Svět je jiný, než se na první pohled zdá!

Skrývá spoustu tajemství. Stačí jen za sebou nechat ten vnější svět, obrátit se dovnitř, a vyhrabat se z bahna negativity, které člověka beztak jen zaslepuje.

A pak nad Vámi nebude mít ten vnější svět takovou moc a Vy budete moci být konečně svobodnější a láskyplnější!

Nebojte se, že z Vás budou mimoňové, když si budete žít po svém. Vždyť s mimoni je neuvěřitelná legrace, ne??

minion-890831_640Nenechte se semlít tím, co kolem sebe slyšíte a vidíte! Přidejte se k těm, kteří do toho jiného světa již vstoupili! O tom, jaké to tam je a jak se tam dostat, jsem kdysi dávno přichystala článek a dokonce i celý online kurz (zdarma):

Svět je jiný

minikurz Mimoňská cesta

No a pak skrze změnu sebe sama změňte i svět kolem Vás:-)

Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit

 

Reklamy
Rubriky: Štěstí | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Přijmout i to, co bolí – to bylo zjevně mé květnové téma

Když tak procházím články, které jsem během května na svých dvou blozích uveřejnila, je to zjevné. Všechno je to o přijetí. A na konci měsíce se mi to konečně podařilo (zdá se) :-)

Kolikrát jsem již psala o tom, jak úžasné je dělat shrnutí týdne a měsíce (a posléze roku?)? Jednotlivé střípky našeho životního příběhu nejenže nezapadají v zapomnění, ale hlavně se skládají do přehledných obrazců.

Máte před sebou taky obraz toho svého května? Jaký obraz byste načrtli, kdybyste byli malíři?? Co ten Váš obraz říká o tom, po čem nejvíc toužíte??

Často totiž toužíme po něčem, po čem ve skutečnosti netoužíme :-) Divné, co? Ale zkuste si toho někdy všimnout. Když ztrácíme z dohledu ten celkový obraz, necháváme se odvát tím či oním větrem (tím, co vidíme, tím, co nám kdo řekne apod.). Jak často se Vám stává, že ve chvíli, kdy se proberete, uvědomíte si, že „tady jste vlastně být nechtěli”?

 

Květnové ozvěny vipassany

V květnu jsem se přihlásila na již druhý desetidenní kurz meditace vipassana! Ten loňský prostě stál za to! Tentokrát musím jet až do Polska a vybrala jsem si litevsko-anglický kurz. A moc se těším!

Vědět nestačí. Je třeba přijmout.

Záleží na tom, co víme. Zda nám to, co víme, podaří pochopit sebe nebo toho druhého natolik, abychom dokázali přijmout věci tak, jak jsou. A pozor – přijetí neznamená nechat to být, ale prostě jen poznat fakt, se kterým nemá smysl bojovat (jak chcete bojovat s faktem??), ale od kterého je možné se odpíchnout při hledání řešení toho, jak žít se sebou a druhými v harmonii.

Samotné téma přijetí není dvakrát snadné. Já během května sepsala 26 stránkové PDF o tom, proč přijímat a jak na to. Je to ale takové tajné PDF. Neprodávám ho a ani ho volně nešířím. Občas ho ale někdo dostane jako dárek :-)

  • O dvou důležitých ingrediencích, které umožní přijetí uvařit, jsem v květnu psala článek  Cítíte, že nic není nikdy špatně, a že všechno zvládnete? Najdete v něm i odkaz na knížku, kterou rozhodně doporučuju přečíst, protože Vám poskytne krásný návod na neduální přijímání věcí takových, jakých jsou. Ať jsou jakékoliv.
  • Osobně mi hodně pomáhá přijímat i astrologie. Ano – vědomí toho, že člověk nemůže překročit energie mu dané. Jen se může naučit je projevovat harmonicky a ne disharmonicky. (Astrologie – k čemu je vlastně dobrá )

Někdy ale nedokážeme něco pochopit. Jak jsem kdesi kdysi psala, Pravda je paradoxní, a tak pro mysl nepochopitelná. Takové pravdy je třeba přijímat, jak leží a běží. Pro mě osobně je mnohem náročnější přijímat, aniž bych chápala. Někdy se zarputile snažím o pochopení. Ze všeho nejdůležitější ale je si uvědomit, že říct já vím je málo. Od něj může být ještě daleká cesta k opravdovému přijetí.

