Dubnová štístka II

Loňské shrnutí měsíce jsem nazvala stejně – dubnová štístka. Jak je vidět, i loni byl duben hlavně o tom, kde hledat to skutečné štěstí. A v těch materiálních úspěších to fakt není :-) Chcete důkaz? Máte nějaký fakt velký sen? Co třeba napsat knížku?? Nebo cokoliv jiného?

Já loni v dubnu dokončila svou druhou e-knihu Vdechněte život poselstvím svého dětství a ano – ten pocit „uff, je to hotové“ byl k nezaplacení.  Ale pocit hlubokého štěstí, který tak důvěrně znám, mi tedy nepřinesl…

Letos byl můj duben o něco šťastnějším měsícem i bez splněného super snu :-)

Dokonce i navzdory tomu, že jeden můj velký se nejspíš právě bortí :-(

Byl totiž trochu blíž tomu, co to skutečné štěstí opravdu přináší. 

Ano, i tento rok jsem pracovala – tentokrát ne na knížce, ale na video projektu DARUJTE POHODU :-) Abyste věděli, já umím být slušný workarkoholik :-) Tak všeobecně, když se pro něco rozhodnu a nadchnu, ponořím se do toho a jedu. Zapomínám jíst, pít i spát. Což, chápete, není úplně to ono :-)

Tentokrát jsem (i díky ročnímu projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 – viz článek Jak si užít zácpu)  včas zvolnila. Má představa, že už to teď budu mít hotové, sice vzala za své, ale zato ještě žiju :-) A hlavně to byl zjevně dobrý tah, protože teprve teď ke konci dubna jsem díky jedné knížce o umění přijetí (o které ještě bude někdy stopro řeč) objevila důležitý citát, který mohu pro svůj video projekt DARUJTE POHODU využít.

A doufám, že bude i díky němu jasné, jak důležité ty videohádanky jsou pro to, abychom se naučili cítit v pohodě, ať se děje, co se děje… 

Naučit se to totiž není vůbec snadné. Pochopit to totiž není vůbec snadné. Najít to, oč se člověk v takových chvílích může opřít, také není vůbec snadné. Ale ta vnitřní radost, pohoda a životní odvaha, která z toho vyrůstá, stojí za to!

Když se na ni dokážu napojit, i v těch vnějších bouřích, o to šťastnější jsem. Jinak se jen zbytečně trápím kvůli něčemu, s čím stejně nic neudělám. Ale pustit to někdy vyžaduje objevit ten správný úhel pohledu. Já doufám, že se mi ta videa podaří (i s doprovodnými vysvětleními) udělat tak, že Vám trochu pomohou…

 

Odkud se tedy bralo v dubnu mé štěstí?

• Ano, z jednoho vnějšího impulzu (což není to úplně ono, to nepodmíněné štěstí. I když…). A tím impulzem bylo taiji (viz článek Čchi kung nebo taiji). Jde sice o vnější impulz, ale taiji je zrovna příklad cvičení, které člověka k tomu vnitřnímu štěstí vede. Učí ho nacházet vnitřní sílu a rovnováhu. Postavit se „nepříteli”, ale ne pouze silou svalů. Bez čchi kungu, to jest pěstování té vnitřní síly a uvolnění, je ale bezzubý. Já teď ale dělám oboje! Proto se cítím šťastně – že vím, že jsem na té správné cestě.
  

  ---

• Z většího otevření se světu neočekávaného. Právě ohledně svého videoprojektu jsem se svá očekávání a tah na bránu snažila krotit. Vše má svůj čas… a mimochodem, co my víme o budoucnosti? A co my víme o tom, která budoucnost je pro nás ta, která nám přinese nejvíc štěstí??

• ---

  Z pochopení, že když očekáváme pochvalu (odměnu) nebo kritiku (trest), pohybujeme se ve světě, kde toužíme po odměnách a bojíme se trestů. Žijeme pak ve světě strachu a touhy, biče a cukru. A i ta odměna v nás nevyvolá pocit štěstí, protože bude vždycky spojená se strachem. Já očekávala pouze zpětnou vazbu (na první své video). A té se mi dostalo. Byla pozitivní i konstruktivně negativní. A otevřela spoustu nových možností.

• ---

  A hlavně z toho, že se mi podařilo vymanit se z jednoho neřešitelného vnitřního konfliktu :-) (viz článek Šťastný život v paradoxu). Naučit se překlenout konflikty (vždycky je to konflikt dvou protikladů) je zásadním uměním pro proniknutí do neduálního Jiného světa. Představte si dva lidi, kteří se do sebe pustí – jeden si myslí, že má pravdu. Ten druhý si to myslí taky. Názory, které zastávají, stojí proti sobě. I oni stojí proti sobě. Bez smíření těch dvou protikladů se oni sami smíří jen těžko. Většinou musí jeden ustoupit. Ale který? A jak to udělat, aniž by měl pocit, že selhal?? Nebo že ten druhý je blbec, který nic nechápe? :-)

Štěstí totiž leží tam, kde mu neklademe podmínky (právě v paradoxu). Leží v uvědomění, že život není černobílý (dobré/špatné, přítel/nepřítel), ale že je komplexní a neuchopitelný. 

