Svět je jiný, než se na první pohled zdá!

Skrývá spoustu tajemství. Stačí jen za sebou nechat ten vnější svět, obrátit se dovnitř, a vyhrabat se z bahna negativity, které člověka beztak jen zaslepuje.

A pak nad Vámi nebude mít ten vnější svět takovou moc a Vy budete moci být konečně svobodnější a láskyplnější!

Nebojte se, že z Vás budou mimoňové, když si budete žít po svém. Vždyť s mimoni je neuvěřitelná legrace, ne??

minion-890831_640Nenechte se semlít tím, co kolem sebe slyšíte a vidíte! Přidejte se k těm, kteří do toho jiného světa již vstoupili! O tom, jaké to tam je a jak se tam dostat, jsem kdysi dávno přichystala článek a dokonce i celý online kurz (zdarma):

Svět je jiný

minikurz Mimoňská cesta

No a pak skrze změnu sebe sama změňte i svět kolem Vás:-)

Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit

 

Advertisements
Rubriky: Štěstí | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Jsou chyby, které je potřeba dělat…

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (48. Chybička se vloudí… ) – KOV (4)

V minulém článku byla řeč o vzdoru vůči tomu, co je. O tom nelegitimním vzdoru, který jsem přirovnávala ke stromu, který se na podzim brání shodit listí, a o tom legitimním vzdoru, když odoláváme tlaku být něčím, čím nejsme. Byla řeč i o tom, že někdy není snadné tyto dva druhy vzdoru rozlišit a neztrácet čas a energii bojem s větrnými mlýny.

Podzimní období, období elementu kovu, v nás osekává vše přebytečné a často nehledí na to, zda se nám to líbí či ne. Pokud jsme se na jaře naučili být svobodní (element dřeva) a v létě se nám podařilo najít zdroj hlubší radosti než ve vnějších potěšeních (element ohně), bude pro nás podzimní osekávání mnohem snesitelnější…

Až se vynoří chyby, kterých jsme se dopustili (a kterých jsme si třeba ani nebyli vědomí), budeme otevřenější je vnímat (však vnímejte, co normálně nevidíte) a skrze (sebe)lásku silnější je přijmout (často nevidíme, co bychom neunesli). Protože teprve pak s nimi budeme moci něco udělat.

Pokračování textu

Rubriky: Kov | Štítky: , , , , , | Komentáře: 1

O stromu, který se na podzim bránil shodit listí…

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (17. Co všechno děláme s odporem… ) – KOV (3)

Podzimní období (období elementu KOV) s sebou nese nutnost shazovat listí. Tj. vzdávat se všeho, co již nepotřebujeme. Představte si, že strom si na podzim usmyslí, že si své listí nechá, protože co kdyby mu nenarostlo na jaře nové?? Co když mu bez nich bude v zimě zima??  Hloupost, co??

Nechci Vás urážet, ale ruku na srdce, nechováme se někdy podobně jako takový strom?? 

Život je změna, říká se. Život prochází různými fázemi, podobně jako příroda. Jsou chvíle, kdy tvoříme. Představujeme si, čemu bychom chtěli vdechnout život, a děláme pro to maximum, které zvládneme. Jsou chvíle, kdy užíváme plody toho, co jsme stvořili. Pak ale přichází období, kdy to, co jsme stvořili, musí přenechat prostor něčemu novému.

Není to tak, že bychom se museli vzdát úplně všeho. Za ten rok jsme povyrostli podobně jako strom. Načerpali jsme nové živiny. Možná jsme konečně povyrostli natolik, že vidíme nad keři, které nás obklopovaly, a máme lepší přehled. Nadhled.  Ale pokud se nezbavíme všeho, co by nám bránilo dalšímu růstu, je vše, co jsme získali, jen na obtíž!

