přeci :-)

Už je to něco málo přes měsíc, kdy jsme se vrátily z dovolené. Je to poprvé, co jsem si už začátkem července mohla říct: „Tak už je to za námi.” Je to divný pocit. Většinou si ještě koncem srpna říkám: „Léto nekončí, všechno je stále ještě před námi.” A to, věřte mi, je krásný pocit. Takový závan mládí :-)

Jenže tentokrát nemůžeme jet na dovolenou až v září, protože má dcera nastupuje v září „do vězení”. No, tak mí žáci v páté třídě nazvaly budovu na obrázku, na které bylo zcela jasně velkými písmeny napsáno SCHOOL. Překládat netřeba, že? Zvláštní, jak děti chápou místo, kde tráví každý den tolik hodin. A zdálo se mi, že žertují jen tak napůl. Ale to je jiná…

Já chtěla psát o Lloret de Mar. O španělském středisku, jediném středisku, ve kterém jsem byla na dovolené už podruhé. Ale výběr místa dovolené tak holt nakonec po všech těch peripetiích dopadl. A může za to náš oblíbený hotel (Alba Seleqta) a hlavně jahodová kavárna. Najít po tříleté pauze tuto kavárničku kousek od hotelu na svém místě, krize nekrize, pro mně byla ohromná radost. Kvůli ní jsme tam přece jely! Kvůli ní a kvůli čokoládové fontáně u švédského stolu! Není potřeba jezdit na gurmánskou dovolenou, aby člověk jezdil hlavně za jídlem :-)

Ale nejely jsme tam samozřejmě jen kvůli tomu. Jely jsme tam i kvůli Barceloně, do které jsme tenkrát nejely, protože dcerce byly tři roky. Jely jsme tam i kvůli divokému pobřeží a vlnám a dlouhým procházkám podél moře. I kvůli tomu akvaparku s delfíny, lachtany a papoušky.

A jak se nám tam líbilo? No, nám dobře. Ale co osobě S, O a D? Jak ty si užili jednu a tu samou dovolenou?

Pokračování textu

Rubriky: Na cestách | Štítky: , , | Komentáře: 1

Dovolená v Albánii

Ano, bude to určitě hodně zajímavé :-)

Manžel nás strašil, že všude budou turecké záchody. Sestra nás strašila, že je to tam samý terorista. Z Balkánu. No a jiní taky kroutili hlavami, protáčeli oči a celkově projevovali směs překvapení a obav. 

No, ale matka chtěla Albánii, tak máme Albánii :-)

Mám za sebou cestování po Egyptě, Jordánsku i Srí Lance. Co mě ještě tak může překvapit?? Zloděje jsem už potkala. Chudé (ale pohostinné) lidi taky. Komunismus jsem zažila. Muslimy taky.

Slyšela jsem ale také o lidech, kteří se z Albánie vrátili nadšení a že příště prý pojedou zas. Obvykle to byli ti, kteří vyrazili do hor a dali si zastávku u moře. Nebo ti, kteří vzali karavan a jeli stanovat. A pochvalovali si, jak je v Albánii mnohem levněji než v Řecku, kam jezdí častěji. A milí lidé.

My jedeme na týden klasicky do hotelu k moři. Plánujeme i nějaký ten výlet. Ale hlavně si zase budeme užívat klidu a pohody. V mém případě obligátně bez příběhů v mé hlavě nebo na nějakém papíře.

Offline a offromán dovolená se mi osvědčila maximálně.

Ale během mého offline pobytu jsem tu pro Vás opět nachystala pár článků. Vrátím se zpět k několika uplynulým dovoleným – třeba Vás něco inspiruje do dalšího roku.

Přeji Vám krásný zbytek prázdninového období…

Rubriky: Na cestách | Štítky: , , | Komentáře: 1

Proč nechceme být šťastní?? (2. část) – MC

fireKoho zajímá víc než jen pár bodů o tom, co všechno nám brání v tom být šťastní, může si přečíst i tu omáčku (ale výživnou :-)) v minulé části. Najdete tam jednu důležitou věc. Hodně zásadní. Přibližuju tam, co si pod pojmem štěstí představuju já. A není to žádný čajíček… 

Jasně, řeknu Vám tu klidně na místě, že šťastná jsem. Jak bych nebyla. Však co mi chybí? Ale zeptejte se mého těla a mých emocí… budou vyprávět jinou story…

A proto jsem zapátrala po tom, proč si sakra pořád volím ten stav existence, ve kterém necítím klid, pohodu, radost, opravdový impulz dávat ze sebe to nejlepší???

