Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit

Aby nedošlo k mýlce: negarantuji, že až naplníte pět vizí, o kterých bude řeč níže (pokud se Vám to tedy vůbec podaří), svět se změní v ráj a Vy budete potkávat jen samé hodné lidi. Ale mohu Vám slíbit, že Vás již „to peklo“ nebude vyvádět z rovnováhy. A právě tím je možná také inspirujete ke změně. A dále negarantuji, že se Vám splní všechna Vaše přání. Ale mohu Vám slíbit, že se naplní přání, o kterých ani nevíte, že je máte, a že ve srovnání s nimi budou ta Vaše původní nicotná… Nicméně má zkušenost říká, že to, s čím se setkávám, je jen určitý odraz toho, co se děje uvnitř. 

Upřímně řečeno… ona byla společnost v krizi vždy. Podívejte se do rubriky věnované Komenského Labyrintu světa. Nebo znáte tento Shakespearův sonet?

                   „Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec,                jak dme se pýchou pouhý parazit, jak pokřiví se každá dobrá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak blbost zpupně schopným poroučí,jak prostá pravda je všem jenom pro smích,jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě, jen nemuset tím sbohem dát i tobě.“

Jak aktuální, že? Kdybych to trochu upravila a vydávala za své dílko, znělo by to, jako bych se pustila do kritizování dnešní zatrachtilé doby. Ta naše doba…

  • Je troufalé myslet si, že naše doba je nějak horší než jiná doba.
  • Je troufalé myslet si, že se to dá změnit dřív, než ta naše troufalost (a hamižnost) tuhle Zemi zničí úplně.

Vždyť je to takhle od nepaměti…

A lidé jsou prostě jen lidé… mají své mouchy…

File:Green bottle fly 2013-05-26.jpg

Ale jedna možnost by zde přece jen snad existovala… jen nevím, jak moc lákavá… a jak moc snadná… ono to chce totiž přestat kritizovat, přestat nesmyslně házet vinu na druhé (třeba na ty děsivé politiky), na ty lotry (a že jich je), na ty zloduchy, zpupné, mocné a zlé parazity… zvednout se a začít něco dělat!

Víte už přece, že vinit druhé nemá smysl – celý svět je v našich rukách (a myslích) a změna je snazší, než se zdá. Ale zároveň ne rychlá (žádnou revoluci tady nečekejte), ani prosta námahy. Je totiž potřeba přestat hrát tu absurdní hru, kterou hrajeme, a to vyžaduje uvědomit si, co SKUTEČNĚ chceme (a nejnovější mobil to fakt není)… a že to můžeme mít.

Změna je možná – ale pouze a jedině skrze změnu sebe sama. A změnit úhel pohledu, myšlení a zaběhané emoční reakce a návyky vyžaduje čas. Hodně času. A schopnost nepropadnout pocitům viny. A hlavně ochotu tu udělat. Ochotu věnovat ten čas spíš změně, než nadávání na poměry… nebo nadávání na partnera. Nebo tomu věčnému přemílání toho, co bylo, nebo snad – nedejbože – bude. Nebo nakupování zbytečností, které jsou jen takovou náhražkou a mají jen zahnat myšlenku na to, co nám opravdu chybí:

SVOBODA, LÁSKA, RADOST, VNITŘNÍ KLID, SPOKOJENOST, ODVAHA A JISTOTA.

Taková změna není právě snadná, pokud uvnitř necítíte, že to je právě to, co chcete dělat.

File:Sad frog.jpg

(photo credit: Alexander Meier)

Cítíte to? Vztek na svět? Vztek na lidi? Smutek z toho, jak to chodí? Smutek z toho, že Vám někdo ublížil? Tu nespokojenost, že něco nemáte a mít nebudete? Tu vnitřní nespokojenost, i když máte všechno? Ten strach, že to špatně dopadne? Tu touhu dělat něco jiného, být někým jiným…

Obraťte všechny tyhle negativní emoce v něco pozitivního… v motor, který Vás požene dál. (Skoč, žabáku...:-) ) Ale ne k té dnešní materialistické honbě, ne k zbytečnému bušení hlavou do zdi, ale k honbě za změnou v sobě. Protože jen ta má smysl.

A až budete dost daleko, pochopíte, že i této touhy se budete muset vzdát.

A pak pocítíte opravdovou svobodu, lásku, vnitřní klid, spokojenost a vnitřní jistotu… a odvahu postavit se celému světu a těm jeho hrám. S klidem v srdci, odpuštěním a soucitem… A to je velký dar.

