Ale tak ano, radost by se tento týden nějaká našla…
- Tak třeba jsem dokončila dubnový magazín Aves (tentokrát již na začátku měsíce, jsem dobrá!!). A hlavně – už si ho z mých odběratelů stáhla spousta lidí! A to většina většinou čeká (kdo ví proč) až na to, než jim napíšu „už mám téměř hotový další!“ Asi se lidem líbilo to téma – asi už „toho všeho“ také mají plné zuby :-)
- Oslava byla taky super! Sešly jsme se po nějaké době zase všechny maminy, které jsme trávívaly svá mateřská léta po cukrárnách, hudebních kroužcích pro děti, zahradách jednotlivých matek, chatách s programem pro děti a vedly sáhodlouhé diskuze o všem možném od zdravé výživy, výchovu dětí po partnerské (někdy nevyvedené) vztahy atd. Těm starším dětem už bylo téměř 10 let! (Jsou všechny plus mínus 2 měsíce stejně staré a léta jsme slavily společně jejich narozeniny). A tak na zahradě poletovala smečka dětí – těch starších i těch mladších i těch nejmladších. A dva psi. Jako vždy spolu neměly žádné spory. Nějak spolu nikdy nevedly žádné spory. Super děti to jsou…
- Cesta na oslavu (pěšky) taky super. Miluju procházky. A cesta z kopce mimo značku přímo do vesnice byla navíc dobrodružná – jdu správně, nebo nejdu?? Já šla. Paradoxně z té cesty sjeli ti, co jeli stejnou cestou cca hodinu po mně na kole. A tak některé maminy (s některými partnery) dojely auty, některé
na koláchna kolech a jedna i pěšky. Krásné :-) - Radost mi dělal i fakt, že práce mi dělá radost – rozhání ty „mraky„ :-) Asi bych z toho měla mít radost :-)))
A tak zapomeňme na to, že celkově byl týden spíš o hledání té rozjásané jasné oblohy…
Žít je umění 
Smečka dětí se vždycky zabaví :-) Btw nemělo by být ‚na kolech‘? Omlouvám se, profesionální deformace…
No jo, asi jo :-)) I když, když může být diskuze, proč ne na kolách?? :-) Možná to za chvíli taky povolí. A možná už je. Do pravidel jsem se nekoukala :-)) To tak navečer přišlo samo.. ale to takhle často chodí i i/y. Nedávno jsem psala jeden článek a pak jsem opravovala jedno za druhým :-)))
Kolo je podle vzoru město myslím
Pravidla mi „na kolách“ jako možnost nenabídla. Škoda :-)
K té smečce… někdy se zabaví tak, že pak musí rodiče zasahovat, protože se někde někomu děje újma. Někdy za zabaví tak, že je člověk může nechat, protože to zvládají všechno sami…
Pingback: Co v květnu vlastně rozkvetlo??? Aneb není nutné vykřičet si hlasivky (při tom křičení do světa) | Žít je umění – ENjoy!