Sedm divů světa, aneb dary, na které zapomínáme

Další z článků z roku 2013, které by dnes již patřily na můj blog Radost z angličtiny. O tom, které jsou ty divy, se tam totiž mluví anglicky :-) Je to také jeden z článků, ve kterých jsem se začala vyjadřovat k islámské problematice. Jsem vystudovaný arabista a religionista a v arabských zemích či mezi muslimy jsem nějakou dobu žila. Dlouho jsem o islámu odmítala psát, protože jsem z toho, kterým směrem se islám začal ubírat, byla hluboce zklamaná. 


Nedávno se na mém osobním facebooku objevil jeden zajímavý status islámských stránek Islam for kids (nedivte se, byly doby, kdy jsem chtěla jet do Sýrie na stipendium studovat islámskou výchovu a vzdělávání dětí; bohužel z toho přání mi zůstala už jen ta FB stránka…).

A jsem ráda, že ji tam mám, protože postupně obrušuje hrany zklamání, které ze současného dění na poli náboženství (ta agresivita některých skupin muslimů, ta agresivita okolo církví a restitucí, to strašení koncem světa atd., atd.) cítím.

Připomíná mi ty spousty muslimů, které jsem v Egyptě, v Jordánsku, v Izraeli, nebo na Srí Lance potkala a kteří mi nijak neubližovali, nijak mě neobraceli na svou víru (jen na ni byli prostě hrdí… a co, mají se za ni stydět?), ze kterých naopak vyzařovala radost a vděčnost. Snaha žít dobrý život, vnímat své přátele.

Připomíná mi, že muslimové nejsou jen ti, kteří pohoršeně kroutili hlavou nad tím, že jsem šla bez šátku (samozřejmě zakrývající mi vlasy) po Káhiře. Připomíná mi, že jsou to normální lidé, mezi kterými mi bylo dobře a jejichž zbožnost kdysi dávno probudila moje srdce a umožnila mi najít v sobě něco, co jsem v sekulární Evropě tenkrát jako mladá holka nanacházela. V Čechách byly tenkrát jen prázdné kostely… a klid v nich. Ale klid v duši jsem nalezla až díky tomu, že se mi ten jejich Alláh 5x denně zařezával do uší :-)

A onen status? Svědčí o tom, že na islámském FB je možné najít i to, co bychom mohli najít na jakémkoliv českém, nebo anglickém webu. Je to v angličtině… trénujte, trénujte :-)):

A group of students were asked to list what they thought were the present „Seven Wonders of the World.“
Though there were some disagreements, the following received the most votes:
1. Egypt’s Great Pyramids
2. Taj Mahal
3. Grand Canyon
4. Panama Canal
5. Empire State Building
6. St. Peter’s Basilica…
7. China’s Great Wall
While gathering the votes, the teacher noted that one student had not finished her paper yet. So she asked the girl if she was having trouble with her list.
The girl replied, „Yes, a little. I couldn’t quite make up my mind because there were so many.“
The teacher said, „Well, tell us what you have, and maybe we can help.“
The girl hesitated, then read, „I think the ‚Seven Wonders of the World‘ are:
1. to see
2. to hear
3. to touch
4. to taste
5. to feel
6. to laugh
7. and to love.“
The room was so quiet you could have heard a pin drop. The things we overlook as simple and ordinary and that we take for granted are truly wondrous!
THE GIFT OF LISTENING . . . But you must REALLY listen. No interrupting, no daydreaming, no planning your response. Just listening.
THE GIFT OF AFFECTION . . . Be generous with appropriate hugs, kisses, pats on the back and handholds. Let these small actions demonstrate the love you have for family and friends.
THE GIFT OF LAUGHTER . . . Clip cartoons. Share articles and funny stories. Your gift will say, „I love to laugh with you.“
THE GIFT OF A WRITTEN NOTE . . . It can be a simple „Thanks for the help“ note or a full sonnet. A brief, handwritten note may be remembered for a lifetime, and may even change a life.
THE GIFT OF A COMPLIMENT . . . A simple and sincere, „You look great in red,“ „You did a super job“ or „That was a wonderful meal“ can make someones day.
THE GIFT OF A FAVOR . . . Every day, go out of your way to do something kind.
THE GIFT OF SOLITUDE . . . There are times when we want nothing better than to be left alone. Be sensitive to those times and give the gift of solitude to others.
THE GIFT OF A CHEERFUL DISPOSITION . . . The easiest way to feel good is to extend a kind word to someone, really it’s not that hard to say, Hello or Thank You. Friends are a very rare jewel, indeed. They make you smile and encourage you to succeed. They lend an ear, they share a word of praise, and they always want to open their hearts to us.
A gentle reminder — that the most precious things in life cannot be built by hand or bought by man.



