Proč nechceme být šťastní?? (2. část) – MC

Koho zajímá víc než jen pár bodů o tom, co všechno nám brání v tom být šťastní, může si přečíst i tu omáčku (ale výživnou :-)) v minulé části. Najdete tam jednu důležitou věc. Hodně zásadní. Přibližuju tam, co si pod pojmem štěstí představuju já. A není to žádný čajíček… 

Jasně, řeknu Vám tu klidně na místě, že šťastná jsem. Jak bych nebyla. Však co mi chybí? Ale zeptejte se mého těla a mých emocí… budou vyprávět jinou story…

A proto jsem zapátrala po tom, proč si sakra pořád volím ten stav existence, ve kterém necítím klid, pohodu, radost, opravdový impulz dávat ze sebe to nejlepší???

Třeba Vám osobně taky pomůže to, nač jsem přišla…

Můj projekt Absurdistán  (dnes se přetavil do ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ) nabízí krásný nástroj, jak přijít na to, jaké podmínky já sama svému štěstí kladu. Jaké překážky si stavím sama do cesty? Co je pro mě důležitější než vnitřní klid, radost, nebo jistá vášeň a odhodlání? Se kterými se dá přistupovat i k tomu, z čeho člověk oprávněně nemusí být radostí bez sebe. Přijetí toho, jak věci jsou, totiž neznamená, že je tak nechám rezignovaně být :-)

 

Stejně jako jsou všechna absurdistní témata rozdělená do 5 okruhů podle čínských 5 prvků (dřevo, oheň, země, kov, voda), stejně jsem i těch 5 podmínek rozdělila do 5 okruhů:

1. Okruh dřeva:

Já chci!! Chci to mít takhle a nic jiného nesnesu! Očekávám to tak, protože nevěřím tomu, že by to jinak bylo správné! A chci to mít teď hned! A pokud už je něco tak, jak to chci mít, nechci, aby to skončilo! Nikdy! Sice nic z toho opravdu nepotřebuji, ale nevím o tom. A bez vnější motivace se ani nehnu!

(Zdá se to být tak jasné. Chtění je přece náš motor! Bez něj šťastní nebudeme! Ničeho bychom nedosáhli! No, zamyslete se, není to třeba právě naopak?? Že právě to chtění nám stojí v cestě? No, říká se, že bez práce nejsou koláče. Že pečení holubi nelétají do pusy. Ale co když je to tak, že pracovat lze i bez toho, abychom z toho chtění byli vystreslí a v neustálém napětí a strachu a podráždění a plní nedůvěry. Že měnit lze věci i bez toho, abychom na tom, co chceme, tak nezdravě lpěli? Co takové taoistické wu-wei?? )

2. Okruh ohně

Nelíbí se mi to! Nemám to ráda! Nemám ráda sebe, ani druhé, ani život! Umím si jen stěžovat a odsuzovat, to je špatně, tamto je špatně! Neumím milovat, opravdu nepodmíněně milovat! Neodpustím! Myslím jen na sebe a jen beru. Jen tím sama sobě ubližuju. A necítím ze života tu pravou radost!

(Někdy nám pro to rozhodnutí být opravdu šťastní chybí jedna maličkost – nemáme v sobě dost lásky. Ach ano, to zprofanované slovo. Ale kdybychom sami sebe měli dost rádi, dokázali bychom si dobrovolně volit neštěstí a smutek a různé závislosti, když máme tu moc to nedělat?? Jak řekl Tolle – někdy se k životu chováme spíš jako k nepříteli. Tak se zamyslete – není právě tohle to, co Vám právě teď brání v tom, být opravdu šťastní?)

3. Okruh země

Žiju v Egu! To jest v myšlenkách, které nemají nic společného se skutečností. Jsou to jen iluze, sny, představy o tom, co bylo, je a bude! Nežiji v kontaktu se svým skutečným Já, s tím centrem v sobě, nežiji v kontaktu s přírodou, se svým tělem, svou intuicí. V jednotě s tím vším. A jsem na tom svém pochybném Egu závislá!

