Oslava tance…. také ho milujete?

Na gymnáziu jsem do tanečních zaboha nechtěla. Poslouchat výklady o tom, jak se chovat, být v hledáčku přítomných matek… a přítomných kluků… to jsem upřímně nesnášela.

Když před několika lety šla do tanečních má neteř, byla jsem se na jedné hodině podívat. Tedy jen na půlce hodiny. Víc jsem nedala. Jen se mi potvrdilo, jaký hledáček mají přítomné matky :-)

Takže dodnes pořádně tančit neumím. Polka, valčík, mazurka… to je tak max., co bych zvládla. Narazit na partnera, který Vás umí držet a vést, není úplně snadné. I když netvrdím, že nejsou. Jsou, můj manžel je třeba zrovna takový. A uznávám, od těch mladých oušek v tanečních to člověk asi moc čekat nemohl. A poté už jsem těch zkušeností tolik neposbírala.

Pravda, zvládla bych možná ještě i salsu. Šla jsem se ji kdysi učit, ale bez partnera. A tak jsem měla ohromné štěstí: tančil se mnou náš kubánský lektor. A tenkrát jsem pochopila jednu základní věc: stačí partnerovi důvěřovat, tančit těch pár jednoduchých kroků bez přemýšlení, až se v nich úplně ztratíte, a nechat se vést. To, co pak zažijete, je extáze. Partner Vás neustále překvapuje, ale zároveň Vás drží a nedovolí Vám se ztratit. Dodnes neumím ani jednu ze všech těch figur, co nás učili. Nepamatuji si všechny ty názvy. Jediné, co vím, je, že stačí nechat se vést a nic víc nemusím vědět.

Ovšem nejlepší salsa tanečník je tady:

A pravda, zvládla bych i trochu baletu. Mám základy a když nám učitelka naší dcery nabídla, že bude učit i dospělé, šla jsem hned do toho. To absolutní soustředění, ale zároveň ladnost a krása. A emoce. Nedávno jsem se na představení přistihla, že se tam všichni vracíme do minulého, ne, do předminulého století. Sledujete starý příběh, ve staré choreografii a v tak klasickém pojetí, že úplně zapomenete na to, že máte v kabelce vypnutý mobil. Vše je tak pomalé a precizní… nebo tak svižné a zase precizní. I jen sledovat to Vás přesouvá do meditativního stavu mysli. Je jen tady a teď.

Co jiného sem dát za ukázku, než známou umírající labuť, skvost klasického baletu. Už jste tohle někdy viděli???

A pravda, zvládla bych i spontánní tanec. Ten je ze všeho nejlepší. Prostě se podřídíte hudbě a necháte se vést. Můžete tančit latinu, můžete tančit klasiku, můžete tančit úplně, co chcete… nebo spíš úplně to, oč si řekne Vaše tělo.

A věřte, řekne si o různé věci, občas jen zírám.

A pro pobavení sem ještě musím dát tohle. Když tohle vidím, cítím tu radost z tance, to africké nadšení a elán.

Užijte si to a když zas někdy budete moct, běžte si zatančit.

Nebo když uslyšíte nějakou svou oblíbenou písničku v rádiu, pustťe si to na plné pecky, zpívejte si a pohupujte se do rytmu. Nebo si prostě pusťte něco oblíbeného do uší z mobilu, nebo z přehrávače. A trsejte třeba na zastávce autobusu. Úplně jako žena na posledním videu. Není na pohled žádná krasavice, ani štíhlá baletka. A co? Jde jí to úžasně a navíc se určitě úžasně baví. A hlavně, nenudí se a „neprudí se“ :-)))

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice INSPIRACE, Tanec se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Oslava tance…. také ho milujete?

  1. annapos napsal:

    Vtipný článek, ta poslední tedy, se spíše může počůrat, tanec to není? O tom vedení muže, něco vím, ten můj mě provedl celým životem a nejen v tanci. Dnešním mužům, by ta vlastnost, že se žena může spolehnou, na to mužské rámě, slušela. Suverenitu, džentlmenský postoj k ženě a ženský pocit, že se může o muže opřít, tak to bych všem tanečnicím přála.