Odpor vůči této životní fázi, která se neustále opakuje, nám  brání v růstu!  Pokračování textu

Rubriky: Kov | Štítky: | Komentáře: 1

Srpen aneb jak se vypořádat s utrpením? (2. díl)

V minulém článku (ZDE) jsem Vám přiblížila, jak moc mě ovlivnil srpnový desetidenní kurz vipassany, kterého jsem se zúčastnila. Dala jsem Vám odkazy na pár článků o kurzu a vlastních zkušenostech, které tady i na mém novém blogu vyšly. Začtěte se a zvažte, zda by Vám takový kurz také nepomohl tolik jako mně. 

Zkušenosti z  kurzu se ale prolínaly i dalšími srpnovými články

Pro mě osobně to prostě nebyl jen tak nějaký kurz a mé nadšení z něj nevyprchalo ani po 3 týdnech od návratu z něj. Pořád v 5.00 ráno vstávám a hodinu medituji. Pravda, během dovolené jsem meditovala méně, ale den jsem stejně začínala v 5.00 ráno. A pořád se snažím dodržovat pitný režim i pravidelné jídlo. Ano, na dovolené se to trochu posunulo a dortíkům jsem neodolala, ale po návratu se opět celkem dobře překlápím zpět. Ta zkušenost deseti dnů byla prostě mocná. A vnášela sílu a pochopení i do těch náročných okamžiků mimo kurz…

Články 5 pokladů toho byly jasným důkazem: 

  • Když do sebe puzzlíky zapadnou – článek o tom, jak zásadní je nehádat se o své pravdy. Beztak obvykle vnímáme jen její střípek. Jen ten svůj puzzlík. Pokud jej považujeme za to, jak se věci mají, a řídíme se tímto přesvědčením, můžeme druhým nechtíc ublížit. I když moudří lidé si ublížit nedají a řeknou si spolu s Ježíšem na kříži: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ A naladí se na sílu soucítění.  Ale kdo chce v druhých lidech vyvolávat naschvál sílu soucítění a odpuštění??

 

  • Co se skrývá pod maskou utrpení a co pod maskou Ega –  právě desetidenní kurz vipassana, skrze těch více jak 100 hodin intenzivní meditace, mi umožnil nahlédnout pod masku utrpení a pod masku Ega. Bylo to zvláštní. Najednou chcete utrpení, protože jste mnohokrát opakovaně zažili, že pod ním se skrývá svoboda a blaženost, stačí se otevřít. A nechcete touhy a strachy Ega, protože pod ním se skrývá bolest a dál nic. Dokud to nechápeme, tak moc chceme (kdo nechce být šťastný a spokojený??), ale tím hlouběji se paradoxně noříme do utrpení! Tak moc chceme přechytračit Život a urvat si na něm to, co se nám zdá, že nám nechce dopřát. Tak moc se chceme ochránit před vší tou bolestí. Tak moc jsme toho už zažili! A on nás přitom vede k nepodmíněnému štěstí a my se tak cukáme… myslíme si, že vylézáme z vody, a přitom se dál a dál topíme…

 

  • Kde hledat vyrovnanost (hlavně když bouří?)  – článek o tom, že onu vyrovnanost nikdy nenajdeme venku, ale vždy pouze uvnitř. Připomínka toho, že nemá smysl obviňovat ani sebe, ani druhé. Druzí nemohou nikdy uspokojit naše představy o tom, jak by se měli chovat, ať už tyto představy vycházejí z našich tužeb, strachů, anebo morálních představ. Nikdy nemohou uspokojit naše nároky, protože naše nároky vycházejí ze světa nepodmíněného, ne ze světa lidí.

 

  • Přijmete i sychravý deštivý podzim s láskou jako dar? – první článek podzimní série o tom, že s podzimem přichází na osobní úrovni období zbavování se toho, co se neosvědčilo, a sklízení úrody, tj. sklízíme to, co jsme si nadrobili. Jak moc bude pro nás toto období náročné závisí na tom, jak moudří jsme na jaře byli a jaké semínka jsme zasadili (nebyla to semínka Ega?). A také na tom, zda jsme se během léta naučili té skutečné lásce, která přijímá a nekritizuje vše kolem.

 

  • S tou bdělostí a přítomností je to prý jinak – článek o tom, že bdělost neznamená pouze bdělé vědomí přítomnosti, ale také moudrost. Abychom nebyli jako ta Šípková Růženka, kterou sice princ probudí, ale ona znovu jde a píchne se. Není si totiž vědomá toho, co vlastně dělá. Co jí a jejímu království přinese štěstí a co neštěstí. Článek o tom, co slova nedokáží sdělit, ani kdybychom popsali stohy knih, ale co dokážeme objevit pouze sami v sobě (i ti druzí). Článek, který připomínal moudrost písně Depeche ModeEnjoy the Silence.

Ponořme se tedy do ticha slov i hodnocení…

Projděte si je, každý z nich rozvíjí určitou část naší osobnosti, která napomáhá tomu, abychom našli tu cestu do Jiného světa k nepodmíněnému štěstí. Srpnové články projektu 5 pokladů rozvíjely elementy ZEMĚ a KOVU.

Mezilidské vztahy někdy přinášejí nejvíc utrpení. Ale také tu nejlepší školu!

Pro některé lidi jsou možná největšími překážkami práce, kariéra a touhy po lepší práci a lepší kariéře a po větší sumě peněz za práci apod. Já to tak nemám. Ne snad proto, že bych vydělávala ohromné peníze, ale spíš proto, že práce, kterou dělám, mě baví, dál ji rozvíjím a peníze s tím snad přijdou. Vzhledem k tomu, že rozpočet rodiny neleží výhradně na mě, mám ten luxus dávat si na čas…

A proto se nejvíc učím skrze lidi a vztahy.

Ve své podstatě jsem nekonfliktní člověk a konflikty jakéhokoliv rázu pro mě byly vždycky noční můrou. A zjistila jsem, že mé Ego si našlo spoustu nejrůznějších způsobů, jak mě těchto nočních můr uchránit. Bohužel na téhle cestě, na kterou jsem se před cca 20 lety vydala, nemá Ego své místo. To musí přenechat něčemu, co je stabilnější a silnější. A co ve vichřici jakýchkoliv konfliktů, těžkostí a trápení stojí pevně jako strom.

A tak přišlo, už opět, období, kdy je na mně, abych přecvakla z Ega na tu vnitřní sílu vyrůstající z Jiného světa nepodmíněného. Abych zavřela oči, přestala se bránit a udělala ten krok do neznáma. Dosud se to dařívalo jen na chvíli a dříve nebo později jsem utíkala pod ochranu druhých. Nyní, jak se zdá, už umím z toho hnízda uletět mnohem dále…

Neočekávat nic od druhých. Ale v dobrém. Protože, přiznejme si to, pokud chceme být opravdu svobodní a pokud chceme opravdu přestat působit dojmem, že za všechny naše problémy mohou ti druzí, kteří nám nemohou či nechtějí dát to, co očekáváme a chceme, nic jiného nám nezbývá. Druzí mohou dělat chyby, mohou být nedokonalí, ale jsou prostě jen lidé… stejně jako my.

A tak, jak píšu v článku na mém novém blogu – Za všechny mé problémy můžeš ty, aneb jako to vlastně je: 

Kdykoliv hledáme u druhých porozumění, podporu nebo cokoliv, co se tváří takto vznešeně a co máme plné právo po druhých požadovat, musíme si zároveň položit jednu základní otázku: Jsem spokojený/á i bez toho? Dokážu žít šťastně i bez toho, co mi ten druhý dá? Nebo je mé štěstí na něčem či na někom TAM VENKU závislé??  Teprve pokud si s čistým svědomím můžeme na první dvě otázky odpovědět ANO, pak víme, že jednáme z té správné motivace. Ne z touhy, aby někdo udělal naši práci za nás (dal nám štěstí), nebo ze strachu, že to sami nezvládneme, ale z vědomí, že je správné dávat druhým porozumění a podporu atd.