Třeba Vám osobně taky pomůže to, nač jsem přišla…

Můj projekt Absurdistán  (dnes se přetavil do ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ) nabízí krásný nástroj, jak přijít na to, jaké podmínky já sama svému štěstí kladu. Jaké překážky si stavím sama do cesty? Co je pro mě důležitější než vnitřní klid, radost, nebo jistá vášeň a odhodlání? Se kterými se dá přistupovat i k tomu, z čeho člověk oprávněně nemusí být radostí bez sebe. Přijetí toho, jak věci jsou, totiž neznamená, že je tak nechám rezignovaně být :-)

 

Stejně jako jsou všechna absurdistní témata rozdělená do 5 okruhů podle čínských 5 prvků (dřevo, oheň, země, kov, voda), stejně jsem i těch 5 podmínek rozdělila do 5 okruhů:

Pokračování textu

Rubriky: Štěstí | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 1

Ten poslední krok ke štěstí… (MC2)

Už je Vám jasnější, co to vlastně opravdu znamená naplnit své sny?? Že vše může být jinak, než jak to známe (změna, motivace či svoboda), a co všechno k té opravdové změně potřebujeme?

Čeká nás tedy poslední článek ze šestidílné série o cestě k naplnění poselství našeho dětství. Objevili jsme, že se v nás skrývají poklady, ale my jim nedovolíme se projevit. Chybí nám svoboda to udělat. (1. článek). Objevili jsme, že ve vší té snaze jít si za svými sny žijeme jen napůl. Víc mrtví, než opravdu živí (2. článek). Hledali jsme kde najít to nezničitelné v nás, abychom se mohli otevřít, osvobodit a žít s vnitřní vášní, odvahou a radostí. A skutečnou, svobodnou láskou (3. článek). Narazili jsme na to, že často je všechno úplně jinak :-) A že bez důvěry se nedobereme té skutečné motivaci, která nás přirozeně dovede tam, kam máme jít. K tomu, co nás opravdu uspokojí. (4. článek). A v minulém článku jsme zjistili, že někdy si pleteme tu skutečnou cestu ke změně s pouhým vzdorem (5. článek)

 

Před námi a nepodmíněným štěstím už stojí jen jedna překážka. Naše Ego.

Někteří by ho chtěli úplně zničit. Jiní se ho zase zastávají. I v tomto ohledu se na to dívám dost jinak. Je potřeba ho utišit jako malé vyděšené dítě. Čím pozitivněji silnější Ego je, tím snadněji se to udělá. Ani tady není dobré pustit se ve snaze o změnu do vzdoru a boje…

Ego a jeho různé podoby a následně různé cesty k tomu nepodmíněnému štěstí jsou tématy posledních dvou kapitol (jedenácté a dvanácté) mé druhé e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství. 

Uvážíte-li, že co kapitola, to měsíc a téma, které mi v tu dobu vstoupilo do života, pak můžete říct, že listopad byl nejspíš docela dramatický (podobně jako vzdorný říjen), zatímco prosinec byl pohodový šťastný měsíc.

A ano, bylo to přesně tak. I o tomto propojení a symbolice každodenních událostí se můžete v úvodech jednotlivých kapitol/měsíců v mé druhé knížce dočíst. Naučit se takovou vazbu vnímat je velmi užitečné. Právě v těch chvílích, kdy má člověk pocit, že je všechno špatně. Ono totiž třeba není… možná dostáváte jen námět na ten svůj vlastní dobrodružný román :-)

Pokračování textu

Rubriky: VDĚCHNĚTE ŽIVOT POSELSTVÍM SVÉHO DĚTSTVÍ | Štítky: , , | Komentáře: 1

Někdy je to, co považujeme za cestu ke změně, prachsprostý vzdor, který nevede nikam (MC2)

Vítejte u pátého článku ze šestidílné série o cestě k naplnění poselství našeho dětství a naplnění našich nejhlubších snů. Ano, už se chýlíme ke konci.

  • Objevili jsme, že se v nás skrývají poklady, ale my jim nedovolíme se projevit (1. článek).
  • Že žijeme jen napůl, víc mrtví, než opravdu živí (2. článek).
  • Hledali jsme kde najít to nezničitelné v nás, abychom mohli žít s vnitřní vášní, odvahou a radostí. A skutečnou, svobodnou láskou (3. článek).
  • A v minulém článku jsme narazili na to, že často je všechno úplně jinak :-) A že bez důvěry se nedobereme té skutečné motivaci, která nás přirozeně dovede tam, kam máme jít (4. článek).

Teprve když jsme došli až sem a naučili se vnímat, že máme jiné možnosti a jiné schopnosti, se můžeme pustit do změn, které budou stát za to!

