Svět je jiný, než se na první pohled zdá!

Skrývá spoustu tajemství. Stačí jen za sebou nechat ten vnější svět, obrátit se dovnitř, a vyhrabat se z bahna negativity, které člověka beztak jen zaslepuje.

A pak nad Vámi nebude mít ten vnější svět takovou moc a Vy budete moci být konečně svobodnější a láskyplnější!

Nebojte se, že z Vás budou mimoňové, když si budete žít po svém. Vždyť s mimoni je neuvěřitelná legrace, ne??

minion-890831_640Nenechte se semlít tím, co kolem sebe slyšíte a vidíte! Přidejte se k těm, kteří do toho jiného světa již vstoupili! O tom, jaké to tam je a jak se tam dostat, jsem kdysi dávno přichystala článek a dokonce i celý online kurz (zdarma):

Svět je jiný

minikurz Mimoňská cesta

No a pak skrze změnu sebe sama změňte i svět kolem Vás:-)

Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit

 

Reklamy
Rubriky: Štěstí | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Zeman, nebo Drahoš?? Ledviny :-)

Ano, ta volba mě zajímá. Koho by nezajímalo, kdo usedne na Hradě?? Však si to vezměte – seděl tam i Karel IV! Jasně že jsem zvědavá, kdy tam někdo takový zase zasedne…

Ano, občas něco postnu na Facebook. Dokonce i celý článek jsem se včera rozhodla napsat! Tak jsme se všichni třískali smíchy, že mi přišlo líto, aby to zaznělo jen na naší hodině orlího čchi kungu…

A co že to zaznělo?? No, před časem jsme pročišťovali vnitřní orgány takovou jednou hezkou praxí Úsměvu pěti barev (ano, má to hodně společného s čínskou medicínou). A celý rok jsem loni psala 5 ebooků o jednotlivých elementech v čínské medicíně. A letos  v ročním online projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 je to právě 5 elementů, na čem stojí nejen naše vnitřní štěstí, ale hlavně celý ten projekt :-) Tak jsem si na toto téma zavtipkovala:

  • Nerozčiluju se a moje játra si chrochněj blahem… 
  • Nedumám nad tím u snídaně, oběda i večeře a můj žaludek se slezinou jsou nadmíru spokojený… 
  • Navíc, kdybych moc dumala, mohla bych nedejbože dostat strach, že vyhraje někdo, koho tam fakt nechci. Chudáci ledviny. Ty nemaj strach rády… 
  • A co až nedejbože vyhraje ten, koho na Hradě nechci?? Mohla bych pak propadnout smutku a co pak moje plíce na to?? Ještě z toho dostanu rýmu, kašel a nakonec i zánět průdušek. No jestli mi to za to stojí??? 
  • A co jestli vyhraje ten, koho bych tam chtěla?? Ze samé radosti, že porazil tu dračí saň – a já jsem mu tááááák fandila – třeba dostanu infarkt. No co pak?? 

A tak to chce ten příslovečný klid a nohy v teple. Co taky takhle v lednu, že jo?? 

 

 

Rubriky: Zdraví | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Srí Lanka jinak – můj naprosto šílený plán na rok 2018

A už jsem ho začala krůček za krůčkem realizovat! Letos se prostě na Srí Lanku vrátím! Po 15 letech! (Odjížděla jsem těsně před tsunami. Štěstí mě, zdá se, provázelo :-))

A dokonce se téměř obratem našli mezi mými čtenáři 4 dobré duše, kterým můj šílený nápad přišel natolik šílený, že by se k němu rádi přidali :-) Takhle za chvíli naplní celou kapacitu lidí, které bych chtěla vzít na Srí Lanku na svou speciální cestu s sebou :-)

Ale nepředbíhejme, ještě je tu jedna otázka – cena. Vzhledem k tomu, že trvám na těch partnerech, se kterými mám v cestovním ruchu za svá minulá léta průvodcování i cestování nejlepší zkušenost – na Marco Polu a jejich srílanském partnerovi, nebude se rozhodně pohybovat na těch nižších hladinách.

Ale na ně bylo vždycky spolehnutí. Kvalita rozhodovala nad kvalitou. U Marca Pola se  mi nikdy nemohlo stát, že mi tam přijede paní na pobyt do centra ostrova s tím, že chtěla k moři. Hmmm. A overbooking jsem za celých 8 měsíců, kdy jsem na Srí Lance pro Marco Polo pracovala, zažila jen jednou (tak některé hotely srílanská cestovka přímo vlastnila, tak nebyl problém) a byl briskně vyřešen k naší naprosté spokojenosti.

A v čem bude ta cesta speciální?