Bývaly doby, kdy jsem se učila vycházet ze své ulity, ve které mě Ego chránilo, nenapadat ani necouvat, ale přiznávat druhým svou zranitelnost a komunikovat o tom, co se mi nelíbí. Jenže se ukázalo, že je potřeba jít ještě dál, protože tento způsob je založen na lži. Na lži, že my něco potřebujeme a že ten druhý nám to může (má) dát. Protože by měl, protože tak je to správné. Jenže tak to není. Vykořeňme ze svého slovníku slovo měl by a přestaňme hledat pořád něco venku. Tam to stejně nenajdeme…

Pokud v sobě jednoho dne najdete tu sílu a poznání, že nepotřebujete vůbec nic, osvobodíte sebe i druhé.

Člověk někdy tam moc touží, aby bylo vše v pohodě. Aby se ty životní cestičky moc nekroutily a nenarážely na sebe, ale aby jeden druhému naslouchal a sdílel s ním dobré i zlé, v soucítění i pochopení. Aby člověk mohl svobodně jít kamkoliv se mu zachce a nemusel vnímat, že nemůže. Ať už proto, že tam stojí zeď, nebo vlastní slabost či nedůvěra. Tato slova zazněla ve speciálním článku Trápení je vždycky dar. Jen je potřeba to alespoň zahlédnout. 

Právě na onom desetidenním kurzu meditace vipassana jsem poznala, že je to jinak než jsem psala v ebooku TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR. Trápení je darem VŽDY. Jak ten dar objevit jsem ale v ebooku (i v knize Život je umění milovat) popsala velmi důkladně na 10 základních pilířích jak z utrpení udělat radost. Něco, zač můžeme být nakonec vděční.

Stačí najít smysl toho, co se děje, protože trápení tu není od toho, aby nás trápilo, ale aby objevilo bolest, která v nás již je a umožnila nám ji znovu prožít a tak ji vyléčit. Je to stejné jako při vipassaně – nebraň se, neutíkej, jen si buď vědoma a nepřidávej k utrpení, které vnímáš, ještě další. Nebylo by absurdní, aby si Hus ještě přikládal, ať líp hoří?? Nedožaduj se změny, nezašmodrchávej to ještě víc. Důvěřuj Životu a jeho napínavé hře. Otevři se soucítění vůči sobě i komukoliv a čemukoliv, co tě trápí. Pak se ti otevřou dveře k tomu, jak z utrpení získat onen slíbený dar…

Hledejte, jak život milovat, ať Vám přináší cokoliv. Můžete si totiž vybrat: buď se budete trápit Vy i lidé kolem Vás, nebo najdete klid a jako ten největší dar ho dáte i lidem kolem Vás. Co Vám přijde lepší?? 

Rubriky: měsíční shrnutí | Štítky: , , , , | Komentáře: 1

Srpen aneb jak se vypořádat s utrpením? (1. díl)

Je úžasné projít si uplynulý měsíc a podívat se, co přinesl. Nejen na povrchu (ano, jeden desetidenní meditační kurz, a jednu dovolenou na Mallorce), ale i pod povrchem. Je to někdy velmi zajímavé a člověk se může dozvědět věcí… 

Už jste to se svým srpnem zkusili? A nač jste pod tím povrchem přišli? Co Vás srpen učil? Co Vám dal, aniž byste si toho třeba všimli?? :-) 

Když se na svůj srpen dívám zpětně já sama, jsem pořád užaslá z té životní lekce o utrpení a vyrovnanosti mysli, kterou mi dopřál.

A zatím stále dopřává. To, co bych kdysi vnímala jako noční můru, snáším nadmíru dobře. Ne bez problémů, pravda. A ne bez otázek kolující mi hlavou a ne bez odpovědí, které mi přicházejí. Ten klid, se kterým jsem se vrátila z desetidenního meditačního kurzu, který byl pro mě zásadní životní zkušeností, se vytratil v okamžiku, kdy se náročná pravidla kurzu a jeho hlavní smysl (vyrovnanost mysli za každých okolností!) přelila do každodenního života…

Najednou jsem už neměla tu podporu vnějších pravidel a učitele Goenky, který nás meditaci za meditací prováděl a pomáhal nám snášet bolest a nepohodlí a neustále nám připomínal, že vše je pomíjivé a abychom nepřidávali další utrpení k tomu, co již zažíváme. 10,5 hodiny meditace denně a budíček ve 4 hodiny ráno – no, spousta lidí hodně trpěla!

