S další adventní nedělí další starý článek, který bych ráda připomněla. A připomněla Vám Vaše staré dětské vzory. Vaše ideály.
Byl to jeden z mých úplně prvních článků:
Co Vás napadne, když se řekne slovo žít? Život je těžký? Život je jen náhoda? Žít teď a tady? Jak žít (a nezbláznit se)? Proč žít? Kde žít? S kým žít?
Když jsem uvažovala o tom, jak svůj blog o žití začít a položila si výše zmíněnou otázku, napadl mě Žut (naštěstí ne fyzicky… ). Znáte Žuta? Toho padoucha z knihy Karla Maye? Ta kniha byla také zfilmována a právě díky filmu Žut jsem se poprvé, jako malé dítě, seznámila se svou první velkou láskou – Kara ben Nemsím (alias Old Shatterhandem). Byla to tak velká láska (a nic na tom nemůže změnit to, že na ČSFD film získal jen 59%, takže bych ho jako správná “intelektuálka” měla rovnou zapřít a dělat, že jsem ho nikdy neviděla…), že jsem se už někdy v 10 letech rozhodla, že budu jako on. Cestovat, umět anglicky a arabsky, jezdit na koních, střílet, podívat se do Egypta a do jiných zemí a zažívat tam nejrůznější dobrodružství. A tak se i stalo. Opravdu. Jen toho pokrevního bratra jsem zatím nepotkala…
Fascinovala mě jeho statečnost a moudrost, se kterou stál na straně dobra a spravedlnosti. A jeho hluboká úcta k životu. (Ačkoliv mé soucítění s člověkem asi ještě není tak daleko, abych pochopila, proč někteří koně musely platit zraněním za své zlodušské jezdce.)
Také jste měli jako děti nějaký vzor? Vzpomenete si na něj ještě, nebo už jste na něj zapomněli? A jak moc je pro Vás a ve Vás jeho odkaz živý?
Žít je umění 
arabsky mně nějak nikdy nelákalo. Idol? – žádný. (a to mám z mayovek kompletní sbírku :)) )
Po sbírce jsou toužila jako malá :-) Ale nakonec jsem si přivlastnila sbírky knihoven – tj. ne, že bych si je nechávala doma, ale fondy knihoven považuji za své vlastní. Jen je sdílím s ostatními :-))))))
počítá se „tulák po hvězdách“? …
Se vám bude dost blbě napodobovat.:))
Ale zato je blízko pravdě. A poutavé čtení. Dobrý večer.
:))) dobrý večer. Pravda – na Morella to, doufám, nedotáhnu. ale mozkohraní mě opravdu fascinuje – vždycky překvapí … PS: taky si pamatuju Ambru, ale z té taky idol neudělám (mmch. – mně jí bylo vcelku líto) :DDD
To už je, tuším, podruhé, co o té knížce slyším. A jako že už hodně dlouho nečtu beletrii, tak musím říct, že tahle mě láká. Ještě párkrát na ni někde narazím a jdu do knihovny :-))
Pro tuláka nebo Ambru?
Pro tuláka.
Jasně :-) Nejde o mayovky… jde o jakékoli dětské vzory, literární, neliterární. Něco, co člověk jako malý miloval, hrál si na to, vžíval se do toho, byl do toho blázen, identifikoval se s tím… :_)
Poctivě jem přemýšlela a Nic. Zkusit jsem chtěla spostu věcí, hodně zkusila (jak jsou těžké princeznovské šaty, jízdu koňmo…) ale nikdy jsem netoužila ‚být jako někdo‘ – dycinky sama za sebe – třebas blbě ale Já
Tak to je super!
Někdy v osmi letech jsem objevil sbírku Čapkových fejetonů Na břehu dnů. Četl jsem ji (a přitom vybarvoval obrázky) asi dva roky, pořád dokola. Idol se nekonal, ale Čapkovy mravní postoje mě ovlivnily doživotně.
Když to teď po sobě čtu, vidím ten nesmysl :)) Jasně že jsem tenkrát spoustu věcí a souvislostí nechápal (to by snad bylo proti přírodě), ale pamatoval jsem si je. Jak roky přibývaly, docvakával jejich smysl. Je to jako rodičovský vzor, pozorujete jejich chování a i k dyž ho nechápete, nesmazatelně se do vás zapisuje. Habitus se tomu říká.
Souhlasím. Nejvíc vychováváme, když nevychováváme, ale prostě jen jednáme. Vychováváme tím, jací jsme. A ty děti si to pak už jen přeberou – buď to přijmou, nebo se tomu vzepřou.
A věřím i tomu, že nejvíc nás láká právě to, co s námi nejvíc rezonuje. No, uvidíme – dcera je takový můj experiment. Jsem zvědavá, co z ní jednou vyroste. Ale on se ten experiment stejně nezdaří, protože těch proměnných je až moc :-)))))
Pipi dlouhá punčocha! Byla výstřední a uzvedla koně.
Jo! Tu miluje má dcera. Kromě jiných výstředních, bojově zaměřených hrdinek :-))
hmmm…..tak to máme společné. Co Princezna Mononoke?
Mononoke? To já neznám…
No a ještě to setkání s japonskou kulturou máte společné. Už čtvrtým rokem jí učí Japonka :-))
Princeznu Mononoke vychovali vlci. Myslím, že dceři by se líbila http://www.imdb.com/title/tt0119698/
No… koukala jsem na trailer… to by se jí mohlo líbit. Zrovna včera jsme s manželem řešili, co ještě pod strom – říkala jsem, že nějaké DVD by jí určitě udělalo radost. Díky za tip. Půjdu se po něm poohlédnout :-))
Pingback: Já bilancuju pravidelně, tak proč ne i teď? | Žít je umění
Pingback: Divoký hřebec | Žít je umění
Pingback: 24. Vzpurný hřebec… (Absurdistán 2014) | Žít je umění