… neboť každý máme zlomené srdce už od samého začátku. Kdo z nás měl dokonalé rodiče? Dokonalé kamarády z dětství? Dokonalou školu? Je strašně bolestivé pohlédnout zpět do všech těch míst, kdy jsme měli pocit, že jsme byli zrazeni.
Ale nikdy jsme ve skutečnosti nebyli. Já to vím.
A pohled zpět možná přináší spoustu bolesti, ale také dokáže vynést na světlo Boží mnoho zapomenutých pokladů.
Občas je dobré se ohlédnout, ne abychom kritizovali, sebe, nebo druhé, ale abychom tu ránu v sobě zahojili.
Ale protože minulost je jak velká černá díra, je potřeba dávat velký pozor, aby nás nepohltila. Stačí tam najít jen to jedno malé světlo a vrátit se zpět do přítomnosti….
Si aspoň myslím :-)
A teď DM a jejich studiová verze téhle nádherné písně o tom, kde lze to světlo hledat. Mňam.
If you want control
Without any pain
How long will you suffer?
How long will you reign
You see the friend that I knew?
Cannot be found
Replaced by another
Wearing his crown
[Verse]
There’s a place where I go
Without any sound
Only you can reach me
Only you’re allowed
And you’re so far away
You’re so far from here
Do you remember
Our time without tears?
[Chorus]
When you’re falling
I will catch you
You don’t have to fall that far
You can make it
I will be there
You were broken from the start
[Verse]
When you were a child
You’d dream all day long
You’d dream of the future
Get lost in your songs
Now that time is gone
It’s lost for you now
Words long forgotten
Forgotten somehow
[Chorus] x2
When you’re falling
I will catch you
You don’t have to fall that far
You can make it
I will be there
You were broken from the start
Žít je umění 
je zajímavé, jak člověku přijdou do cesty věci, slova, písničky, které zrovna potřebuje, protože nad nimi zrovna přemýšlí :)
To mi povídejte :-) Všechno, co mi přichází do cesty, všechno, co se mi děje, už hodně dlouho, je tak okatě přesně to, nad čím přemýšlím, až někdy prostě jen zírám :-)))))
Hezké a pravdivé zamyšlení, musel jsem to číst několikrát.
Díky :-)
Depešáci hráli vždycky dobře, jen osobně dávám přednost jejich rané produkci, přijde mi i po těch letech pořád dobrá.
Depešáci jsou příjemní, jejich písničky mám ráda a zatím se mi neoposlouchali (no možná tomu, že styly a muziku střídám).
Návraty do minulosti moc ráda nemám, jeden čas jsem se v tom moc babrala a zjistila jsem, že některé věci je lepší pustit dál, nebo spíš hodit do komory a zamknout, protože co bylo, se nedá změnit.
Vrátit se do minulosti za něčím hezkým, to už je jiný kafe.
To mi nedávno jeden kamarád řekl taky… že minulost je minulost a co bylo, to bylo. Pokud člověk v minulosti nachází jen to, kde udělal chybu, kde mu kdo ublížil, nebo kde mu bylo dobře a chtěl by to vrátit zpět (což je nemožné), nemá to zcela jistě cenu. Jen si ubližuje.
Pingback: Trojka – ne, švédská ne… | Žít je umění