A nechci a nechci a nechci!!

Jestli to nemá něco společného s takovým: A já chci a chci a chci!?

Byli jste jako malí vzteklé dítě?? Nebo jste rodič nějakého takového vzteklého dítěte? Tvrdohlavce, který prostě nesnese, aby něco bylo jinak, než jak si to on sám představuje?? Staví se Vám na odpor téměř v každé prkotině? Propadá záchvatům vzteku? Případně se cítí do hloubi duše zraněný, když musí skousnout něco, co nechce. A nechce. A nechce!?

vztek

Vzpomínám, jak jsem křičívala, třískala dveřmi. Případně jsem pak šla ven na dvůr, sedla si na studenou dlažbu a chtěla nastydnout a umřít.

Jako malá. Ostatně rozčiluju se a třískám dveřmi i dnes, když mě dcera vytočí. To malé vzteklé dítě je ve mně stále, i když někde hodně hodně zastrčené a nikdo by to do mě neřekl (jak mi tvrdívají ti, co mě znají a kterým vyprávím, jak se umím naštvat…).

Umí ho ve mně vyvolat jen málokdo. Možná prostě jen ti, ke kterým mám tak blízký vztah, že se prostě nemůžu z preventivních důvodů sebrat a odejít, ale naopak se musím snažit najít nějakou společnou řeč… děti ještě neumí ustoupit včas (i když má dcera už má fígle, jak mě zastavit, než se rozjedu…) a vůči dospělým, které má člověk rád – jak by mohl vůbec křičet??

Frustrace pak snadno přechází do té druhé fáze – tj. schovat se, nastydnout a umřít. Hlavně nejít do konfrontace! A hlavně nemuset jít tam, kde se to v nás všechno vzpírá. Ta síla vzdoru je neuvěřitelná. Kdo sám nebyl vzteklé dítě, nemůže vzteklé dítě nikdy pochopit… 

V tom případě zjišťuju, že naučit se umění dohody je naprosto zásadní. Obzvlášť v rodinách, kde to tříská nejvíc, kde jsou tu hrany nejostřejší, by se umění dohodnout mělo učit. Protože není snadné v takové rodině žít partnerům. A ještě náročnější je to pro děti. Takže ano – doporučuju jakékoliv takové kurzy, ať je to Respektovat a být respektován nebo Nevýchova. Mám za sebou tedy jen RaR a musím říct, že čím víc ze svého slovníku odstraníte zákazy a příkazy, tím víc sporů z Vašeho života zmizí.

O každičký spor, o každičkou „válku“ méně, o to líp se žije… protože spory a války vyvolávají nedůvěru a strach… a čím víc nedůvěry a strachu, tím víc barikád různých obranných systémů. 

Obtížený brněním se blbě žije. A stejně blbě se pak jednotlivé vrstvy brnění odstraňují…

Někdy ale ani sebelepší a sebevymazlenější a sebenejsložitějivymyšlená dohoda nezaručí, že se člověk musí prostě smířit s tím, co je. Protože byl do toho kouta zahnán sám sebou a vlastními zásadami a nemůže jinak…

A tak nakonec je tím jediným krůčkem ke štěstí opravdu to přijetí… někdy je to ale tak těžké!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Emoce, Uncategorized se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na A nechci a nechci a nechci!!

  1. jolana88 napsal:

    polemické, diskutabilní:“ čím víc ze svého slovníku odstraníte zákazy a příkazy, tím víc sporů z Vašeho života zmizí.“ Stejně tak jako „kdo nebyl vzteklé dítě …“

    • avespasseri napsal:

      Těžko říct. Pokud někdo sám něco neprožil, podle mě nemůže pochopit, jaké to či ono je. Prožitek je to, co nám to uvědomění může dát. Co se zákazů a příkazů týká, také těžko říct. TAdy nejspíš závisí na nátuře. A také na tom, čím ty zákazy a příkazy nahradíte. V mém případě to ale rozhodně platí. Kdykoliv jsem se postavila do role přikazujícího, neslo to s sebou i dramatičtější reakci na neuposlechnutí. Když někdo neposlechne příkaz, dá se to brát mnohem snáze jako osobní útok, než když někdo nezareaguje podle Vaší představy na podané informace. Tam se dá ještě vysvětlit a dojít k nějaké dohodě. U příkazu se hůř vycouvává. Ale asi záleží na nátuře. Ale řekla bych, že je větší pravděpodobnost, že budeme reagovat s odporem na příkaz, než že se dostaneme do silného sporu kvůli věcným faktům.

      • jolana88 napsal:

        připomněla bych jednu důležitou věc – je totiž nutno zvládat umění „příkazy dávat“ – tak, aby byly zřetelné, jasné..

        • avespasseri napsal:

          Jistě. Pak ještě, kdo takový jasný a zřetelný příkaz chce plnit?? :-)))

          • jolana88 napsal:

            budete se divit, ale 99% lidí (děti včetně) správně podané „pobídnutí“ splní bez problémů :)))

            • avespasseri napsal:

              Já se ani nedivím :-) Ono je potřeba přikázat správně. Ještě je ale potřeba přikázat něco, proti čemu se dotyčný nezačne hned bouřit :-) A někdy jen samotný příkaz začne být jak rudý hadr – to už je pak jedno, co a jak….

  2. Pingback: 40. Jahodový ráj, aneb proč být autentický a ne ten křivák?? | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s