/credit: Cheva/
Na blogu Lúmennky jsem objevila naprosto bombastické video o porodu. Ne, neděste se. Žádné ukřičené scény. Žádná krev. Italští autoři toho videa přirovnali porod k sexu…
Na začátku zazní památná věta, na kterou jsem už úplně zapomněla.
Že oxytocin, je tzv. hormon lásky. Vylučuje se při sexu a při porodu. Nevylučuje se ve stresových situacích…
Jestli si vzpomínáte na článek o tom, že si máme stát za takovým porodem, jaký chceme, který tu před pár týdny vyšel, a na diskuzi, která se potom rozběhla u Jolany (Dokument? Ani náhodou…),mluvila jsem tam právě o tom, jak nestresové prostředí je podle mě pro zdárný porod důležitý. Tedy pro zdárný porod, do kterého lékaři musí vstupovat co nejméně.
A teď ta zásadní otázka:
Víte, co všechno Vás stresuje????
Já třeba zjistila, že mě opravdu vytočí, když se věci
a) nedějou tak, jak je očekávám (s čímž souvisí za b)
b) vyptávají se mě na něco, nač nečekám, že se mě vyptávat budou (a hlavně by se mě v danou chvíli ani vyptávat nemuseli)
c) když musím místo naladění se na neracionální proces porodu pořád něco racionálně řešit
Ale teprve 9 let po porodu (a je to téměř přesně, zítra slaví ta moje cácorka 9 let… a v dobu, kdy toto píšu, jsem už odpovídala v porodnici na to, jaké je zaměstnání mého muže :-) Fakt zásadní informace pro lékaře a porodní asistentky, co??)… a díky tomuto videu a jednomu mému komentáři u něj, jsem si uvědomila jednu zásadní věc.
Předtím než půjdete k porodu si uvědomte jedno – jaký typ ženy jste??
a) je mi úplně fuk, co se kolem mě děje – usnu i v randálu
b) jsem velmi ovlivnitelná vnějším prostředím – usnu jen když je všude tma a klid
A či B? Není nutné to brát jen přes spánek. Dá se to odhadnout i podle toho, jak moc jste dominantní. Jak moc si dokážete stát za tím, co Vy sami chcete, v konfrontaci s druhými lidmi. Zda jste spíš typ ženy, která se přizpůsobí přáním druhých (úplně? nebo prostě jen abyste měla klid, ale uvnitř nesouhlasíte?), nebo která se umí prosadit?
Vzpomínáte na ten typ ženy A ze seriálu Vlak dětství a naděje,kterou hrála Helena Růžičková? Ta by přežila všechno, vydupala si všechno, porodila by, i kdyby kolem padaly bomby…
Já jsem typ ženy B…
Víte, co jste Vy???
Žít je umění 
A víte z kolika typů A se kontrakcemi stanou typy B a naopak?? Já – no, nemůžu si pomoct – mluvím ze zkušenosti – jsou věci, které prostě můžete mít předem „připravené, nacvičené, promyšlené“ někdy dokonce i natrénované – a v daný okamžik je to jinak :)))
Ajajaj, nenapadlo mě, že by to ještě mohlo být tak, že existují typy C, které vypadají jako A či B, ale vlastně jsou pravý opak. POdle mě jde jen o to, že v krizové situaci se zjistí, do vlastně co je, ne? :-)) Jen je blbý, že se to dozví, až když už je k jeho úžasu všechno jinak :-)
njn – ale to není jen u porodů :DD Schválně – zkuste se zeptat manžela (je tramp, pokud si pamatuji) – zda potkal lidi (já sázím, že potkal), kteří se zdáli býti „v pohodě“ a ukázalo se – třeba po pár nocích se spacákem na sněhu – že Ták „v pohodě“ zase nejsou. Vždyť jen kolik lidí má kurz první pomoci – a ve finále „ztuhnou“. Áni kdyby tělo vyrábělo oxytocinu nadbytek by jim nepomohlo :DD
Pingback: Radostné okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění