Znáte onu písničku od Elánu o Van Goghově uchu? O tom, že láska je všude, v kině, v TV atd.? Ale:
„Aj keď je lásky stále viac, na cene stúpa“
Pleteme si lásku se zamilovaností, touhou, žárlivostí a sexem. Máme dojem, že ji prožíváme, ale přitom prožíváme jen tu zamilovanost, touhu, žárlivost a sex. Velmi často myslíme hlavně na sebe, na to, aby NÁM bylo dobře, abychom MY byli šťastní, aby bylo po našem. Pokud máme potřebu se rozdat, děláváme to proto, abychom MY měli pocit, jak moc jsme se obětovali… a za pár let to partnerovi možná omlátíme o hlavu („JÁ jsem pro tebe udělal/a to, či ono, ztratil/a jsem kvůli tobě tolik a tolik let, a co TY jsi udělal/a pro mě?„).
Nebo to myslíme dobře, ale obětujeme kvůli tomu to, co je v nás nejdůležitější. O tom jsem před časem napsala celý článek.
LÁSKA je téma plné absurdit!
Není lehké LÁSKU potkat, není lehké LÁSKU poznat, není lehké LÁSKU žít.
Vyžaduje to otevřít své srdce, důvěřovat sobě i druhému a pohybovat se na té úzké hraně sebeobětování, které není obětováním, ale naplněním…
A tak:
- bych ráda tento týden měla srdce co nejvíc otevřené
- bála se co nejméně
- toužila co nejméně
- nalezla střed sama v sobě
*************************************************************************************
A jak se mi tento týden dařilo? To najdete v článku: Zač jsem vděčná, neboli plamen lásky (a další Bollywood:-)). Jeden z mých nejlepších článků a ten nejhlubší výraz lásky, jak jsem ji v roce 2014 poznala. Byla to síla, navzdory všemu, díky :-))
*************************************************************************************
Tímto článkem začíná patnáctý týden projektu Absurdistán 2014. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.
Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)
Žít je umění 
Před časem mě v jakémsi článku zaujal úryvek týkající se lásky..
„Lásku si nevynutíte.Příchází sama,nečekaná a často se těla v lidech milují víc než duše,takže zas uniká,mizí…“
…tak pod tohle bych se taky podepsala :-)
To je také moc krásný citát.
„Pleteme si lásku se zamilovaností, touhou, žárlivostí a sexem. Máme dojem, že ji prožíváme, ale přitom prožíváme jen tu zamilovanost, touhu, žárlivost a sex. Velmi často myslíme hlavně na sebe, na to, aby NÁM bylo dobře, abychom MY byli šťastní, aby bylo po našem“
Tak veru. Často ma bolí srdce, keď ľudia hnaní vášňou (môžeme tam pripočítať aj romantiku) sa zamotávajú stále viac do svojej nespokojnosti a samoty. Viď typickú súčasné seriály napr. Panelák. Neviem, či tak naozaj žijú, stačí náhodou zazrieť ukážku a nechápem. Asi áno, inak by to autori nevymysleli – a je mi z toho smutno.
Pravú nepodmenenú lásku hľadať v sebe… Nie som si istá, či v sebe, Ale rozhodne nemôžeme čakať naplnenie od druhých ľudí.Nikto nemá toľko, aby mohol nasýtiť náš nekonečný hlad po láske. Nikdy vo vzťahu dvoch ľudí nebudeme dávať dosť, ak to robíme preto, že chceme prijímať. Ak budeme dávať „len toľko“, koľko dostávame, zákonite bude „lásky ubúdať“, pretože entropia. A vzťah začne chaldnúť. Naopak, ak láska chce dávať (a svoje naplnenie čerpá tam, kde nikdy neubúda), potom môže vzťah stále rásť. Mám to tak doma a je to úžasné. :)
Dávať a nechceť dostávať. Milovať a nie túžiť byť milovaný… I keď človek sa tej túžbe nevyhne, ale nemusí byť závislá na konkrétnom človeku. To je sloboda! :) A keď sme takí dvaja, potom je to fakt krásny vzťah. :)
My kresťania to máme jednoduchšie – nemusíme ju hľadať v nejakom abstraktnom kúte svojho ja. Máme celkom konkrétnu Osobu, ktorá nás miluje svojou nekonečnou bezpodmienečnou láskou – presne takou pre akú (a podľa akej) sme boli stvorení. :))) Nikdy nezlyhá, nemôže sa stať vôbec nič, aby Jeho láska sa len o trochu zmenšila… Veď o tom bola aj Veľká noc – o láske, ktorá sa obetovala najviac ako sa dá… aby sme my mohli prežívať jej plnosť. :)
To jste napsala nádherně! Já to chápu přesně tak a také je mi líto, když vidím, jak se láska plete se zamilovaností… jak nám předkládají ony seriálové vztahy a spousta lidí si pak myslí, že právě takhle je to normální… že jde jen o tělo a o to, co chceme a co nechceme.
Nepodmíněnou lásku hledat v sobě… no, ono je to složitější… v sobě, ale zároveň mimo nás :-)) Je to mimo naši kontrolu (vždycky mě pobaví takové ty internetové návody na to, jak se více milovat, ve smyslu: buďte na sebe hodní… to přece nikdo nedokáže, když už zabrousil na tu stránku právě s tím, že na sebe být hodný neumí….). Ta křesťanská je mi sice blízká, ale k oné lásce, jak ji křesťanství podává, osobní vztah k Bohu a Kristu, k tomu jsem se nikdy, ač jsem se snažila, nedobrala. Jsem více odosobněný typ… spíš ten vztah hledám, než bych se od něj dokázala odrazit :-) Jsem spíš ten racionální, než ten emotivní :-) A to přesto, že mohu říct, že s Kristem mám osobní zkušenost z Jeruzaléma a mohu říct, že to byl právě on osobně na všech těch místech, které tam jsou s ním spojené, kdo mi pomohl se víře otevřít. Občas se, k mému úžasu, uprostřed zoufalství objeví jakási síla, která mě z toho vytáhne… emočně, nebo skutečně. To je asi to, když člověk vnímá lásku osobní k něčemu, co nás přesahuje. Mám k ní teď mnohem blíž. Asi mohu říct: Díky Bohu :-) Já to slovo Bůh nemám moc ráda, protože je tak zavádějící a zanesené různými konotacemi… ale sama pro sebe mi nevadí tak té síle říkat :-) Ale protože jsem i taoistka, tak mohu říct, že „tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao“ :-))
Pingback: Byl duben, lásky čas :-) | Žít je umění
Pingback: Nic a nikdo není důležitější než Tvá energie. To je ta pravá láska. | Žít je umění