(photo credit: Tbilisi Opera and Ballet Theatre)
Čtvrtá kapitola saudskoarabské knihy o výchově dětí Bringing Up Children in Islam, o které jsem tu již párkrát psala (poprvé tady v článku o výchově dětí, ale pak i v sérii článků o islámském manželství), je vůbec zajímavá. Pojednává o příčinách a nápravě neposlušného chování dětí…
Začíná bodem – chudoba a hlad.
Islámská pojednání jsou plná krásných teorií o tom, co a jak islámský stát dokáže zařídit. Muslimové stále věří, že „pokud by takhle společnost fungovala, bude nám krásně„. Jaksi se stále nepoučili z x let historických zkušeností. Takhle prostě společnost nikdy fungovat nebude. Jedině pokud by poctivě zabíjeli každého, kdo se vzepře…. holt společnost světlých zítřků….
Přijde mi zvláštní, když muslimové utíkají do neislámské země, protože u nás je lepší sociální systém… ačkoliv šaría má prý „zajistit, že všichni lidé dostanou jídlo, oblečení a ubytování a že chudoba a hlad budou odstraněny. Zajistí prý, aby lidé získali práci a s ní i možnost si vydělat na živobytí. A ti handikepovaní dostanou dávky. Postará se o sirotky a vdovy a staré lidi, aby žili ctihodně„. Tak já nevím, neviděla jsem víc žebrajících dětí a stařen než v ulicích Káhiry…
Jsou to krásné teorie. Stejně krásné jako byly ty komunistické. Ale náraz na realitu je bohužel stejně drsný… jen v komunismu jsme naštěstí neměli ono posvěcení náboženstvím…
Kniha pak pokračuje bodem – znesváření manželé
Muslimští manželé spolu přece žijí v lásce a spolupracují spolu, protože pár byl vybrán dle těch nejlepších kritérií, ne? (zbožnost, panenskost atd., viz minulý článek). Děti z rozvedených manželství končí špatně. A pokud se žena znovu vdá, tak mají děti taky problém. Islám manžele nabádá, aby jeden druhému dávali to, co musí. Aby ten druhý získal to, nač má právo.
Jaké jsou povinnosti ženy?
- Poslouchat muže.
- Starat se o majetek svého muže a dbát o svou počestnost.
- Musí mu být po vůli, když s ní chce souložit. Pokud ho odmítne a on stráví noc nespokojený, tak ji andělé budou proklínat až do rána. Hm…
Tak jistě, který muž by nebyl rád, kdyby mu žena dávala najevo, že každý jeho nápad je prostě úžasný, on sám je úžasný a nikdy by ho nepodvedla s jiným.
A jaké jsou povinnosti muže?
- Manžel je zodpovědný za to, aby se o svou ženu (ženy) a děti postaral. Obléknout je, nakrmit je. Myšleno tedy materiálně :-)
- Musí s ní konzultovat záležitosti týkající se domácnosti.
- Musí se ke své ženě chovat s laskavostí a žít s ní šťastně (no, to chci vidět, jak tuto povinnost naplňují…).
- Musí ženě pomáhat v domácnosti (Muhammad prý občas vařil maso či uklízel dům…)
A oba by měli přehlížet chyby toho druhého… však je mají oba, stejně tak jako mají i spoustu pozitivních stránek…
No a pokud to nějak skřípe a pár se hádá? No, pak je třeba, aby manžel se svou ženou předtím, než se s ní rozvede, provedl pár věcí:
- poradil jí, jak se má chovat
- případně s ní nespat (to jí určitě obměkčí, prý)
- případně jí dát výprask. Prý jen lehký, aby na ní nezanechal žádné stopy. Nebí do tváře, hrudníku, nebo břicha. Ale prý Muhammad sám kázal proti bití žen. Tak tomu pak moc nerozumím…
- případně jít za někým, kdo jim bude dělat prostředníka a pomůže jim se usmířit
Zajímavé, že se tam neřešilo nic o tom, že by ten „mrzutý a nevrlý“ byl manžel a jemu by bylo potřeba radit… a s ním se rozvádět. Nějak zjevně může být nevrlá jen žena, která jasně nechápe, jak je její muž úžasný a že ho má na slovo poslouchat… a na cosi si stěžuje.
