Září ve víru aneb o životních omylech… (2. díl)

V minulém díle jsem nakousla pár záříjových témat. Ona kovová řinčící témata elementu KOV, který mě v září provázel a tak nějak mi prostřednictvím projektu 5 pokladů kecal do života. Podzimní kovová témata, která dělají průklest mezi tím, co přináší sladké plody a co trpké. No, někdy se toho člověk zbavit musí, že, když chce pak na jaře sázet moudře?? :-)

Řeč byla o chybách, které se v této podzimní době mohou vynořit na povrch. A řeč byla hlavně o chybách, které se umně převlékaly za ctnosti, a pak si chodily po světě a páchaly zlo. A pak také o mé nejoblíbenější chybě – o vzdoru :-) O tom, proč je vzdor vlastně chyba, zatímco většina by prostě jen řekla, že bez vzdoru proti tomu, co je (a obvykle vzdorujeme proti tomu, co nám přijde špatné a nesnesitelné, že??), nic nezměníme a všechno zůstane při starém.

Toužíme po nějaké revoluci (ano, opět jsem si vzpomněla na své oblíbence Depeche Mode a jejich čerstvý hit Where’s the Revolution?), ale při všem tom odporu, který se tváří jako revoluce proti tomu špatnému, vlastně neděláme nic jiného, než to, co před námi dělali generace a generace lidí.

K zemskému ráji to na pohled jsme se ale pořád jaksi nedobrali. Pořád se tu řinčí zbraněmi a politicky (co se správy věcí veřejných týká), ani mezilidsky se –  ve své podstatě – nezměnilo vůbec nic. Pořád proti sobě stojí ti proti tamtěm, místo aby stáli spolu a vzájemně si pomáhali.

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: měsíční shrnutí, Uncategorized | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Září ve víru, aneb o životních omylech… (1. díl)

Někdy je život prostě hurikán.

Přižene se a odnese si s sebou všechno, co pevně nedrželo…

A to jsem si myslela, že o utrpení byl hlavně srpen. Srpnové shrnutí jste četli? Ne? Pak nevíte, že srpen byl hlavně o utrpení a vyrovnanosti mysli. O tom, jak projít noční můrou a ještě si zpívat (doslova). Ne, nebylo to děsné. Ano, naučila jsem se neuvěřitelně moc a jsem za to vděčná. Ale přiznám se Vám bez mučení – ano, stále bych byla raději, kdyby se mi (a vůbec komukoliv) podobné věci neděly…

A přece si již několik let na tomto blogu šlapu po té cestičce za nepodmíněným štěstím.

Ano, po tom jsem zatoužila před 4 lety, když jsem začala s projektem Absurdistán. Velmi brzy se ukázalo, že takové touhy mají své výhody i nevýhody :-) Rozjela se pořádná jízda na tobogánu. Kdysi jsem doufala, že brzy skončí. Že bude líp. Už tenkrát jsem ale slyšela:

A proč by to mělo být lehčí? Proč ne třeba horší??

Pokračování textu

Rubriky: měsíční shrnutí, Uncategorized | Štítky: , , , | 4 komentáře

Jak se připravit na drsné podmínky…

Manžel mě občas překvapí. Občas totiž prohodí zajímavou věc. Zajímavou tím, že si říkám, co za věci se mu to honí v hlavě?? Víte, co se honí v hlavě Vašim partnerům?? Ten můj zjevně někdy přemýšlí o tom, jak přežít v divočině. Až přijde ten blackout

No, nemyslím si, že myslí na blackout. Ale prostě má rád tu divočinu. Nedávno mi vyprávěl, že na stará kolena by se viděl v Grónsku (trávil tam letošní letní dovolenou, zatímco já jsem s dcerou a matkou byla na té Mallorce) jak někteří ti místní, kteří loví karibu a jejich kůže pak prodávají. Ukazoval mi také na obrázku, jak by si představoval, že bude vypadat. No, měl spíš blíž k Samu Hawkingsovi, než mému oblíbenci uhlazenému Old Shatterhandovi :-)

