(photo credit: akhil alla)
Když už jsem se dala do toho psaní o saudskoarabské knížce „Bringing up children in Islam„, kterou jsem před cca 3 lety koupila na půdě Americké Univerzity v Káhiře (tak když už to nešlo do disertace, proč ji nechat bez užitku stát na té poličce, ne?), tak k článku o islámském přístupu k dětem přidám i další článek – tentokrát o první kapitole a o výběru té správné zbožné matky vhodné pro výchovu toho správného zbožného dítěte…
Co tedy autor onoho rozsáhlého pojednání o výchově dětí píše o manželství, o důvodech, proč vstoupit do manželství, o tom správném výběru partnera/partnerky a také o sexu a panenství??
************************************
Tak tedy manželství a jeho hlavní smysl:
Není asi překvapivé, že v islámu slouží manželství hlavně k plození a výchově dětí. A protože knížka pojednává o správné islámské výchově, základem takové výchovy je řádný muslim-otec a řádná muslimka – matka.
Nedávno jsem potkala v tramvaji jeptišku a při pohledu na ni jsem si říkala, že jsem ráda, že po nás nikdo nechce, abychom žily život jeptišky. Tj. abychom svůj čas věnovaly modlitbám a chodili oblékané… no, jak muslimky. Všimli jste si někdy té podobnosti???Jeptišky si ale podobný život volí dobrovolně. Žena – muslimka – si ho možná také zvolila… snad jedině karmicky?? No, jéje, to by mě asi muslimové hnali…. :-) Ale já už bych se fakt nedivila ničemu…
Ale co má ještě společného jeptiška a muslimka? V té knížce, kterou tu mám před sebou se totiž – a nečtu to poprvé – dosti brojí proti křesťanskému řeholnímu životu. A proti celibátu. Kdepak, ten, kdo se může oženit/vdát a neučiní tak, to není správný muslim. Nežít sexuální život je proti přírodě… a žít sexuální život mimo manželství nepadá v úvahu.
- manželství jako ochrana před nevhodným sexuálním chováním
Oženit/vdát se je nutné co nejdříve, aby potlačované sexuální pudy nevedly k nezákonnému jednání (okukování žen, případně rovnou k nemanželskému styku). (A přitom, zdá se, žádného muslima ani nenapadne, že sexuální pudy je možné obrátit jinam – viz různé tantrické směry, nebo třeba úplně čerstvý článek Malého srdce. Ale uznávám, že islám se obrací k většině, ne k výjimkám). Ovšem třeba v Egyptě měli mladí muži velký problém se oženit, protože ono je to stojí na věnu dost peněz. Ano, v islámu platí věno muži ženám. Nedivím se pak, že se ohlížejí po cizinkách… hlavně sexuálně.
A ano, v knížce najdeme i zajímavé statě o tom, že když je nejhůř, pomůže studená voda na penis nebo půst…. hlavně nemasturbovat. Z toho kromě fyzických a psychických poruch může být i to, že Vám po smrti při vzkříšení otěhotní ruce… hmm.Trochu si tu tady z toho střílím, ale právě ten článek Malého srdce, na který odkazuji výše, mi trochu osvětlil, proč masturbace nemusí být pro muže zrovna to nejlepší. A není třeba se tomu asi hned posmívat…
*********************************
Manželství jako záruka morální společnosti a hlavní kritéria výběru
Manželství je prostě nejvýhodnější. U dětí je jasné, kdo jsou jejich rodiče a nešíří „morální degeneraci„. Tak je vlastně před ní chráněna celá společnost. A také před sexuálně přenášenými nemocemi (pamatuji, jak mi jordánské středoškolačky hrdě vykládaly, jak svým oblečením chrání společnost před AIDS). Pro muže a ženy, unavené celodenní prací – ať již mimo dům, nebo v domě – je jejich partner zdrojem lásky, péče a klidu. Což zní jak z komunistické příručky…
- zbožnost jako kritérium výběru (a vraždy ze cti)
