22. Jahodový ráj, aneb co Vám chybí, abyste byli šťastní??

Otázka z titulku je otázka, kterou jsem si odnesla z víkendového čchi kungového Orlího semináře. Kladl nám ji náš hlavní instruktor při jedné z praxí, ve které jsme hledali přístup k tomu, jak být sami k sobě laskavější. Jak si dopřát to, co máme dojem, že nám chybí…

Položili jste si někdy takovou otázku? Odpověděli jste si na ni? A odpověděli jste si i na to, co všechno  Vám brání v tom, abyste právě takhle šťastní byli? Teď hned? A odpověděli jste si pak na otázku, co s tím, abyste takoví byli, tedy uděláte?

Nebo se ve Vás něco uzavře a Vy si řeknete – až takhle šťastní?? To přece nejde!

Protože:

a), b), c) atd…

To je asi ten nejdůležitější výstup tohoto týdne, který začal rozhovorem s naším hlavním instruktorem na velmi podobné téma. Frustrací. Ale také nádherným pocitem přítomnosti. Takové té přítomnosti, kdy jste plní života a říkáte si: „Tak teď skočím! Není nikdy jindy. Jen teď!“

A skončil hmatatelným pocitem blaženosti. A lusknutím prstů hned na to hmatatelným pocitem: „To přece nejde!“

Jako by bylo špatné být šťastný. A přitom se to nezdá. Všude kolem nám pořád říkají, co dělat, co si koupit a s kým být (a kým být), abychom byli šťastní. A člověk se přece cítí „šťastný“ tak nějak normálně. Například já jsem si víkendový seminář úžasně užila. Naučila se spoustu nového (třeba čerpat energii stromů – konečně – no fakt, cítili jste někdy, že jedny stromy mají energii teplou a jiné studenou???). Nasmála jsem se.  Domluvili jsme úžasnou srpnovou přespávačku v Praze. Sdílela obavy holek, které se chystali na instruktorské zkoušky. Sdílela radost jedné z nich, která úspěšně prošla.

A přece něco ve mně se xkrát bouřilo. Xkrát se trápilo. Xkrát bylo spokojené a klidné. Xkrát zmatené. I hluboce šťastné.

Mohla bych říct, že jsem šťastná. Ale ve skutečnosti v hloubi duše nejsem…

A kdo ostatně je??

Co Vy? Vnímáte v hloubi duše neustálý pocit štěstí vycházející z bdělosti, pochopení a z nich vycházejícího soucítění, ať již se sebou nebo s jinými, který není závislý na vnějších situacích (protože to pravé štěstí je přece nepodmíněné)? Nebo jen skáčete od jedné podmínky ke druhé??