Tak já vím, že pro spoustu mužů jsou ženy nepochopitelná stvoření, která pořád něco chtějí a vlastně nevědí co vlastně. Ale stavět na tom celé náboženství mi přijde smutné…
Možná by muži měli někdy své ženy opravdu vyslechnout…
Tak jistě, žena má právo na to, aby se k ní muž choval laskavě, postaral se o ní, pomáhal jí a byl s ní šťastný. Ale jak můžete něco takového požadovat zákonem?? I muž má právo žít s ženou, která ho bude zbožňovat a bude mu věrná a neustále po něm bude toužit. No, není toto ideál soužití muže a ženy? Ale jak chcete srdci nakázat, aby milovalo takovým způsobem??? A trestat ženy za to, že dost nemilují…
Tak jistě, náš způsob partnerských vztahů také často není zářným příkladem šťastného soužití. Labyrinty lásky jsou labyrinty lásky. Však jsem jim věnovala celé květnové číslo Magazínu Aves :-) Velmi snadno se v nich člověk ztratí. Ale zákony a tresty ničemu rozhodně nepomohou. Celá slavná šaría ani za ty stovky let neprokázala, že má nějaký vliv na to, jak lidé spolu žijí. Slušní lidé ji totiž nepotřebují a těm neslušným nezabrání, aby se před dveřmi svých bytů netvářili, jak jsou ctnostní. Však to známe i u nás v podobě domácího násilí. Mnohdy by člověk neřekl, že se to vedle u sousedů – u těch usměvavých hodných lidí – děje…
Žít je umění 
Pokud by poctivě zabíjeli každého – může pak „pozůstavší“ max. doufat, že vědecký pokrok umožní partenogenezi :) Komunismus jsme sice ještě neměli, ale i on se dá klidně přirovnat k náboženství (jeho Ideály) – nicméně stejně jako šaría nebo libertarianismus – funguje skutečně pouze teoreticky. Problém je stejný, co je lidstvo lidstvem – „zdarma pečení holubi do huby“ zní líp než „tvrdá práce za málo peněz“ :(( PS: ani se nedivím, že Muhammad sám proti ženám nic neměl, myslím, že by mu to manželka doma „vysvětlila“ :D
Komunismus je religionisty považován za kryptonáboženství :-)
A souhlasím, teorie jsou to krásné… a vystihla jste to pěkně „zdarma pečení holubi do huby“ :-) Jen bych dodala (a pokud mi je neupečeš, tak tě zabiju…)
No, oni si muslimští muži doma prý ne vždy vyskakují… matka třeba mívá velmi důležité slovo. Jeden můj známý – zasnoubený – si kdysi hodně stěžoval, že snoubenka je pěkná žárlivá semetrika. Ale nějak nebyl zjevně schopen ji krotit :-)))) Vůbec si tam muži často stěžovali, že tam jde ženám jen o sňatek a o věno :-) Ale to tak možná bylo v rámci snahy o sbalení Evropanky :-) Která je „chytrá“ a o nic takového jí přece nejde a je možno si s ní užít „zadara“ :-)))
a vlastně nic neumí, Jeho nechápou a o domácnost se nestarají (tak tohle navíc vyprávěli muslimové mě (nám) kdysi dávno :) njn – blond je blond :DDD ) Zajímavé – spíš poučné – pak bylo pár těch „nemožných“ osobně poznat. Na druhou stranu – vzhledem k mojí „minulosti“ – mám pár známých z Východu (až Ruska nee, tam to funguje jinak) a tam má žena vlastně jen jednu povinnost (spát s mužem, dokud s ním bydlí). A víte co? Být „hejčkaná“ vůbec není k zahození (zvlášť když u toho můžete svobodně myslet a jednat :D)
Já jsem ráda hejčkaná :-) Teď, co mám tu zlomenou nohu, tak mnohem víc :-) Známý se smál, že jsem si to udělala hlavně kvůli tomu :-))
To by mě zajímalo… v čem bylo poučné poznat ty „nemožné“? Nebyly tak nemožné, jak se mužové tvářili?? Jediná povinnost spát s mužem? Tak jedině snad, že by to chtěl každý den, a myslel při tom jen sám na sebe a já ho nesnášela, tak by mi to vadilo :-) No ale nebývalo to u nás také tak… a ženy to hluboce nesnášely právě proto, že to prostě byla povinnost?? To je jak ve škole :-)
Vůbec si tam muži často stěžovali, že tam jde ženám jen o sňatek a o věno :…
Ani sa nečudujem , keď pod takým programom roky žijú, Z lásky sa neberú, muža im vyberie rodina, spoločnosť, či neviem kto ešte zasahuje…tak, ak si to majú s niekym odtrpieť, kto sa im nepáči a necítia k nemu niečo, tak už nech je bohatý aspoň. :D Ak je žena staršia, už ťažšie dokazuje svoje panenstvo, takže má to svoj cieľ, vydať sa čím skorej a dobre. :D
Je to choré aj ich právo šária,… zaostalý svet, ktorý sa pevne drží presvedčenia z minulosti, ktoré berú ako posvätnú modlu.