Dalším z divů světa jsou pro mě dary našeho dětství. To, s čím jsme se všichni narodili, ale dříve nebo později jsme z toho vyrostli. Zapomněli. Nebo přestali věřit. Poselstvím našeho dětství a tomu, jak jim vdechnout po letech život, jsem věnovala knihu Vdechněte život poselstvím svého dětství a svůj druhý online kurz (zdarma) Mimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství. Bližší info a možnost vstoupit najdete zde:

Mimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství

 

 

Reklamy
Rubriky: Uncategorized, život | Štítky: , , | Napsat komentář

S cestovní kanceláří nebo na vlastní pěst?

Další z článků, které vycházeli v roce 2013, se týkal dovolené. O cestování píši velmi často, protože cestování je konkrétním příkladem té symbolické cesty, kterou podnikáme životem. Cestování je mnohem víc než jen poznávání cizích míst nebo odpočívání na pláži. Když si toho všimnete, budete očarováni stejně jako já :-)


A víte, že je to do jisté míry vlastně jedno?

Ani jedna alternativa Vám nikdy nezaručí jistotu, že budete spát tam, kde jste si to naplánovali, a užívat si dovolené tak, jak jste si to představovali…

A navíc, tuším, že každý beztak již předem ví, která alternativa je pro něj ta pravá. Chcete jet tam, kam chcete Vy, nebo chcete jet tam, kam chce jet organizátor zájezdu? Umíte cizí jazyk natolik, abyste se o sebe v cizině postarali sami? Máte dost času a chuti zjistit si a zajistit si sami to, co by za Vás jinak vyřizovala cestovní kancelář nebo agentura?

Koneckonců, když na to přijde, i alternativa s cestovní kanceláří se může proměnit v alternativu na vlastní pěst. Dříve než se nadějete…

Ale neměla by ta otázka, kterou si člověk před dovolenou klade, znít i jinak než jen kam a s kým?

Co třeba proč?

Abych konečně vypadl z práce a odpočinul si, říkáte? Abych dělal taky něco jiného, než jen spal, jedl a pracoval? Abych viděl, co jsem ještě neviděl… nebo naopak abych znovu viděl to, co jsem již viděl a moc se mi to líbilo? Abych něco zažil, abych něco poznal… konečně? Abych žil, volně, svobodně a s radostí?

Vnímáte, po čem toužíte? Tak to je super, protože hlavně proto na dovolenou jezdíme a neměli bychom na to v tom shonu příprav, v tom lítání po památkách, lovení zážitků, drkocání se po silnicích a povalování na pláži NIKDY zapomínat!

Howgh.



Procestovala jsem hodně míst a dosud ráda cestuji. Ale už necítím tu ohromnou touhu vycestovat. A už necítím tu ohromnou touhu co nejvíc v dané zemi poznávat. Toužím po něčem trochu jiném. Po cestě do tak trochu Jiného světa. Nemusím kvůli tomu nikam do zahraničí, ale upřímně řečeno, na dovolené se do něj vklouzává mnohem lépe :-) Dovolená dává poznání té vnitřní pohody a dává sílu v ní potom zůstat i po návratu. A to já miluju. Na tu Mimoňskou cestu do Jiného světa 1 Vás zvu v online kurzu zdarma :-) Na nedualitu se totiž často zapomíná. Kurz začíná nově 1x za 14 dní, tak ho možná stihnete brzy :-) Bližší info a možnost přihlásit se najdete zde:

Rubriky: Na cestách | Štítky: , , , | Napsat komentář

Můj 17.listopad

Další článek z roku 2013, který patřil k těm nejčtenějším. Jak jinak – 17. listopad 2018 bylo už tenkrát hodně kontroverzní téma. A od té doby se naše společnost rozštěpila ještě víc. Přečtěte si, co jsem o nadějích a zklamáních roku 1989 (sama jsem jako středoškolačka v Praze cinkala) napsala.


17. listopad byl již včera, nicméně to byl zrovna Dexterův den :-)

Ale pamatujete, co se tu řešilo v neděli? Smutný konec… nebo existuje naděje? Hodně lidí má za to, že to naše (já tam byla taky!) cinkání klíči došlo smutnému konci. Že jsme udělali někde chybu a ta povede k tragédii. A hodně lidí proto propadá beznaději. Takže vlastně to bylo téma velmi aktuální.

Ale pokud jsem včera psala (a dnes s mnohými diskutovala) právě na téma happy endů, tragédií a spravedlnosti, myslím, že ten den si zaslouží trochu vyváženější vzpomínku. Proč zapomínáme, k čemu tenkrát došlo? Proč má to naše zklamání větší váhu, než ta radost, kterou jsme tenkrát cítili? Máme právo na zklamání (protože je reálné), ale proč zapomínat na tu radost tenkrát (protože i ta byla reálná). Proč se přiklánět těm tragickým koncům, depresivním vyzněním a zapomínat na naděje a vize?

Tenkrát jsme je měli… a jak to dopadlo? Chcete možná říct. Dnes je na šťastném blogu zajímavý krátký článek o tom, jak těžké je někdy cítit radost, právě proto, že máme strach a příliš častou zkušenost s tím, jak snadno se z výšin euforie padá do propastí.

Ale přece? Vzpomenete si, jak jste to tenkrát prožívali?

Ale než začnu vyprávět o tom, jak jsem to tenkrát prožívala já, chci říct jednu věci i těm, kteří to na vlastní kůži nezažili. A těm kteří ano a dnes by chtěli ty „sladké“ časy minulých let vrátit zpět.

Pokračování textu

Rubriky: život | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

Ten slavný rok 2000 (Návraty 2019)

Jak v tomto článku uvidíte, někdy je velmi zajímavé ohlédnout se zpět. Na to, co pro nás bylo kdysi takovým velkým tématem. Na to, co nás na jednu stranu tak trochu děsilo, a na druhou stranu to pro nás představovalo jakýsi milník, kdy jsme si říkali, že támhle už bude dobře. Kromě toho je tento článek z roku 2013 jedním z těch, na kterých si můžete pocvičit angličtinu. Podobné texty se už pomalu přesouvají na můj angličtinářský web www.radostzanglictiny.cz


Pamatujete na rok 2000? Na ten humbuk s přechodem na třetí tisíciletí (jestlipak to ty počítače zvládnou?)?

Já si na ten rok pamatuju velmi dobře, už jen z toho důvodu, že od mého dětství to byl takový milník budoucnosti. 2000? Jó, to už budeme někde jinde, ty futuristické vize apod., říkalo se.

Mezi komentáři k videu, které k tomuto textu patří, je jeden, který nás nabádá, abychom si sami pro sebe srovnali, kdy nám bylo lépe. Zda před rokem 2000, nebo dnes? A jiný komentář k tomu dodal jen jedno jediné datum: 11.9.2001.

Tahle písnička se jmenuje Millenium a je krásným příkladem toho, jak lidé odjakživa hleděli k časovým mezníkům jako k možnosti zamyslet se nad tím, kam to vlastně jdeme…

Zamýšleli si ale opravdu dostatečně???? Posuďte sami. Anglický text máte opět pod videem, jen si na své angličtině trochu zapracujte :-)))

 

We’ve got stars directing our fate

And we’re prayin‘

it’s  not too late

Millennium

 

Some say that we are players,

some say that we are pawns

But we’ve been makin‘ money since the day that we were born

Got some slow  downs, before we’ll fall down

We’ve got stars directin‘ our fate

And we’re prayin‘ it’s  not too late

‚Cause we know we’re fallin‘ from grace

Millennium

 

Live for liposuction,

detox for your rent

Overdose at  Christmas

and give it up for lent

My friends are all so cynical

refuse to  keep the faith

We all enjoy the madness

‚cause we know we’re gonna fade  away

 

We’ve got stars directin‘ our fate

And we’re prayin‘ it’s  not too late

‚Cause we know we’re fallin‘ from grace

Millennium

 

Come and have a go if you think you are hard enough

Come  and have a go if you think you are hard enough

 

Millennium

Millennium

We’ve got stars directin‘ our fate

And we’re prayin‘ it’s  not too late

‚Cause we know we’re fallin‘ from grace

Millennium

 

And when we come we always come too  late

I often think that we were born to hate

Get up and see the sarcasm  in my eyes

And when we come we always come too late

I often think that  we were born to hate

Get up and see the sarcasm in my eyes

 

We’ve got stars directin‘ our fate

And we’re prayin‘ it’s  not too late

‚Cause we know we’re fallin‘ from grace

Millenium

And we won’t  stop

We’ve got stars directin‘ our fate

And we’re prayin‘ it’s  not too late

‚Cause we know we’re fallin‘ from grace



Ohlížení se za tím, co jsme prožili, je jednou z důležitých metod ročníku projektu STROM ŠTĚSTÍ. Člověku tak alespoň neproklouznou mezi prsty ty nejzajímavější události a symboly, které s sebou nesou. Ohlédnutí za uplynulým rokem je pak jako pročítání si románu, který nikde v knihkupectvích neseženete :-)   Více info a přihlášku do tohoto ročního projektu (zdarma) najdete zde: 

Rubriky: Kolik jazyků umíš..., NÁVRATY 2019, Videos with lyrics | Štítky: , , , | Napsat komentář

Proč je dobré mít děti (Návraty 2019)

Rodiče malých dětí obvykle vysílají dva různé signály: buď jak strašné je mít děti (A), nebo jak úžasné to je (B). V tomto článku z roku 2013, kdy má dcera ještě byla malinká, přehlížím áčko a kloním se k béčku :-) Najdete tam spoustu důvodů, proč mít děti. Ten, že někdo zdědí Vaše pozemské impérium, mezi nimi tedy ale není :-) 


(photo by: cs:ŠJů

Tak už máme po baby boomu. Přeplněné školky se budou pomalu „vyděťovat“, budou se z nich zase dělat domovy důchodců a rodiče budou zase pro změnu hledat nějakou volnou školu.

Povinnost povinné školní docházky ve mně sice vyvolává vzdorovité reakce  – rodiče mně asi v dětství málo vštěpovali lekci, že povinnost je prostě povinnost a o té se nediskutuje – ale díky Bohu za povinnou školní docházku v období, kdy děti baby boomu pomalu ale jistě míří do škol.

Do školy mi dítě prostě vzít musí.

I když. Nemusí Vám ho vzít zrovna do té školy, která se Vám nejvíc líbí, kterou pro dítě považujete za nejlepší. Nebo kterou považujete za nejlepší pro sebe (s ohledem na místo svého pracoviště). To hovořím ze zkušenosti matek mně blízkých.

Vyzývat v této době (jak se dnes s takovou oblibou pejorativně říká) občany České republiky, aby měli více a více dětí, zdá se býti pošetilé. Jak je jako uživí? Do jaké školky je umístí, když je všude plno a dostávají se kolikrát jen předškoláci? Když rodiče musí pracovat a nemají na chůvy? A kde že vezmou na všechny ty kroužky a drahé hračky pro mladší a mobily pro starší?

A přece, mít děti je (alespoň podle mého názoru) úžasná věc. Proč?? Pokračování textu

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Spřízněni životem (Návraty 2019)

Předivo vztahů mezi lidmi a přírodou je úchvatné, co myslíte?? Někdo si jej uvědomuje víc a někdo míň. Ale všichni, myslím, někdy hledáme útočiště v přírodě. Jak říká jeden z mých učitelů – když potřebujete načerpat a zharmonizovat vlastní energii, stačí vyjít do parku. A nechat přírodu udělat svou práci :-) Já mám úzký kontakt se stromy. Proč to tak je a oč přicházíme, když se od přírody odtrháváme, o tom je další z článků z roku 2013.


Miluju přírodu. Když nám před časem museli v parku před domem pokácet ze zdravotních důvodů pár stromů a pár jich výrazně ořezat, měla jsem slzy na krajíčku. Opravdu.

A to jsem člověk silně racionálně založený a emocionálně se projevuji jen velmi zřídka. V tom případě ale spíš propadám „spravedlivému rozhořčení“ nad chováním své dcery (eufemisticky řečeno), než že bych plakala nad dojemnými slaďáky v TV.

Ale když jsem se přestěhovala za mým manželem z rodinného domku, jehož dominantou je stará košatá hruška, do třetího patra cihlového domu, velmi rychle jsem si utvořila zvláštní pouto s dvěma stromy v parku před domem. Jeden, zvláštně zabarvený mohutný javor, stojí hned vedle kostela a kdysi dávno, ještě než propukla ta ekonomická krize, byl na Vánoce vždycky ozdobený světýlky a já na něj vždy tak ráda z okna koukala. V té tmě a zimě vždy tak povzbudivě zářil.