Ani nechci vědět, co občas zažívají s dcerou na svých trampských potulkách po lesích, kdy je jim jedno, jestli prší, nebo svítí slunce. A kdy rádi spí pod stanem ve spacáku. Rozhodně vím, že dcera není taková choulostivka jako já. Já bych v dešti do lesa nos nevystrčila :-)

Nicméně přípravu na drsné podmínky jsem, zdá se, zvládla velmi dobře. Poslední výlet do Beskyd byl totiž jen pro ty dcery a syny divočiny :-)) 

Pokračování textu

Rubriky: Na cestách, Uncategorized | Štítky: , , , | Napsat komentář

Nic nepotřebuji a ničeho se nebojím. No kdo TOHLE má?? :-)

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (39.  Stěžovat si umíme… ) – KOV (6)

V minulém článku Ta největší chyba, která z nás vysává nejvíc energie byla řeč o vzdoru vůči tomu, co je. Možná si stále myslíte, že bránit se zlu je správné. Ale představte si rytíře ve zbroji. Ta  zbroj má sama o sobě spoustu kilogramů a navíc tíží rytíře natolik, že radši jezdí na koni :-)

Navíc, v případě ohrožení musí v takové zbroji vytáhnout do boje. Pokud se tedy raději nezabarikáduje na hradě, má-li dojem, že ohrožení je příliš velké. Ať už proto, že útočník je silnější, nebo proto, že on sám je hodně slabý a na protivníka si netroufá. Nicméně obě varianty našemu rytíři vysají spoustu energie. A možná úplně zbytečně. Možná by stačilo vládnout uměním diplomacie.

Často se chováme jako takový rytíř  řinčící zbraněmi a brněním. Ale zeptali jste se sami sebe někdy, jestli to také není úplně zbytečné?? Všechen ten stres, všechny ty útoky vůči Vašim nepřátelům, všechno to schovávání se v tom svém hradu?? 

Ano, strach je někdy velmi dobrý rádce. Říká nám, kde je nebezpečí. Ignorovat ho je smrtící. Stejně absurdní, jako kdyby ze sebe rytíř brnění shodil a vyrazil svým nepřátelům naproti jen tak, že si spolu potřesou rukou. Ne, tak jednoduché to opravdu není :-)

Pokud chceme ten svůj hrad ubránit proti nepřátelům, nebo ještě lépe, pokud si chceme ze svých nepřátel udělat spojence či dokonce přátele, musíme na to jít fikaněji. 

Pokračování textu

Rubriky: Kov, Uncategorized | Štítky: , , , | 18 komentářů

Nechci být jako Muhammad, ale kdo v koutku duše tak trochu není???

Když se v naší západní společnosti začne mluvit o Muhammadovi, obvykle je to v tom nejnegativnějším slova smyslu. Nechci tady ani opakovat, co všechno se mu vyčítá. Když se o něm mluví v muslimské společnosti, je to s úctou a oddaností (jsem arabista a religionista a v muslimských zemích jsem pár let žila, vím své). Není boha kromě Boha (Alláha) a Muhammad je jeho prorok. Tak zní muslimské vyznání víry. Není islámu bez následování Muhammada.

Vipassana a Muhammad

A přece jsem měla na onom desetidenním kurzu meditace vipassana, o kterém jsem na obou svých blozích před časem tak nadšeně psala, například ZDE, a který doporučuji absolvovat všem, jeden velmi hluboký zážitek, který měl s Muhammadem hodně co společného a se kterým se Vám tedy svěřím…

Nesvědčí totiž pouze o mém hlubokém omylu a sebeklamu, ale o hlubokém omylu a sebeklamu lidstva jako takového. Je to sice zahanbující, ale nechť… 

Pokračování textu

Rubriky: Svoboda, Vzdor | Štítky: , , , , , | 3 komentáře

Ta největší chyba, která z nás vysává nejvíc energie..

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (6. Drákula hadr… ) – KOV (5)

V minulém článku (Jsou chyby, které je potřeba dělat) byla řeč o chybách, které v životě děláme. O těch, kterých jsme si vědomi (a třeba se je i snažíme napravit), ale i o těch, kterých si vědomi nejsme. To jsou obvykle ty, kterým pácháme nejvíc zla a ještě si myslíme, že to děláme „pro dobro”. Druhých, nebo dokonce celé společnosti. Vzpomínala jsem na ony systémy, které nás chrání před zlem, ale tomu zlu spíš napomáhají.

Tou zásadní chybou je vzdor. Odpor vůči tomu, co je. Tímto vzdorem stojíme v cestě Životu, aby vše vedl tou nejlepší možnou cestou. To vše za iluzorního přesvědčení, že vše musíme řídit a mít pod kontrolou, protože my sami nejlépe víme, co je nejlepší a co by se mělo stát.  A tenhle boj nás stojí fůru energie…

Teď možná kroutíte hlavou, že to přece nejde. Kdybychom se měli smiřovat s tím, co se děje, kde bychom byli? Pořád na stromech? A kdo by se postavil Hitlerovi? Proti zlu se přece musí bojovat a nečekat, až to za nás někdo udělá. A nejhorší jsou ti sluníčkáři, kteří by si nechali rozpárat tu svou láskyplně a chápavě otevřenou náruč…

Usmívat se na zlo je hloupá strategie. Ale bojovat s ním ještě hloupější. Budeme-li se usmívat, nejspíš nás rozsápe. Budeme-li bojovat, rozpoutáme věčnou válku, nejspíš v ní zemřeme, ale i kdyby ne, již nikdy nepoznáme skutečný mír. Máme vůbec na vybranou?

Zastavit se tváří v tvář tomu, co je zjevně špatně, a nereagovat výpadem, se zdá být nemožné. Zastavit se ve chvíli, kdy se cítíme mizerně, a nebránit se, se zdá být sebezničující. Ale cokoliv jiného je k ničemu…

Existuje jedno rčení, které se mi kdysi hodně zalíbilo:

Bojovat za mír je stejně absurdní jako šukat za panenství.

Pokračování textu

Rubriky: Kov, Uncategorized | Štítky: , , , , | 5 komentářů

Jsou chyby, které je potřeba dělat…

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (48. Chybička se vloudí… ) – KOV (4)

V minulém článku byla řeč o vzdoru vůči tomu, co je. O tom nelegitimním vzdoru, který jsem přirovnávala ke stromu, který se na podzim brání shodit listí, a o tom legitimním vzdoru, když odoláváme tlaku být něčím, čím nejsme. Byla řeč i o tom, že někdy není snadné tyto dva druhy vzdoru rozlišit a neztrácet čas a energii bojem s větrnými mlýny.

Podzimní období, období elementu kovu, v nás osekává vše přebytečné a často nehledí na to, zda se nám to líbí či ne. Pokud jsme se na jaře naučili být svobodní (element dřeva) a v létě se nám podařilo najít zdroj hlubší radosti než ve vnějších potěšeních (element ohně), bude pro nás podzimní osekávání mnohem snesitelnější…

Až se vynoří chyby, kterých jsme se dopustili (a kterých jsme si třeba ani nebyli vědomí), budeme otevřenější je vnímat (však vnímejte, co normálně nevidíte) a skrze (sebe)lásku silnější je přijmout (často nevidíme, co bychom neunesli). Protože teprve pak s nimi budeme moci něco udělat.

Pokračování textu

Rubriky: Kov | Štítky: , , , , , | 2 komentáře

O stromu, který se na podzim bránil shodit listí…

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (17. Co všechno děláme s odporem… ) – KOV (3)

Podzimní období (období elementu KOV) s sebou nese nutnost shazovat listí. Tj. vzdávat se všeho, co již nepotřebujeme. Představte si, že strom si na podzim usmyslí, že si své listí nechá, protože co kdyby mu nenarostlo na jaře nové?? Co když mu bez nich bude v zimě zima??  Hloupost, co??