Smutné..pre mňa nepochopiteľné :(
Mně to tenkrát připomínalo právě ty naše staré zvyky (ne zas tak moc staré, pamatuju se, že ještě když jsem já byla mladší – na gymplu či na základce – tak se to hodně točilo kolem toho „koho si kdo vezme“ a „že je už dost starý na vdávání“ a „hlavně se vdát“ atd.atd). Naštěstí přišla revoluce a tohle se rapidně uvolnilo. Mně vždycky přišlo, že východ žije do extrému ono „oddání se rodině“ se vším tím negativním, co to přináší (ale také se vším tím pozitivním, když to funguje tak, jak to teoreticky fungovat má – ale to podle mě záleží na člověku), zatímco na západě se žije do extrému ono „oddání se sobě a své seberealizaci“ (se vším plus a mínus). Už roky říkám, že potřebujeme tyhle dva póly propojit. No a už je to tu :-) Nebo spíš :-( Zdá se, že to propojování nebude dvakrát bezbolestné… ale tak holt co už je…
Proto tak nějak věřím tomu, že z toho všeho vznikne něco dobrého… stejně jako dnes neštkáme za římskou říší a její kulturou…
…aj tak to vnímam, že oni akoby ostávali stále v minulosti čo sa týka vzťahov a spolunažívania, že sa držia pevných noriem, ktoré nemá nik odvahu meniť, ale u nás sa to mení…ľudia si začínajú uvedomovať, ako je dôležité na vzťahoch pracovať, začínajú chápať, čo si vzájomne odrážame a prečo si vadíme a nevieme spolu výjsť..myslím, že je to aj slobodou, ktorú máme, lebo máme viac možnosti sa otvárať sebe samým.
Toto si veľmi cením, lebo viem, že keby žijem v minulosti takto, už by som bola asi 100x upálená na hranici. :D
Preto som vďačná za podmienky, ktoré mám a aj to,. kde som si vybrala žiť. :D
Krásny piatoček prajem. :D
Přesně. Já bych už byla taky nejspíš mrtvá. Nejspíš nějaká vážná choroba, na sebevraždu bych se asi nezmohla :-) Jedině že bych měla štěstí na nějakého rozumného partnera a rozumnou rodinu. Což je také možné. Ono to není černobílé. Ještě jsem na gymplu zažila komunismus, pamatuju si ještě, jak jsem svému americkému kamarádovi psala, že jsem ráda za ty jistoty :-) Ale na VŠ jsem jít odmítala :-) Nakonec jsem po revoluci na VŠ strávila hodně, hodně let. I doktorandské jsem dělala :-)) Ale za komoušů mě škola ubíjela, všechny ty povinnosti a buzerace…
Některé nejen, že nebyly nemožné – byly skvělé; celkově – byly „jiné“, ale normální :) Ženské. Mno – povinnost – vždyť ji nikdo nenutí v tom domě zůstat. I to je výhoda. Rozvod existuje :) Jednalo se o metaforické vyjádření skutečnosti, s níž jsem se do té doby nijak moc nesetkala (tuto nedělej – to je těžký, tuto taky ne – s tím ti pomůžem(e), kup si něco, odpočiň si, nechybí ti něco..). Nezvyk. PS: V některých historických pramenech se dozvíme, že muži „povinnost“ nesnášeli mnohdy více než ženy – takže až tak bych „ukřivďování“ neviděla. Nota bene „tělo chce svý“ bylo přijatelné ve všech vrstvách, a to mnohem více než dnes. Z tohoto pohledu se máme z historie našich báb a prabáb ( pradědů taky, jasně) o diplomacii manželství co učit :DD
např. : https://wordpress.com/post/jolana88.wordpress.com/940
Zvláštní – tenhle odkaz mě odkazuje do vlastní administrace :-)
Jo, já jsem zažila muslimské muže jako velmi galantní. Zažila jsem i pár evropských turistek, které se právě tou galantností nechaly zmást. Skočily do vztahu a netušily, co budou muset zase ony té galantnosti obětovat. Ale nikdy není něco za nic. Kdysi jsem třeba slyšela stesky „ten můj není pořádný mužský“, ale byly to stesky od dost dominantních žen. Nemají potuchu, co znamená mít vedle sebe někoho, se kterým nelze manipulovat a vykládat mu, co musí a co nesmí a co by měl – „pořádného mužského“.
Pingback: Proč nemohou být muslimové otevření jiné víře? | KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra!
Pingback: Proč nemohou být muslimové otevření jiné víře? | KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra!
Doporučujem prečítať na blogu Eprakone článok,,vidím to ,co mnou práve hýbe…hlavne autorke tohto blogu !!!
Souhlasím (s článkem u Eprakone). Však to tu na blogu často zmiňuji. Ostatně i v souvislosti s přívalem imigrantů v loňském roce to bylo krásně vidět a to srovnání s mým „probouráváním se do ráje“ s tím jejich, jsem popisovala. Naprosto souhlasím s tím, že v první řadě musíme řešit konflikty uvnitř a pak na ně přestaneme narážet „tam venku“. Krásně o tom píše i Pema Chodron, o které tu již také byla řeč, a já za tím plně stojím a čtenáře tohoto blogu tím poctivě bombarduju :-))))) Což ovšem nic nemění na faktu, že „tam venku“ jsou věci tak, jak jsou. Nejde o to je odsuzovat, jde o to vnímat, co nám to sděluje. I o tom jsou všechny ty články, komentující několik kapitol z knihy o islámské výchově dětí. Díky za komentář. Když se podívám do tohoto článku, zdá se mi, že bez kontextu těch ostatních to trochu zaniká…