  • Žádná honička od památky k památce. Znáte mé letní dovolené?? Jsou hlavně o cestě do vnitřní pohody a klidu :-) Už jste někdy zažili dovolenou, ze které jste se nevrátili jen se seznamem toho, co jste viděli a co jste zažili? Případně kolik knih jste přečetli?? :-) Samozřejmě navštívíme bývalé královské město Anuradhapuru a posvátný strom Bodhi (výhonek stromu, pod kterým Buddha dosáhl osvícení). A musíme určitě i do Kandy a do místního chrámu Buddhova zubu. A do Pinnawaly – sloního sirotčince. To je základ.

Na Srí Lance je toho tolik k vidění!! A dá se na to dívat běžnýma očima letem světem, nebo jinosvětovýma očima :-)

  • Na dovolených obvykle cvičím orlí čchi kung (styl Orel v hnízdě), medituji a tak. Prostě se nořím do sebe a učím se vnímat své okolí úplně jinak a reagovat na ně úplně jinak. Kdy jindy než na dovolené má pro to člověk tak úžasný prostor? Proč si tyhle úžasné nástroje nechávat jen pro sebe? Naučím, vysvětlím :-) Jsem oglejtovaná lektorka, takže smím :-) A už jste si někdy v autě nebo autobuse vyzkoušeli bezhlavou cestu?? Podle mě nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak pochopit, jaké je to v Jiném neduálním světě. I to a další bezhlavé experimenty naučím :-)

Neduální učení, které je pro mě už roky hlubokou inspirací, překračuje a propojuje nejrůznější náboženství. Mým zdrojem inspirace je jak buddhismus, tak hinduistická advaita, tak taoismus, nebo křesťanství, tak islámský súfismus. Na Srí Lance můžeme najít, snad kromě taoismu, vše :-) A Orel v hnízdě je pro mě praktickou aplikací neduálního učení :-)

  • Plánuji si propojit tuhle cestu po Srí Lance desetidenním kurzem meditace Vipassana. Nejspíš přímo v centru nedaleko Kandy (tj. kousíček od Buddhova zubu :-)) Loni v létě jsem kurz absolvovala v Beskydech a přestože medituji už léta, byl to pro mě silný zážitek. Tak kdy se Vám poštěstí nameditovat v 10 dnech cca 100 hodin??? A vezmete-li v úvahu, že meditace neznamená jen sedět, máte možnost ponořit se do bdělého stavu téměř úplně i při chůzi, jídle apod. Bdělé pojídání ananasu, mňam :-)(No a na Srí Lance Vás to nebude tak táhnout to vzdát a odjet domů :-))

Kdo si bude chtít kromě klasické cesty po Srí Lance zkusit i tuhle hodně intenzivní cestu sám do sebe a svůj pobyt na Srí Lance si o dalších 10 dní prodloužit, přidejte se ke mně. Dvě zájemkyně už mám :-) Jen je potřeba se alespoň trochu domluvit anglicky (případně jako lektorka Aj. můžu nabídnout intenzivní kurz angličtiny :-)) Pro nové studenty je kurz všude na světě ZCELA ZDARMA, jen na bázi dobrovolného příspěvku dle vlastního uvážení :-) 

SIGIRIYA – bývalý královský palác na skále (photo credit: http://www.dreamstime.com/stock-photo-sigiriya-image28967680)

Na kdy to plánuji??

V létě 2018. Zaprvé jsou to jediné měsíce, kdy jako lektorka angličtiny a orlího čchi kungu někam mohu vyjet. Za druhé je to mimo sezónu, tak všude nebude zase tolik turistů. Můžeme případně i vyjet na východní pobřeží k moři, kam se v zimě nejezdí – tam jsem to mívala hodně ráda. Za třetí ve druhé polovině srpna bývá v Kandy Perahera, největší buddhistický svátek. Předpokládám, že vše bývá dražší, všude byla spousta lidí, ale byl to neuvěřitelný zážitek – všichni ti sloni, ohně a tanečníci :-) Kdo ví, třeba náš termín vyjde právě na toto období…

Jen jedna věc mě mrzí. Že už se mnou nepojede můj nejoblíbenější srílanský průvodce Mansúr :-( 19.12. prý dostal infarkt při výstupu na Dambullu (jsou tam krásné jeskyně s buddhistickými freskami a sochami). 20.12. ráno zemřel. Měla jsem ho moc ráda, vedla jsem s ním spoustu zajímavých debat na téma islám. Tak jako čerstvě vystudované religionistce se zkušenostmi z pobytu v Egyptě a Jordánsku to pro mě něco, co mě nadmíru bavilo :-) Měla jsem ho jako jediného Srílančana na FB mezi přáteli a léta jsme domlouvali, že se znovu sejdeme, až někdy přijedu. Bohužel jsem to už nestihla :-( Na Dambulle bych mu ráda nechala kamínek na památku, jak je u muslimů zvykem.