Nechci Vás urážet, ale ruku na srdce, nechováme se někdy podobně jako takový strom?? 

Život je změna, říká se. Život prochází různými fázemi, podobně jako příroda. Jsou chvíle, kdy tvoříme. Představujeme si, čemu bychom chtěli vdechnout život, a děláme pro to maximum, které zvládneme. Jsou chvíle, kdy užíváme plody toho, co jsme stvořili. Pak ale přichází období, kdy to, co jsme stvořili, musí přenechat prostor něčemu novému.

Není to tak, že bychom se museli vzdát úplně všeho. Za ten rok jsme povyrostli podobně jako strom. Načerpali jsme nové živiny. Možná jsme konečně povyrostli natolik, že vidíme nad keři, které nás obklopovaly, a máme lepší přehled. Nadhled.  Ale pokud se nezbavíme všeho, co by nám bránilo dalšímu růstu, je vše, co jsme získali, jen na obtíž!

Odpor vůči této životní fázi, která se neustále opakuje, nám  brání v růstu!  Pokračování textu

Rubriky: Kov | Štítky: | 3 komentáře

Srpen aneb jak se vypořádat s utrpením? (2. díl)

V minulém článku (ZDE) jsem Vám přiblížila, jak moc mě ovlivnil srpnový desetidenní kurz vipassany, kterého jsem se zúčastnila. Dala jsem Vám odkazy na pár článků o kurzu a vlastních zkušenostech, které tady i na mém novém blogu vyšly. Začtěte se a zvažte, zda by Vám takový kurz také nepomohl tolik jako mně. 

Zkušenosti z  kurzu se ale prolínaly i dalšími srpnovými články

Pro mě osobně to prostě nebyl jen tak nějaký kurz a mé nadšení z něj nevyprchalo ani po 3 týdnech od návratu z něj. Pořád v 5.00 ráno vstávám a hodinu medituji. Pravda, během dovolené jsem meditovala méně, ale den jsem stejně začínala v 5.00 ráno. A pořád se snažím dodržovat pitný režim i pravidelné jídlo. Ano, na dovolené se to trochu posunulo a dortíkům jsem neodolala, ale po návratu se opět celkem dobře překlápím zpět. Ta zkušenost deseti dnů byla prostě mocná. A vnášela sílu a pochopení i do těch náročných okamžiků mimo kurz…

Články 5 pokladů toho byly jasným důkazem: 

  • Když do sebe puzzlíky zapadnou – článek o tom, jak zásadní je nehádat se o své pravdy. Beztak obvykle vnímáme jen její střípek. Jen ten svůj puzzlík. Pokud jej považujeme za to, jak se věci mají, a řídíme se tímto přesvědčením, můžeme druhým nechtíc ublížit. I když moudří lidé si ublížit nedají a řeknou si spolu s Ježíšem na kříži: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ A naladí se na sílu soucítění.  Ale kdo chce v druhých lidech vyvolávat naschvál sílu soucítění a odpuštění??

 

  • Co se skrývá pod maskou utrpení a co pod maskou Ega –  právě desetidenní kurz vipassana, skrze těch více jak 100 hodin intenzivní meditace, mi umožnil nahlédnout pod masku utrpení a pod masku Ega. Bylo to zvláštní. Najednou chcete utrpení, protože jste mnohokrát opakovaně zažili, že pod ním se skrývá svoboda a blaženost, stačí se otevřít. A nechcete touhy a strachy Ega, protože pod ním se skrývá bolest a dál nic. Dokud to nechápeme, tak moc chceme (kdo nechce být šťastný a spokojený??), ale tím hlouběji se paradoxně noříme do utrpení! Tak moc chceme přechytračit Život a urvat si na něm to, co se nám zdá, že nám nechce dopřát. Tak moc se chceme ochránit před vší tou bolestí. Tak moc jsme toho už zažili! A on nás přitom vede k nepodmíněnému štěstí a my se tak cukáme… myslíme si, že vylézáme z vody, a přitom se dál a dál topíme…

 

  • Kde hledat vyrovnanost (hlavně když bouří?)  – článek o tom, že onu vyrovnanost nikdy nenajdeme venku, ale vždy pouze uvnitř. Připomínka toho, že nemá smysl obviňovat ani sebe, ani druhé. Druzí nemohou nikdy uspokojit naše představy o tom, jak by se měli chovat, ať už tyto představy vycházejí z našich tužeb, strachů, anebo morálních představ. Nikdy nemohou uspokojit naše nároky, protože naše nároky vycházejí ze světa nepodmíněného, ne ze světa lidí.

