44. Od kdy skutečná láska trpí??

(photo credit: Rufus46)

Loni jsem hodně psala o lásce. Láska je takové slovo, které se hodně skloňuje. Většinou po ní toužíme. Představa, že bychom se jí báli, je dost nezvyklá. A přece jsem tenkrát napsala článek Strach milovat. Někdy, tváří v tvář silným emocím, někteří lidé asi raději vycouvají. Mají strach, že budou trpět stejně jako někdy předtím. Kolik znáte lidí, kteří zažili zklamání v lásce a dlouho jim trvalo, než své srdce zase někomu otevřeli???

Po lásce toužíme a láskou se trápíme. Jako by to byla nějaká kolektivní představa, že láska je něco super, co nás povznáší, a kvůli čemu budeme dříve nebo později jistojistě děsně trpět. A čím víc, tím hlubší láska to je…

Však se podívejme na všechny ty romány, filmy, seriály….

A přece by láska měla být spíš lékem na utrpení, nebo ne?? Protože láska miluje, přijímá… od kdy láska trpí??

Loni jsem psala hodně o lásce, protože jsem se po dlouhé době setkala se svým bývalým. V tom okamžiku vypluje na povrch spousta emocí. My dva jsme se nerozešli ve zlém, zůstává mezi námi mnoho pozitivních emocí. Ale ta, která se vynořila nejsilněji, byla právě ta, jak moc velkou chybu jsme udělali, když jsme se té lásce, co mezi námi kdy byla, zcela neotevřeli…

A tenkrát jsme napsala i anglickou báseň Kiss of life. O tom, že ve skutečné lásce člověk nedává ani nebere kvůli sobě, ale ani kvůli tomu druhému. Dává-li nebo bere kvůli sobě, jedná hodně sobecky. I když dává. Protože dává, aby něco získal sám pro sebe. Je to nenápadné, ale je to tam. Dává-li nebo bere kvůli tomu druhému, ztrácí rovnováhu. Dříve nebo později začne mít dojem, že mu bylo ukřivděno.

Skutečná láska zapomíná rozdělovat na Ty a Já a nemyslí v pojmech dát-brát.

Láska je vlastně taková filozofická nedualita v praxi.

Ale stejně jako se nedualita v našem duálním světě velmi těžko realizuje, ani láska to nemá v tomhle světě tak lehké, jak se to z TV nebo písniček jeví.

A tak:

bych ráda vnímala právě tuhle lásku

***************************************************************************************
Tento týden byl drsný. Ostatně celý listopad byl drsný. Ale přinášel vzácné dary. Blíž v článku Když alespoň na chvíli zmizí ten chudák.

***************************************************************************************

Tímto článkem začíná už čtyřicátý čtvrtý týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme za polovinou). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)