Najednou jsem byla na všechno sama a jediné, co mě drželo nad hladinou, byly všechny ty lekce, kterých se mi dostalo během uplynulých let (a které jsem vtělila do všech svých e-knih, ebooků, online kurzu a dalších textů) a zkušenost ze srpnového desetidenního kurzu Vipassany.

Zpětně celý kurz vidím jako takovou zhuštěnou intenzivní zkušenost o pomíjivosti, utrpení, soucítění a vyrovnanosti mysli. 

Člověk tam neustále zažíval proměnlivost zkušeností a emocí, bolest, blaženost, smutek, radost, vztek, odpuštění. Bylo to tak silné, tak zjevné. Vše je pomíjivé. Aniččá. Jen to pozoruj – just be aware. Nepřidávej k utrpení další. Nehodnoť, nebraň se tomu, co prožíváš, nesnaž se před tím utéct někam jinam. A neulpívej na těch příjemných pocitech. I ony se rozplynou jako ty mraky nad rozbouřeným mořem na Mallorce. Ale neboj se toho, že se rozplynou.

Polož se do všeho, co cítíš, bez strachu… 

O vipassaně jsem během srpna napsala několik nadšených článků.

Rozhodně doporučuji si je přečíst a zvážit, zda ten kurz není pro Vás osobně to pravé. Pokud chcete najít cestu k vyrovnanosti mysli, nenechat se zatahovat do vnitřních a vnějších dramat a osvobodit se z utrpení (pochopit jeho příčiny) a tím ho nešířit kolem sebe, přihlaste se. Stejně pokud se chcete přestat honit za štěstím, ale najít ho uvnitř. Možná zažijete sami sebe na úrovni vibrací a podaří se Vám prožít zkušenost rozpuštění Ega.

Ale buďte připraveni, že ta cesta jde radikálně přímo ke kořenům, a proto spočívá v tom naučit se to trápení snášet. Zároveň se ale naladíte na ohromné přívaly soucítění a vděčnosti a to za to stojí. A ano, je to zadarmo (za dobrovolný příspěvek) a je to univerzální technika, která se sice tváří jako buddhistická, ale třeba Indové si myslí, že je hinduistická. Tak si to přeberte :-)

V pokračování článku se budete moci dočíst o tom, v čem všem mi kurz vipassany během srpna pomáhal. Je dokonale využitelný právě tam, kde se člověk s něčím trápí… 

Rubriky: měsíční shrnutí, Vipassana | Štítky: , , , | Komentáře: 1

S tou bdělostí a přítomností je to prý úplně jinak…

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (29. Jak ta Šípková Růženka) – KOV (2)

Jak jste se mohli dočíst v prvním článku podzimní série (KOV) ročního projektu 5 pokladů, nastává období obracení své pozornosti dovnitř, posilování kořenů a hodnocení úrody. Jaké plody přinesla semena, která jsme na jaře zasadili? Co můžeme změnit, aby příště mohla být úroda lepší? Čeho se zbavit, co pročistit??

Zdálo by se, že podzim, který nás nutí zbavovat se toho, co nefunguje nebo co není přínosné, je oproti jarnímu období plného příslibů a radostnému letnímu období mnohem náročnější. Ale jak je řečeno v prvním článku, ono je to jinak:

To, jak zvládáme nároky podzimu obvykle úzce souvisí s tím, jak jsme využili dary jara a létaDo jaké míry jsme pochopili, kde hledat tu SKUTEČNOU svobodu (viz sborník elementu DŘEVA) a tu SKUTEČNOU radost (viz sborník elementu OHEŇ). A do jaké míry jsme to začali praktikovat :-)

To práce, kterou jsme odvedli na jaře a v létě rozhoduje o úrodě podzimu. Dostáváme jen to, co si zasloužíme, ať se nám to líbí, nebo ne… 

Pokračování textu

Rubriky: Kov | Štítky: , , , , , | Komentáře: 1

Když je dovolená ve znamení smutku…

Ti z Vás, kteří patří mezi fanoušky mé FB stránky (Žít je umění/Jiný život v Jiném světě) jste již jistě zachytili článek na mém novém webu se zážitky z mé poslední dovolené.

Pro ty z Vás, kteří na FB nechodíte a nefandíte – tady máte odkaz na článek o Zmražené Mallorce anebo o dovolené mnoha tváří.

Ano, ta dovolená nebyla taková jako mé předchozí dovolené. Pohroužená, poklidná, meditativní. Tak úplně mi to nešlo. Byla spíš ve znamení smutku a mírného podráždění a hledání odpovědí na otázky, které jsem si kladla. A přece mi hotel (a hlavně ty sladkosti :-)), moře a výlety pomáhaly to vše zvládat…

Víte, jak ráda vnímám symboliku toho, co se děje. Byla celkem zjevná a to mi také pomáhalo. Ale zároveň  – bylo to poprvé, co jsem byť jen zdálky zahlédla u moře smrt. Byl to den, kdy měla přijít bouřka. Seděla jsem na pláži, už sama. Matka s dcerou se vrátily zpět na hotel, protože se bály, že zmoknou. Já si říkala, že je to přece fuk. Vždyť mám plavky a je jedno odkud ta voda přijde, ne?? Teplo bylo.

Pokračování textu

Rubriky: Uncategorized | Štítky: , , , | Napsat komentář

Letím na letiště

Holt to mám jinak :-) Jak jinak v Jiném světě?? :-)

Ve chvíli, kdy valná většina lidí s létem a prázdninami a dovolenou končí, já už pár let v tuhle dobu většinou teprve začínám! No, není nad to těšit se celé léto na jeho závěr :-))

Za chvilku odlétám s matkou a dcerou na naši obligátní dámskou jízdu po krásách světových pláží. Snad se opět vrátíme. Nepředpokládám, že by zrovna Mallorca byla tím pravým ořechovým pro teroristy, ale tak kdo ví. Je to prostě Španělsko…

Nicméně já se těším. Už proto, že téma příštího týdne (které v pondělí vyjde na FB – Žít je umění / Jiný život v Jiném světě) naprosto dokonale sedí k tomu, co obvykle na dovolené prožívám. A užívám si. Tentokrát ještě doplněné jednou lahůdkou navíc, o které je nicméně v článku k tématu týdne také řeč. No, pokud jste mezi fanoušky mé FB stránky, uvidíte v pondělí sami.

Takže věřím, že to bude týden výjimečný :-) 

Všem, kteří se těšíte na nejnovější letní ebook ze série 5 pokladů vzkazuji, že už je téměř hotový! Již jen opravit pár chyb a vytvořit obálku a všem, kdo jste přihlášeni v projektu 5 pokladů, jej již brzy zdarma pošlu :-) První ebook ze série, ten věnovaný jarnímu elementu DŘEVO, je již zpoplatněn. Ale takovou pidi částkou – 30 Kč :-)) V budoucnu bude součástí další knihy, takže pokud si ho chcete přečíst, je to stále ještě výhodné :-)

Příprava letního ebooku mi, pravda, již nějakou dobu trvá. Ale promítají se do něj zážitky ze současného období, kdy ty lekce letních 10 týdnů dostávají ještě hlubší význam :-) Takže i tady se máte nač těšit :-)

Přeji Vám krásný zbytek léta,

Aves

 

 

 

Rubriky: Na cestách | Štítky: , | Komentáře: 1

Přijmete i sychravý deštivý podzim s láskou jako dar??

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (23. Nevděčníci jedni!) – KOV (1)

Navzdory posledním záchvěvům léta, už nastal podzim. Ještě ne astronomicky, ale jak jsem si během pár uplynulých let všimla, rozdělení roku podle čínské medicíny opravdu odpovídá přírodním cyklům. Příroda se již začíná připravovat. Jen si všimněte. Po ránu bývá chladno a některé stromy už začínají dostávat barevnější nádech.