• Dostalo se mi pomoci, ve kterou jsem doufala. A dostalo se mi impulzu, který jsem nečekala. Někdy se smířit protiklady prostě nedaří. Pak je fajn požádat o pomoc. Když máte štěstí, vyjdou Vám vstříc :-) A když máte ještě větší štěstí, inspirují Vás k tomu, abyste se nakonec naučili ty protiklady smířit :-) (Viz článek Jak se radovat ze života, když je život na nic?)

• ---

  Otevřelo se pro mě opět téma vzdoru a přijetí. A to je podle mě to nejzásadnější téma, protože jak jsem již před 4 lety říkala – právě u vzdoru to všechno začíná. Ten strach a ta touha. Ta snaha dosáhnout něčeho, v čem najdeme klid a štěstí. Bezpečí před tím, co nedokážeme přijmout, protože nás to příliš bolí. A kdo stojí o bolest?? Je štěstím otevřít se takovému tématu, protože opět stojíme na té správné cestě…

V dubnu skončilo období elementu DŘEVO a jeho lekce o opravdové svobodě

Každé z elementárních období je důležité. První element v cyklu 5 (dřevo, oheň, země, kov a voda) má ale zásadní důležitost. Je to jako v přírodě. Co zasadíme, to sklidíme.

Já v dubnu napsala speciální článek Právě teď se rozhoduje o tom, jak tento rok skončí, ve kterém jsem shrnula 8 základních témat elementu DŘEVO.  Čeho všeho si všímat, abychom tento element dokázali harmonizovat a tím v sobě objevili svobodu sázet ta správná semínka. A díky tomu být šťastnější…

Poslední dvě témata do deseti, která ještě v dubnu proběhla, se týkala vzdoru a umění přijímat a paradoxnímu pojetí chtění. Nejspíš těm nejnáročnějším tématům vůbec…

Ostatně i další speciální dubnový článek (Buďte sami sebou, ale hlavně to dělejte jako všichni ostatní) se nakonec týkal přijetí. Té snahy dělat všechno pro to, abychom hlavně byli pro druhé přijatelní. Snadno přelouskatelní. Ano, je zbytečné něco druhým vykládat maďarsky, když nerozumí. Ale co takhle kdyby se obě strany snažily udělat ten krůček vpřed k vzájemnému dorozumění? Co takhle si najít ten čas a vůbec tu ochotu??

 

Velikonoční svátky jako lekce o přijetí a znovuzrození

V dubnu byly i Velikonoce. Dokonalý svátek, který v sobě nenese jen svátky opíjení, zábavy, mrskání děvčat, pojídání vajíček, nebo schovávání těch čokoládových. Ale skrze učení o smrti a vzkříšení Ježíše Krista můžeme zažít i lekci o přijetí.

Přijmout vlastní utrpení a smrt a nerozčilovat se ani na Piláta, ani na Židy, ale prohlásit „odpusť jim, nevědí, co činí”. No není to neuvěřitelné? Kdo z nás by něco takového dokázal??

Možná kdyby byli šli křesťané v dějinách ve stopách svého vzoru a nesnažili se Židy za smrt Ježíše trestat, mohli jsme si ušetřit spoustu starostí. Minimálně s Izraelem a s tím, co jeho přítomnost působí na Blízkém Východě.

Kdysi jsem v Izraeli byla a na Blízkém Východě mezi muslimy studovala arabštinu. Ježíš Kristus se právě v Izraeli pro mě stal synonymem lásky a přijetí a zcela logické síly, kterou v sobě ono nést svůj kříž s láskou nese. A v dubnu jsem tak na blogu připomínala článek K čemu může být ateistovi svátek ukřižování. 

Lekce o přijetí budou zjevně následovat i v květnu. Jak jinak – květen i červen bývají pro mě symbolem lásky. A láska není nic jiného než nepodmíněné přijetí toho, co je :-)

Doufám, že i Vy jste prožili duben jako měsíc, který byl co nejšťastnější. Doufám, že jste se neupracovali k smrti :-) Zažili jste něco neočekávaného? Vyřešili jste nějaký vnější nebo vnitřní konflikt? Dostalo se Vám pomoci? Pak máte mnoho důvodů k vděčnosti a štěstí jde přece s vděčností ruku v ruce :-)