Pokud Vás láká něco takového podniknout a chtěli byste se vydat na Srí Lanku se mnou, napište mi: 

Rubriky: Srí Lanka, Uncategorized | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Rok 2017 – cesta do hlubin

Na uplynulý rok se mohu dívat různými úhly pohledu. I Vy můžete :-) A jaký mu nakonec přiřadím symbol??? Jaký pro mě ten rok v globále byl? (Rok 2014 byl dar, 2015 noční můra v Elm Street, 2016 sněženka a 2017 ??) Symbol roku 2017 si nechám až na samotný závěr článku. Včetně toho speciálního plánu na rok 2018, na který se už moc těším! Pokud se ke mně příští rok budete chtít přidat, začtěte se, ať víte, do jakých hloubek a výšin štěstí Vás může rok 2018 třeba také zavést :-)) 

Nejdříve stručně ten klasický úhel pohledu – kde jsem byla, co jsem zažila, na co ráda vzpomínám?

  • Samozřejmě letní koncert Depeche Mode! Na to jsem se těšila už od října 2016, kdy se nám podařilo sehnat lístky. Alespoň na to stání :-)
  • Desetidenní kurz meditace Vipassana v Srdci Beskyd. Na ten jsem se chystala také již v roce 2016. To, co jsem zažila tam a hlavně poté, bude pro mě absolutně nezapomenutelné!
  • Záříjový víkendový kurz čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě. A hlavně poselství tří písní od Depeche Mode, které mě tam učily ty nejdůležitější  dovednosti.
  • Napsala jsem už druhou e-knihuVdechněte život poselstvím svého dětství. Trvalo to trochu déle, než jsem předpokládala, ale v květnu tato obsáhlá kniha o poselstvích dětství a překážkách, které potkáváme na cestě k tomu dát jim život, spatřila světlo světa :-) A v průběhu roku vzniklo navíc 5 speciálních ebooků o harmonizaci 5 energií!!

Byla jsem dost plodná, dá se říct :-) 

Nic jiného nebylo zas tak extra. Ano, vyrazila jsem na pohodovou letní dovolenou. Mallorka nebyla špatná. Ale byla hodně ovlivněná jednou z největších životních lekcí, které jsem prožívala. Možná díky za Mallorku, že pro mě byla ta lekce snesitelná :-) A díky za Vipassanu, že mi ji přinesla do života.

Navzdory všemu, jsem za tu lekci šťastná, protože ve mně pohnula něco, co bylo jaksi zažrané :-)

Ano, viděla jsem v kině dva zajímavé filmy – nového Blade Runnera a nové Star Wars. Oba přinesly to své poselství. A vrátila jsem se díky manželovi po dlouhých letech zase do Harrachova na lyže! Běžky sice nejsou má nejoblíbenější ski, ale mou známou trasu Harrachov (Čerťák)- Ručičky – Dvoračky – Harrachov, jsem si dala ráda znovu. Včetně toho velkého omylu, že cestou dolů je možné skočit do stopy a řídit se dolů. To nebyl dobrý nápad :-)))

Filmy a Harrachov – vlastně pohádky dětství a mládí :-) 

 

A nyní ten netradiční úhel pohledu. Co mi rok 2017 přinesl a naučil??

Byl to rok unikátní. Velmi náročný. Často se má energie stahovala dovnitř a na vnější činnosti už nezbývalo. Sahal mi sakra hluboko. Vytahoval ze mě věci, o kterých jsem neměla páru. Nutil mě hledat sama v sobě základnu vnitřní radosti a jistoty. Zkoušel sílu mé lásky a mého soucítění. Osekával, co šlo, abych mohla poznat skutečnější svobodu a odevzdání. Ale rozhodně to stálo za to! Naučil mě tak moc!  Pokračování textu

Rubriky: Roční shrnutí, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 1

Žít jako v pohádce. Ale kdo z Vás o to OPRAVDU stojí??

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (45. Kde že je ta pomocná ruka??) – VODA (10)

Naše snaha kontrolovat běh dění je přirozená. Jsou za ní tisíciletí zkušeností našich předků. A léta zkušeností vlastních. Moudrý člověk se učí ze svých chyb a na život se dívá s určitým nadhledem, který mu dovoluje předvídat kolize a předcházet jim. Pokud měl v minulosti hlad, protože se dostatečně nepřipravil na zimu, je to pro něj impulz ke změně svého přístupu. Ne důvod si něco vyčítat. Ze svého úhlu pohledu se naučil mít kontrolu nad tím, jak se bude v zimě mít.

Z úhlu pohledu Života je ale tato kontrola pouhá iluze.