Jak si ale vybrat tu správnou partnerku (případně partnera), která pro mě bude tím ideálním zdrojem lásky, péče a klidu?? Hlavním kritériem výběru partnerky je zbožnost. Protože jen zbožný muslim a zbožná muslimka vychová správně dítě tak, aby nenarušovalo morálku společnosti. Pokud se dítě chová špatně, pak je jasné, že špatní jsou jeho rodiče. Nedostatečně dítě ochránili před svody moderního života, nedostatečně dohlíželi na jeho výchovu, nedostatečně ho trestali. Odtud ona na Západě kritizovaná problematika vražd ze cti apod. Však i u nás to takto kdysi chodívalo. Rozvod bylo stigma (ženy) a dítě na scestí ostuda rodiny…
Není zbožné vybírat partnera/partnerku na základě jmění nebo postavení rodiny (ale jaksi se to pořád tuším děje…). Stejně tak rodiče dívky by si měli dobře vybrat jejího partnera, protože není prý nic horšího, než když ctnostná, cudná a nesmělá dívka dostane do volnomyšlenkářské rodiny jejího budoucího manžela…
Jediným správným kritériem výběru partnera je tedy zbožnost – všechny ušlechtilé vlastnosti správných muslimů a muslimek totiž potom zdědí i jejich potomci. Samozřejmě platí, že partner by se neměl vybírat v rámci rodiny a to ze zdravotních důvodů…
- panenství jako kritérium výběru
Muž (nebo jeho rodina) by měli dát přednost panně. Taková dívka je podle oné knížky ke svému muži víc připoutaná a víc ho miluje, protože je to první muž, který vstoupil do jejího života. Rozvedená (nebo vdova) by pro svého druhého muže nemusela mít tolik lásky jako panna…
„Pokud táboříš v údolí, kde je strom, ze kterého se už zvěř pásla, a další strom, kterého se ještě zvěř nedotkla, kde necháš napást svého velblouda???“ Hmmm, berme v úvahu, že první muslimové byli beduíni….
Panny jsou prý navíc spokojené s málem…. hmm.
Ovšem za určitých podmínek si muslim vzít vdovu nebo rozvedenou ženu může. Třeba když potřebuje matku pro své sestry, protože jejich otec byl zabit v bitvě… další hmmm…
- plodnost jako kritérium výběru
Mladé dívky jsou většinou nejen panny, ale jsou také plodné. Protože zbožný muslim by se neměl ženit z lásky (ani pokud je to žena zbožná a z dobré rodiny), ale hlavně proto, aby měl co nejvíc dětí a mohl co nejvíc rozšířit muslimskou ummu (obec).
To vše jsou podle knihy velmi důležité věci, protože právě rodina je základ. Jaká je rodina, takové budou i děti, které z ní vzejdou….
Spoustu toho, co zde zaznělo, můžeme z našeho západního úhlu pohledu prohlásit za naprosto nepřijatelné. Co si o tom myslím já?
O tom zas příště…
Žít je umění 
v jakési knize (moje paměť, omlouvám se) .. jsem se dočetla závěru – antropokulturního – který se mi zdá logický. Celibát – znamená nerozmnožování se – což vede k nedostatku následovníků (a rozšiřovatelů území) … Něco podobného byl i Lebensborn
Asi bych střílela, kdyby se mi naši snažili naplánovat budoucnost jimi vybraným chlapem…
P. S. Nechápu Češky, co se do arabských zemí provdávají dobrovolně.
Že? Prodali by nás a ještě by se tvářili, že je to pro naše dobro. Kdysi jsem viděla část egyptského filmu, který se odehrával během arabského jara. Jedna holčina tam měla před svatbou a s kamarádkami probíraly první svatební noc. Přijde mi strašné, když první sex má mít holka s někým, koho jí vyberou. Vím, že někdy to funguje i tak, že se párkrát předtím sejdou a ona má možnost ho odmítnout. Ale pro ženy je to prostě na můj vkus moc tvrdé…
Ale jinak zamilovat se do Araba asi není moc těžké, bývají to romantičtí chlapi, kteří se umí dvořit. Asi jsou emotivnější. Možná dávají i ten pocit, které spousta holek chce cítit: postará se o mě, bude mi oporou. Je to lákavé. Ale když do toho jde holka po hlavě a nezjistí si, ten proud pod tím, může být šeredně zklamaná, když zjistí, jako cenu za tohle bude muset zaplatit. Na druhou stranu jsem četla zajímavý příběh o české muslimce, kterou sňatek s Egypťanem velmi zklamal… protože se nechoval jako správný muslim (musela ho v pátek ráno tahat z postele, aby šel do mešity). Nakonec se rozvedla a i s 3 holčičkami se vrátila zpět do České republiky. Šátek už nenosí. Islám v praxi může nabývat různých podob…
