Velký kříž – 2. část

Tak jak, budete mít podle hvězd nudný život, nebo ne?? Četli jste již 1. část článku o vnitřních konfliktech a astrologii?? :-)

No, já ho zcela jistě nemám :-)

V první třídě cestou ze školy (šly jsme s kamarádkou parkem) jsem potkala obnažujícího se úchyla. Bohužel jsem nevyrostla v době, kdy by mě rodiče celý první stupeň vozili autem až před vchod, aby mě tohoto traumatického zážitku uchránili. Tedy traumatického. Ta má kamarádka si možná něčeho všimla a možná pochopila, oč jde. Protože to byla ona, která mě lapla za ruku a utíkala se mnou domů (na konci onoho parčíku V. I. Lenina). Já si z toho všeho pamatuju jen to, jak jsem se pak vozila v policejním autě a onoho úchyla vyhlížela. Nenašli jsme ho. Zato mám dodnes úžasný zážitek. Však si to představte – dvě sedmileté holky vozí policisti po městě a  hledají zločince. (Možná proto chce být má dcera „detektivkou“ a má neteř, tohoto času už bakalářka, forenzní specialistkou, uf, uf.)

Nebo jak se za mnou do pokoje našeho káhirského bytu seběhly nad ránem spolužačky a co že budeme dělat, když je zemětřesení. Prohlásila jsem, že nic, že jdu zas spát. O pár hodin později mi čeští turisté vyprávěli, jak v tu samou dobu postávali před hotelem společně s kuchařem, který držel v ruce i naběračku. Jéžiš, aby mě někdo evakuoval uprostřed spánku, to bych tedy měla radost…

O dalším úžasném zážitku z káhirské policejní stanice jsem Vám už vyprávěla.

Srílanskému tsunami jsem unikla jen o týden.

Vždycky jsem musela mít něco extra, státnice jsem udělala/neudělala, i mé partnerské vztahy byly vždycky velmi neobvyklé.

Mám ráda klid a pohodu…. ale pokud se něco zajímavého semele, aspoň není nuda :-)

A tak je to u mě snad se vším. Miluju samotu, ale mezi lidmi se úžasně bavím. Jsem introvert, ale chovám se jako extrovert. Nesnáším konflikty, ale rozčilovat a vztekat se umím úžasně. Nechci druhým lidem říkat, co mají dělat, to se radši přizpůsobím, ale jako průvodkyně jsem jim to říkala pořád a jako učitelka je také vedu, ovlivňuju, motivuju a inspiruju. Mateřskou jsem si užívala, ale miluju i svou práci. Pořád nad něčím přemýšlím, ale když na to přijde, jednám s gustem spontánně, až bezmyšlenkovitě.

A teď se ve mně někdo vyznej :-) Někdy vlastně nevím, co chci, a co mám dělat. Různé priority se v mně bijou. Jedinou výhodu to má: dokážu pochopit lidi opačných tendencí. Na studentském festivalu v Norsku jsem seděla mezi všemi těmi židy, křesťany, baháisty, muslimy a buddhisty a rozuměla jsem jim všem. Škoda že i oni takovou schopnost nemají….

Pokračování čtěte v článku Velký kříž – 3. část