 

Přijímat i to, co se nám moc nelíbí

I na tato témata v květnu došlo. Jak vidíte, přijetí se kolem mě točilo z nejrůznějších stran. Napsala jsem článek pro ty hypersenzitivní lidi, kteří mají velký problém přijmout fakt, že nejsou, nebyli a nikdy nebudou jako ostatní. Takoví ti tvrďoši, kteří zvládají všechno, nač HSP nemohou pomyslet. ( Hypersenzitivita fakt není za trest)

A napsala jsem článek i o tom, že i sociální sítě (facebook) nemusíme odmítat. I v tomto případě totiž závisí na tom, jak s nimi zacházíme. (Facebook není humbuk)

A celé téma květnového přijímání bude nejspíš ideální zakončit odkazem na jeden speciální článek. S přijímáním musíme opatrně. Jak píšu v onom zmiňovaném PDF, přijetí by nám nikdy nemělo ublížit! Stejně tak dávání! Někdy bychom se rozdali. Nicméně nejlepší je dávat zároveň sobě i druhým (Nejlépe je dávat zároveň sobě i druhým (i na blogu))

Květen mi přinesl spoustu zajímavých poznání. V tomhle ohledu byl velmi vydatný! Někdy jsme musela jít hodně hodně do hloubky! Prožila jsem pár slušných zkoušek toho, do jaké míry dokážu přijímat i to, co se mi nelíbí. Co mě zraňuje. (Jo, a ještě za to být ráda – a to fakt není snadné). Ten proces od takhle to přece nemůžu nechat po Ok, vlastně se nic nestalo byl někdy dlouhý a někdy kratší. Prožila jsem vnitřní bolest, se kterou jsem se musela naučit nějak pracovat, a přitom ji neodmítat.

Nakonec musím říct, že se mi v květnu někdy podařilo dodržet onu hlášku (nic není špatně a všechno zvládnu) jako třeba v Trenckově rokli. Přijímat i to, čemu bych se hodně cukala, jako například poslední víkendový víkend. A užít si to, co jsem si užít chtěla, a pouštět to, co nemělo smysl řešit, pokud si člověk ten víkend nechtěl úplně pokazit...

Doufám, že i Vy jste si květen nenechali pokazit hloupostmi, které byste chtěli začít řešit :-) Hloupostmi, které jsou opravdu hloupostmi, a stejně tak z Vašeho života zmizí, jako se v něm objevily. Možná se objevily, abyste se měli nad čím rozčilovat. Možná se objevily, abyste se naučili, nač čím se rozčilovat opravdu není třeba… 

Rubriky: Měsíční shrnutí | Štítky: , , , | Napsat komentář

Hypersenzitivita fakt není za trest

Někdy mám dojem, že spousta lidí to tak bere. Nejspíš záleží na tom, jak moc vlastně daný člověk hypersenzitivní je. To jest – použiju-li přirovnání k mozku jako sítu – jak husté ono síto má. Kolik vjemů, jako takových malých kuliček, propadne do mysli. S kolika vjemy se člověk musí nějak popasovat.

Čím hustší síto, tím je nejspíš náročnější se s hypersenzitivitou vyrovnat. Takový člověk je prostě neporovnatelně vnímavější (citlivější) než ostatní. 

Podle průzkumů Elaine Aron záleží prý také na tom, jaké měl kdo dětství. Čím náročnější bylo, čím necitlivější byl přístup ostatních k nim, čím větší nápor na to, aby „nebyli měkkoty” nebo čím víc násilí (fyzického i psychického) mají za sebou, tím hůř.

Má kamarádka kdysi spáchala sebevraždu. Bylo toho na ní moc :-( V té době jsem ještě o hypersenzitivitě nevěděla vůbec nic a ani orlí čchi kung jsem v té době ještě neučila, ale jako citlivá, do hloubi zraněná duše hudebnice, na mě tenkrát působila…

Být hypersenzitivní je hodně náročné

Někdy říkávám, že jsme jako ti ptáci, které si sebou nosívali horníci do dolů – zatímco horníci jsou unavení, ale ještě makají, a neuvědomují si, že už jim dochází pomalu kyslík, ptáci už pomalu umírají. Život ve stresu postavený na výkonu a na přežití těch silných a zocelených moc pro ty citlivé holt není. Hypersenzitivní člověk snáší emočně mnohem hůř napětí a hádky ve svém okolí. Je pro něj mnohem těžší zvládnout ten nápor vjemů, informací a emocí kolem něj.

Ale ono to není nemožné :-) Naopak, přináší to něco opravdu vzácného :-) 

Pokračování textu

Rubriky: Hypersenzitivní lidé | Štítky: , , , , , | Komentáře: 1

Facebook není humbuk

Občas to zaslechnu. Takové ty stesky, že ten Facebook je strašný. Někteří tvrdí, že „všechno se řešilo osobně a hned, žádná facebooková zeď“. Ano zaslechla jsem v rádiu jednu písničku :-) Tak jsem si tak vzpomněla na to, jak jsem bez FB věci někdy neřešila vůbec.