S tím „odmítáním“ vybraného – Není tak dávno doba, kdy se týkalo i nás, a to nejen u praktikujících rodin. Děje se i dnes – ať se líbí nebo ne. Ale přesvědčila jsem se, že „tak děsivé“ to rozhodně být nemusí .. Partneři byli vybírání ze „stejného prostředí“ – žádný kulturní nebo jiný šok, s budoucností – zajištění rodiny (btw. neuvěřitelné množství žen žije v takovém „nuceném“ finančním područí dodnes), stejné hodnoty …
Mně to kdysi vyprávěla jedna mladá egyptská muslimka. Ale také, pokud si dobře pamatuji, říkala, že si může dovolit to udělat jen párkrát. Ono je to všechno hodně individuální řekla bych. Rodinu od rodiny a stát od státu. Děsivé to být nemusí, souhlasím. Rodiny se mohou i znát a ano, podobné prostředí může pomoct stabilitě manželství. Ono to naše manželství založené na „lásce“ má také své mouchy. Jen bych se přimlouvala za tu možnost říct ne. Však je to můj život, ne život rodiny. Což je ovšem čistě západní koncept. Všude jinde velmi dobře vědí, že bez rodiny není „můj život“. A ano, ono „ne“ dnes spousta žen také nemůže říct, protože se dostala do jiného než náboženského područí. Ono se vždycky nějaké područí najde, náboženské, komunistické, finanční apod.
Západní koncept má – na rozdíl od toho islámského jednu výhodu – vybíral se Muž pro Ženu – nikoli obráceně. Zní to divně, ale v důsledku Žena dostala přednost (její potřeby – neříkám, že touhy). Na co se hodně zapomíná – naše pra, prababičky byly ženy moudré až pragmatické – tudíž tak velký „odpor“, jak o něm mnohdy – nejen feministky píší – se nekonal. Pořád lepší chlap, co uživí i děti – než pod most.
Myslím, tedy alespoň to na mě tak u těch žen a dívek, se kterými jsem se kdy na tohle téma bavila, že ať zahalování, nebo tento typ manželství považují za svou výhodu, ne za utlačování. Ano, jsou i muslimské feministky, kterým se to nelíbí a snaží se to změnit. Ale ono je tuším psychologicky daným rysem, že lidé se prostě přizpůsobí tomu, co je, a ještě si to racionálně zdůvodní. Ono v rozporu se totiž žít dost dobře nedá. Nevím, zda se v islámu primárně vybírá žena pro muže nebo muž pro ženu. Spíš si rodiny vybírají rodiny?? Zase je to asi individuální. Také je potřeba brát v úvahu, že (podle slov jedné češky, která byla léta provdána za Jordánce) mnoho manželství češka-arab zkrachuje na tom, že češka právě nemá zázemí vlastní rodiny, která by za ní a za jejími zájmy stála. Cizinku vcucne rodina jejího manžela a očekává se, že se přizpůsobí. Ony ženy mají v islámské rodině své slovo… a zase slovy některých mužů „oženit se znamená, že budu muset skákat, jak mi manželka řekne“. A to říkali mladí muslimové, kteří se do svatby nehrnuli, protože spolužití se žárlivými a náročnými snoubenkami je už tak dost točilo. Není vše asi tak jednoduché, jak se to teoreticky podává. Praxe je praxe.
Mně by i vadily ty další tři jeho ženy a více. Nejspíše bych se cítila odmítnutá, na prahu či tak podobně (a kčertu tady se sebeláskou;-) )
Max. další 3. Na víc nemá nárok :-) Měl by se o váš teoreticky postarat stejně, ale prý to v praxi je kdo ví jak. Nevím. Jen prý v praxi muž většinou na tolik manželek nemá – musí jim totiž pořídit to věno. I když jak jsem teď četla ten článek o české muslimce, která se vdala do Egypta, tak její manžel to vymyslel fikaně: dostala šperky jeho matky a ty pak musela vrátit. A do manželské smlouvy se taky zapsala menší částka, prý aby nemusel platit tak vysoké daně. To mi připomíná dohodu jakéhosi italského zaměstnavatele s jednou mou spolužačkou, která žije a pracuje v Itálii – vyplatí jim oficiálně hodně peněz, kvůli úřadům, ale oni jim pak musí část výplaty vrátit! Tedy naopak než u nás – u nás se často vyplácí víc, než je v lejstrech.
