Dárky nosí Ježíšek. Kdy říct dětem pravdu??

Tak. Na toto téma jsem toho už slyšela a četla spoustu. Podle mě je ale celý ten problém jen ukázkový příklad toho, kam to vede, když v životě nepochopíme dvě základní věci: symboliku a paradox.

Dostaneme se do vnitřního konfliktu:

Tak mám mu to říct?? Přece mu nebudu lhát! Necítím se v tom dobře. Chci se svým dítětem jednat na rovinu. Žádné předstírání! Jenže neseberu mu tím to kouzlo Vánoc příliš brzy???

Nedávno jsem totiž narazila na článek na blogu Nevýchovy přesně na toto téma. A přestože Nevýchovu mám v podstatě ráda a přestože jsem zjistila, že jejich slogan (Všechno, co Vás teď trápí s dětmi, se dá změnit. Potřebujete si jen porozumět. Není špatný rodič, ani hrozné dítě. Drtivá většina problémů vzniká z neporozumění.)  bych mohla téměř z fleku převzít i na svůj blog, ten článek je názorná ukázka toho, kam to může vést, když to všechno člověk špatně pochopí. Dáno tím, že Nevýchova sice možná rozumí dětem, ale vůbec nerozumí spiritualitě…

Nedivím se. Tuhle republiku spiritualita dvakrát nezajímá a ta křesťanská už vůbec ne…

A ano, vše, co nás trápí, se dá změnit. Je potřeba tomu jen porozumět. Není nic špatného. Je to jen neporozumění. 

Ten článek se jmenoval Řekla jsem dětem konečně pravdu. O Ježíškovi. Přečtěte si ho a přečtěte si i komentáře. Ano, když člověk nechápe symboliku, kterou s sebou spirituální svět nese, má zaděláno na spoustu konfliktů. Vnitřních. A také vnějších. Autorka to krásně popsala. Jeho svět se rozpadne do dvou protikladných dimenzí – jedna je pro Ježíška a druhá proti. Jedna je pro „pravdu“ a druhá pro „lež„.

Všimněte si, že obě slova jsem dala do uvozovek. Protože si hned řekneme něco k tomu, že pravda i lež jsou pojmy velmi pofiderní… a když se s nimi začneme ohánět, můžeme nadělat spoustu zbytečných problémů. Můžeme sebrat dítěti jeho magickou dimenzi dřív než dozraje k tomu ji samo prohlédnout jen proto, co si myslíme a cítíme. Naše myšlenky a naše emoce jsou bohužel velmi často velmi špatnými rádci! Pocity velmi často odrážejí naše myšlení, tj. náš úhel pohledu a naše hodnocení toho či onoho na základě našeho úhlu pohledu. 

A pokud nám už od útlého věku přijde divné a trapné, že nám rodiče podsouvají nějakého Ježíška, když my přece víme, že je to celé nelogická blbost, tak to nesvědčí nic o pravdě či lži ježíškovského nadělování, ale jen a jen o našem úhlu pohledu na toto nadělování!

Nejspíš máte dojem, že Vám nic neschází, když to vidíte tak realisticky.

Nerada to říkám, ale už je na čase, abychom si přestali mazat med kolem huby. Schází!

Je to jako vypnout jednu půlku mozku. Tu iracionální. Děti ji ještě používají. Malují, zpívají, sní. Pak nastoupí do školy a tam jim ji postupně berou. Jazyk, počítání, psaní, pojem o čase. Nástup racionality. Máme dojem, jak jsme dobří! Čím lepší student, tím úžasnější! Jenže ona je to ve své podstatě společensky uznávaná lobotomie. Tak říkajíc.

Naše školství mi leze krkem už od doby, kdy jsem do něj vstoupila. A mí učitelé se pyšnili mými jedničkami. Má dcera blížící se onomu dětskému zlomu miluje prazvláštní filmy o tom, jak se v ní bijí dvě části, a jak se musí bránit proti útokům zvenčí. Krásně to ilustruje to, co se děje v jejím podvědomí. Vzrůstající vnitřní boj, který jí bere něco, oč nikdo nechce přijít.

A pak už přijde ta puberta a to pohlcení jedné části, té hravé, iracionální, snivé,  racionalitou. A ten okamžik, kdy se začnou bouřit (jak by ne). A ten okamžik, kdy se nad čertem začnou ušklebovat a Ježíšek se stane jen velkou lží.  A oni pak světácky chodí a dospělácky vykládají, že Ježíšek přece žádné dárky nenosí. A až dospějí, bude z Ježíška jen takový magický kolorit a hra pro děti. 

JENŽE OMYL. JEŽÍŠEK DÁRKY NOSÍ!!