  • Nejsem ten typ, co si stěžuje. Spíš naslouchám druhým a odlehčuju situaci. Řešit se dá jen výjimečně s těmi nejbližšími, jinak nikdy člověk nemá týden na to jít do hloubky a řešit s každým všechno :-) Zlatý FB. Tam se dá řešit hned, i když je člověk zrovna v práci :-) Stačí nasdílet něco, co Vám leze krkem.
  • A doma jsme neměli hodně dlouho ani telefon a osobně jsem schopná obejít opravdu jen pár nejbližších přátel v nejbližším okolí. A kdysi jsem šla dokonce za roh do budky (veřejného telefonu), abych zavolala kámošce, než bych šla za roh jí to říct domů osobně. Ono totiž osobně znamená strávit půl hodinu společenskou konverzací. A na to člověk nemá vždycky náladu a čas. Neosobně znamená vyřídit to, co je potřeba vyřídit. Takže někdy je lepší mít možnost kontaktovat neosobně, protože pak alespoň kontaktujete.

 

A jaké jsou další výhody Facebooku?

Pokračování textu

Rubriky: Svoboda | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Meditace Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit??

Právě jsem se vrátila ze svého druhého jednodenního kurzu pro staré studenty. Jo, jak jednou přežijete desetidenní kurz, už jste staří :-) Ona taková meditace totiž nemusí být extra relax. Jak dnes prohlásila jedna z dalších účastníků jednodenního kurzu – nové polské centrum je krása. Kdyby to tak nebolelo, bylo by to jak na dovolené….  

V tomto článku najdete několik odkazů na články o tom, jaké že to na té desetidenní vipassaně (jak ji učí Goenka) vlastně je. Co Vás tak asi čeká a nemine. Proč tam vůbec jet. Články nejsou jen mé a předpokládám, že ještě budou přibývat :-)

  • The Modern School of Vipassana – a Buddhist tradition? – odkaz, na kterém je možné si stáhnout disertaci mé spolužačky z doktorandského studia religionistiky. Když jsem četla připravovaný koncept disertace, bylo to poprvé, kdy jsem o Goenkově vipassaně slyšela. A o teorii McDonaldizace :-) Spolužačka je indoložka a kurz absolvovala několikrát v Indii. Disertace je ale psaná anglicky.

Když trochu zagooglíte, vyjede na Vás spousta osobních zkušeností s desetidenním kurzem Vipassany – blogy, videa. Jak už to z názvu oné teorie můžete odhadnout, Goenkovy kurzy jsou něco jako McDonaldovy restaurace. Jsou po celém světě (dokonce i v islámském Egyptě jsem našla desetidenní kurzy!) a jsou úplně stejné.

Loni jsem byla v Čechách na česko-anglickém kurzu. Letos pojedu do Polska na litevsko-anglický kurz. Vím stoprocentně, že program bude stejný, večerní rozpravy budou stejné, hlas i zpěv manter učitele Goenky (který už je po smrti) bude taky stejný. Jen ty lesy a to bydlení bude jiné…

Pokud si chcete kurz vyzkoušet, máte několik možností:

  • můžete vyrazit na česko-anglický kurz do polského centra (v Čechách letos žádný kurz nebude, stále se hledá vhodnější objekt než ten rozpadající se v Beskydech). Kurzy se konají 2x do roka a z Prahy, pokud vím, se obvykle vypravuje autobus. Polské centrum je totiž hůře dostupné, pokud nejedete autem. Centrum je v Polsku, ale organizátoři jsou z České republiky.
  • pokud ovládáte angličtinu natolik, že byste rozuměli anglickým instrukcím (Goenka je z Barmy, je potřeba počítat s akcentem :-)) a anglickým večerním rozpravám, které Vám osvětlí, proč to vlastně všechno podstupujete a jak nejlépe přes den praktikovat (a také Vás pobaví), můžete jet naprosto kamkoliv.

Vždy je ale potřeba brát v úvahu, že kurzy se rychle plní (jsou pouze za dobrovolný příspěvek) a že ideální je registrovat se v den, kdy se registrace na webu otevírají :-)

Bližší info a možnost přihlásit se na kurz najdete tady – www.dhamma.org

 

Rubriky: Vipassana | Štítky: , , | 3 komentáře

Dubnová štístka II

Loňské shrnutí měsíce jsem nazvala stejně – dubnová štístka. Jak je vidět, i loni byl duben hlavně o tom, kde hledat to skutečné štěstí. A v těch materiálních úspěších to fakt není :-) Chcete důkaz? Máte nějaký fakt velký sen? Co třeba napsat knížku?? Nebo cokoliv jiného?

