Vysokoškoláci před 400 lety

(photo credit: Wikipedia)

(photo credit: Wikipedia)

Tak toto jsem sem musela dát celé. A já naivka si myslela, že vysokoškolské studium bývalo kdysi dávno mamonem netknuté. Místo svobodných umění a svobodného života, nezasaženého honbou za zisky a postavením. Že to až dnes. Ha, ha.

Vzpomínám na své vlastní promoce. A už chápu, proč jsem se při nich cítila tak divně. Asi jsem někdy v minulém životě byla Poutníkem Jana Ámose a s křivě nasazenými brýlemi Mámení na to shromáždění shlížela.

Ale uznávám i argumenty všech těch, pro které byla závěrečná promoce zpečetěním všech těch dlouhých let prosezených nad skripty a dlouhých nocí ťukání do psacích strojů, nebo počítačů, když sepisovali různé závěrečné práce. Takoví lidé si pořádnou promoci jistě zaslouží.

A teď tedy Jan Ámos Komenský:

Ale aj, vtom trouby zvuk zavzní, jako svolávajících se k slavnosti; a Všezvěd srozuměje, co bude, dí: Navraťme se ještě medle, tu se bude nač podívati. — I což to bude? dím já. On: „Academia bude korunovati ty, kteříž nad jiné byvše pilnější, vrchu umění dosáhli: ti, pravím, jiným na příklad korunováni budou. Já tedy věc tak zvláštní viděti žádostiv jsa a houfy sbíhajících se vida, vejdu za jinými také: a aj, tu pod filosofickým nebem jakýsi stál s papírovým sceptrum, k němuž zprostřed houfu někteří přistupovali, svědectví vysokého umění žádajíce. On žádost jejich, že slušná jest, schváliv, poručil, aby, co umějí a nač stvrzení žádají, na cedulce poznamenané dali. I odvozovali jeden filozofie summu, jiný medicíny, jiný jurisprudentiae: měšcem přitom, aby to hladčeji šlo, podmazujíce.

On tedy jednoho za druhým bera, každému na čelo titul: Toto jest svobodných umění mistr; toto medicíny doktor; toto práv obojích licenciát etc. přilepil a pečetí přitvrdil, pod nemilostí bohyně Pallady všechněm přítomným i nepřítomným poroučeje, aby jich na potkání žádný jinák nejmenoval. A s tím je i zástupy rozpustil. I řekl sem: Bude-liž co více? — A což tobě ještě dosti není? dí tlumočník. Či nevidíš, jak jim všickni ustupují? Jakož pak ustupovali.

Nicméně já, chtěje vždy, co pak dále z nich bude, viděti, hledím po jednom tom umění mistru, anť mu teď počítati cos poroučejí, on neuměl; poroučejí měřiti, neuměl; poroučejí hvězdy jmenovati, neuměl; poroučejí syllogismy dělati, neuměl; poroučejí cizími jazyky mluviti, neuměl: poroučejí svým jazykem řečňovati, neuměl; poroučejí naposledy čísti a psáti, neuměl. Ký pak hřích, řekl sem já, mistrem sedmerého umění se psáti, a žádného neuměti? Tlumočník odpověděl: Neumí-li ten, umí druhý, třetí, čtvrtý; nemůž všudy plně býti. — Tedy já rozumím, řekl sem, že po strávení v školách věku, po vynaložení na to statku, po přivěšení titulů a pečetí naposledy zeptati se potřebí, učil-li se čemu? Bopomozi té správy. — Ty muderlantství nepřestaneš, dí on, leč sobě něco utržíš, žvi jen předce, přisahámť, že se s něčím potkáš. — I nu tedy, řekl sem, nechť sou třeba sedmdesatera sedmera umění mistří a doktoří, a nech třeba všecka umějí aneb žádného, říkati nic víc nechci: jen poďme odtud.

Pokračování příště…

A pokud byste chtěli začít s Komenským od začátku, první článek ze série je zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jan Ámos Komenský se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Vysokoškoláci před 400 lety

  1. Pingback: Také už víte, co všechno Vám přinesl říjen? | Žít je umění

  2. Pingback: Komenský o muslimech, židech a pohanech | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s