Takže teorie jsou teorie, v praxi je ale možné zřejmě všechno obejít…
Z našeho úhlu pohledu je příšerné dělit se o manžela… z úhlu pohledu ženy, jejíž manžel právě zahynul v boji proti nevěřícím (za dob Muhammada a ještě za dob mnoha dalších), čímž zahynul její živitel (ona přece do práce nemůže!), je terno najít manžela, který si jí bude ochotný vzít, ačkoliv už není panna, ale vdova a nedejbože i s dětmi. Proto takový důraz (třeba v seriálu Velkolepé století) na dobročinnost vůči vdovám. I kdyby měl 10 manželek, co by za to dala. V určitých kontextech všechno nabývá úplně jiných kontur…
Jen mi přijde prapodivné, když se to, co dávalo smysl na arabských pouštích mezi bojovnými beduíny bere za vzor pro moderní svět…..
avespasseri..Vrelá vďaka za objasnenie, ako to medzi muslimma funguje. Som rada, že nie som muslimka…asi by som uhynula, nemôcť rozvíjať v sebe to, čo cítim a podriaďovať sa jednému mužovi spolu s inými manželkami. :D
Pravděpodobnost, že budou i jiné manželky, není moc velká. Ale jak říkala i ta česká muslimka (viz komentář myšákovi) – něco jiného jsou knihy a něco jiného praxe.
V čistě teoretickém ideálním světě se muslimka může naučit něco velmi důležitého – odevzdat se tomu, co je. Nehodnotit to. Nehledat nic lepšího, jiného. Důvěřovat. Milovat. Jako správná muslimka bude žít to, co jí dělá radost. Problém nastane, když to její manžel nebo její okolí zneužije. Když jí vystaví do cesty spoustu překážek. A pak se budou divit, proč o ně zakopla. A podle šaríii ji pak potrestají. Pokud zatouží utéct z toho prostředí, tak na ni budou koukat svrchu. Proto má pro mě islám určité kouzlo, ale na druhou stranu je stejně jako každé jiné náboženství (a křesťanství tohle podle mě má podobné), které člověka poutá do určitých pravidel a kdo se podle nich nechová, toho vyobcují, a tím ho vlastně nutí k pokrytectví, velmi nebezpečné. Cokoliv brání svobodě a důvěře, to není v posledku dobré…
Tiež ma napadlo, že skutočnosť v ich svete môže byť iná ako popis niekoho svojim pohľadom…Ja v tom kúzlo nevidím, skorej niečo ako karmu, či lekciu, žiť v takom svete a pochopiť čo je v nás v rozpre s tým, kde sme. Ale každá krajina , ktorá vyznáva niečo máš svoje silné a slabé miesta, ktoré nie sú v súlade zo skutočnou podstatou bytia.
Islám prevzal zo Starého zákona mýtus o Adamovi a Eve a pretvoril si ho na svoj obraz. Moslimi učinili záver, že najprv bol zrodený muž a žena bola stvorená až potom – pre potešenie a odpočinok mužov. Tento mýtus je naďalej rozvíjaný, aby sa posilila údajná podradnosť žien. Islám je silno protiženský, ženy sú to zlé, čo na mužov pôsobí a len ak budú konať tak ako on chce, teda podriadené, budú v jeho očiach dobrými manželkami. Vidíš…skorej by ma zaujímalo, ako sa týto ľudia duchovne rozvíjajú.
Tak já doufám, že do islámského světa se narodili ti, kteří si z nějakého důvodu vybrali žít v prostředí s pevně danými hranicemi. Ono to svou výhodu má… zažila jsem, že někdy to člověku poskytne přesně ten prostor a klid pro to nenechat sebou zmítat možnostmi a nejistotami a navyknout si na něco. Ale u toho by člověk neměl zakrnět. Naučit se vnímat svobodu a vnitřní motivaci je velmi důležité. Jinak těžko říct, jak se duchovně rozvíjejí. O tom jsem se nikdy s nikým nebavila. Řekla bych, že v jistém smyslu určitě. Ve smyslu té naprosté odevzdanosti, tam mohou dosáhnout opravdu hodně. Ale už podle mě nezjistí, jak být odevzdaní i když nemusí… to je omezení, které islám asi má. Nevím.
