/credit to Marine Photobank/
Co nádech, to Teď.
Co Teď, to příležitost.
Příležitost vzlétnout,
nebo příležitost padnout.
Příležitost k úsměvu,
nebo příležitost ke smutku.
A snad i k drásajícímu pláči.
Příležitost k lehkosti bytí,
nebo příležitost k prožitku tíže života.
K prožitku síly, která Vás drží v bahně,
a Vy tam zapadáte hlouběji a hlouběji,
až už se zdá , že není cesty zpět.
Pták namočený do ropy bez pomoci již znovu nevzlétne.
Žít je umění 
Úžasná báseň, silná, emotivní.
Mockrát děkuji! :-)
Ale když si je teď čtu znovu, říkám si, jestli by si byla nezasloužila výraznější pozitivní zakončení… když jsem ji psala, tak mi to takhle přišlo velmi pozitivní :-)))
Pingback: Jsem bohatá!! | Žít je umění