Jak si dokonale zkazit zážitek??

Všimla jsem si toho už mnohokrát. A vy nejspíš taky. Těch všudypřítomných negativních komentářů na internetu. Však už na to vznikla i písnička o hejtrech :-)

Bývaly doby, kdy mi to přišlo zajímavé. Jak krásně se najednou ukázalo, co všechno se celá staletí skrývalo za nejrůznějšími maskami. Máme tendenci být mnohem otevřenější, když s někým nemluvíme tváří v tvář, že? Nebo když jsme anonymní, ať už z jakéhokoli důvodu…

Je to jako dát si panáka :-) Nebo dva. A pak sedneme a řekneme, co si myslíme.

Ano, i já píšu mnohem otevřeněji, než mluvím. Do komentářů jsem ochotná napsat věci, které bych osobně možná neřekla. Psát do obrazovky je jako mluvit sama k sobě, a tak to, co se pak na obrazovce objeví, je velmi podobné tomu, co se mi honí hlavou. Ochota cenzurovat svá slova je výrazně menší. Naděje, že druhá strana bude mít víc prostoru a ochoty zauvažovat nad tím, co říkám, je mnohem větší. Dělí nás čas a vzdálenost. Není nutné reagovat hned.

Komentáře jsou úžasným studijním materiálem toho, co se tak všechno lidem honí hlavou. Jak uvažují, co si myslí, jak se dívají na svět a jak ho prožívají. Často to bohužel není vůbec veselý pohled :-(

Loni jsme věnovali seminář elementu OHEŇ umění přijímat. Sám sebe, druhé i život sám. Ale zpětně mi to přijde velmi zavádějící. Je to totiž velmi náročné téma a snadno se v něm člověk zamotá do otázek jako „A jak mám přijímat to, co je zjevně nepřijatelné??“

Hlavním poselstvím ohňového ebooku a deseti ohňových letních témat je ale umění nehodnotit. A nesnažme se teď hodnotit fakt, že jsou chvíle, kdy se nám může šiknout správně zhodnotit situaci :-)

Jde totiž spíš o to rozpoznat, kdy se konečně na nějaké hodnocení můžete vyprdnout…

• Třeba tam, kde o daném člověku nebo situaci nevíme dost. Na základě čeho pak hodnotit??  Kupodivu, internet se zdá být plný expertů na všechno :-) A i ti, kteří experty do značné míry opravdu jsou, nemohou přece nikdy říci, že znají všechno a že je jim všechno jasné :-)

Vzpomínáte na téma týdne VÍM, ŽE NIC NEVÍM?? :-)

• Nebo tam, kde nám ta věčně hodnotící mysl brání užívat si naplno to, co prožíváme. Ať už jde o film, knížku, dovolenou nebo cestu po ulici :-)

Jako průvodkyně jsem zažila spoustu lidí, kteří si dokonale zkazili dovolenou jen proto, že byla jiná, než si ji doma nad katalogem vysnili. Ano, mohli jsme loni v Albánii skuhrat na recepci, jací jsou Albánci leváci, že se nemůžeme dostat na pokoj a že neuměj ani pořádně vyčistit pláž od chaluh a před hotelem udělat silnici a chodník. Ale proč jako??

Spousta lidí vychvalovala minisérii Černobyl a spousta lidí kritizovala nový Star Trek Discovery. Ano, mohla bych napsat spoustu článků o tom, co všechno se mi na novém Star Treku nelíbilo. Ale proč? Autoři vytvořili svět a já se do něj ponořila. A když jsem se z něj vynořila, cítila jsem, jak ve mně rezonuje. Jak rozehrál několik strun a vyvolal mnoho otázek.

To je ten rozdíl mezi tím, když život prožíváte otevřeně, symbolicky a naplno a rozechvěle. (Což je ostatně hned v prvním mailu mimoňského kurzu.) A když ho jen cedíte přes filtry rozumu. Teď před koncem školního roku je fajn si připomínat, co nás také naučila ta léta, kdy jsme se učili všechno hodnotit. A hlavně sami sebe.