 

  • Přijmete i sychravý deštivý podzim s láskou jako dar? – první článek podzimní série o tom, že s podzimem přichází na osobní úrovni období zbavování se toho, co se neosvědčilo, a sklízení úrody, tj. sklízíme to, co jsme si nadrobili. Jak moc bude pro nás toto období náročné závisí na tom, jak moudří jsme na jaře byli a jaké semínka jsme zasadili (nebyla to semínka Ega?). A také na tom, zda jsme se během léta naučili té skutečné lásce, která přijímá a nekritizuje vše kolem.

 

  • S tou bdělostí a přítomností je to prý jinak – článek o tom, že bdělost neznamená pouze bdělé vědomí přítomnosti, ale také moudrost. Abychom nebyli jako ta Šípková Růženka, kterou sice princ probudí, ale ona znovu jde a píchne se. Není si totiž vědomá toho, co vlastně dělá. Co jí a jejímu království přinese štěstí a co neštěstí. Článek o tom, co slova nedokáží sdělit, ani kdybychom popsali stohy knih, ale co dokážeme objevit pouze sami v sobě (i ti druzí). Článek, který připomínal moudrost písně Depeche ModeEnjoy the Silence.

Ponořme se tedy do ticha slov i hodnocení…

Projděte si je, každý z nich rozvíjí určitou část naší osobnosti, která napomáhá tomu, abychom našli tu cestu do Jiného světa k nepodmíněnému štěstí. Srpnové články projektu 5 pokladů rozvíjely elementy ZEMĚ a KOVU.

Mezilidské vztahy někdy přinášejí nejvíc utrpení. Ale také tu nejlepší školu!

Pro některé lidi jsou možná největšími překážkami práce, kariéra a touhy po lepší práci a lepší kariéře a po větší sumě peněz za práci apod. Já to tak nemám. Ne snad proto, že bych vydělávala ohromné peníze, ale spíš proto, že práce, kterou dělám, mě baví, dál ji rozvíjím a peníze s tím snad přijdou. Vzhledem k tomu, že rozpočet rodiny neleží výhradně na mě, mám ten luxus dávat si na čas…

A proto se nejvíc učím skrze lidi a vztahy.

Ve své podstatě jsem nekonfliktní člověk a konflikty jakéhokoliv rázu pro mě byly vždycky noční můrou. A zjistila jsem, že mé Ego si našlo spoustu nejrůznějších způsobů, jak mě těchto nočních můr uchránit. Bohužel na téhle cestě, na kterou jsem se před cca 20 lety vydala, nemá Ego své místo. To musí přenechat něčemu, co je stabilnější a silnější. A co ve vichřici jakýchkoliv konfliktů, těžkostí a trápení stojí pevně jako strom.

A tak přišlo, už opět, období, kdy je na mně, abych přecvakla z Ega na tu vnitřní sílu vyrůstající z Jiného světa nepodmíněného. Abych zavřela oči, přestala se bránit a udělala ten krok do neznáma. Dosud se to dařívalo jen na chvíli a dříve nebo později jsem utíkala pod ochranu druhých. Nyní, jak se zdá, už umím z toho hnízda uletět mnohem dále…

Neočekávat nic od druhých. Ale v dobrém. Protože, přiznejme si to, pokud chceme být opravdu svobodní a pokud chceme opravdu přestat působit dojmem, že za všechny naše problémy mohou ti druzí, kteří nám nemohou či nechtějí dát to, co očekáváme a chceme, nic jiného nám nezbývá. Druzí mohou dělat chyby, mohou být nedokonalí, ale jsou prostě jen lidé… stejně jako my.