FAKT NEMÁ SMYSL MĚNIT DRUHÉ

File:Rory sketch - confused.jpg

(credit: Ruby Wang)

Říkáte si: a co tím jako změním? To ta vláda je k ničemu… to oni…

Když já budu ten dobrák, ostatní mě převálcujou…

Zapomeňte na to, že ty druhé změníte. Nemá ani smysl si to přát a snažit se o to. Nebuďme naivní – VŠICHNI LIDÉ (včetně nás) mají své kostlivce ve skříni a ty je někdy ponoukají dělat věci, které bychom my NIKDY druhým nedělali. Každý máme to své „nikdy“. Jen se často nestřetávají s těmi „nikdy“ druhých lidí.

A pouze šeptem: myslíte, že když nedokážete změnit ani své nejbližší (a vyčítat jim jejich slabiny vede většinou jen k jejich vzdoru), že dokážete změnit společnost? K čemu to všechno nadávání je? Pokud si tím alespoň neulevíte, může se lehko stát, že se kolem Vás nakonec seběhnou další nadávači a Váš pohled na svět bude díky nim ještě temnější…

A CO TEDY MŮŽETE UDĚLAT?

Vytvořte prostředí, ve kterém bude více radosti a méně smutku, vzteku a strachu. Pamatuji si, jak jsem před mnoha lety na rohu jedné pražské ulice málem vrazila do chodce, který přicházel z druhé strany. Normálně se oba zasmějeme a z karambolu se stane vtip. Tentokrát na mě pán vyštěkl… a ve mně se probudil potlačovaný vztek (bývala jsem jako dítě malý vztekloun, ale pak jsem to „překonala“ – ne, spíš potlačila…). Svět se na Vás otočí tou stranou, kterou mu Vy sami nastavíte. Nikoho neměníte, pouze jim umožníte (a sami sobě také), aby mohli případně projevit to pozitivní, co v nich je.

Ale jak? – ptáte se? Pojďme se na to podívat – a pomůžeme si při tom čínským rozlišením 5 druhů energií. Klasické řecké, ale ani indické ajurvédské dělení, mi nikdy nepřišlo tak podrobné, tak všezahrnující, tak přehledné. Dřevo, oheň, země, kov, voda a jejich vzájemné vztahy ovlivňování či rovnováhy. Vztah k přírodě, k životnímu prostoru, k ročním obdobím, chutím, tělesným orgánům, smyslům, energiím. Číňané se projevili jako velcí systematici a to mi velmi vyhovuje :-) Proč se neinspirovat??

File:CircleOfElements3Cycles.svg

(credit: chris)

Pokud je každá z těchto 5 energií vyrovnaná – není jí ani moc (záplavy, požáry), ani málo (sucho, mráz) je i celý systém vyrovnaný. A každá z těchto pěti energií představuje i určitý ideál, kterému se můžeme snažit přiblížit. Určitý krok ke změně světa v sobě… a potažmo i světa kolem nás.

1. Nenechme si vzít svou svobodu (energie rostoucího dřeva)

Na čem všem jsme závislí? Kde všude za sebe necháváme rozhodovat ty druhé? Nebo své strachy? Závislosti? Věříme ještě ve své ideály? Máme za čím jít? Nebo se jen honíme za marnostmi? Dokážeme si za tím svým jít s trpělivostí, nebo se hádáme a vztekáme při sebemenší překážce? Jsme jako ten panáček v počítačové hře, nebo jsme nalezli svého vlastního hybatele – vnitřní motivaci a intuici? Upřímně – jak moc jste svobodní?

Divíme se, že jsme jen hračkou v rukou druhých, když jim to dovolíme? Že jsme furt frustrovaní? Nadáváním to nezměníme…

(credit: Warburg)

(credit: Warburg)

2. Nenechme si vzít láskyplné vztahy a radost ze života (energie planoucího ohně)

Probouzíte se každé ráno s radostí? Nebo Vaše první myšlenky patří tomu, jak je to či ono děsné? Usmíváte se na lidi kolem sebe, nebo jste spíš zamračení a otrávení? Co to dělá s ostatními? Usmívají se na Vás, nebo jsou také zamračení a otrávení? Umíme odpouštět?Sobě, i druhým? Nebo myslíme jen na to, co (jsme) udělali špatně?