Do změn, které nevycházejí ze vzdoru proti tomu, co je, ale z přijetí. Není to snadné, je to úplně jiné, než známe. Ale po tolika letech dnes už mohu říct, že „to známé“ tak tak nějak nikam nevede :-) Změna a vzdor se staly tématy září a října roku 2016, a proto i obsahem deváté a desáté kapitoly mé druhé e-knihy.  

 

I se změnou je všechno jinak 

Pokračování textu

Rubriky: VDĚCHNĚTE ŽIVOT POSELSTVÍM SVÉHO DĚTSTVÍ | Štítky: , | 2 komentáře

Někdy je všechno jinak, než jsme si mysleli… (MC2)

Vítejte u čtvrtého článku ze šestidílné série o cestě k naplnění poselství našeho dětství a naplnění těch našich nejhlubších snů. Byli jste zvědaví, co bude dál? Kam dál vede ta cesta od skrytých pokladů a toho, co nám brání svobodně žít (1. článek)?

A to opravdu naplno díky tomu nezničitelnému v nás, na které jsme se zaměřili v 2. článku? S vnitřní vášní, odvahou a radostí? A láskou (3. článek)? Mluvili jsme o tom, jak snadné je se na té cestě ztratit a uzavřít.

 

Další krok vede k důvěře

Abychom nakonec mohli vykouknout z té kukly a rozletět se volně jako ten motýl, je potřeba nalézt důvěru. Bez té totiž můžeme zapomenout na to, že nalezneme ten správný cíl a tu správnou motivaci. A otázka pak zní, kam dojdeme, a zda tam budeme spokojení…

Tématy sedmé a osmé kapitoly mé druhé knížky Vdechněte život poselstvím svého dětství jsou právě motivace a důvěra. Podobně jako v předchozích článcích, i zde narazíme na to, že vše je trochu jinak, než si to obvykle myslíme :-) 

Obvykle je to právě vnější motivace, která nás pohání. Pracujeme kvůli kariéře, kvůli vyššímu platu, kvůli povýšení. Učíme se kvůli známkám. Milujeme se kvůli naléhání partnera. Když nám vnější motivace přestane vyhovovat, začneme hledat tu vnitřní. Psychologie o jiné než vnější a vnitřní motivaci, pokud vím, nemluví. Ale já jsem zjistila, že mi nevyhovuje ani ta vnější, ani ta vnitřní…

 

Taková motivace, ať vnitřní či vnější, je ale stále pouze metodou cukru a biče.

Způsob, jak nás/sami sebe vybičovat k větším výkonům na základě dvou nejzákladnějších emocí – touhy a strachu. A je jedno, zda přichází zvnějšku nebo zvenčí. Ta vnitřní se jen tváří jako naše a proto nás uchlácholí…

Ale pořád je to docela krutý přístup, který tentokrát ale začneme praktikovat sami na sobě. Tak trochu masochistické, nezdá se Vám? Znáte ten pocit, kdy byste chtěli zamířit nějakým směrem, ale pořád v sobě nedokážete najít tu správnou sílu, nebo to správné odhodlání a vytrvalost tímto směrem jít? V takovém okamžiku možná začnete hledat tu svou motivaci podobně jako já – a v páté kapitole najdete pár testů, skrze které jsem to mimochodem kdysi dělala :-)

A hlavně je třeba se na celé to téma motivace podívat úplně jinýma očima a objevit úplně jiný druh motivace! Ten, kdy sami sebe nemusíte popohánět a přesvědčovat, ale ono to prostě plyne… 

Při práci na blogu to zažívám. A nejen tam. I při čchi kungu se člověk dostává do podobného naladění, kdy se člověk nechává nést. Bez úsilí.

Už jste se někdy jen tak položili na vodu, ponořili uši pod hladinu, naslouchali onomu tichu a hleděli do bezoblačného nebe?? Ne? Zkuste to někdy. Je to nádherný zážitek, který Vám dá vstoupit do onoho Jiného světa, který se tady na blogu, ve svých knihách i v mimoňském kurzu snažím popsat, ačkoliv je vlastně nepopsatelný….

Položit se tímto způsobem na vodu někdy vyžaduje naprostou důvěru v to, že se neutopíte. Vědomí, že to vlastně není možné, protože dokud dýcháte, vždy Vás Vaše plíce budou nadnášet.

Ta správná motivace bez této důvěry není možná! Bez této důvěry se totiž náš život smrskne na plácání se ve vodě ve strachu, abychom se neutopili. Což se ovšem dříve nebo později stane, protože se velmi rychle unavíme…

Osmá kapitola mé knížky je tedy právě o důvěře a o tom, proč je tak těžké věřit. A co s tím. 

