Jó, energie. Někteří jí mají méně a méně, nestíhají a jsou unavení. Někteří jí mají zase spoustu a pořád něco dělají a plánují dělat. A buď jí mají opravdu hodně a tak si ten život užívají, nebo jí i oni mají málo, jen si toho v tom shonu ještě nestihli všimnout. Ale ten stres z přepínání vlastních sil je nakonec stejně dožene.
Jak doplňujete Vy svoji energii? Kde ji čerpáte? Jak relaxujete? Cítíte hmatatelně, jak jí máte najednou více, jak se cítíte lépe a na svět se usmíváte? Co Vám zvedá energii… a s ní i tu náladu? (Můžete si to pak přidat do seznamu 45 způsobů, jak si zvednout náladu :-))
- Já miluju slunce… a bruslení.
- Miluju vodu… i v té tekuté formě :-)
- Miluju les. Na jaře, kdy se na stromech objevují ty malinké jasné zelené lístečky a i 5 stupňů je po té dlouhé zimě už teplo. Miluju ho i v létě, kdy dává stín před pálícím sluncem. Miluju ho i na podzim, kdy je tak krásně barevný. A miluju ho i v zimě, kdy jsou stromky zakryté peřinami sněhu. Na běžkách mi najednou i v zimě bývá teplo.
- Miluju tanec. Mrkněte se do rubriky Tanec, pokud jste nečetli, nebo pokud jste už zapomněli, co všechno jsem o tanci už napsala. Od salsy a flamenca po bollywood a balet. Mimochodem, víte, že dáma na zastávce – poslední video v článku Oslava tance – dostala na základě svého videa na youtube taneční roli v připravovaném muzikálu?
- Miluju dobré jídlo. Miluju koneckonců jakékoliv jídlo, které chutná mně. Nemusí to být ani moc dobré… pro jiné :-)
- Miluju cestování, poznávání nových kultur, nových jazyků, nových lidí. Něco málo už najdete v rubrikách Na cestách, Kolik jazyků umíš. A bude toho ještě víc. Určitě se někdy vrátím ke všem mým cestám a k tomu, jak moc mě ovlivnily.
Ale poslední dobou nejvíc energie čerpám při čchi-kungu.
Už zas ten čchi-kung, co? Co to tedy vlastně je?
Čchi-kung je v překladu vlastně právě práce s energií. S tou energií, která Vám dává život, díky které chodíte, dýcháte… a kterou dýcháte a kterou jíte. S tou energií, která Vás chrání. S tou energií, která umožňuje buňkám, aby fungovaly tak, jak mají. S tou energií, která umožňuje krvi, aby obíhala tělem tak, jak má. Ale i s tou energií, která umožňuje vodám na zeměkouli, aby obíhaly tak, jak mají.
Čchi, to je právě ta energie. Podle starého čínského taoistického pojetí je čchi základní vesmírná energie a je jí mnoho druhů. Jen v našem těle nalezneme energii vrozenou (dostali jsme ji od rodičů), ale i energii, kterou získáváme ze vzduchu a z potravin.
Já vím, že západní vědci o čchi neradi slyší, protože ji ještě nedokázali vědecky vysvětlit a podchytit. Možná se to někdy podaří, protože, světe div se, čínští komunisti se už s kulturní revolucí rozhodli, že to západu natřou a pěkně pod dohledem podporují čchi-kung a dokonce jeho zdravotní účinky zkoumají i na univerzitách. Tak uvidíme…
Zatím vzal Západ na milost alespoň akupunkturu. I když ta stojí a padá s tím, že jehličky se zavádějí do bodů, kterými proudí v těle právě tato tajuplná čchi.
No, já mám ráda tajemství a ráda experimentuji. A protože při prvním čchi-kungovém semináři jsem díky mistrovi (jak ten to dělá fakt nevím) najednou mezi rukama tu energii pocítila (a nebyla jsem jediná, včera na semináři to provozoval i náš hlavní instruktor a lidem se postupně rozsvěcely obličeje úsměvem… ), a pak jsem ji později začala cítit i při pravidelném cvičení, tak mi nikdo nevymluví, že tam nekoluje.