(Někdy nám ke štěstí chybí malý krůček, někdy větší krok. Ego je sakra velká překážka už jen proto, že nás vplétá do spousty iluzí. Ego nepřipustí, že šťastní nejsme, protože funkcí ega je nás chránit. Před vším, co by nás mohlo vyvést z rovnováhy. A okruh země je symbolem rovnováhy. Myšlení nám pomáhá tuhle iluzi rozetnout. Ale zároveň nás právě myšlení v této iluzi šikovně udržuje. Proto příroda, proto tělo, proto intuice…)

4. Okruh kovu

Nepodřídím se ničemu! S žádnou disciplínou na mě nechoďte! S žádnou bdělostí! Stěžovat si, to umím – všechno je moc těžký, a tak nebudu dělat nic! Pečovat o vlastní tělo, mysl a energii? Proč jako? Učit se ze svých chyb? Proč jako? Nebudu se držet žádných pravidel – mně se nemůže nic stát! Proč bych měl přijímat věci tak, jak jsou? Zač bych měl být vděčný? Budu se chovat stejně jako druzí, proč bych vyčníval?

(Kov je tvrdý a vyžaduje hodně. Bez práce opravdu nejsou koláče – ale ta práce je tato! Pracovat na sobě. Těžko člověk najde skutečné štěstí, to nepodmíněné, nezávislé na tom, co kdo kde kdy udělal, když právě díky téhle práci nenajde štěstí sám v sobě! Nic pozitivního nevzejde od těch, kteří své neštěstí šíří dál… Nebrání Vašemu štěstí právě to, že nechcete, nebo ještě nemůžete, TAKHLE na sobě pracovat?)

5. Okruh vody

Bojím se! Utíkám před bolestí! Nedůvěřuji! Nechávám se pohltit svými emocemi – strachem a touhami a hněvem! Nebo utíkám i před nimi – a jsem raději dost povrchní! Nejsem schopná stát za svou pravdou! Nevidím, že nejsem na nic sama! A nevidím, že ve skutečnosti nemůžu před ničím utéct!

(Strach a nedůvěra jsou velkými překážkami ve štěstí. Ego pak zasáhne, aby nám pomohlo. Raději do něj nešťouráme. A řídíme se tím, co se nám líbí nebo nelíbí a tím, co chceme nebo nechceme. A myslíme si, že TOHLE je opravdové štěstí. No, není. Stejně jako to, co si představujeme pod svobodou (dělat si, co chci) není opravdová svoboda….)

Ve kterém okruhu jste se našli??

Co Vám právě v tomto okamžiku brání v tom, být v pohodě, věřit, že vše je přesně tak, jak to má být, přijmout to vděčně jako dar života, který Vás chce dovést ke skutečnému štěstí? Nevzdorovat? Nebát se? Netoužit, aby to bylo jinak? Ale věřit, že jste dost silní na to, abyste to zvládli? Udělat to, co nebude vycházet ani ze strachu ani z potřeby, aby bylo po Vašem tak, jak Vám to našeptává Vaše vyděšené Ego? Ale to jediné, co je opravdu Vaše a z Vás? Mít radost? Vnímat ten uklidňující vnitřní pocit…

Můžete pak zalistovat v tématech Absurdistánu/STROMU ŠTĚSTÍ (dnes už ke každému z nich existuje samostatný ebook se všemi 10 tématy), které patří k danému okruhu, přečíst si články daného elementu, jedno téma si případně si vybrat a věnovat se mu hlouběji. Hloubce se meze nekladou :-)

V každém okamžiku se můžete nalézt v nějakém jiném okruhu. Někdy pocítíte strach. Někdy se Vás zmocní lhostejnost, odpor k tomu, cokoliv dělat, a pocit, že TOHLE NEZVLÁDNU. Někdy se Vás zmocní touha a budete si říkat, „tohle nepřijmu” a TAKHLE TO MUSÍ BÝT. Ozve se ve Vás ono dětské chci a chci a chci! Pak jste najednou kupodivu velmi horliví :-) Někdy propadnete právě onomu nekonečnému „tohle se mi nelíbí”, kritice a soudům a hodnocení sebe i druhých i života jako takového. A nad vším kouká právě to Vaše dětské Ego…

Ale jeden okruh se Vás bude asi v širším horizontu týkat více než jiné. Zkuste, uvidíte.

Co já? Já jsem si z toho seznamu odnesla, že musím víc zapracovat na okruhu ohně. Že kupodivu zrovna já, která nejsem ten soudcovský typ a nevnímám v sobě nějaké nenávistné tendence, mám sklon se sama k sobě chovat jako ten nenávistný šílenec. Pamatujete si na můj loňský článek na toto téma?? Už jsem na to narazila i jindy. Třeba v článku o tom, kdo o to stojí pořád něco chtít??

Témata se vrací…

Asi proto, že nejlepší způsob (jak nám říkali na lektorském školení), jak někoho něco naučit, je vyšlapat k tomu, co se máte naučit, spoustu cestiček. Čím víc, tím líp to i blbej student pochopí… :-))))