Člověk je stále plně v rukách Života a jak jsme si v minulém článku ukázali (Štěstí nespočívá v tom, co dostaneme, ale v tom, jak to přijmeme), naše snahy ochránit se před bolestí a smrtí jsou stejně naivní jako snaha zabránit zemským deskám v pohybu. Nemáme nad nimi moc. Tam v hloubce se stále něco děje a nás to ovlivňuje, ať jsme si toho vědomi nebo ne.

Jak je to tedy se Zákonem přitažlivosti?

Ten přece stojí a padá s tím, že svůj život můžeme vzít do svých rukou a mít vše, co chceme? Pokud si tedy dokážeme správně přát. Spousta lidí četla knížky jako je Secret (Tajemství) a spousta lidí zkouší vizualizovat a afirmovat a přitahovat si do života to, po čem touží. Objevují sílu mysli.

A síla mysli je obdivuhodná!

Na Zákonu přitažlivosti stojí  i celý projekt 50 týdnů a 50 témat, kterými každý rok (letos již počtvrté) procházím. Ta zkušenost je k nezaplacení. Týden co týden můžete vidět, jak se Vám téma nenápadně vloudí do života jen proto, že jste na něj zaměřili pozornost.

Je to jako ten experiment s rýží a vodou. Znáte ho? Svým vlastním přístupem k jednotlivým nádobkám s rýží ponořené ve vodě (s láskou, nenávistí nebo lhostejností) ovlivníte to, jak rychle (a zda vůbec) Vám rýže v nádobce za týden zplesniví. Na vlastní oči se můžete přesvědčit, jak toxický může být náš přístup k druhým nebo k sobě samým.

Podobně i během 50 týdnů máte 50 příležitostí zjistit, jak dokonale Zákon přitažlivosti funguje…. 

Jen ho nezaměřujete na takové věci jako je materiální bohatství nebo ten nejlepší partner (nebo abyste měli kde zaparkovat), ale jdete ke zdroji toho, co Vám bohatství a partnera jednou nejspíš dohodí jako vedlejší produkt. Získáte ale ještě mnohem víc. Už pro Vás nebude tak frustrující, když ty peníze a partnera mít nebudete :-) Budete mít pocit vnitřního bohatství a vnitřního štěstí a vlastní hodnoty. A podle Zákona přitažlivosti je to právě to, co musíte vyzařovat, abyste k sobě přitáhli vše, co s pocitem vlastní hodnoty rezonuje :-)

 

Vzdát se vlastních tužeb je ta jediná cesta k tomu být opravdu šťastný

Pokračování textu

Rubriky: Voda | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Mimoňské vánoční cukroví – špičky (úlky)

Samotnou by mě zajímalo, ve kterých rodinách se toto nepečené vánoční cukroví dělá podle stejného nebo podobného receptu. Pokud vím, tak většinou se dělá jiné těsto. Ale když mně vždy nejvíc chutnalo právě toto! Přijde mi chuťově výraznější než ta nekakaová piškotová těsta…

Těsto: 20 dkg ořechů, 10 dkg cukru moučka, 2 lžíce kakaa, 1 bílek, 1 lžíce rumu

Náplň: 5 dkg másla, 5 dkg cukru moučka, 1 žloutek, 1 lžíce rumu

Recept jsem již mnohokrát upravovala, aby byl trochu zdravější. Zkoušela jsem tmavý cukr i med. Ale zatím není nad tu klasiku výše, se kterou se dobře pracuje (obzvlášť, když necháte těsto odležet) a kterou jde hlavně dobře vyklepnout z formičky. Rozevírací úlky mě neba, ztrácí to ten nádech dobrodružství. A hlavně není potom co nepovedeného dojídat :-)

Letos se mi povedly tak, jak to vyfotila má dcera. 2 špičky už chybí – pardon :-)

Děláte na Vánoce klasiku, nebo něco podobného?? Uvážím-li, že i na Štědrý den je v mé původní rodině zvykem jíst „hada” (tj. vinnou klobásu), asi jsem holt vyrostla v mimoňské rodině s mimoňskými vánočními zvyky :-) 

 

 

 

 

 

Rubriky: Zdraví | Štítky: , , , | Napsat komentář

Štěstí nespočívá v tom, co dostaneme, ale v tom, jak to přijmeme…

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (46. Babočku do otakárka nevmanipuluješ…) – VODA (9)

V minulém článku jsme nahlédli strachu přímo do tváře a odhalili jeho podstatu. Strach z bolesti. Můžeme jít ale ještě dál. Nakonec nám totiž nejde o nic menšího než o přežití…

A to i tam, kde by Vás to možná hned ani nenapadlo. Zdrojem mnoha našich obav je například strach z odmítnutí. Však se na chvíli zastavte a sepište si, čeho všeho se bojíte:

Bojím se ……………………………………, protože (aby ne…)……………………………………….

