Hypersenzitivní lidé mezi námi VI (aneb myslíme jinak)

V minulém díle jste se dočetli o tom, jak důležité je nastavit si své hranice. Což platí nejen o hypersenzitivních lidech :-) Pro ně ale obzvlášť, protože bez těchto hranic velmi rychle ztrácejí energii a vlastně sami sebe. Vysoce citlivý člověk, který překročí své hranice v jakkoliv dobrém úmyslu, dříve nebo později vybuchne a po jeho vrozené citlivosti nezůstane nic. Jen sopka, nebo kráter, podle toho, zda vybuchne navenek, nebo dovnitř. Článek si můžete přečíst ZDE.

Podtitul tohoto článku – JIŽ POSLEDNÍHO – je „myslíme jinak„. Myšlení hypersenzitivních lidí popisuje Rolf Sellin ve své knížce Hypersenzitivní lidé mezi námi jako:

 objektivní, nepodplatitelné, obezřetné, důkladné, nekonvenční, respektující zájmy druhých, beroucí v úvahu následky, kritické i sebekritické, vizionářské. 

Kupodivu právě v zaměstnání často takový člověk s takovým myšlením naráží :-) Promyslet vše tak, aby měl dojem, že došel tomu nejlepšímu výsledku, někdy trvá příliš dlouho pro společnost, kde vše musí být rychle rychle…

Hypersenzitivní člověk se umí nejen vcítit do druhých, ale umí se naladit i na myšlení druhých lidí. Umožňuje mu to získat objektivnější náhled na věc nebo i na své vlastní myšlení a komplexnější úhel pohledu než je běžné. Právě z tohoto důvodu ale zůstává ve svých názorech často nepochopen. Když však překročí vlastní hranice a přijme myšlení druhých za své, může zase začít o svém vlastním myšlení pochybovat.

Stejně jako vnímání se pro něj může stát přítěží, když se s ním nenaučí zacházet, i myšlení se může stát překážkou. 

Komplexnost myšlení může být tak komplikovaná, že se v tom všem takový člověk ztratí. Sílu myšlení může využít proti sobě – místo aby mu pomáhalo rozvoji, začne vymýšlet výmluvy a důvody, proč co nejde. Hypersenzitivní lidé mají tendenci směřovat své myšlení k ideálnímu stavu věcí – k harmonii, spravedlnosti a dokonalosti. I to se může ukázat jako nevýhoda, pokud se pro ideálno zapomene na praktickou stránku věci.

Velkým problémem hypersenzitivních lidí může být myšlení v okamžiku, kdy ztratí kontakt se svým tělem a tedy s jediným indikátorem toho, zda směr, kterým se jeho myšlení ubírá, je správný. 

I zde se tedy potvrzuje důležitost vnímání vlastního těla, centrování a nastavení vlastních hranic. V pracovním prostředí se bez toho hypersenzitivní člověk v podstatě neobejde, pokud se nemá dostat do velkého stresu, přetížení. Což dříve nebo později vede k různým druhům onemocnění.

Přirozenost hypersenzitivního člověka z něj dělá výjimečného pracovníka.

Svědomitého, pracovitého, důkladného. Největší nároky má na sebe hypersenzitivní člověk sám :-) Bohužel právě pro svou touhu po dokonalosti se může snadno dostat do stresu, obzvlášť pokud se dostane do časového tlaku.

Pokud nevnímá vlastní hranice a tedy nevnímá, kolik práce je ještě schopen zvládnout, a nechá se unést, snadno se přetíží  a vyhoří. Navíc stejně jako citlivě vnímá emoce druhých nebo myšlení druhých, má hypersenzitivní člověk tendenci přebírat i stres druhých lidí.

Pro hypersenzitivního člověka je důležité naučit se stres odreagovávat (sport), centrovat se a díky tomu neztrácet energii a stresovou situaci díky dostatku energie vnímat spíš jako možnost k růstu a ne jako něco, vůči čemu jsme bezmocní.

Důležitost centrování, vnímání vlastního těla a vlastních hranic je pro hypersenzitivního člověka zásadní i v mezilidských vztazích.

O tom, jak existence/neexistence hranic ovlivňuje vztahy byla řeč v minulém článku. Mezi přáteli a obzvlášť mezi partnery je to nepopiratelné. Hypersenzitivní lidé si musí dávat pozor na to, aby udrželi ve svých vztazích rovnováhu. Aby svou intenzitou, hloubkou a nároky svého partnera nebo přátele nezahltili. A také aby nezahltili sami sebe tím, že své hranice ve snaze vyjít druhému vstříc překročí.

Hypersenzitivní lidé vnímají velmi silnou potřebu splynutí. V partnerském vztahu mohou sami sebe zcela odevzdávat. Čímž se však svému partnerovi ztrácí a vztah tak vlastně přestává být vztahem dvou lidí, ale vztahem zrcadla a druhého člověka.

Jak se ukazuje, hypersenzitivita je dar, který může dát člověku schopnost hluboce vnímat svět kolem sebe, navazovat hluboké a intenzivní vztahy a uvažovat komplexně.

O tom zda to pro nás bude dar danajský, nebo ne, rozhoduje to, jakým způsobem ho přijmeme. Zda ho vůbec přijmeme, nebo zda ho potlačíme ve snaze zapadnout. A zda se s ním naučíme zacházet. Základním předpokladem toho, že budeme s tímto darem šťastní, je naučit se vnímat vlastní tělo a signály toho, zda je naše chování a myšlení v souladu s námi nebo zda jsme překročili vlastní hranice ve snaze vyjít vstříc druhým a jejich požadavkům a potřebám.

---

Našli jste se? V době, kdy jsem začala psát tyto články, objevila se na FB žena, která založila skupinu Hypersenzitivní lidé jako místo, kde lidé mohou najít stejně naladěné lidi a vzájemnou podporu. Hypersenzitivita není porucha ale nadání a je pouze potřeba se s ním naučit zacházet :-) Zájemci jsou ve skupině vítáni :-)

Skupinu najdete ji ZDE.