Pokračování textu

Rubriky: NÁVRATY 2019, Příroda, Čínská medicína - Dřevo | Štítky: , , , , , | Komentáře: 1

Dexter, jeho konec a konec lidského života… (Návraty 2019)

Viděli jste seriál Dexter? Je považován ze jeden z nejlepších a také nejoriginálnějších. Jak by ne, když hlavní hrdina je sériový vrah. A navíc oblíbený hrdina :-) V roce 2013 vznikal na blogu seriál článků, které opět nebyly jen o nějakém televizním seriálu, ale o tématech, která přinášel, a strunách, která v nás mohl rozechvívat. Pokud jsme si všimli. Jak skončil Dexter? Jak skončil seriál? Jak chceme skončit my sami? A můžeme být vůbec někdy šťastní, nebo nás naše viny vždycky doženou?? Může mít náš život někdy vůbec happy end, nebo je to vždy spíš tak trochu tragikomedie??


Bývaly doby, kdy jsem tady každou neděli psala o Dexterovi ve spojitosti s některými životními tématy (Dexter aneb paradoxy života, Dexter a trpělivost, Dexter aneb jak je to s tou svobodnou volbou, Dexter a jaké to je, když zjistíte, že někdo Vám blízký je vrah, Dexter – bude žít? Hmm, žít je umění, Dexter a Bestie v nás, Dobro a zlo (aneb „grey zone“ Dexterova života, Dexter – peníze, peníze, peníze).

Poslední článek byl o tom, jak strašný vliv na kvalitu seriálu a vůbec na kreativitu lidí mají peníze. Cokoliv se dělá s myšlenkou na zisk, a ne s myšlenkou na kvalitu, tu kvalitu většinou ztrácí. Jak se začne kalkulovat, ztratí to opravdovost, která není v hlavě, ale někde úplně jinde. Kreativitu nevymyslíte, ta k Vám přijde. Psala jsem o tom v článku Tvořivá síla.

Na seriál jsem zanevřela natolik, že jsem o něm přestala psát. Ale ne natolik, abych ho nesledovala až do jeho úplného konce. Do posledního dílu poslední řady. Nemůžete nechat člověka, jehož osudy několik let sledujete (někdo osm, já výrazně méně), do jehož života jste jako diváci zapleteni, ať si to uvědomujete, nebo ne, jen tak vyšumět.

Zajímalo mě, jak skončí on. Zajímalo mě, jak s ním skončí autoři.

Pokračování textu

Rubriky: Dexter, NÁVRATY 2019, život | Štítky: , , , | Napsat komentář

Diktatura pozitivity (Návraty 2019)

Když zjistíte, proč si vlastně (a zcela dobrovolně) volíte to, co Vás nedělá šťastnými, i když víte, jak šťastní být. Co Vy? Vy to víte?? Další článek z roku 2013, který mě překvapuje tím, jak prozíravý již v tu dobu byl. Škoda, že jsem si ono „proč” nezapamatovala! I když tenkrát jsem ještě zdaleka nevěděla, jak být opravdu šťastná. Někdy totiž na látku VŠ nestačí umět jen násobilku :-)) 


Před nedávnem jsem na http://www.ceskapozice.cz četla tento článek ve kterém se mluví mimo jiné o tom, že naše společnost neumí prožívat smutek. A propadá depresím. A ty léčí čím dál více antidepresivy.

A to přitom žijeme v nejlepší možné době (nebo byste dali přednost třeba středověku?) a v té bohatší části zeměkoule. Netrpíme ani hlady, ani zimou, nerobotujeme za strašných podmínek na cizích polích, nechodíme kilometry pro vodu, nezavřou nás na dlouhé roky do vězení, když z hladu ukradneme kus chleba, nemučí nás kvůli víře, nepereme na valše, nedožíváme se 30-40 let a neumíráme na zápal plic (většinou).

Také Vám kdysi dávno přišel e-mail, díky kterému jste pochopili, že máte to ohromné štěstí, že patříte mezi velmi malé procento (tuším to bylo dost pod 10%) obyvatel této planety, které má střechu nad hlavou, co jíst, co na sebe a dokonce i TV, mobil a e-mail?

Tak proč i my bohatší (ano, jsme bohatí!) žijeme s pocitem, že jsme na tom tak mizerně? A kdy budeme mít pocit, že máme dost?