A tak, jak píšu v článku na mém novém blogu – Za všechny mé problémy můžeš ty, aneb jako to vlastně je: 

Kdykoliv hledáme u druhých porozumění, podporu nebo cokoliv, co se tváří takto vznešeně a co máme plné právo po druhých požadovat, musíme si zároveň položit jednu základní otázku: Jsem spokojený/á i bez toho? Dokážu žít šťastně i bez toho, co mi ten druhý dá? Nebo je mé štěstí na něčem či na někom TAM VENKU závislé??  Teprve pokud si s čistým svědomím můžeme na první dvě otázky odpovědět ANO, pak víme, že jednáme z té správné motivace. Ne z touhy, aby někdo udělal naši práci za nás (dal nám štěstí), nebo ze strachu, že to sami nezvládneme, ale z vědomí, že je správné dávat druhým porozumění a podporu atd.

Bývaly doby, kdy jsem se učila vycházet ze své ulity, ve které mě Ego chránilo, nenapadat ani necouvat, ale přiznávat druhým svou zranitelnost a komunikovat o tom, co se mi nelíbí. Jenže se ukázalo, že je potřeba jít ještě dál, protože tento způsob je založen na lži. Na lži, že my něco potřebujeme a že ten druhý nám to může (má) dát. Protože by měl, protože tak je to správné. Jenže tak to není. Vykořeňme ze svého slovníku slovo měl by a přestaňme hledat pořád něco venku. Tam to stejně nenajdeme…

Pokud v sobě jednoho dne najdete tu sílu a poznání, že nepotřebujete vůbec nic, osvobodíte sebe i druhé.

Člověk někdy tam moc touží, aby bylo vše v pohodě. Aby se ty životní cestičky moc nekroutily a nenarážely na sebe, ale aby jeden druhému naslouchal a sdílel s ním dobré i zlé, v soucítění i pochopení. Aby člověk mohl svobodně jít kamkoliv se mu zachce a nemusel vnímat, že nemůže. Ať už proto, že tam stojí zeď, nebo vlastní slabost či nedůvěra. Tato slova zazněla ve speciálním článku Trápení je vždycky dar. Jen je potřeba to alespoň zahlédnout. 

Právě na onom desetidenním kurzu meditace vipassana jsem poznala, že je to jinak než jsem psala v ebooku TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR. Trápení je darem VŽDY. Jak ten dar objevit jsem ale v ebooku (i v knize Život je umění milovat) popsala velmi důkladně na 10 základních pilířích jak z utrpení udělat radost. Něco, zač můžeme být nakonec vděční.

Stačí najít smysl toho, co se děje, protože trápení tu není od toho, aby nás trápilo, ale aby objevilo bolest, která v nás již je a umožnila nám ji znovu prožít a tak ji vyléčit. Je to stejné jako při vipassaně – nebraň se, neutíkej, jen si buď vědoma a nepřidávej k utrpení, které vnímáš, ještě další. Nebylo by absurdní, aby si Hus ještě přikládal, ať líp hoří?? Nedožaduj se změny, nezašmodrchávej to ještě víc. Důvěřuj Životu a jeho napínavé hře. Otevři se soucítění vůči sobě i komukoliv a čemukoliv, co tě trápí. Pak se ti otevřou dveře k tomu, jak z utrpení získat onen slíbený dar…

Hledejte, jak život milovat, ať Vám přináší cokoliv. Můžete si totiž vybrat: buď se budete trápit Vy i lidé kolem Vás, nebo najdete klid a jako ten největší dar ho dáte i lidem kolem Vás. Co Vám přijde lepší?? 