Důvěra je základem vztahů, bez ní nic pořádně nefunguje. Je základem i našeho vztahu k Životu. Na důvěru se velmi často zapomíná a také se velmi složitě hledá. A přitom právě na ní všechno stojí a právě s ní všechno padá. Ani lásku či sebelásku v sobě neprobudíte bez důvěry či sebedůvěry a často ani láska či sebeláska v nás důvěru či sebedůvěru neprobudí. Je to v nás.

Láska nám ale může výrazně pomoci se otevírat a důvěru budovat. A právě to nám život promění způsobem, o kterým se nám ani nezdálo! A právě taková změna bude tématem dalšího článku…

Rubriky: Uncategorized, VDĚCHNĚTE ŽIVOT POSELSTVÍM SVÉHO DĚTSTVÍ | Štítky: , , , | 3 komentáře

V labyrintech lásky je velmi snadné se ztratit (MC2)

Už jste objevili ty střípky do mozaiky Vašeho naplněného života, které se skrývají ve Vašem dětství?? A už jste zjistili, jak v sobě najít to nezničitelné, abyste v sobě našli sílu být opravdu svobodní a díky tomu pak své OPRAVDOVÉ sny i naplnit? 

V prvním článku celé šestidílné série (ZDE) jsme zjistili, že v našem dětství se často skrývají poklady, o kterých ani nevíme. A pokud alespoň tušíme, něco v nás nám často brání se jim zcela otevřít a vnést je do života. Vdechnout jim ten život a proměnit tu vyděšenou uzavřenou kuklu v barevného motýla! Druhý článek (ZDE) vyprávěl právě o tom, jaké je to žít naplno, a kde hledat to nezničitelné v nás, co nám umožní takto naplno žít.

Jen málokdo z nás žije opravdu naplno!

Ne v tom běžném slova smyslu naplno, ale s onou vnitřní vášní, odvahou a radostí a v ponoření se do oceánu života a jeho vnímání. Teď a tady. I to je něco, co jsme uměli jako děti, ale ztratili jsme to.

A o čem bude 3. článek?? Často slýcháme o lásce a sebelásce. Pochopit jejich důležitost a pěstovat jak lásku, tak sebelásku je zásadní, pokud chceme žít opravdu šťastně. Láska je totiž oním kontaktem, který nám dává klid uprostřed bouří a pevnou půdu pod nohama v bažinách! Právě proto je láska a sebeláska tématem páté kapitoly mé druhé knížky…

V labyrintech lásky je ale velmi snadné se ztratit! 

Pokračování textu

Rubriky: Uncategorized, VDĚCHNĚTE ŽIVOT POSELSTVÍM SVÉHO DĚTSTVÍ | Štítky: , , , , , , | 4 komentáře

Kde hledat to nezničitelné v nás? (MC2)

Jak se Vám líbil minulý článek série? (V našem dětství se neskrývají pouze traumata, ale i poklady. Už jste je odhalili?) Ještě jste ho nečetli? Chyba – je to totiž začátek celé cesty od poselství našich dětství k nepodmíněnému štěstí. 

První článek se věnoval pokladům skrytým v našem dětství, a tomu, proč tak často zůstávají v naší dospělosti skryty. Abychom dokázali žít opravdu naplno (tj. svobodně), další kroky na té naší cestě nás zákonitě musí zavést tam, kde leží to nezničitelné v nás. Jinak zůstaneme schovaní v té naší bezpečné kukle a v onoho barevného motýla se nikdy neproměníme!

Pojďme se tedy podívat, co to znamená žít naplno, a jak na to

Tématy třetí a čtvrté kapitoly mé druhé knížky Vdechněte život poselstvím svého dětství jsou právě nejrůznější pohledy na to, co to znamená žít naplno. A jak v sobě najít to nezničitelné v nás.

Často máme dojem, že žít naplno znamená cestovat, najít práci svých snů a díky ní vydělávat natolik, abychom si mohli pořídit krásné bydlení a všechny ty nejnovější technologické hračky. Že žít naplno třeba znamená mít hezké vztahy se svými rodiči, dětmi, přáteli a partnery. Bavit se, chodit do kina nebo do divadla, nebo tancovat. Prostě užít si radostí života naplno!

Ve třetí kapitole se ale dočtete, že žít naplno může znamenat i něco zcela jiného! A že je velký rozdíl mezi opravdu živoucím člověkem a těmi, kteří jsou spíš živými mrtvými. Víte, jak jste na tom Vy? 

Pokračování textu

Rubriky: Uncategorized, VDĚCHNĚTE ŽIVOT POSELSTVÍM SVÉHO DĚTSTVÍ | Štítky: , , , | 5 komentářů