    • avespasseri napsal:

      Takoví muži jsou skvost… jednoho takového mám doma :-) Vést a ještě u toho partnerce naslouchat, aby mu mohla důvěřovat a věděla, že ji nezavede někam, kde jí to bude nepříjemné, to je velké umění. Je to také hodně o komunikaci. V tanci je to komunikace beze slov. Ta poslední? :-) Rozhodně se to nedá přirovnat k baletu, nebo k jiným druhům tance :-) Ale má to rytmus, je to jen velmi úsporné. Takhle obvykle tančím, když jen vnímám hudbu… než mě napadne nějaká výraznější kreace :-)

  2. Soul Train!!!!
    Na Soul Train mohu koukat půl dne a neomrzí mě to. Jinak tanec ano, nejlépe neustále….lepší životem protančit než se jím proplížit :)

  3. malé srdce napsal:

    Velmi hezký článek zpěvavý ptáčku. Pro mne je nejkrásnější tanec tento:

    Pokaždé když tento tanec vidím, pláču… protože je tak opravdový. Ta dívka nemá ruku a ten chlapec nemá nohu a jakým nádherným způsobem se doplňují.

    • est napsal:

      Vskutku nádhera. Manifestace touhy a vášně, kterou fyzické nedostatky ještě umocňují. Jsou úžasní.

    • avespasseri napsal:

      Já to nedokoukala. Bolí mě se na to dívat. Je to krása a trhá mi to srdce, Malé srdce…

      • malé srdce napsal:

        Chápu Tě zpěvavý ptáčku, já už jsem toto video viděl velmi, velmi mnohokrát a pokaždé mě mrazí v zádech stejně. I slzy pokaždé vytrysknou… Je zvláštní, že někdy opravdová krása a skutečná láska tak bolí… Škoda jen, že kvalita i zvuk toho videa je velmi nízká, ale i přesto jsem nesmírně vděčný tomu, kdo toto video na internet dal, protože zde jsme svědky dokonalého tance. A jak velmi trefně napsal Est: „Manifestace touhy a vášně, kterou fyzické nedostatky ještě umocňují.“ A není tam jen touha a vášeň, jsou tam i jiné kvality, které dojímají a nutí k zamyšlení. Snad jednou, milá Aves, najdeš v sobě sílu se dokoukat na tento úžasný tanec až do konce, protože věřím, že Tě obohatí stejně, jako obohatil i mne. Z těch jedinečných tanečníků vystupuje taková ohromná vnitřní síla a touha říct druhým, že život i přesto, že je tak těžký, stojí za to žít v každém okamžiku. Nemohu říct, jaké to je žít bez ruky či nohy, ale zde v tomto tanci vidím, že, kde je srdce a láska, tam není nic nemožné a vše je možné. Bůh koná jen samé zázraky a… já pláču… nějak mě to všechno dojalo…

  4. avespasseri napsal:

    Já viděla víc jak polovinu. Máš pravdu… obsahuje to všechno to, co říkáš, i to, co říkal Est. Z nějakého důvodu je to na mě moc silné…

  5. VendyW napsal:

    S tanečními jsem na tom byla stejně. Raději jsem skládala dobrovolně kamion sportovní obuvi než abych musela do nich jít. Stejně mne to neminulo, maminka do práce zavolala a už jsem jela! Později jsem tak nějak i litovala protože by mne to bavilo. Ale spontání tanec miluju, kolikrát si doma při Havelkovi tančím. Jinak když se sejde naše parta z doby dospívání (dneska už padesátníci i skoro šedesátníci) dokážem to roztočit až do čtyř do rána. Ovšem kdy mne docela přepadá chuť tancovat podobně jak ta dáma na zastávce tak to je v nákupních galeriích. Dcera nakupuje a já jelikož jsem trochu narostla víc moc šancí nemám a tak poslouchám hudbu. A mám chuť tančit….

    • avespasseri napsal:

      V nákupních galeriích? To je krásné :-) Já jsem si jednou vnitřně tancovala (a bylo to trochu vidět) na kurzu Telefonické krizové intervence. Trochu jsem se totiž zrovna nudila. Paní psycholožka si to nevyložila úplně pozitivně :-)

  6. Pingback: Kde brát pořád energii?? | Žít je umění

  7. Pingback: Trojka – ne, švédská ne… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s