Rubriky: měsíční shrnutí | Štítky: , , , , | Komentáře: 1

Srpen aneb jak se vypořádat s utrpením? (1. díl)

Je úžasné projít si uplynulý měsíc a podívat se, co přinesl. Nejen na povrchu (ano, jeden desetidenní meditační kurz, a jednu dovolenou na Mallorce), ale i pod povrchem. Je to někdy velmi zajímavé a člověk se může dozvědět věcí… 

Už jste to se svým srpnem zkusili? A nač jste pod tím povrchem přišli? Co Vás srpen učil? Co Vám dal, aniž byste si toho třeba všimli?? :-) 

Když se na svůj srpen dívám zpětně já sama, jsem pořád užaslá z té životní lekce o utrpení a vyrovnanosti mysli, kterou mi dopřál.

A zatím stále dopřává. To, co bych kdysi vnímala jako noční můru, snáším nadmíru dobře. Ne bez problémů, pravda. A ne bez otázek kolující mi hlavou a ne bez odpovědí, které mi přicházejí. Ten klid, se kterým jsem se vrátila z desetidenního meditačního kurzu, který byl pro mě zásadní životní zkušeností, se vytratil v okamžiku, kdy se náročná pravidla kurzu a jeho hlavní smysl (vyrovnanost mysli za každých okolností!) přelila do každodenního života…

Najednou jsem už neměla tu podporu vnějších pravidel a učitele Goenky, který nás meditaci za meditací prováděl a pomáhal nám snášet bolest a nepohodlí a neustále nám připomínal, že vše je pomíjivé a abychom nepřidávali další utrpení k tomu, co již zažíváme. 10,5 hodiny meditace denně a budíček ve 4 hodiny ráno – no, spousta lidí hodně trpěla!

Najednou jsem byla na všechno sama a jediné, co mě drželo nad hladinou, byly všechny ty lekce, kterých se mi dostalo během uplynulých let (a které jsem vtělila do všech svých e-knih, ebooků, online kurzu a dalších textů) a zkušenost ze srpnového desetidenního kurzu Vipassany.

Zpětně celý kurz vidím jako takovou zhuštěnou intenzivní zkušenost o pomíjivosti, utrpení, soucítění a vyrovnanosti mysli. 

Člověk tam neustále zažíval proměnlivost zkušeností a emocí, bolest, blaženost, smutek, radost, vztek, odpuštění. Bylo to tak silné, tak zjevné. Vše je pomíjivé. Aniččá. Jen to pozoruj – just be aware. Nepřidávej k utrpení další. Nehodnoť, nebraň se tomu, co prožíváš, nesnaž se před tím utéct někam jinam. A neulpívej na těch příjemných pocitech. I ony se rozplynou jako ty mraky nad rozbouřeným mořem na Mallorce. Ale neboj se toho, že se rozplynou.

Polož se do všeho, co cítíš, bez strachu… 

O vipassaně jsem během srpna napsala několik nadšených článků.

Rozhodně doporučuji si je přečíst a zvážit, zda ten kurz není pro Vás osobně to pravé. Pokud chcete najít cestu k vyrovnanosti mysli, nenechat se zatahovat do vnitřních a vnějších dramat a osvobodit se z utrpení (pochopit jeho příčiny) a tím ho nešířit kolem sebe, přihlaste se. Stejně pokud se chcete přestat honit za štěstím, ale najít ho uvnitř. Možná zažijete sami sebe na úrovni vibrací a podaří se Vám prožít zkušenost rozpuštění Ega.

Ale buďte připraveni, že ta cesta jde radikálně přímo ke kořenům, a proto spočívá v tom naučit se to trápení snášet. Zároveň se ale naladíte na ohromné přívaly soucítění a vděčnosti a to za to stojí. A ano, je to zadarmo (za dobrovolný příspěvek) a je to univerzální technika, která se sice tváří jako buddhistická, ale třeba Indové si myslí, že je hinduistická. Tak si to přeberte :-)

V pokračování článku se budete moci dočíst o tom, v čem všem mi kurz vipassany během srpna pomáhal. Je dokonale využitelný právě tam, kde se člověk s něčím trápí… 

Rubriky: měsíční shrnutí, Vipassana | Štítky: , , , | 3 komentáře