Divíme se, že lidi jsou dnes na sebe hnusní, že se vztahy zhoršují, když jsme sami na sebe jak pes? Navíc špatně naladěný? Proč čekat, až udělá první krok ten druhý? Někdo přece začít musí. A riskovat to, že bude odmítnut. Třeba dvakrát, třeba desetkrát, třeba stokrát. Vyděšená ledová srdce není snadné rozehřát…

fire

3. Nenechme si vzít vnitřní harmonii (energie stabilní země)

Tím jediným krůčkem, který stačí ke štěstí, je prý přijetí. Rovnováha, harmonie – to je ta největší síla. Splynutí paradoxů je  často ta nejlepší cesta. Cesta prostá extrémů a zuřivých vnitřních konfliktů. Cesta vnitřní jednoty rozumu a citů. Cesta intuice a inspirace. Cesta péče o to pozemské – o své tělo, o přírodu, o Zemi. Rozum sám je slabý ve srovnání se silou jednoty. Myšlenky nás dokáží pohltit a zmást. Vcucnout do iluzí naší mysli.

Divíme se, že nám vládne rozum, když i my jsme spíš v myšlenkách, než v srdci? Že je svět jako na houpačce – tu příliš bohatí, tu příliš chudí? Že se každý s každým hádá, místo aby o sebe pečovali? Že není nikde mír? Že nikoho nezajímá, v jakém stavu tu po své smrti zanecháme Zemi?

field

4. Nenechme si vzít spokojenost (energie koncentrovaného kovu)

Kdy jste byli naposledy opravdu spokojení? Hluboce vděční za to, co máte? Koneckonců, jak můžeme opravdu procítit spokojenost, když sotva něco získáme, hned se ženeme za něčím jiným? Neumíme být dostatečně přítomní, tady a teď. Místo toho jsme buď v minulosti (to jsem chtěl), nebo v budoucnosti (tohle ještě nemám). Neumíme být dostatečně bdělí. Náš svět je jako sen a naše spokojenost je stejně prchavá. A s ní vyprchává i naše energie… život z našich žil. Kdy jste naposledy něco VĚDOMĚ přijali… nebo nechali vědomě být? Kdy jste se naposledy poučili ze svých chyb? Prokázali zodpovědnost?

Divíme se, že nám vládne konzum, když my sami se pořád za něčím nespokojeně honíme? Stále nám něco chybí a tím honěním se ta naše nespokojenost ještě prohlubuje. Sami jsme za to zodpovědní, ale nejenže nejsme schopní se poučit ze svých chyb (to ostatně není právě snadné), my to dokonce vehementně odmítáme…

(credit: Vincent Maurin)

(credit: Vincent Maurin)

5. Nenechme si vzít důvěru a vnitřní jistotu (energie mocné vody)

Propadáte v těžkých chvílích strachu z budoucnosti… nebo chováte důvěru? V sebe, v druhé, v pozitivní běh světa? Necháte se pohltit strachem, nebo doufáte? Zmítají Vámi emoce, nebo jste pevněji zakořeněni? Stojíte vystrašeně na místě, nebo utíkáte? A co změny? Vítáte je, nebo se jich bojíte? Máte pocit, že jste na vše sami, nebo cítíte vnitřní jistotu, že vše dobře dopadne? Ať už to bude jakkoliv? Jste ochotní stát si za svou pravdou, nebo jen tak povrchně proplouváte životem?

Divíme se, že vnímáme svět jako bojiště, kde je potřeba se hlavně napakovat a obrnit vůči druhým, když nás ovládá strach a nejistota? Vystrašené ego, které věčně přemítá nad tím, že mu něco nebo někdo ublíží, potřebuje spíš pohladit a ujistit, než zničit…

… aby se mohla nějaká změna vůbec projevit.

(credit - muns)

(credit – muns)

PĚT KROKŮ KE ZMĚNĚ

Tady je tedy oněch pět kroků ke změně, pět ideálních stavů, bez kterých nikdy k žádné změně nemůže dojít – ať již v nás, nebo ve světě. Bez kterých budeme dál propadat strachu, touhám, záštím, bojům, hamižnosti atd., atd. Doplnění seznamu nechám na Vaší představivosti…

1. Nenechme si vzít svou svobodu

2. Nenechme si vzít láskyplné vztahy a radost ze života

3. Nenechme si vzít vnitřní harmonii

4. Nenechme si vzít spokojenost

5. Nenechme si vzít důvěru a vnitřní jistotu

Vnitřní změna je ten jediný způsob, jak něco změnit i venku. Často stačí jiný úhel pohledu, často stačí porozumění tomu proč… člověk jde po stopě jako ohař, někdy chvíli, někdy dlouho… a pak se mu uleví. Zábrana pukne a něco v nás se uvolní a rozkvete. K potěše naší i potěše druhých. To je ten největší dar, ten největší zisk.