S tím protiženským pojetím islámu bych souhlasila… je to podle mě náboženství hlavně pro duchovní rozvoj muže, který opravdu nepotřeboval, aby mu žena nějakým způsobem bránila. Chodila třeba odhalená a odváděla ho od Boha. Dobrou manželkou je ta, která se přizpůsobí tomuto vidění světa a souhlasí s tím, že „muž je ten slabý“ (takže paradoxně sami sebe tím shazují neuvěřitelně), který nedokáže ženě odolat. Nechal se jí svést…
Rozhodně si nemyslím, že by snižování vyučovacích standardů svědčilo o „rozvoji“, bohužel. (to jsem si nevymyslela, to je fakt, dokonce oficiálně přiznaný)
Máš pravdu..je v tom hlbšie poznanie a nik sa nenachádza v nejakej zemi neprávom. Aj keď je to z nášho pohľadu veľmi ťažké a obmedzujúce, čo nim tak až prísť nemusí, lebo sú už dlho pod vplyvom toho programu v akom žijú. No ako sa vraví, pravý umelec dokáže urobiť výtvor aj z hliny, či akéhokoľvek odpadu. Myslím, že to tie ženy učí hlbokej pokore a vedie k uvedomeniu a aj to je cesta. Každopádne nikomu taký život nezávidím.
No z toho povstáva otázka, prečo nedokážu ženu prijať v jej pôvabe a musí si ho zahalovať?…Svedčí to len o mužskej slabosti.
Ráno na expresse znela téma ohľadom prieskumu, či sa muži boja inteligentných žien, a výsledok bol pozitívny, lebo to oslabuje ich mužstvo. :D
To je přesně i můj názor – že muslimským mužům byl vlastně islámem přiznán status slabocha. A to se mi vůbec nelíbí. Vedla jsem o tom kdysi sáhodlouhé diskuze s jedním srílanským muslimem. Upozorňoval mě právě na ten mýtus o Adamovi a Evě. To ona ho svedla a o tom ten příběh prý je. Že žena má moc svést muže na scestí. Překročit Boží vůli. No, přiznejme si to – to ona má :-))) Ale mně přišlo, že islám to tak bere, počítá s tím jako s faktem a kolem toho vystavěl celé náboženství. Smyslem islámu není nějaký duchovní rozvoj v našem slova smyslu, řekla bych. Nebo prostě nějaký rozvoj. Jeho smyslem je vytvořit takovou společnost, která lidem umožní žít co nejlepším způsobem. Proto je pro tolik lidí na Západě tak lákavá, protože Západ prochází velkou krizí. A kdokoliv není ochoten se tomuto „odevzdat“ (islám = v překladu odevzdání), tak se ho společnost zbaví. Neživí ho ve vězení (tedy původně se tak neodsuzovalo, pokud si dobře pamatuju). Tresty jsou fyzické a kruté. Sekání rukou (trvalý následek, navíc viditelný a tudíž každý ví, zač byl ten člověk odsouzen… stigma na celý život). Bičování (dlouhodobé utrpení a dlouhodobé utrpení ještě i než se rány zahojí. Některé tresty jsou tak vysoké, že pro člověka slabší konstituce se v podstatě mohou rovnat trestu smrti nebo doživotního zmrzačení). Kamenování – no, děs. Teď jsem viděla na netu ukamenování Tálibanem. Děvče vidět nebylo, ale slyšet ano. Hnus. Lituju, že jsem to viděla. Oni ale nelitují, dotáhli to do konce. Useknout hlavu, pověsit. Rychle. Tak ještě dobrý. Ale tohle??? Tresty jsou velmi odstrašující. Kdysi mi jedna muslimka na toto téma odpověděla, že „ti lidé vědí, co dělají, a jaký trest je čeká“. Berou to tak, že takoví lidé jsou už méně než lidi a něco takového si zaslouží. A společnost to „očistí“. Celý komunismus. Jen komunismus neměl podporu náboženství, což je velmi silná podpora.
A ano, muslimské ženy mohou cítit velkou pokoru a já už hodně dlouho vnímám, že duchovní život jako takový není o ničem jiném než o pokoře a odevzdání se tomu, co je. Ale je v tom jedno ale – ono se to také rovná svobodě jednat podle toho, co člověk uvnitř cítí jako svou cestu. Pak může být spousta opravdových muslimů celkem snadno zabita skoro jak ten Hus – prostě jen proto, že se „odevzdali“, ale ne příkazům v Koránu…. A to se mi sakra nelíbí.
Hmm myslím, že tá ich idea pohorela už v základe. Odovzdanie…prečo sa má odovzdávať len žena a byť poslušnou podriadenou mužovi, ak je symbol odovzdania sa niečomu, malo by to platiť na oboch stranách.