Pravděpodobně zjistíte, že tam hluboko nakonec velmi často narazíte právě na tento druh strachu. A nepomůže Vám miliónkrát omílaná věta, že nemáte dbát na to, co si o Vás kdo myslí. Váš hluboce zakořeněný pud sebezáchovy Vám totiž bude vědomě či nevědomě podsouvat pravý opak…

Držet se té své „tlupy“ totiž byla odjakživa otázka přežití. Skupina Vás dokázala ochránit před útoky zvířat nebo jiných tlup. Ve skupině bylo snazší se uživit. Největším trestem kdysi bývalo vyhoštění. To byla jistá smrt…

Strachu se můžete zbavit jen ve chvíli, kdy v sobě překonáte strach ze smrti a z bolesti. 

Tak s chutí do toho :-)

 

Chcete zjistit, jak moc Vás tento strach ovládá?

Většina lidí dnes ale na této cestě vychází z bodu, kdy o smrti raději nechce vůbec nic vědět (umírající jsou odsouváni do nemocnic apod., smuteční obřady se neorganizují) a svůj pohled zaměřuje hlavně na to žít naplno tak, jak si žití naplno představuje. Pokud jste si ale již udělali test Jste vůbec naživu?, možná jste zjistili jako valná většina lidí, která si test dělala, že jste spíš na úrovni zombie nebo upíra než opravdu živoucího člověka…

Pokračování textu

Rubriky: Voda | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Podstatou strachu je…

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (8. Strašáci… ) – VODA (8)

V minulém článku (Chápete důvěru správně?) byla řeč o tom, že máme v životě na výběr:

Buď v sobě najdeme důvěru, nebo budeme žít pod otrokářským bičem strachu.

V minulém článku byla řeč o různých druzích důvěry a o tom, abychom si důvěru nepletli s naivitou. V tomto článku se podíváme na tu druhou alternativu – na náš strach. A to přímo na podstatu strachu. Pokud jste si někdy vyčítali, že se bojíte, uvidíte sami, že někdy je extrémně těžké se přiklonit na stranu důvěry a že někdy ve skutečnosti moc na výběr nemáme.

Víte, čeho se vlastně bojíte??

Opravdu si uvědomit, čeho se to vlastně bojíme, je zásadní. Někdy jako bychom totiž ve tmě utíkali před něčím, co jsme vlastně neviděli. Jen nás „něco” děsí. A to natolik, že se bojíme byť jen ohlédnout.

Svůj strach ale nikdy nepřekonáme, pokud nepřekonáme ten prvotní strach pohlédnout tomu, co nás děsí, do tváře. Nejdříve přece musíme zjistit, co je zač…

Podívat se, před čím to vlastně utíkáme, ještě ale neznamená postavit se tomu tváří v tvář. Stále ještě můžeme utéct, když to tak budeme cítit. Jen budeme vědět, před čím vlastně utíkáme, a při tom útěku můžeme začít spřádat nějaký plán, co s tím strachem uděláme.

Můžeme se rozhodnout před ním utíkat dál, protože je opravdu ukrutně děsivý. Můžeme se rozhodnout ho nějak přelstít a uniknout mu. Nebo se můžeme rozhodnout podívat se na něj ještě trochu z větší blízkosti.

Jít hlouběji, jak jsem o tom psala v druhém článku (Když dostanete strach, zamiřte hlouběji). Zjistit, zda je ten strach oprávněný (možná ano). Rozvíjet své schopnosti a důvěru, aby oprávněný být nemusel (ono žít ve strachu není žádná slast). Naučit se vnímat symboliku, abychom pochopili smysl dění. A postupně odkrývat jednu vrstvu obinadla za druhou. Obinadla, kterým jsme zakryli bolest, kterou nechceme vnímat, a které se bojíme čelit.

 

Víte, proč stojí za to se strachu podívat do tváře?  

Obvykle najdete informace o tom, čeho všeho se bojíme. Můžeme mít strach z výšek nebo z vody. Můžeme mít strach z hadů nebo z pavouků. Můžeme se bát lidí nebo vystupovat na veřejnosti. Můžeme se bát odmítnutí. Můžeme se bát i cítit příliš radosti, nebo lásky. Zklamání totiž potom tak bolí

Znáte to sami – pokud se něčeho bojíme, je náš život polovičatý. Je velmi těžké se uvolnit. Jsme jako svázaní. Nějakou dobu je náš strach tak silný, že nás ovládá natolik, že do značné míry omezí prostor, ve kterém si troufneme pohybovat. Uzavřeme se do toho pomyslného hradu (vzpomínáte si na tuto představu z předchozích článků elementu ZEMě?) a bojíme se vydat za jeho brány. A ještě snad bez brnění? Jsme v něm tak neohrabaní, ale zato se cítíme v bezpečí.