Pojďme společně učinit těchto 5 kroků, které dokáží změnit svět – zpočátku alespoň ten náš a našich bližních. Ale není to nakonec ten nejdůležitější svět, který nás ovliňuje nejvíc? Pojďme udělat těch 5 vnitřních kroků, zpočátku možná jen krůčků… ale i malý krůček pro člověka je velký krok pro lidstvo, no ne?? :-)

Každými z těch 5 kroků se zabývá 10 týdnů cest do Absurdistánu. Celkem 50 týdnů cest do světa, kde se chováme jak blázni, ale odkud je možné se právě díky uvědomění toho, jak směšné to je, dostat ven. Nebo alespoň na chvíli nahlédnout do toho Jiného světa, než nás zvyk zase vtáhne zpět.

  • Ale i to kratičké nahlédnutí, to uvědomění, že něco takového tu je, může být motorem, který tu naši cestu urychlí.
  • To napojení se na řeč našeho života, která odpovídá na naše myšlenky (třeba zaměřené na strašidelný zámek) a na kterém celé putování stojí, nám může také pomoci.
  • A v každém z těch 50 týdnů si můžete konkrétněji pohrát s jedním tématem… a poznat hlouběji sebe sama. V kterých tématech máte slabiny, kde máte silná místa. Co Vás pronásleduje a co Vás obdarovává…
  • Předběžnou představu o všech tématech, roztříděných podle jednotlivých ideálů, můžete najít na stránkách Štěstí
  • Nepotřebujete, aby Vám někdo radil, co máte (nebo nemáte) dělat. Ptejte se Kámoše Života a dešifrujte si, co Vám chce říct. Zaměřte se na nějaké téma a sledujte, co se bude dít. Neberte události jako zbraň proti Vám, ale jako pomoc. Život Vás navede, pomůže, sebere… a dá.

A možná se do konce roku v něčem posunete o krůček dál a změníte v některém ohledu svět svůj a svět Vašich nejbližších k lepšímu. Budete svobodnější? Budete láskyplnější? Budete klidnější? Spokojenější? Jistější? Co si nejvíc přejete??

A ZDA TO OPRAVDU FUNGUJE? A JAK?

Chcete nějaký konkrétní příklad? Tenhle blog je jeden velký příklad :-) V přímém přenose můžete sledovat, jak je možné nakládat s touhou po svobodě, lásce, vnitřním míru, spokojenosti a jistotě. Jak je možné vnější události proměnit v symboly. Jak je možné hledat a nacházet. A jak je někdy ze všeho nejdůležitější dostat se do stavu, kdy už vůbec nic nehledáte – ani nějakých 5 ideálů. Nejsem žádný guru, jsem jedna z Vás. Každý máme své slabiny a svá silná místa. Někdo je více na povrchu, někdo je víc v hloubce. Každý vidíme něco trochu jiného.

Společně se nám po té cestě k rozkvětu našeho skutečného Já, usmívajícího se na Kámoše Život a uklidňujícího soucitně naše vystrašené Já, půjde určitě snáze.

Neříkám, že je to cesta snadná… snadnější než se stresovat, neustále utrácet (protože tohle MUSÍM mít), nebo propadat beznaději, že „s tím se prostě nedá nic dělat„.  Když se na tu cestu vydáte, Kámoš Život Vám dá přesně to, po čem toužíte – ať už je to po nepodmíněné svobodě, lásce, štěstí atd. Jenže. To znamená, že VŠE, čím tu svobodu, lásku atd. podmiňujete, Vám vezme…

Jen se podívejte:

