(photo credit: Martin Brož)
A vede ho vůbec něco?
Někdo má zcela jasnou představu, plán. Dnes udělám tohle, do konce měsíce musím udělat tamto, v létě pojedu tamhle, za rok budu onde a za deset let zas o kousek dál.
Někdo vnímá tu cestu jako pěšinu vedoucí vzhůru, tu pozvolna, tu prudce. Někdo spíš hledí z kopce dolů…
Třímá (jak se hezky říká) otěže života ve svých vlastních rukou a ani ho nenapadne, že by to mohlo být jinak.
Někdo netřímá nic, a taky ho nenapadne, že by to mohlo být jinak :-)
Nechat se vést neznamená, že předáte moc nad svým životem někomu jinému, než jste Vy sami. Neznamená to, že ztratíte svou svobodu, že se necháte zmítat okolnostmi. Znamená to pouze to, že na cestě vzhůru Vás bude něco podpírat, na cestě dolů něco chránit před pádem a navíc budete vědět, že jste si vybrali tu správnou cestu :-)
Kam Vás to vede můžete poznat i podle toho, co čtete :-) Který z desítky nejčtenějších lednových článků Vás nejvíc oslovil? Pokud jste některé nečetli, můžete to ještě dohnat :-)
Kam to vede mě je možné poznat velmi snadno právě z toho, co píšu. Tento měsíc to mám s bilancí svého zaměření velmi snadné (a budu mít i nadále, jupí), protože zaměření mých článků hodně ovlivňuje téma týdne projektu Absurdistán 2014 :-)
Takže snaha pohlédnout za mraky a dojít hlubšího štěstí skrze 50 cest, které vedou z toho absurdního světa, ve kterém žijeme. Přestat si ubližovat chováním, které ke štěstí nevede. Navázat se životem úzký vztah a pečovat o něj, protože nic jiného než život tu pro nás smysl nemá. A očistit jej od nejrůznějších nánosů a hloupých návyků.
Nejčtenější desítku lednových článků naleznete zde:
(určité vyrovnání se se smrtí mé kamarádky)
(o správném načasování učení a o „plynutí“ (flow), tj. o pocitu štěstí z činnosti)
Proč by někteří lidé neměli slavit Nový rok?
(o tom, že všeho moc škodí)
(o tom, že někdy lezeme do SM salónu, a ještě se nám to nelíbí)
(o tom, že se někdy chováme jak šílenci, a jak se z toho blázince dostat do Jiného světa)
(o tom, že hubnutí může být i zábava)
(o vnitřní síle, která pomáhá překonávat utrpení a strach)
(o smrti mé kamarádky a o tom, zda je život opravdu náš kámoš, nebo nám jen hází klacky pod nohy…)
(o tom, jak stejně jako v dětství, ani dnes nenasloucháme tomu hlásku, který ví, co je pro nás dobré, a vehementně si trváme na svém….)
(o tom, jak jsme si ten náš dům života pěkně zaharaburdili…)
Žít je umění 
Pingback: Co přinesl rok 2014? (má cesta z Absurdistánu) | Žít je umění