Jenže v určité chvíli si uvědomíme, že nám takový život nevyhovuje. Nechceme být pořád někde zavření a vláčet se z brněním, aby nás snad někdo zase neškrábl… 

Už jste si to uvědomili??

Jak daleko jste zašli mimo dosah hradu? Kolik brnění jste si troufli sundat? A co ten strašidelný les a ti bubáci v něm??? :-)

 

Víte, jak se dá strachu čelit? 

Kromě oné cesty hlouběji, o které byla řeč výše, se mi líbí i moudrost J.K. Rowlingové, kterou vtělila do příběhů o Harry Potterovi. Nezdá se Vám tahle dětská beletrie dost duchovní?? Co ale například ta představa, že bubákům je možné se postavit pomocí kouzla Redikulum? Vy z Vás, kteří umíte anglicky, víte, že to v podstatě znamená vysmát se mu.

A líbí se mi také ta představa z Harryho Pottera, že kouzlo, které má sílu zahnat to, čeho se děsíme, je kouzlo Expecto Patronum čerpajícího sílu z té nejšťastnější myšlenky, kterou člověk má. Právě ta je mu patronem, ochráncem, ve chvílích hrůzy.

Ano, humor má ohromnou sílu. I když třeba vykouzlíte jen takový nervózní smích, pořád je to spíš smích než strach. Strach svazuje a zmražuje. Smích uvolňuje.

A ano, jakákoliv šťastná vzpomínka Vám může být ochránkyní. I má jedenáctiletá dcera prohlásila, že když ji napadne něco smutného, začne hned myslet na něco jiného. Na cokoliv. Prostě hlavu tak zmate, že zapomene, kvůli čemu že byla vlastně smutná. A že má nakonec v hlavě mnohem víc šťastných vzpomínek než těch smutných.

 

A víte, jaká je podstata strachu? 

Několikrát jsem ji v tomto článku už naznačila :-)

Je jí bolest.

Strach může bolest způsobit. A tato bolest strach ještě dál posiluje. 

Děláme, co můžeme, abychom tu bolest již znovu nezažili. Nicméně jsme natolik rozptýlení tím vším shonem za tím či oním, že znovu a znovu zakopáváme a znovu a znovu saháme na ta rozpálená kamna.

A tak se v nás bije narůstající strach z toho, co nám kdy způsobilo bolest, a neschopnost se jí ubránit. 

A řeč není pouze o té fyzické bolesti, ale také o té emoční, kterou nám způsobily mezilidské vztahy. Možná to dokážete vnímat, možná ne, ale emoční bolest se projevuje na úrovni těla. Ne nadarmo se říká: „Bolí mě srdce„, „Mám stažený žaludek” apod. Je pro mě velmi zajímavé díky čchi kungu čím dál zřetelněji cítit, jak se jednotlivé emoce projevují na úrovni energie v těle – ať je to radost, láska, vzrušení, napětí, nebo strach.

I toto je ono „jděte hlouběji” pod povrch dění. Tentokrát na úroveň, kde ještě emoce nedostávají své kladné či záporné znamínko, které mu dává rozum na základě svých zkušeností a vzpomínek, ale jsou ještě pouhou vibrací.

Zklamání bolí stejně jako fyzická rána.

A stejně jako si nikdo dobrovolně nepůjde pro další ránu, aniž by na to nebyl připraven (silou, odhodláním bojovat za správnou věc, schopností bojovat a vírou ve vítězství), nikdo se dobrovolně nevystaví dalšímu a dalšímu zklamání. A pokud se nenaučí, jak zklamání předcházet, případně ustát, zůstane raději uvězněný v tom svém hradě…

Sám.

Jestli se něčeho bojíte, stačí si někdy uvědomit, že Váš strach je sakra oprávněný.

Prostě nechcete zase krvácet. Jít a strach prostě překonat Vám s největší pravděpodobností nepomůže. Co Vám stoprocentně pomůže, je uvědomit si, že máte mokvající ránu, kterou skrýváte pod obinadly, a že s ní dál nemůžete žít. Také Vám pomůže zjistit, co Vám tu ránu vlastně způsobilo a proč. A začít něco dělat s tou ránou a také s tím, abyste k ní příště nepřišli zas.


Zaujal Vás tento článek?

Jde o další článek ze série VODA.

Celý roční projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji zahrnující 5 elementů (DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV A VODA) již pomalu končí. K dispozici jsou již 4 sborníky. Ve všech najdete 50 střípků (5 x 10 článků)– takových puzzlíků celkového obrazu. Obrazu toho, jak žít spokojeně v souladu s 5 elementy, které oživují celý svět, ale i nás. Harmonie těchto elementů nám dává NEPODMÍNĚNOU svobodu, radost, moudrost a vyrovnanost, spokojenost, důvěru a jistotu.

