Indiana Jones a já, aneb vliv TV na děti

Fotografie0388Normálně bych tomu nevěřila… ale asi se začnu dívat na seriál Mladý Indiana Jones. Zahlédla jsem náhodou jeden díl… a vydržela u něj až do konce!

Byla to taková ta typická Jonesovská eskapáda, ale její součástí byl i Franz Kafka a myslím, že kdyby ta mládež, kterou prý vůbec, ale vůbec nic nezajímá, viděla TOHLE, už nikdy nezapomene, že Kafka=absurdní byrokracie a Praha. A Praha, Praha tam vypadala stejně krásně jako Nymburk v Hodinovém manželovi…

Pak mi to nedalo a podívala jsem se na další díl. Čekala jsem zas nějakou tu eskapádu. Ne. Tentokrát to bylo velmi vážné a velmi hutné vyprávění o Pařížské mírové konferenci. A o Lawrencovi z Arábie. A Ho Či Minovi. O konci 1. světové války a o tom, proč nakonec vypukla i ta druhá.

Třetí díl z počátku vypadal nic moc. Indie byl hodně mladý – ještě dítě – bylo to hlavně o jeho vztahu s otcem. Kdo zná „poslední křížovou výpravu“ ví, že ten vztah tedy nic moc… ale že je kromě napětí a neporozumění také plný legračních momentů (jen vědátor si nevšimne, že ještě není na zemi… jak výstižné!!). Mihl se tam Dostojevskij. A pak řecké amfiteátry a mnišská republika. A vedly se vážné dlouhé debaty o Aristotelovi, logice, sylogismech, stoicích a tak. A přitom zábavně. Já to prostě žeru. Dobrý…

Ode dneška už v TV sleduju jen filmy pro děti!

A v úterý v TV zas sleduju Indiana Jonese a Chrám zkázy. Připomenu své dceři, která Indieho taky miluje, onu slavnou scénu, kdy hrdinka musí jíst tu nechutnost, co jí servírují. Má teď (tedy má dcera) jakési období „to jíst nebudu, to mi nechutná„. Snad to na ní zanechá nějaké ty poučné stopy…

A proč ta láska k Indiemu?? No přece kvůli Harrisonovi Fordovi, co myslíte? Můj dětský idol. Kdysi jsem mu psala i dopis. Nikdy jsem nedostala odpověď :-( Možná té mé angličtině tenkrát moc nerozuměl, kdo ví. Viděla jsem v jistém období všechny jeho filmy. Blade Runner je můj favorit. Ale to je takový temný film. A já mám ráda i zábavu.

Prvním filmem, který jsem s ním viděla, byl Návrat Jediho. V originále. V Maďarsku. Naštěstí to bylo hlavně o tom, kdo je čí bratr, sestra a otec. Tolik má znalost angličtiny (samouk) v těch cca 12 letech stačila. Nové Star Wars – Síla se probouzí jsem si proto opravdu pekelně užila! Bylo to jako návrat do dětství!

Pak přijedeme z Maďarska domů a hle – v kinech dávají Dobyvatele ztracené archy. Režisér Spielberg, profláklý E.T. mimozemšťanem. A hlavní hrdina Harrison Ford. Naši prohlásili, že to bude dobrý. A bylo. Sakra bylo.

Jak moc? Ten film jsem viděla snad desetkrát v různých kinech. Repliky jsem se snažila zapamatovat nazpaměť (proto můžu do značné míry srovnat tehdejší překlad a dabing s tím novým). A pak jsem napsala svou první knihu. Byl rok 1985 a bylo to (podle tiráže) 1. vydání 1. rodinného nakladatelství. Má teta mi tu knihu psanou na psacím stroji (ilustrovanou!) dala dokonce svázat. (Všimněte si v textu té knihy mých tehdejších chabých znalostí reálií 2. světové války a německých reálií… schválně, kdo najde jednu zásadní chybu)

Ale Dobyvatelé ztracené archy neprobudily pouze mé „psavé Já„. Jako by poukazovaly směrem, kterým se později vydám…

Dobyvatelé ztracené archy mě přiměly pátrat po tom, co se opravdu píše v Bibli (ono v 80. letech se pídit po Bibli bylo samo o sobě dobrodružné…). A má láska k Egyptu nabrala ještě další level. Tam se prostě jednoho dne už fakt muselo jet…

Pokračování, Chrám zkázy mi umožnil si navěky zapamatovat jméno Šankara. Což se mi pak na religionistice dost hodilo, když se probírala indická filozofie.

Poslední křížová výprava se zas hodila kvůli křížovým výpravám. To se na arabistice a religionistice taky šikne. A jordánská Petra, kde se natáčel závěr, už na mě také začala čekat. Tam se prostě také nedalo nejet…

Do jihoamerické džungle za mimozemšťany (Křišťálová lebka) už doufám nepojedu… s mimozemšťany nechci mít nic společného a o to zkoušet, zda je opravdu možné přežít atomový výbuch v ledničce, opravdu nestojím…

A tak má rada zní: dávejte si velký pozor na to, co necháváte sledovat své děti. Hlavně pokud by Vám vadilo, že si z hlavního hrdiny vezme příklad a vyrazí za poznáním do stejných koutů světa. A budou se chtít stát egyptology :-)

Nebo máte jinou zkušenost? Že s Vámi to vše, co jste kdy jako malí viděli, ani nehlo???

Podělte se….

 

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Filmy, Uncategorized se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Indiana Jones a já, aneb vliv TV na děti

  1. Pingback: Proč na dovolenou do Turecka?? | Žít je umění

  2. AdDragon napsal:

    Přesně!
    z každého filmu či seriálu (tedy krpmě telenovel či mýdlových oper) lze načerpat spostu informací – ať už tam byly vpraveny úmyslně, jako historické pozadí, které je ale třeba ověřovat, tak neúmyslně, jako prostředí; prostředí, věci na pozadí, totiž zpravidla nelžou.

    • avespasseri napsal:

      I taková telenovela nebyla k zahození… kdy jindy se člověk dostane k něčemu z latinské Ameriky, když zrovna nejede na nějaký filmový festival?? I tam to pozadí je… i samotný fakt, že něco takového se ta točí, o něčem svědčí :-)))))

  3. Pingback: Na co člověk nepřijde, aneb dětství je prostě pokladů plné… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s