40. Jahodový ráj, aneb proč být autentický a ne ten křivák??

Na webu dreamlife jsem narazila na úžasný článek o autenticitě – Autenticita: Nepostradatelný článek šťastného života. Jako by dokonale vystihoval mou zkušenost tohoto týdne…

Jaký byl ten Váš týden?

Já tento týden hodně psala o změnách. Změny byly totiž to téma, které se během září v mém životě projevilo. Změna za změnou, jojo. A tak v minulém týdnu vyšel článek, ve kterém jsem se rozpovídala o tom, co všechno za změny s sebou září přineslo. O tom, že čas od času vstupujeme do onoho „jiného světa„, že si někdy před tím vstupem děláme jen zbytečné starosti a že je to ten první krůček, který obvykle spouští lavinu dalších událostí. 

(photo credit: Michael Stern)

Také vyšel článek věnovaný nejnovějšímu číslu magazínu Aves! Magazín Aves ve své PDF podobě zdarma se už pomalu chýlí ke konci! A čím blíže jsme závěrečnému prosincovému vydání, tím víc jsem napjatá, kam vlastně tenhle můj projekt míří. V lednu vyjde poslední číslo a únor budu trávit přepracováváním všech 12 dílů do jedné knížky o cestě od poselství našeho dětství (lednové číslo) přes poznání, že jsme spíš pochodující mrtvoly než živoucí bytosti (březnové číslo), a přes naše snahy o změnu (toto záříjové číslo), po….????

Jsem sama zvědavá, kam mě tento rok zavede??

A také jsem psala takový zvláštní článek A nechci a nechci a nechci! Jeho téma – téma silného vzdoru – se se mnou neslo celý tento týden. Hledala jsem, co ve mně ten vzdor vlastně vyvolává. Vrátila jsem se dokonce zpátky ke své knížce Žít je umění milovat (a to teď a tady!). Ona je ten můj záchranný kruh přece! A psala jsem ji pro sebe i pro všechny, kteří hledají nějaký ten záchranný kruh! Procházela jsem oněch 12 záchranných kruhů na jejím konci a hledala nějakou pomoc. Něco, co mi pomůže se dostat zase do rovnováhy:

• Neřeš to. Je to jen SYMBOL Tvého vnitřního stavu. Jen sen. (Ach ano, napadlo mě. A vyštrachala z knihovničky jednu astrologickou knihu, kterou jsem již před nějakou dobou chtěla dát do antikvariátu. To je ten můj Velký kříž, se kterým se v sobě potýkám – jak jen ale propojit všechny ty protiklady, ten silný vnitřní konflikt, ve kterém jsem se ocitla? Aby se nepřelil ven?? Nebo mě nerozežral zevnitř?? Znáte ten pocit??)
• Proč se bráníš tomu, co je? DŮVĚŘUJ životu. (No, ale jak?? Já to tak nechci, nepřijde mi to smysluplné, ani správné. Jak se tomu můžu nebránit? )
• Co od života vlastně chceš? Nechat se manipulovat vystrašeným Egem a žít ve věčném napětí, nebo naplnit svou vnitřní touhu po nepodmíněném ŠTĚSTÍ? Rozhodni se! Možná je to náročné, možná ztratíš vše. Ale ještě víc získáš. (Tento 6. záchranný kruh mě hodně zasáhl. Konečně se mi zdá, že chápu, co to znamená se rozhodnout – a cítit se díky tomu dobře. Ale to je tak asi všechno :-))
• Není nutné říkat životu, jaký by měl být, co by měl dělat a co ne. Není nutné bojovat. (Tento 11. bod ke mně také hodně promlouval. Vzpomínáte na článek NEMUSÍME BOJOVAT?  Ale stejně mi nedokázal pomoci.)

Nicméně neustále mě má knížka navigovala k tomu, že žít v tomhle napětí se nedá. Že bojovat s okolnostmi je hloupost. A že jde jen o to, najít nějakou cestu ven z toho vnitřního konfliktu symbolizovaném mým horoskopem a Velkým křížem v něm. 

Nepomohl mi ani můj oblíbenec Rupert Spira. Viděla jsem x jeho videí o tom, že odpor, jakýkoli odpor, je odpor našeho pomýleného odděleného Já (někteří by možná řekli Ega). Ale odpor stále přetrvával. I ona knížka, kterou jsem dva roky za sebou četla na dovolené a které krásně popisovala, že v neduálním světě žádný konflikt vlastně neexistuje, mi nedávala odpověď, co mám vlastně dělat.

Podařilo se mi postupně dosáhnout toho, že všechny případné zdroje, ze kterých by můj odpor mohl vyplývat (a obvykle vyplývá), odpadaly jako ty jednotlivé slupky z cibule, když se snažíte jít k jádru problému. K tomu je fajn mít někoho, kdo je ochotný s Vámi diskutovat a snaží se dojít nějaké té dohody :-)

A tak zůstalo jenom to jádro. A v jednom prapodivném okamžiku mi to seplo:

nejde ani tak o to jít a udělat to, vůči čemu vzdorujeme (např. – máte strach něco udělat? Jděte a udělejte to! Čím častěji, tím menší moc nad Vámi strach bude v budoucnu mít. Vlastní zkušenost.). Ale udělat něco s tím, co v nás ten vzdor vyvolává (třeba právě s tím strachem).

A zjistila jsem jednu velmi zajímavou věc – vzdor ve mě vyvolává jakákoliv situace, která mě nutí popírat sebe sama. Nebýt autentická, nejednat spontánně, svobodně a otevřeně. Upřímně. 

Zamyslete se někdy nad tím, proč nechcete to či ono. Proč se vyhýbáte tomu či onomu? (A chcete pravý opak?) Když máme dojem, že na něco, co bychom velmi chtěli, se necítíme a máme opravdový strach – nezačneme té situaci vzdorovat?? Odmítat ji?? Chtít, aby vše bylo jinak?

Dostáváme se pak do takového lisu, který nás drtí – na jednu stranu něco chceme, ale na druhou stranu máme strach to udělat. Jediný způsob, který Ego, které má za úkol nás před podobnými vnitřním konflikty chránit, zná, je vyvléknout nás jakýmkoliv způsobem ze situace, která nás do onoho vnitřního konfliktu uvádí. Začne nás třeba přesvědčovat, že to vlastně zas tak moc nechceme.

Jenže tam někde hluboko v nás velmi dobře víme, že to tak není. A že jediný způsob je něco udělat s tím strachem… jen tak se z toho lisu osvobodíme… 

Udělat něco s čímkoliv, co nám brání jednat autenticky. Upřímně a opravdově. Vzdor, který je spojený s tím, že jsme se dostali do situace, která nám v tom brání, je oprávněný vzdor. Nic, co by měl člověk považovat za něco špatného.

Takový vzdor je velmi jemný indikátor toho, že směr, kterým se chceme vydat, není správný směr… přijmout situaci, která Vás tímto směrem vede, aniž byste si uvědomili, proč se ve Vás něco vzpouzí, není moudré. Je to hloupost. Hloupost, která Vás uvrhne do toho Vašeho vnitřního peklíčka. O to palčivějšího, že si budete říkat: „To je děsné, měl bych přece přijímat věci tak, jak jsou, a ne se vzpouzet...“

To jediné, co můžete udělat, je přijmout danou situaci (kór pokud je to Vaše vlastní rozhodnutí a víte, že je správné tím směrem jít :-)), ale nemít obavu být v ní autentický…