Na jiném semináři jsem pak při spirálování jen zírala, co energie umí… a řeknu Vám, nerada bych se setkala jako nepřítel s někým, kdo s ní umí zacházet. Ve skutečnosti to asi není taková legrace, jak to vypadá v těch kung-fu filmech v TV… když jste tím protivníkem…
A jestli je to placebo? Jestli si to jen představujeme? No, já neustále říkám, že když je k uzdravení stačí kostka cukru, proč utrácet za drahé léky???
A jak se s tou energií cvičí? A k čemu to je asi tak dobré? O tom zas někdy příště :-)
Nebo si to můžete přijít rovnou vyzkoušet na naše začátečnické cvičení v Brně (viz KDE A KDY CVIČÍME), nebo kdekoliv jinde po republice. Orlata už létají všude možně :-)) Stačí mrknout na webové stránky Orla v hnízdě – http://www.bodhidharma.cz. Tam najdete další města… a také našeho Mistra :-))
pomoc další šílenec :D :D
(neber si to osobně… můj táta je jogín, cvičíval i 10 hodin denně a všechno se muselo vždycky podřídit jeho cvičení. mělo to dost výrazný vliv na moje dětsví. moje nejvýraznější vzpomínka na tátu je, jak je v tílku a v trenýrkách v obýváku v nejrůznějších pozicích… a když mi pak bez jakéhokoliv varování začal po deseti letech téměř totéž provozovat muž doma, už jsem se musela začít smát. Osud má opravdu smysl pro humor…)
Tak to vidíš, co všechno máme společné :-) 10 hodin denně, to už ale pomalu zavání zanedbáváním jiných, stejně důležitých věcí… :-) Ty, předpokládám, sama necvičíš? Já taky nehraju šachy, protože má vzpomínka na otce je, že pořád hrál. A nikdy mě nenechal vyhrát! Dceru už nechal a teď si myslí, že to umí.Já o tom ale dost pochybuju, myslím, že tak maximálně ví, jak se těmi figurkami hýbe :-)
hezky… to naprosto chapu… alespon uz to nebere tak dogmaticky… no s vekem se ty hrany asi dost obrousi… u meho taty taky, i kdyz denni cviceni byt musi stale.
Ja si tak omlouvam naprostou neschopnost se dokopat ke cviceni vubec, byt uz probehlo dost pokusu, nikdy jsem nevydrzela delsi dobu nez par mesicu…
jo a zminila jsem, ze je tata taky vegetarian a makrobiotik? :D
Ajajaj :-)
Hehehe, 10 hodin je opravdu poněkud moc :-)
Kde pořád brát energii?
Odpověď je velmi prostá, milý Watsone. V zásuvce.
Jsou totiž různé zásuvky, některé skrývají skleničku něčeho tekutého a ostřejšího, jiné pak třeba nějaké ty volty. Dvěstědvacet postačí. Prostě se připojíte a nabíjíte. Nejen poté, ale dokonce i během nabíjení budete zajisté přímo jiskřit přívalem energie.
Ovšem, pokud nejste profesionál, doma to raději nezkoušejte, a raději sáhněte po jiné zásuvce…
Zásuvka s něčím tekutým mě většinou s motáním hlavy a těžkýma nohama brzo o veškerou energii připraví. Hlavně druhý den ráno :-) Na ty volty si netroufám :-))))
:-)
Vhodně zapomenutá sklenička s vonným likérem typu becherovky v zásuvce umí po otevření vybudit tolik energie (jak všichni otevírají okna, dveře, větrají, nadávají, a tak…) že by se člověk až divil :-)
No jo, Becherovka… jsem na ni téměř zapomněla! Vy mi ale děláte chutě :-)
Pingback: Co je to vlastně ten čchi-kung? | Žít je umění