Já loni v dubnu dokončila svou druhou e-knihu Vdechněte život poselstvím svého dětství a ano – ten pocit „uff, je to hotové“ byl k nezaplacení.  Ale pocit hlubokého štěstí, který tak důvěrně znám, mi tedy nepřinesl…

Letos byl můj duben o něco šťastnějším měsícem i bez splněného super snu :-)

Dokonce i navzdory tomu, že jeden můj velký se nejspíš právě bortí :-(

Byl totiž trochu blíž tomu, co to skutečné štěstí opravdu přináší. 

Ano, i tento rok jsem pracovala – tentokrát ne na knížce, ale na video projektu DARUJTE POHODU :-) Abyste věděli, já umím být slušný workarkoholik :-) Tak všeobecně, když se pro něco rozhodnu a nadchnu, ponořím se do toho a jedu. Zapomínám jíst, pít i spát. Což, chápete, není úplně to ono :-)

Tentokrát jsem (i díky ročnímu projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 – viz článek Jak si užít zácpu)  včas zvolnila. Má představa, že už to teď budu mít hotové, sice vzala za své, ale zato ještě žiju :-) A hlavně to byl zjevně dobrý tah, protože teprve teď ke konci dubna jsem díky jedné knížce o umění přijetí (o které ještě bude někdy stopro řeč) objevila důležitý citát, který mohu pro svůj video projekt DARUJTE POHODU využít.

A doufám, že bude i díky němu jasné, jak důležité ty videohádanky jsou pro to, abychom se naučili cítit v pohodě, ať se děje, co se děje… 

Naučit se to totiž není vůbec snadné. Pochopit to totiž není vůbec snadné. Najít to, oč se člověk v takových chvílích může opřít, také není vůbec snadné. Ale ta vnitřní radost, pohoda a životní odvaha, která z toho vyrůstá, stojí za to!

Když se na ni dokážu napojit, i v těch vnějších bouřích, o to šťastnější jsem. Jinak se jen zbytečně trápím kvůli něčemu, s čím stejně nic neudělám. Ale pustit to někdy vyžaduje objevit ten správný úhel pohledu. Já doufám, že se mi ta videa podaří (i s doprovodnými vysvětleními) udělat tak, že Vám trochu pomohou…

 

Odkud se tedy bralo v dubnu mé štěstí?

  • Ano, z jednoho vnějšího impulzu (což není to úplně ono, to nepodmíněné štěstí. I když…). A tím impulzem bylo taiji (viz článek Čchi kung nebo taiji). Jde sice o vnější impulz, ale taiji je zrovna příklad cvičení, které člověka k tomu vnitřnímu štěstí vede. Učí ho nacházet vnitřní sílu a rovnováhu. Postavit se „nepříteli”, ale ne pouze silou svalů. Bez čchi kungu, to jest pěstování té vnitřní síly a uvolnění, je ale bezzubý. Já teď ale dělám oboje! Proto se cítím šťastně – že vím, že jsem na té správné cestě.


  • Z většího otevření se světu neočekávaného. Právě ohledně svého videoprojektu jsem se svá očekávání a tah na bránu snažila krotit. Vše má svůj čas… a mimochodem, co my víme o budoucnosti? A co my víme o tom, která budoucnost je pro nás ta, která nám přinese nejvíc štěstí??

  • Z pochopení, že když očekáváme pochvalu (odměnu) nebo kritiku (trest), pohybujeme se ve světě, kde toužíme po odměnách a bojíme se trestů. Žijeme pak ve světě strachu a touhy, biče a cukru. A i ta odměna v nás nevyvolá pocit štěstí, protože bude vždycky spojená se strachem. Já očekávala pouze zpětnou vazbu (na první své video). A té se mi dostalo. Byla pozitivní i konstruktivně negativní. A otevřela spoustu nových možností.


  • A hlavně z toho, že se mi podařilo vymanit se z jednoho neřešitelného vnitřního konfliktu :-) (viz článek Šťastný život v paradoxu). Naučit se překlenout konflikty (vždycky je to konflikt dvou protikladů) je zásadním uměním pro proniknutí do neduálního Jiného světa. Představte si dva lidi, kteří se do sebe pustí – jeden si myslí, že má pravdu. Ten druhý si to myslí taky. Názory, které zastávají, stojí proti sobě. I oni stojí proti sobě. Bez smíření těch dvou protikladů se oni sami smíří jen těžko. Většinou musí jeden ustoupit. Ale který? A jak to udělat, aniž by měl pocit, že selhal?? Nebo že ten druhý je blbec, který nic nechápe? :-)

Štěstí totiž leží tam, kde mu neklademe podmínky (právě v paradoxu). Leží v uvědomění, že život není černobílý (dobré/špatné, přítel/nepřítel), ale že je komplexní a neuchopitelný. 

