Návraty – Jen jediný krůček ke štěstí

I tento článek vznikl na blogu už v jeho prvopočátcích – v roce 2013. Vznikl ještě předtím, než se má přání prožívat to, o čem jsem již kdysi dávno psala (viz minulý článek), začala dost dramaticky prolamovat do mého života. Fakt, dávejte si pozor na to, co si přejete :-)) Pokud zamíříte do světa nepodmíněného vědomě, ta cesta je stejně náročná jako samotný kurz vipassany (uvidíte sami, až se z kurzu vrátím). Těch 10 dní jen intenzivně naznačuje, o co na této cestě jde. Je náročná, ale prožitky absolutní svobody a radosti z ní vyplývající pak stojí za to! Není to taková pohodička jako si vizualizovat to, co si přejete, a pak to získat. Ale získáte nezměrně víc!! A stačí udělat jen ten jeden jediný krůček ke štěstí. Nepotřebujete k němu totiž nic z toho, co byste si chtěli vizualizovat! Ale o tom, jak jej udělat, jsem pak napsala fůru článků, e-knih a ebooků, připravila jeden mailový kurz (Mimoňská cesta do Jiného světa) a jeden zkušenostní v podstatě videokurzík (DARUJTE (SI) POHODU).  Není to prostě snadné :-)

 

Štěstí není tam, kde ho obvykle hledáme.

Ne, opravdu nemusíte čekat na partnera, na kupu peněz, nebo vysněnou práci, abyste byli šťastní. Ne, nemusíte pouze přetrpět všechny ty dlouhé chvíle, než budete mít ideální váhu, ideální postavu. A dům se zahrádkou.

(Vykašlete se na to. To fakt nemá smysl :-) A naplnění Vašich snů to nepřiblíží… spíš naopak.)

Zapomeňte na dlouhé seznamy Musíš a nesmíš, jinak…

Také jste to slýchali jako děti? Doma? Ve škole? V té době jsme ještě většinou šťastní byli, pravda? Tedy pokud jsme se dokázali radovat z toho, co jsme měli, výskat, běhat, cákat kolem sebe a usmívat se přitom na celý svět. Dokud jsme nezačali něco CHTÍT. CHTÍT něco, co jsme neměli. Něco, nač jsme chtěli dosáhnout, ale bylo to mimo náš dosah.

A přitom to pravé, nefalšované, nepodmíněné štěstí na dosah máme vždy. V každém okamžiku.

Proč po něm tedy nesáhneme? Proč se pořád TRÁPÍME a pořád na něco čekáme… a pořád něco CHCEME? Tu peníze, tu partnera, tu dovolenou u moře, nebo nejnovější smartphone?

Proč?

Opravdové štěstí otázku „proč?“ nezná. Neklade si podmínky. Stejně jako opravdová, nepodmíněná láska. Opravdové, nepodmíněné štěstí je spokojené teď a tady. To je logické, ne?

Tajemstvím opravdového štěstí, tím jedním jediným krůčkem, který nás od něj dělí, je PŘIJETÍ.

Přijetí sebe sama, přijetí lidí, přijetí celého světa. Takoví, jací jsou. Beze strachu, bez odporu, bez touhy po něčem jiném a lepším.

Je to tak prosté.

A tak nepřijatelné, že? Jako bychom se měli vzdát toho, co je nám nejcennější.

• A přitom jde jen o to přijít na to, co člověk DOOPRAVDY chce a kde to může nalézt.
• Zjistit, čeho se bojí a proč má na to plné právo. A zda je vůbec čeho se bát.
• Zjistit, co má smysl a co zcela jistě ne.
• Pochopit, že vnější svět Vás nemůže ohrozit. Že svůj život máte ve svých rukou.
• Vyměnit touhu za vděčnost a radost.
• Vyměnit strach za důvěru a naději.
• Vyměnit minulost a budoucnost za přítomnost.
• Té se plně otevřít a užít si ji s pochopením, láskyplným soucítěním a vděkem.

(Zjišťuji, že těch modrých částí s odkazy je mnohem méně než těch černých. Takže mám ještě hodně o čem psát :-))

Podle mě není většího štěstí.

Máme ho na dosah, jen jeden jediný krůček. Ale kolik kroků musí každý z nás ujít, abychom mohli udělat ten poslední?

Já jich mám v každém roce 50… 50 kroků z Absurdistánu toho našeho lpění na tom, aby se svět točil podle našich představ. Lpění na utrpení s tím spojeným…