Držať sa nejakého mýtu o Adamovi a Eve….smiešne…veď človek od vtedy dávno pokročil vedome, aj keď v podstate stále podliehame tomu hadovi (EGU) a nechávame sa unášať zlým myslením, ktoré nám vytvára problémy. No otvárame sa už sebe samým a držíme sa cíteniu duše, uvedomujeme si, čo nie je správne, takže tu vidím pokrok u veľa duší……
Schvalujem im sex. súžitie len s vyvoleným, s ktorým aj zostárnem. No čo sa mi nepáči, že oni berú na seba úlohu sudcu, berú život inému ako trest…kto ich povýšil v takúto úlohu?
V každom učení by malo platiť pravidlo neubližovať, netrestať a to ich ukamneňovanie, odsekávanie rúk, len ukazuje na sadistickú spoločnosť bez lásky a to mi ako cesta k Bohu nepríde. Pre nich to má svoj význam…učí to spoločnosť tak nekonať, odlišuje ich to od iných, ale takto tvrdé pravidla sa zdravému rozumu priečia.
Viem, že aj naša spoločnosť je chorá..dejú sa veci, ktoré sa priačia zo zdravým chápaním, no verí, že raz náš Duch pokročí vo svojom vedomom rozvinutí a budeme súčasťou inej spoločnosti, ktorá si vzájomne pomáha, aby sme speli k lepšiemu životu v láske na zemi.
Pokora je veľmi dôležitá…som rada, že to vnímame rovnako :D Páči sa mi táto myšlienka…Pokora je stav duše…. je vědomí toho, že jsem součástí daleko většího celku, který mě nekonečně přesahuje a tato víra posiluje i mé sebevědomí – víru v sebe.
http://www.youtube.com/watch?v=kZpuZsKMYXY
Právě -odsouzení (condemnation) je něco, co se mi velmi příčí. Mám dojem, že žádného muslima ani nenapadne, že kdyby „kráčeli ve stejných mokasínech“ jednali by naprosto stejně jako ten chudák,kterého odsuzují. Chybí mi tak prostor pro nápravu. Chybí mi tam důvěra v tom, že toho člověka lze „osvobodit“ od různých (v tom buddhistickém pojetí) lpění a strachů. Že není nutné ho trestat. Ale přijde mi, jak jsem tu psala v článku o Muhammadovi, že on prostě neunesl to setkání s oním fascinans TREMENS. Pamatuju si, jak jsem si poprvé uvědomila sílu Boží a zmocnil se mě pocit, že před Jeho tváří nikdy nemůžu obstát a velký strach. Ale nikdo to ve mně nepodporoval, rozplynulo se to a člověk si může udržet jen tu pokoru. Pokud se mu to vůbec podaří. Pokora, takový ten pocit, že můj život není zcela v mých rukách, není něco, o čem chtějí lidé slyšet… a v ezo kruzích často vůbec ne. Princip zrcadla se tu často převádí na „budu mít, co chci“, tj. vlastně v magii a hraní si na Boha, místo aby člověk s pokorou přijal Boha v sobě a našel soulad s tím něčím, co nás přesahuje. Ale nepokora se odráží v maličkostech, přijetí a odevzdanost je něco, co není vůbec snadné. Pokud bylo Muhammadovi řečeno, že za odpor vůči islámu (tj. odevzdanosti) je jediným trestem smrt, případně velké utrpení, tak to byla pravda. Když člověku odevzdanost chybí, je to jako by nežil. A míra utrpení je veliká. A dnes, na rozdíl od jednoho článku před 3 roky, jsem už i přesvědčená, že to utrpení se přenese i do dalšího života. Ti, co ji ukamenovali, budou mít velmi těžký život. Ale bude ho mít i ta ukamenovaná, protože pokud se bude chtít osvobodit, tak to bude muset zpracovat. Něco takového je karmicky sakra velký problém. A muslimové takhle se sebou jednají a netuší, že se řítí někam, kam přesně jít nechtěli :-(( Denně odříkávají, že Bůh je milosrdný a slitovný. Ale nedají těm chybujícím prostor kát se a nalézt Boží slitování. Podobně to ostatně bylo (a asi i je) v křesťanství. Ale ono je velmi těžké najít tu správnou míru mezi láskou a spravedlností (jak jsem kdysi četla v jedné učebnici o kabale a sefirotickém stromu), mezi milosrdností a upřímností (a trestem). I při výchově dětí je to velký problém. Minulý týden jsem zas sledovala Velkolepé století (na Slovensku Sultán). Chýlí se to k závěru, ve kterém nechá sultán popravit i dalšího svého syna. V tomto díle říkal: „Bajezid má poslední šanci“ a ještě předtím říkal své dceři, která za ně něj přišla orodovat „když člověk udělá chybu, musí následovat trest. Kdyby nepřišel, příště by mohla být ta chyba ještě větší. A také trest…“.
