Návraty – 5 věcí, které rozhodně nedělat…

 

Článek z roku 2015 o jedné z knih, které mi hodně pomohly. Díky ní jsem si uvědomila, který je můj největší problém.Vzpomenu si na ni vždy, když mám chuť udělat přesně to, co bych udělat neměla. A tak jsem například na uplynulém orlím čchi kungovém semináři ve Svratce šla přesně proti této mé snaze. Neutekla jsem před tím, čeho jsem se bála a čemu jsem se snažila různě vyhýbat. Nakonec jsem do toho šla :-) Je fajn mít před očima jasný ukazatel, kór pokud jste jako já a někdy nevíte, kterým směrem jít dřív :-) A pak je fajn mít i další knížky (třeba ty od Pemy Chodron, vřele doporučuju!!), které Vám poradí, kde vzít odvahu se vydat tím směrem, kterým ten Váš vlastní ukazatel míří. Každý máme jiný ukazatel – pro někoho platí „udělej to” a pro někoho jiného „nedělej to ani náhodou!” Každý máme to své dětské zranění.

Poslední dobou mi cestu zkřížily dvě knížky. A obě mi velmi pomohly:

• Jedna mi ukázala, před čím utíkám (o té bude v tomto článku řeč).
• Druhá mi ukázala, jak vydržet a neutéct (o té jsem tu už psala hodně – první ze série článků je ta o tom, co dělat, když se cítíte pod psa).

Miluju takovéhle náhodičky… no, člověk si alespoň může říct, že třeba ty těžké chvíle přicházejí proto, aby ty knížky, které čtu, měly nějaké to využití a nebyla to jen ztráta času… i když… nebylo by pak třeba od věci radši nečíst vůbec nic????????

Knížka francouzské autorky Lise Bourbeau se mi připletla do cesty opravdu náhodou… úvodní kapitolu uveřejnila na svém blogu AnitraM(https://anitram.wordpress.com/2015/03/02/ako-si-vytvarame-masky/).

A já se pak – klasicky – začala divoce pídit po tom, kde TOHLE sehnat. (Prozradím Vám tajemství… na uloz.to ji nadete).

Knížka popisuje 5 modelů chování, kterými se chráníme před bolestí, kterou si podle autorky přinášíme do života již z minulých životů a odráží se již v našem dětství ve vztazích s rodiči.  Většinou prý tíhneme nejvíc k jednomu z nich, ale mohou být i nakombinované. Nebo se může stávat, že během dne si těch „masek“ nasadíte několik, podle toho, jaké zranění si chcete zrovna chránit. Já sama u sebe našla funkční modely hned tři! Když si nebudete jistí, který z nich je ten Váš (protože sami často své největší utrpení a bolest vidět nechceme), velmi dobře se to prý dá poznat ze stavby těla.

Já sama si z té knížky odnesla toto ponaučení: když si všimneš, že máš sto chutí udělat jednu z následujících pěti věcí, nebo když ti začnou v hlavě kroužit následující myšlenky, tak toho radši hned nech! Fakt by to nebyl dobrý nápad a cesta by to byla spíš do pekel!

1. Utéct… ze situace, nebo od člověka, který ve Vás vyvolává pocit odmítnutí. Probouzí se ve Vás strach, že zpanikaříte, že se budete cítit bezmocní. Radši byste se někam schovali, neříkali vůbec nic. Protože nejste vůbec důležití.

2. Dožadovat se pozornosti… protože bez něj/ní to přece nemůžete zvládnout! Máte dojem, že potřebujete pomoc a podporu. Jste ochotní jít dokonce tak daleko, že budete trpět (třeba nemoc je dobrá strategie), jen abyste pozornost získali. Rozhodně nedopustíte, abyste zas byli opuštěni.

3. Přetrhnout se, abyste vyhověli druhým… protože přece musím být nějak potřebný. Vy jste přece ti velkodušní lidé s otevřeným srdcem. Zjistíte, že na sebe nakládáte víc, než zvládáte, včetně povinností a závazků druhých. A dobrovolně! Nechcete, abyste se museli za něco stydět. Aby Vás někdo ponížil.

4. Být ten, co všechno zvládá levou zadní… protože Vy dokážete vše a vlastní reputace je pro Vás to nejdůležitější. Jste ti, na které je možné se vždy spolehnout, rozhodně nikoho nezradíte. A ani Vy sami si nenecháte nic líbit!

5. Být dokonalý… protože všechno a všichni přece musí být perfektní! Naprosto jasně víte, co je správné a co ne, co by mělo být a co ne. A hlavně co je fér a co ne. Aby Vám náhodou někdo neukřivdil. Nebo Vy jemu. Neustále se rozčilujete, protože něco není ťipťop. Kritika (ať již druhých, nebo sebe) je Vám vlastní. Vše chcete mít pod kontrolou a nejvíc jste nároční sami na sebe.

Tak co? Našli jste se v některém modelu? Jaká je Vaše nejčastější reakce ve stresové situaci? Chcete utéct? Začnete se dožadovat pomoci a propadat zoufalství, pokud nepřichází? Začnete najednou myslet spíš na druhé než na sebe (copak já… ale jestlipak on je v pohodě?? Jestlipak, chudák, něco nepotřebuje?)?? Začnete se tvářit, že jste hauři a že Vás nic nerozhází? Nebo se „zaživa nesmíříte“ s tím, že situace není dokonalá, začnete se rozčilovat a honit všechny, včetně sebe, do toho, aby se to změnilo??????

Každý ten model je řízen jedním zraněním, se kterým se prý rodíme, a kterému se snažíme co nejvíc vyhnout, protože nás bolí nejvíce… ať už je to odmítnutí, opuštění, ponížení, zrada, nebo křivda. Co Vás nejvíc zraňuje? Když Vás někdo odmítá? Když Vás někdo upustí? Když Vás poníží, zradí, nebo Vám ukřivdí??