29. Jahodový ráj, aneb nehodnoť a oslavuj!

Skočil speciální týden. Asi jeden z nejzajímavějších týdnů, jaké jsem kdy zažila.

A hlavně byl úžasný! 

V pondělí jsem si s dcerou užila Lužánek.

V úterý zas.

Pro mimobrněnské – Lužánky, to je takový jeden park ve městě, kde se v létě děti dohadují, kdo bude hrát šachy a kdo mu tam ROZHODNĚ nebude posunovat figurkami, kam ho napadne :-) A rodiče se tam s dětmi dohadují, že pod tou sprškou FAKT nebudou dnes lítat, protože nemáme náhradní oblečení a nejdeme odsud rovnou domů. A je také už docela chladno. Až zítra, ju??? A zmrzku? No jasně!!

(photo credit: Michael Stern)

V úterý se zase má malá, která tam tentokrát neměla kamarády, houpala na sokolských kruzích, zatímco já jsem se svou pidi skupinkou cvičila orlí čchi kung.

Ano, to je takový náš letní zvyk – když je počasí a jsme v Brně, jdeme si do Lužánek zacvičit. Jen tak. Já nic nikoho neučím. A ti, co umí, si mohou „zalétat„. Letos nám počasí celkem svědčí!

A pak jsme s malou vyrazily na dzogčhenové praxe. Tedy já. Ona tam šla za svou kámoškou, se kterou si mohla zatím hrát.

Jo a v poledne jsem byla na druhém sezení kraniosakrální terapie. No, bylo to zajímavé. Hned zpočátku se mě zmocnil zajímavý pocit, který mi druhý den otevřel cestu k rozhodnutí, o které se již dlouho snažím. Sranda byla, že jsme si předtím s Maruškou povídaly o tom, jak jeden klient ve vztazích po kranio docela slušně obrátil a rozhodl se postavit sám za sebe. Hmm. Že by to bylo opravdu kranio?? Řekla bych, že se mnou dělá zvláštní věci. Nebo je to jen „shoda okolností„??

Jo a středa?? První oslava. O té musím napsat ve zvláštním článku, protože to byla nádhera, kterou jsem v životě nezažila! Včetně peripetií kolem :-)

A ve čtvrtek jsme se již začali chystat na další oslavu.

Na oslavu 10 let mého manželství!

Původně jsme plánovali cestu do Karlových Varů na festival. Tam jsme totiž byli před 10 lety na svatební cestě. A od té doby ne. Nicméně na mail ohledně ubytování v tom samém místě (Kemp Březový háj) jsem ani nedostala odpověď. Tak jsme si řekli, že můžeme vyrazit i na filmový festival v Uherském hradišti. Však to máme blíž a v Uherském hradišti je tak krásně!! Objednali jsme ubytování (krásný hotel, ale v akci).

Nicméně pár dní předtím, jsme se pustili do registrací a akreditací a prohlížení programu – no, manžel si tam nevybral nic. A pro mně tam nebylo nic, co by mě uchvátilo. 

Nakonec jsme ubytování zrušili, objednali apartmán v Ramzové, vzali i dítě a v pátek místo do UH vyrazili do Jeseníků!

Ale tenhle víkend si také zaslouží samostatný článek!

Byl to krásný víkend a moc jsem si ho užila. Jen v sobotu se ozvala připomínka mé duše: „Tak přeci nejsi v takové pohodě, co? Nehodnoť! Nehodnoť!“ A v neděli mi začalo vrtat pár věcí v hlavě – a to natolik, že jsem se podle toho hned v pondělí ráno zařídila, i když každé pootevření a změna je vždy provázená mírnou nervozitou :-) Ale nerozhodla jsem se snad před časem, že budu dělat jen to, co mi dělá dobře??? Enjoy your life, ne? :-)

A největší chyba je rochnit se v myšlenkách a emocích :-)  Tak já udělám experiment a budu hodnotit ještě míň než hodnotím :-) Schválně, jestli je to taková tragédie, jak si lidi myslívají (Jéžiš, přece jim to člověk musí vytmavit, ne? A zkritizovat! A vysvětlit, jak to je! Poukázat na to, že si to myslí špatně a dělají špatně a jak je to vůbec všechno špatně). Jak si ostatně i já myslívám, i když si asi z tohoto dortíku hodnocení ukrajuju v porovnání s ostatními jen malý kousek… 

A tak bych nečekala, že tento týden povede k tolika úžasným zážitkům, radostem a zároveň lehkým naťuknutím k tomu, kam se ubírat dál a co měnit a jak přesně se otevírat!

A co ten Váš týden? Něco radostného? Něco objevného? 

P.S. Jo a málem bych zapomněla. Tento týden mi největší radost asi dělá TOHLE! Ten nejlepší ranní rituál!