  • sotva jsem vyšla na světlo světa s tématem Kámoše života, má velmi dobrá kamarádka spáchala sebevraždu. Synchronicita funguje naprosto stoprocentně. Život jí zcela jistě jako kamarád nepřišel… a mé představy, že „vše vždy dobře dopadne“ vzaly za své. A takhle se praštíte do hlavy kolikrát. Co byste dělali Vy, kdyby Vám tímto způsobem zemřela kamarádka? (Uznávám, mám menší výhodu, že jsem spíš racionální, než emotivní typ… i když má dcera by mohla vyprávět…na tohle téma až dojde… :-)) Já jsem napsala tento článek. A pak tento.
  • mám mluvit o krizi a jak z ní ven? Tak mi je jich takových pár předhozeno. Zkrachovalá jazykovka, ve které jsem učila minulý školní rok . Zkrachovala způsobem absolutně šíleným a nečekaným. Mám u paní ředitelky dluh cca 12 000. Ty peníze už nejspíš nikdy neuvidím. Jak byste v takové situaci reagovali Vy? Síla symbolu, inspirace, důvěry a smyslu je neuvěřitelná… já tenkrát napsala tento článek. Koneckonců tento blog vznikl právě díky tomu neuvěřitelnému množství volného času, který jsem již nemusela trávit učením a nad přípravami. Něco, co bylo dlouho ukryto, rozkvetlo. A pár lidem se to líbí, jupí :-) A objevila se i možnost spolupracovat na výuce čchi-kungu stylu Orel v hnízdě. (Co to ten čchi-kung je? A jaký je Orel v hnízdě? Mrkněte se na odkazy, to je na delší povídání.) A vrátit se k výuce dospělých, po které jsem již dlouho toužila.
  • A má vysokoškolská studia? Jak byste reagovali, když by Vám napsali, že Váš článek nemohou otisknout, a tak nebudete mít dost bodů k pokračování studia? Když byste museli v půlce studia kvůli arabskému jaru předělávat disertační projekt a nestihli tak dopsat práci během čtyř let, kdy dostáváte doktorandské stipendium? O tom jsem zatím žádný článek nenapsala :-) Ale řeknu Vám, před dvěma lety by mě to mrzelo. Dnes už ale vím, že tohle nebyla cesta pro mě (asi z nostalgie si ještě zajdu na jednu konferenci…) a spíš než bych oplakávala tu minulou, těším se na tu nastávající…
  • A krize, které čelím právě teď? V březnu přijde poslední stipendium a pak se příjem naší rodiny citelně sníží. A studenti mi umírají… Další hodiny v nové jazykovce přibývají, ale ne zrovna svižně. Hlady ale neumřeme, hurá :-) (P.S. když jsem loni tento článek psala, netušila jsem ani náhodou, co začne v březnu 2014! Fííha… když člověk něco moooc chce, svět mu odpoví! Viz článek Když jsou vody rozbouřené a máte pocit, že se utopíte)

Jsem na hranicích něčeho nového… doufám, že na hranicích toho mého Jiného světa v té hluboké rovině.

  • Chystám projekt individuální výuky angličtiny (což tedy není jediný projekt, tento  jen není tak šílený…)
  • oprašuji arabštinu, která si u mě díky Facebooku (on někdy není špatný) napravila reputaci a chtěla bych učit i ji.
  • Toužím konečně dopsat průvodní texty ke své knížce (konečně něco OPRAVDU mého a ze MĚ, ne jen překlady, ne jen rozumové rozbory).
  • Chtěla bych mít čas věnovat se tomuto blogu – čím víc učím, tím náročnější je pro mě psát (možná jste si všimli v Co připravuji, že už málokdy mám napsáno na několik dní dopředu:-)). Až budu muset pokrýt stipendium výukou, budu už asi psát jen ty pondělní a nedělní články… Škoda že nás WordPress neplatí za to, že mu plníme jeho server texty, na kterých on pak vydělává reklamou :-)
  • A hlavně… chtěla bych se víc věnovat své dceři a domácnosti (zní to divně, co?) a nemuset konečně hledat, ale žít a být… konečně přeplout ten oceán a zakotvit tam, kam patřím…

Ale navzdory té vší nejistotě, finanční, životní, cítím, že mě Život vede, že se nemám čeho bát (jak v tom Dhahabu – já fakt nevím, už jsem Vám o tom psala??), že všechno je přesně tak, jak si to v hloubi duše přeju, i když je to tedy zatraceně těžké…

A co Vy? Jste ochotní se vydat na takovou cestu???? :-)))) Jak jsem psala výše: negarantuji ráj, ani naplnění všech Vašich přání. Zato mohu slíbit, že je to zábava, že je to dobrodružství, že se naplní sny, které jste ještě ani nesnili, a že s nárůstem vnitřního míru Vás nebude ten vnější svět tak trápit. A jak říká Sherlock: teprve pak je pro něj možné něco udělat :-)

Každé pondělí Vás na ten výlet zvu s sebou, doufám, že se přidáte…  :-) A na památku si vezměte přehled oněch 5 ideálů: 5 kroků ke změně.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014, Štěstí, život se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit

  1. Pingback: 50 cest z Absurdistánu | Žít je umění

  2. Pingback: Proč jsem se rozhodla vyprdnout na sladkosti… | Žít je umění

  3. Pingback: Svět je jiný, než se na první pohled zdá! | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s