  • Dostalo se mi pomoci, ve kterou jsem doufala. A dostalo se mi impulzu, který jsem nečekala. Někdy se smířit protiklady prostě nedaří. Pak je fajn požádat o pomoc. Když máte štěstí, vyjdou Vám vstříc :-) A když máte ještě větší štěstí, inspirují Vás k tomu, abyste se nakonec naučili ty protiklady smířit :-) (Viz článek Jak se radovat ze života, když je život na nic?)

  • Otevřelo se pro mě opět téma vzdoru a přijetí. A to je podle mě to nejzásadnější téma, protože jak jsem již před 4 lety říkala – právě u vzdoru to všechno začíná. Ten strach a ta touha. Ta snaha dosáhnout něčeho, v čem najdeme klid a štěstí. Bezpečí před tím, co nedokážeme přijmout, protože nás to příliš bolí. A kdo stojí o bolest?? Je štěstím otevřít se takovému tématu, protože opět stojíme na té správné cestě…

V dubnu skončilo období elementu DŘEVO a jeho lekce o opravdové svobodě

Každé z elementárních období je důležité. První element v cyklu 5 (dřevo, oheň, země, kov a voda) má ale zásadní důležitost. Je to jako v přírodě. Co zasadíme, to sklidíme.

Já v dubnu napsala speciální článek Právě teď se rozhoduje o tom, jak tento rok skončí, ve kterém jsem shrnula 8 základních témat elementu DŘEVO.  Čeho všeho si všímat, abychom tento element dokázali harmonizovat a tím v sobě objevili svobodu sázet ta správná semínka. A díky tomu být šťastnější…

Poslední dvě témata do deseti, která ještě v dubnu proběhla, se týkala vzdoru a umění přijímat a paradoxnímu pojetí chtění. Nejspíš těm nejnáročnějším tématům vůbec…

Ostatně i další speciální dubnový článek (Buďte sami sebou, ale hlavně to dělejte jako všichni ostatní) se nakonec týkal přijetí. Té snahy dělat všechno pro to, abychom hlavně byli pro druhé přijatelní. Snadno přelouskatelní. Ano, je zbytečné něco druhým vykládat maďarsky, když nerozumí. Ale co takhle kdyby se obě strany snažily udělat ten krůček vpřed k vzájemnému dorozumění? Co takhle si najít ten čas a vůbec tu ochotu??

 

Velikonoční svátky jako lekce o přijetí a znovuzrození

V dubnu byly i Velikonoce. Dokonalý svátek, který v sobě nenese jen svátky opíjení, zábavy, mrskání děvčat, pojídání vajíček, nebo schovávání těch čokoládových. Ale skrze učení o smrti a vzkříšení Ježíše Krista můžeme zažít i lekci o přijetí.

Přijmout vlastní utrpení a smrt a nerozčilovat se ani na Piláta, ani na Židy, ale prohlásit „odpusť jim, nevědí, co činí”. No není to neuvěřitelné? Kdo z nás by něco takového dokázal??

Možná kdyby byli šli křesťané v dějinách ve stopách svého vzoru a nesnažili se Židy za smrt Ježíše trestat, mohli jsme si ušetřit spoustu starostí. Minimálně s Izraelem a s tím, co jeho přítomnost působí na Blízkém Východě.

Kdysi jsem v Izraeli byla a na Blízkém Východě mezi muslimy studovala arabštinu. Ježíš Kristus se právě v Izraeli pro mě stal synonymem lásky a přijetí a zcela logické síly, kterou v sobě ono nést svůj kříž s láskou nese. A v dubnu jsem tak na blogu připomínala článek K čemu může být ateistovi svátek ukřižování. 

Lekce o přijetí budou zjevně následovat i v květnu. Jak jinak – květen i červen bývají pro mě symbolem lásky. A láska není nic jiného než nepodmíněné přijetí toho, co je :-)

Doufám, že i Vy jste prožili duben jako měsíc, který byl co nejšťastnější. Doufám, že jste se neupracovali k smrti :-) Zažili jste něco neočekávaného? Vyřešili jste nějaký vnější nebo vnitřní konflikt? Dostalo se Vám pomoci? Pak máte mnoho důvodů k vděčnosti a štěstí jde přece s vděčností ruku v ruce :-)

 

Rubriky: Měsíční shrnutí, Uncategorized | Štítky: , | Napsat komentář

Právě teď se rozhoduje o tom, jak tento rok skončí…

Máme ještě prostor vybrat to správné semínko, které teď v jarním období zasadíme. To pomyslné semínko našich přání, které pak budeme zalévat a opečovávat, abychom na podzim sklidili ty zasloužené plody….