Pokračování textu

Rubriky: život | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Prosím a děkuji, slůvka, která mají mnohem hlubší smysl (Návraty 2019)

Další z hojně čtených článků roku 2013. Tenkrát mé dceři bylo 6 let a tak jsem řešila na první pohled typické rodičovské téma – jak z dětí vychovat slušné lidi. Na první pohled je to hlavně o dětech. Ale vše je nakonec spíš o nás :-) O tom, jak my sami máme zvládnutou schopnost prosit a děkovat. Ne slovy, ale postojem…. 


Učili Vás, která slůvka jsou kouzelná? Nebo Vám jen řekli: „Hezky popros a koukej poděkovat!“? Ať tak, či onak, prosit a děkovat je považováno za základní slušnost. Učíme to malé děti, a když potkáme někoho, kdo toto základní pravidlo nedodržuje, je pro nás za nevychovaného hulváta. Ať velký, či malý.

Už jako malé děti se učíme prosit a děkovat.

Ale kdo z nás to OPRAVDU umí?

Žít s vědomím, že vše, co dostáváme, je dar. Že to, co dostaneme, si nemůžeme nárokovat, „vymrčovat“, vynutit násilím, křikem, manipulacemi. Že o to máme poprosit… a čekat. S vírou, že to, co opravdu potřebujeme, nebo to, co nás opravdu uspokojí, dostaneme.

Chceme, aby se tak chovaly naše děti. Ale chováme se tak i my????

Pokračování textu

Rubriky: NÁVRATY 2019 | Napsat komentář

Poutník stav učených prohlédá, aneb vzdělávání před 400 lety (Návraty 2019)

Úryvky z Jana Amose Komenského byl úžasný projekt roku 2013! Proč Labyrint? No protože nemám ráda ty hlášky o té dnešní strašné době. Začtěte se do toho, co psal J.A. Komenský třeba o vzdělávání. Nezměnilo se ve své podstatě nic. Jen kulisy a technologie. A když zapátráte, úryvků z Labyrintu na mém starém blogu najdete mnohem víc. I když – některým studentům stačí jen ten měšec a ocelový zadek ani ne :-) 


(photo credit: Wikipedia)

A tak jsme se dostali k tomu, co Komenský viděl, když očima Poutníka pohlédl mezi učence. Což mě jako dlouholetou studentku, i současnou studentku, prostě člověka, kterého univerzitní prostředí vždycky přitahovalo mocnou silou – to studování, bádání, objevování nového, jiného – přirozeně velmi zajímá.

Když se podíváme do 10. kapitoly Labyrintu světa a ráje srdce, najdeme tu zprávu o tom, jak těžké už tenkrát bylo „přijímací řízení”:

I příjdeme k bráně…: a ta byla dlouhá, úzká a tmavá, plná zbrojných strážných, kterýmž se každý, kdo do ulice Učených chtěl, opovědíti a průvodu žádati musel. I viděl sem, že houfové lidu, zvláště mladého, přicházeli a byli hned na rozličné trpké exámeny bráni. Nejprvnější exámen při každém byl, jaký měšec, jaký zadek, jakou hlavu, jaký mozek (což z vozhera soudili) a jakou kůži přináší. Byla-li hlava ocelivá a mozek v ní ze rtuti, zadek olověný, kůže železná a měšec zlatý, chválili a hned ochotně dále vedli: neměl-li kdo toho paterého, aneb mu kázali zpět, aneb špatně tušíc tak na zdařbuh přijímali….Nemá-li kdo ocelivé hlavy, rozpukne se mu; nemá-li v ní tekutého mozku, nebude z něho míti zrcadla; nemá-li plechové kůže, nevytrpí formací; nemá-li olověného sedadla, nevysedí nic, roztrousí všecko; a bez zlatého měšce, kde by nabral času, kde mistrů, živých i mrtvých? Či mníš, že tak veliké věci darmo přicházeti mohou?

Ocelový zadek? Hmm, před některými zkouškami a hlavně před státnicemi… při psaní závěrečných prací… věc velmi, velmi potřebná. Hlava se mi naštěstí nerozpukla. Alespoň navenek, i když bývaly chvíle, kdy třeštila všemi těmi informacemi, užuž se rozpuknout.

O autorech učených knih píše toto:

Pokračování textu

Rubriky: Jan Ámos Komenský, NÁVRATY 2019 | Štítky: , , | Napsat komentář