Všech 5 elementů (sborníků) nás bude provázet i rokem 2018 v projektu Strom štěstí :-) Pokud se chcete přihlásit (celoroční projekt je ZDARMA), jste vítáni :-) 

Pokud jsou výše uvedené i Vaše hodnoty, které stojí za to rozvíjet, můžete se stále ještě přihlásit k odběru dvou zbývajících článků a posledního sborníku elementu VODA a to ZDE. 

Rubriky: Uncategorized, Voda | Štítky: , , , , | Komentáře: 1

Chápete důvěru správně?

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (13. Milovat peklo a důvěřovat… ) – VODA (7)

Když v sobě člověk najde vnitřní důvěru, jako by našel poklad. Vzpomínáte na minulý článek Zmocnil se Vás strach? Nepodmíněná vnitřní důvěra je to nezničitelné v nás, co je nám vždy oporou, ať se tam venku děje cokoliv. Pokud v té chvíli dokážeme důvěřovat, máme vyhráno.

Tou druhou alternativou je život po tím otrokářským bičem našeho strachu. Toho vyděšeného dítěte v nás, které má neustále pocit nedostatečnosti (Ego). Ano, to malé dítě v nás můžete strachem motivovat. Ale zabráníte mu tím, aby našlo jiný zdroj motivace. Ten svobodný.

 

Pokud si místo strachu raději vybereme důvěru, máme dokonce několik možností

  • Můžeme důvěřovat tomu, že vše je přesně tak, jak má být. Protože věříme, že VŽDY A BEZ VÝJIMEK je vše přesně tak, jak má být. A jako takové to dokážeme bez nějakých dalších podmínek nebo připomínek přijmout. Jako to nejlepší v dané chvíli. Jako stupínek na naší cestě, který nás má něco naučit. I kdyby to bylo jen to, že právě to, co jsme si tak přáli, vlastně nepotřebujeme. Že právě to, co jsme považovali za samozřejmé, vůbec samozřejmé není. Že právě před tím, čemu jsme se tak moc chtěli vyhnout, utíkat nemáme. Protože nemusíme. Jako stupínek k pochopení největšího životního daru vnitřní důvěry, že nic nepotřebujeme a ničeho se nemusíme bát!
  • Můžeme důvěřovat tomu, že ten druhý to s námi myslí dobře. Ano, taková důvěra může být velmi snadno zklamána. Ale berme to tak, že pokud druhý člověk naši důvěru zklame, prohrává on. Ne my. Být důvěřivý není hloupost a peskovat sám sebe, že jsem „já blbec věřil a jak jsem dopadl” je jako drásat si ránu, kterou nám druhý způsobil, místo abychom ji začali co nejrychleji léčit. Hloupost je spíš nedůvěřovat druhému člověku jen proto, že nás někdy někdo zradil. A naivita je očekávat, že nás nikdy nikdo nezradí. Důvěra nám přináší pocit vnitřní pohody a pomáhá stmelovat vzájemný vztah, který neničí napětí, které bychom do něj skrze naši nedůvěru vnesli. Naší pozitivitou pomáháme druhému naladit se na svou vlastní pozitivní stránku. Pokud selže a z nějakého důvodu naši důvěru zradí, vědomí, že NIKDO NENÍ DOKONALÝ, může tu ránu rychleji zacelit.
  • Můžeme důvěřovat sami sobě, že to ustojíme. Sebedůvěra a víra ve vlastní schopnosti je úžasná věc. Nicméně ani my sami nejsme dokonalí a bylo by naivní si to myslet. Dokud budeme na živu, bude se i v nás svářet naše vnitřní světlo s vnitřní temnotou. Naše síla se všemi těmi slabostmi, o kterých někdy ani nechceme vědět. Ty okamžiky, kdy tváří v tvář nějaké situaci zjistíme, že jsme si jen nalhávali, že nic a nikoho nepotřebujeme a že se ničeho nebojíme, jsou chvílemi, kdy máme stále k dispozici důvěru v to, že vše je přesně tak, jak má být, ať je to jakkoliv :-) V této chvíli nám Život dává možnost posunout se zas o stupínek dál.

Vrcholem vnitřní důvěry je tedy právě onen pocit, že nic nepotřebuji, a ničeho se nemusím bát. K tomuto pocitu ovšem vede cesta přes okamžiky, kdy zjistíme, že se musíme vzdávat toho, co považujeme za důležité, nebo kdy musíme čelit tomu, co nás děsí. 

Pokračování textu

Rubriky: Uncategorized, Voda | Štítky: , , , , | 2 komentáře

„Listopadový písně“ jsou vždycky tak trochu dramatické…

Proletěla jsem zrakem svá blogová listopadová shrnutí za uplynulých pár let. Měla jsem podezření, že listopad s sebou nese drsnou kovovo-vodní energii, ať už jsem kdysi losovala témata v rámci elementů, nebo poprvé prostě náhodně ze všech. A ono fakt jo…

 

Co mi tedy listopad obvykle vnáší do života??