Vy už jste se rozhodli, co OPRAVDU od života chcete?

A nejen tento rok? 

V rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 pomalu končí první období. Období elementu DŘEVA. Právě díky energii tohoto elementu teď kolem sebe vidíte tu barevnou krásu. Probouzení přírody a růst. Teď to všechno začíná… 

Teď se o všem rozhoduje…

Co vyroste??

A nám do konce elementu DŘEVO zbývají poslední dvě témata.

Téma tohoto týdne, kdy si můžeme naposledy ujasnit, co chceme do tohoto roku vnést. Kam tento rok zamíříme. Čemu budeme věnovat svou energii. A téma toho příštího týdne, kdy se máme možnost naučit na této vlně vést. 

Ono to totiž není právě snadné.

Je cosi v nás, co vzdoruje, a nejradši by si šlapalo tou svou vyšlapanou cestičkou z minulých let. Pár let to může bavit. Ale když už posté zažíváme totéž a reagujeme na to stejně a máme pocit, že se fakt nemůžeme hnout z místa, je nejvyšší čas s tím vzdorováním přestat.

Máme tak před sebou poslední dva týdny, kdy máme možnost přeskočit na jinou kolej a víc se v ní zabydlet :-) 

Na co si dát pozor?

Pokračování textu

Rubriky: Jiný svět, STROM ŠTĚSTÍ 2018, Svoboda, Uncategorized | Štítky: , , , | 4 komentáře

Březnová slepá místa…

Duben už je v rozpuku a já pořád nesepsala, co děsného či krásného mě v březnu potkalo. Co mě březen vzal a dal. Až se budu na konci roku ohlížet (a já budu, jako každý rok), takhle by v březnu zela díra skvící 1/12 :-) A to by byla velká škoda, mít v tom obraze slepá místa obzvlášť když teď zjišťuju, jaký vlastně byl…

Když se tak probírám březnovými událostmi, která jsem poctivě každý týden zaznamenávala, musím napsat, že březen byl fajn měsíc :-) 

  • Podařilo se mi konečně (po více jak roce!) sepsat plánovaný rozhovor o čchi kungu s naším hlavním instruktorem Pavlem Simonem (Chcete vědět, proč vůbec cvičit čchi kung? Zeptejte se někoho, kdo ho už 20 let cvičí.). Právě Pavel Simon je ten, díky kterému se čchi kung ve stylu Orel v hnízdě dostal z Velké Británie k nám. Včetně jeho mistra Ješe Gyatso, kterého sem 6x do roka láká :-) Pro mě Orel znamená moc a jsem ráda, že je tady oba máme. Člověk zjišťuje, že nalézt v životě pohodu (uvolnění), vášeň (energii) a radost (klid mysli), je vlastně velmi jednoduché. Že k tomu nepotřebujete žádný zázračný zásah zvenčí.  Ale chce to cvičit, cvičit, cvičit…

  • Podařilo se mi nějakou tu dobu držet detoxikační program (Jarní detoxikace po všech stránkách). Původně jsem tedy měla v plánu jarně detoxikovat celé jarní období DŘEVA, ale bohužel. Tohle se mi nepovedlo. Ale za každý týden odlehčení je mé tělo určitě vděčné :-) A k celému programu se ještě určitě vrátím. Stále tam na mě čeká…


  • Podařilo se mi Proměnit svůj týden v něco mimořádného.  Konečně jsem udělala rozhodnutí, kolem kterého jsem roky kroužila. Obávám se ale, že od té doby se sice ve své šíři tak nějak začalo rozplývat. Ve své hloubce tam nicméně pořád je. Něco se přece jen zlomilo. A kdyby, stále mám ten zápisníček s růží, kde to mám všechno krásně podchycené – proč a jak. Co vlastně chci. Nemám už nač se vymlouvat :-)

  • Důležitou součástí onoho rozhodnutí bylo popasování se s Egem. A jeden zásadní objev. (Ego je vymakaný destruktivní mechanismus, který se tváří jako anděl ). Ego bylo ostatně hodně důležité téma několika týdnů elementu DŘEVO. Pátrala jsem kvůli němu hodně hluboko v sobě. Psala jsem kvůli tomu i do USA :-) Ale odpověď jsem stejně nakonec musela najít v sobě :-) A navzdory svému Egu to rozhodnutí, o němž je výše řeč, udělat.