Máš veľkú pravdu…Bohužiaľ trest vždy príde a je vykonaný rukou človeka, ale ak si človek uvedomí, že to nie je neprávom neoslobodí sa…tak ako píšeš.
Včera som pozerala niečo o lunárnych uzloch a vracajú sa na rovnaké postavenie ako v natíve každých 19 rokov(+23°) ..to sú kritické obdobia nášho života..Sledovala som si to na svojom horoskope a ich druhý návrat bol naozaj krutý, lebo prvý návrat som nepochopila a neurobila iné rozhodnutie. Pri druhom návrate útočil aj Mars svojou bojovnosťou a zasiahla aj minulosť Čierna luna. Všetko mi sadlo presne. Takže nie len medzi životmi má byť rovnováha, ale aj v priebehu života sa lekcie opakujú a človek je tak zasiahnutý tým, čo si sám vypestoval, pokiaľ seba nezmení a neuvedomí si svoje činy a postoje.
Univerzálne zákony platia rovnako bez rozdielu na rasy, vyznania , či spoločnosť…všetci sme deti božie.
Zväčša sa človek ocitá v takej spoločnosti, kde nemá podporu, nepochopenie, myslím, že je to preto, aby si sám uvedomil, či to ustojí a pôjde za svojím cítením, vierou, alebo podľahne a nechá sa prevalcovať spoločnosťou na neho posobiacou.
Čím bližšie sme k Bohu, tým sme ťažšie skúšaný, či dokážeme na svojej ceste vytrvať….
Ako známy vravel..stále pôsobia staré egregory mocností , vojen a národov, rodov, ktoré nás ťahajú spať, len aby uspokojili svoje potreby a ľudia sú silno pod ich vplyvom. To isté platí v Isláme…ich Egregor je veľmi mocný.
Právě. Člověk si nemusí hrát na Boha, trest přijde vždy. Mimochodem, vzpomínáš, jak jsme se u tebe bavili o minulých životech?? Viděla jsem pár těch otřesných videí, co IS šíří. Byla otřesná, ale jen tohle ukamenování mě hodně zasáhlo…
Ti, kteří ji v pomatení mysli ukamenovali v domnění, že je to tak správně, ještě budou litovat, že ten kámen vzali do ruky… jen si asi bohužel neuvědomí, proč jim ztěžkne…
Vzpomínám na svůj 19 a 38 rok, ale nevybavuji si nějaké zásadní problémy…
Co se toho těžkého zkoušení, taky mi to už bylo řečeno. Ustát tlak společnosti není snadné, většina lidí se o to asi ani nepokusí. To by se museli cítit hodně špatně pod tím tlakem. Tak mě napadá, že je docela dobře možné, že právě ti vyloučení a odsouzení (viz Galileo, Hus atd. atd, tihle jsou jen ti nejznámější) možná byli Bohu fakt blíž než ti, kteří je odsoudili…
No, strašíš mě…
Pingback: Mezi mlýnskými kameny laskavosti a upřímnosti… | Žít je umění
Pingback: Islámské manželství – člověk by řekl, že jde jen o sex, sex a zase sex… (2.část) | Žít je umění
Pingback: Stát si za něčím, co po celá staletí zjevně nefunguje podle zářných teorií, je blbost. Aneb dál o islámu, výchově dětí a manželství. | Žít je umění
Pingback: Fakt věříme, že islám je mocnější než naše kultura?? | Žít je umění
Pingback: Islámské manželství – člověk by řekl, že jde jen o sex, sex a zase sex (3. část) | Žít je umění
Pingback: Proč nemohou být muslimové otevření jiné víře? | KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra!
Pingback: Stát si za něčím, co po celá staletí zjevně nefunguje podle zářných teorií, je blbost. Aneb dál o islámu, výchově dětí a manželství. | Žít je umění – ENjoy!