Příznaky podzimu (stejně jako příznaky jara, léta nebo zimy) přicházejí vždy o pár týdnů dříve. Možná abychom se dokázali připravit na to, co přijde, a nebyli zaskočení sychravým deštivým počasím. Ať již je řeč o přírodních cyklech, nebo cyklech našeho vlastního života. Láskyplné teplo končí a přichází čas pomalého návratu ke kořenům…

Pokračování textu

Rubriky: Kov, Uncategorized | Štítky: , , , , | Komentáře: 1

Trápení je vždycky dar. Jen je potřeba to alespoň zahlédnout…

Před rokem jsem napsala ebook TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR. Na desetidenním kurzu meditace Vipassana, ze kterého jsem se min. týden vrátila,  mě kolikrát napadlo, že je to ještě jinak. Vždy, když se to nesnesitelné překlopilo v to nádherné. Ano, to se v meditaci i mimo ní může dít :-)

Trápení je VŽDYCKY dar. Jen se tak musí využít.

A to už je na nás…

Jak jsem zjišťovala na kurzu a i celý tento týden mimo to klidné, tiché, bezpečné prostředí, někdy to není vůbec snadné. Člověk tak moc touží, aby bylo vše v pohodě. Aby se ty životní cestičky moc nekroutily a nenarážely na sebe, ale aby jeden druhému naslouchal a sdílel s ním dobré i zlé, v soucítění i pochopení. Aby člověk mohl svobodně jít kamkoliv se mu zachce a nemusel sledovat, jak nemůže. Ať už proto, že tam stojí zeď, nebo vlastní slabost či nedůvěra… jenže bez vzájemného porozumění skutečná láska nemůže vzkvétat. Co pak s tím, když vzájemné neporozumění stromem otřese?? Nebo když člověk začne pochybovat, že tahle cesta (ať už vztahu, nebo života) ještě vede dál. Zda už není na hraně smrti??

 

No jo, ale jak ten dar v trápení objevit? 

Hledám teď spoustu cestiček, jak si ulevit. Kurz mi dal hodně. Často si zpívám píseň o soucítění a milující laskavosti (mettá), která tam zaznívala na konci meditací, a připomíná mi ty silné zážitky tam. Dokonce jsem objevila znovu i píseň od Depeche Mode Enjoy the Silence. Ta je sakra mocná :-)

V onom ebooku TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR jsem už loni popsala cestu od onoho trápení k osvobození od něj. Tak, jak se mi objevila v symbolické podobě při přípravě mé první e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), a tak, jak jsem ji později prožila i v konkrétní podobě. Bylo to tak přesné :-) I tenhle ebook a má e-kniha je mi, jako vždy, pomocí.

Je to cesta, která vede krůček za krůčkem k poznání, co se za tím, co nás tak trápí, vlastně skrývá a jak se s tím vyrovnat.

Pokračování textu

Rubriky: CESTA KE ŠTĚSTÍ | Štítky: , , , | 2 komentáře

Červencové: „Není co odpouštět, protože v Jiném světě není, co by nás zraňovalo.“

Konec července a začátek srpna jsem měla tak nabitý (dcera jela na tábor a já na desetidenní kurz Vipassany), že nebyl čas na červencový shrnující článek.

Co Vy? Našli jste si čas na návrat k tomu svému červenci a připomenutí si toho, co Vám dal (nebo případně vzal?)

Stojí za to se ohlédnout i teď, když už pomalu končí i srpen. Protože alespoň já při tom pohledu zjišťuji, že mi pomáhá nacházet tu správnou cestu ve chvílích, které pro mě nejsou snadné. Ve chvílích, kdy mám dojem, že něco krásného končí. Ale zároveň mám prapodivný pocit, že ještě něco krásnějšího díky tomu začne, pokud nezůstanu stát, ale půjdu dál a zamířím tím správným směrem. Červenec mi v tom je, jak se zdá, velmi nápomocný :-) Třeba v něm najdete něco užitečného i Vy. Tak do toho!

Co mi tedy přinesl červenec a co jsem já vnesla do něj??

Pokračování textu

Rubriky: měsíční shrnutí, Uncategorized | Štítky: , , , , | Napsat komentář