  • A možná díky té detoxikační práci na mnoha frontách jsem pak zažila tu radost. Radost, kterou ve Vás vyvolá něco, co jste fakt nečekali. (Dar, který neočekáváte, udělá největší radost). I tato radost sice už bohužel taky vyprchala. Je to velká škoda. Nicméně každá radost je v nás, abychom se k ní mohli vrátit, a připomínat si ji. Čerpat z toho, co přinesla. A to já rozhodně budu. Tak, je to snazší než se vracet k detoxikačním dietám, ne? :-)

Jak je vidět, březen mi přinesl poznání, radost a to nejdůležitější rozhodnutí v mém životě. Rozhodnutí o tom, jaký život chci žít. Právě v to jsem v tom jarním období rozhodování, jaká semínka chceme tento rok sázet, doufala :-) A ukázal mi, kde je třeba vytrhávat onen pomyslný plevel, který ta semínka chce zadusit…

A co ten Váš březen? Přinesl Vám něco, k čemu se můžete vracet a na čem stavět? Něco, nač by bylo rozhodně škoda zapomenout, abyste mohli jít dál a nemuseli něco podobného zažít znovu? :-) Nějaká semínka, která můžete zalévat? Vědomí nějakého plevele, který je potřeba vytrhávat??

 

Rubriky: Měsíční shrnutí | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Buďte sami sebou, ale hlavně to dělejte jako všichni ostatní!

Zmocnil se mě hněv. Samozřejmě spravedlivý :-)

Weby jsou dneska plné prefabrikovaných článků na nejrůznější témata.

SEO si to žádá.

Čtenář si to žádá.

Hlavně ať to proboha není moc dlouhý, jo?? Ale zas ne moc krátký. A ať je to tak předžvejkaný, abych to pochopil, i kdybych nad tím nepřemýšlel. Možná i kdybych to vůbec nečetl :-)) 

Musí to mít x různých odstavců.

A nadpisy obsahující ta správná klíčová slova.

Roboti to prej maj rádi.

Jinak po Vás svět ani neštěkne, protože Vás ve vyhledávači nenajde.

Fakt to někoho baví číst??? 

Pokračování textu

Rubriky: Svoboda | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Návraty – Tam, kde nic neuvidíte – aneb do Barcelony bez cestovky

 

Také jste si už všimli, že se blíží léto? Můj plán s cestou na Srí Lanku zatím bohužel stojí (ale určitě se zas rozjede – snad dřív, než se všichni zájemci rozjedou do jiných koutů světa :-)). Tak jsem se zatím rozhodla připomenout jednu mou cestu do Barcelony s rodinkou. Třeba Vás naše peripetie pobaví. Třeba Vás do Barcelony nalákají. Tedy pokud se mnou nepojedete v létě na tu Srí Lanku :-)

Pokud rádi sbíráte navštívená místa a odškrtáváte si města a památky, které jste na dovolené viděli (a vyfotili), a nejste ani barcelona IIzvědaví, jak úplně jinak je možné vidět jedno jediné město, pak toto není článek pro Vás. Nemohu nabídnout kompaktní zážitek z Barcelony, které nabízejí cestovky, návštěvu nejnavštěvovanějších míst a konec výletu u zpívajících fontán. Turista, který si chce užít cizí město svobodně a po svém (navíc se sedmiletým dítětem a v krátké době) musí spoustu vymožeností cestovek obětovat a jen doufat, že to bude stát za to.

Ale jak jsem psala zde, můj dětský vzor byl (a stále je) Kara ben Nemsí (alias Old Shatterhand), který se rozhodně nevozil po Egyptě se skupinou Němců na luxusní lodi a nepozoroval Egypt nezúčastněně jako vědec, ani oddechově jako divák v kině, ale naučil se arabsky, našel si přítele, vzal koně a zbraně a šel prožívat dobrodružství.

Jak říkal, dobrodružství je něco, co na Vás čeká na každém rohu, stačí se mu jen otevřít. Tak hurá do víru velkoměsta!

Z Lloret de Mar vedou do Barcelony dvě cesty – jedna kratší přímým autobusem a druhá delší autobusem do Blanes a z Blanes pak vlakem do centra Barcelony (nám. Catalunya). Autobusy jezdí párkrát za den, vlaky (a navazující autobusové přípoje) každou půl hodinu. Protože po 24hodinové jizdě autobusem do Španělska jsme autobus už nechtěly ani vidět (a protože poznávat Barcelonu pod vlivem sedativ kinedrylu také není nic moc), zvolily jsme variantu bus + vlak. Společnost Pujol Vám na autobusovém nádraží v Lloretu prodá zpáteční jízdenku (včetně jízdenky na vlak) za necelých 15 euro.

Dcera je malá a posledních pár dnů tady ve Španělsku chodí výrazně pozdě spát (to jsou samé procházky, flamenca atd., že…), tak jsme se rozhodly netahat ji z postele před sedmou ráno. Čímž se nám dále výrazně krátí čas, který budeme moci návstěvě Barcelony věnovat, abychom se vrátily do hotelu včas na večeři.

Takže plán zněl: La Rambla, Akvárium, šílený kostel Sagrada Familia od Gaudího a bláznivé Gaudího domy.

Zda jsme to zvládly a v jakém psychickém stavu (také šílené?), nebo zda jsme nakonec opravdu nic neviděly, ale zato si Barcelonu dost užily i bez toho, o tom zase příště…

Tam, kde nic neuvidíte II…

Rubriky: DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Na cestách | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Návraty – Ježíšova smrt na kříži? K čemu je to nekřesťanovi dobré??

Loni jsem před Velikonoci vydala tento článek a myslím, že rozhodně stojí za to si ho připomenout i s jeho úvodem. Je dobré si připomínat svou minulost, protože v sobě může nést nejrůznější poselství. Třeba to o smyslu Velikonoc :-)

Loni jsem v této době upravovala dubnový Magazín Aves, ze kterého vznikla 4. kapitola mé nové knížky Vdechněte život poselstvím svého dětství. Celá kapitola je věnována tomu, jak zvládat ty chvíle svého života, kdy máme pocit, že ztrácíme pevnou půdu pod nohama a život nám přerůstá přes hlavu. Jedním z blogových článků, který je součástí kapitoly, je i ten o Příchodu (Adventu) Ježíška do mého života – prazvláštní příběh o tom, jak jsem před 20 lety podnikla pouť do Jeruzaléma (netušila jsem, že jde o pouť), bloudila a hledala a nakonec našla :-)

Ne, nestala jsem se tehdy zapálenou křesťankou, nechodím do kostela, ani ke zpovědím, ale pochopila jsem něco, co Ježíšův příběh ukřižování a zmrtvýchvstání sděluje a k čemu se mohu neustále vracet v těch náročných chvílích. 

Začtěte se tedy do tohoto staršího vyprávění o jedné lásce a jednom výletu do Izraele… 




Na poslední adventní neděli jsem si nechala příběh o tom, jak přišel Ježíš do mého života. Jak se tam narodil (protože popsat to, jak pak rostl, snad ani neumím). Ne, nejsem oficiální křesťanka. Nepatřím k žádné církvi. Nikde nejsem křtěná. Ani do kostela nechodím, ačkoliv mě v kostele před domem k jeho návštěvě každý den před šestou zvou.

Stejně jako Ježíše už dnes nepotkáte živého na ulici, ani v kostele, i já si svou víru nosím v srdci. Nebo v duši? No, to nevadí, to jsou beztak jenom slova.

Není to příběh jen tak ledajaký. Je plný náhod, hledání a zázraků. Také plný pochyb.

Je to příběh mého putování do Jeruzaléma, do Betléma a do Nazaretu.

Je to příběh lásky, která mě motivovala. 

Odehrál se již před mnoha lety – za 3 roky to již bude 20 let. Studovala a žila jsem tenkrát v Egyptě. Pětkrát denně, každý den, jsem slyšela volání k modlitbě. Každý den, nepočtukrát, jsem na otázku „Jak se máš?“ (zeptá se Vás to i prodavač v obchodě) odpovídala „Alhamdulilláh“ (díky Bohu), jak se správně arabsky má.

Já, ateistka, které ta slova zpočátku nešla přes rty. Ale mezi tím vším hamdulilláh a inšá’alláh (dá-li Bůh), které jsem kolem sebe pořád slyšela, mi přišlo nepatřičné se tomu pořád bránit. Člověk nasákne. Obzvlášť, když Vám v bance pořád dokola říkají: „Dá-li Alláh, zítra snad už to stipendium bude.“ A ve slovníku si v dobrém rozmaru pak najdete slovo bukra (ne, že byste ho už dávno neznali) a zjistíte, že neznamená jen zítra, ale i jakýkoliv den v budoucnosti. Zmocní se Vás fatalismus na druhou.

Najednou není ve Vašich rukou ale lautr nic.

A do toho přišla ta láska. Šílená, bláznivá, zašmodrchaná. A hlavně – on byl křesťan. A já byla přesvědčená, že začít si něco nejen s muslimem, ale i s křesťanem, je prostě nemožné. Příliš odlišné názory. Spousta prostoru pro naprosto zásadní rozpory. A každý přitom přesvědčený o své víře – té křesťanské vs. té materialistické.

Pokračování textu

Rubriky: Na cestách | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 1