Loni (2016) se listopadové dění promítlo do článku „A listopad to všechno poboural”… a do listopadového Magazínu Aves o nástrahách Ega. (Dnes už v podobě samostatného ebooku, zdarma, Ovládněte to, co Vám stojí v cestě). Byl to loni zvláštní měsíc, který poboural v mnoha ohledech můj úhel pohledu na svět. Hodně mi přinesl meditační týden na Šumavě. Ten jsem letos v létě dotáhla do konce na desetidenním meditačním kurzu vipassany. Onen vhled do chodu světa a do toho, zač vše jsme zodpovědní a co všechno dokážeme změnit, se ale pod dalšími životními zkouškami kamsi vytratil. Kladl mi asi na bedra příliš velké závaží a já na to ještě nebyla připravená.

Předloni (2015) mi listopad přinesl jeden opravdový pád. A zlomenou nohu. Ale ta byla jen symbolem onoho volného prostoru, do kterého jsem šlápla, a který jsem neustála. Tenkrát to ještě bylo tak těžké a neuskutečnitelné. To, co jsem už letos ale musela zvládnout. A opět to byl měsíc Ega a dalších podobně hloupých systémů, které nás mají chránit. Také vzpomínám, že jsem předloni stála uprostřed symbolických mlýnských kamenů upřímnosti a laskavosti a nevěděla, jak tyto protiklady propojit. Jenže jsem musela. A že mi přinesl hned 12 listopadových rad (kéž bych si je navždy zapamatovala!)

A předpředloni?? (2014) Myslíte ten článek o pekle a lásce, žebráctví a skutečném daru? Zjevně také dost dramatický měsíc, ve kterém jsem prožila takový první nesmělý laskavý pokus otevřít mi oči a nechat mě nahlédnout do toho, jací vlastně jsme pod těmi všemi maskami. Nenávistní šílenci a žebráci. Kdo by se TOHLE chtěl o sobě dozvědět? Dodnes je ale ono listopadové „babočku do otakárka nevmanipuluješ” důležitou součástí ročních témat.

Je zajímavé si takhle zpětně číst, jaká témata mi ten který rok a ten který měsíc vnáší do života…

A jaký byl letošní listopad?? 

Když se podíváte do článků ročního projektu 5 pokladů, které zároveň odrážejí i to, co jsem ten který týden prožívala a řešila, je to zjevné, ne? Listopad byl hlavně o strachu, traumatech a negativních emocích, které nám brání pohnout se z místa. 

Listopad opět zahazoval masky Ega a šel hodně hluboko. Tam, kde jsem to předloni neustála, ale letos už musím. Tam, kde jsem si loni nechtěla přiznávat svou zodpovědnost, ale letos už musím.

V listopadu jsem se musela opět postavit tváří v tvář tolika věcem, kterých se bojím. Když už jsem se radovala, že TO MÁM, objevilo se něco jiného. Něco dalšího, co mě vyvedlo z míry. Démon, kterému jsem opět byla na chvíli ochotná položit na oltář svou svobodu. Než jsem zjistila, že to prostě už nemůžu snést…

Pokračování textu

Rubriky: měsíční shrnutí, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 1

Zmocnil se Vás strach? Začněte v sobě hledat zdroj vnitřní síly a důvěry.

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (28. Strach má velké oči) – VODA (6)

Velkým darem zimního období VODY může být nalezení vnitřní síly a důvěry. Vnitřní síla a důvěra jsou totiž ony kotvy, které nás udrží, když se proudy našich emocí rozvíří. Zimní období, které jde na dřeň (na podzim jsme odhodili vše navíc, vzpomínáte?), často vytahuje na světlo to, čeho se nejvíc bojíme. Pokud ale máte přístup k tomu neotřesitelnému ve Vás, a tedy i důvěru v to, že ať se děje cokoliv, nebo ať Vám kdokoliv řekne cokoliv, Vás to neporazí, a hlavně – dokážete z tohoto zdroje čerpat – máte vyhráno!

Najít takovou důvěru ale není vůbec snadné.

Je to proces, který vyžaduje udržovat vratkou rovnováhu – životní zkušenosti námi MUSÍ OTŘÁST, ale jen natolik, abychom v sobě našli sílu jim čelit. A tak i důvěru, že pokud se budou opakovat, zvládneme to. Řekněte, jste ochotní nechat se otřást?A důvěřujete tomu, že to bude stát za to?? 

Pokračování textu

Rubriky: Uncategorized, Voda | Štítky: , , , , | 2 komentáře