Když vidíte dva protikladné proudy, automaticky si řekněte:

Pravda není ANI NA JEDNÉ STRANĚ!

Měla by to být VŽDY Vaše první reakce! Vždy, když Vám někdo bude mávat tou svou pravdou před očima. Protože pravda je vždy jen pravda úhlu pohledu!

A pak přijde první úkol: pochopit paradox! Najít způsob, jak bude platit, že Ježíšek dárky nosí a zároveň nenosí!

Tak do toho….

Už???

Už??

Ještě ne??

A teď???

Pořád nic????

Ok, poradím Vám. Chce to splnit i druhý úkol :-) Pochopit symboliku!! Bez pochopení symboliky jste ztracení! 

Zůstanete se plácat v těch vnitřních a posléze vnějších konfliktech. Můžete si vybrat na kterou stranu se přikloníte. Tu budete vyhlašovat za pravdu a tu druhou za lež. A lež budete samozřejmě odmítat. Kdo ji neodmítá? A kdo dokáže bezostyšně lhát, aniž by necítil, že to prostě nemůže udělat????!! A nejde o sobeckost. Je to přece morální!!

Jen je blbé, že takových pravd bude vždy několik a na globální úrovni z toho pak kouká docela průšvih….

Ok, takže k věci:

Ježíšek dárky nosí. Jak to?? 

Mimino, které obletí celý svět a nosí ty hory dárků?? Vlasatej pán, který se vkrádá do bytů a domů, a potají tam nechává pod stromečkem balíčky?? No, já se Vám nedivím, že Vám to přijde na hlavu :-))

Ne v tom to není. Nemůžete na to jít tímhle úhlem pohledu. Musíte zapojit symbolické vnímání. Odpoutat se od toho hmatatelného… 

Nejde o to, kdo ty dárky kupuje. Jde o to proč.

Nejde o to, kdo ty dárky dává pod stromeček. Jde o to kdy.

Řekněte!

Ano, kupujeme je my. A to proto, že jsou Vánoce! Kolik z nás by v tomto období někomu kupovalo dárky? Případně víc než jeden? Kolik lidí má v tomto období narozeniny? Kolik lidí si prostě dává dárky jen tak? No, rozhodně to nejsou 2 miliardy lidí po celém světě (a to vycházím jen z počtu křesťanů podle Wikipedie. A kolik z Vás jsou křesťané??)!!

A proč jsou Vánoce?? No protože Ježíšek přeci!! Kdo z nás by dostal 24.12. nějaký dárek, kdyby se neslavilo narození Ježíška??

Takže co? Díky komu dostaneme pod stromeček 24.12. dárky?? Díky Ježíškovi přece! 

Chtěla bych totiž vidět někoho, jak 24.12. jen tak, z plezíru, napeče x druhů cukroví, vysmýčí byt, koupí stromek, ověsí ho ozdobičkami (případně koupí ještě i kolekci na strom), nakoupí za spoustu peněz spoustu darů a obdaruje své blízké. Znáte někoho takového??? Já tedy ne.

Jak vidíte, naučit se vidět svět jinak než jen tou jednou půlkou naší hlavy nám může otevřít netušené dimenze. A hlavně – pak už konečně nemusíme pořád řešit všechny ty nesmyslné problémy a konflikty! Vždyť koho to baví??

1. Symbolika je tím prvním krokem na téhle mimoňské cestě, jak tady interně na blogu říkám cestě, kterou většina lidí nejde. Protože většina ji ani nevidí. Protože většina lidí se ve škole učila nakonec líp než já :-)
2. A umění pochopit paradox je téměř na jejím konci. Spojovat protiklady je totiž velmi nesnadné. Bez toho se ale bohužel konfliktů nezbavíme. Ani vnitřních, ani vnějších, ani globálních. Smůla. A to můžeme přečíst horu knih, zúčastnit se hory seminářů a myslet si, co všechno už neumíme a nezvládáme. Haha. Vlastní zkušenost.

Tak jestli se ke mně na tu mimoňskou cestu chcete vydat, také si ji vyzkoušet  a začít se učit používat i druhou půlku mozku, tak proč ne. Dveře jsou otevřené, stačí zaklepat a vstoupit. NEJLÉPE ZDE.  Tady si totiž o té mimoňské cestě můžete přečíst něco víc a rozhodnout se, zda je pro Vás. Já Vás ráda provedu. A nechci za to od Vás vůbec nic….

Nicméně pozor – tahle cesta Vám to zadarmo nedá :-)) Já si ale nestěžuju. Za to všechno, co mi dává, dávám já sama ještě pořád asi málo :-))