41. Sen… (Absurdistán 2014)

Nedávno jsem se přistihla, že žiju ve snu. Ne že by ten život byl tak vysněný. Vůbec ne. Je jen absolutně nereálný. Je jen v mé hlavě.

Když člověk začne meditovat, může si najednou uvědomit, že většinu života tráví někde ve snách. Je jak jeden ten chlapeček z dračí třídy, který by nejradši byl někde jinde (protože být na té angličtině se mu tak strašně nelíbí). Klidně někde v družině pod stolem. Ale hlavně jinde!

Nebo jak jedna holčička z té samé třídy, která tam tedy je, ale není tam vlastně vůbec s námi. Něco si dělá, občas se připomene (Look at, look at!), občas ji něčím zlákáme, ale většinou jako by tam nebyla.

Nebo jako jeden chlapeček z té samé třídy, který tam sice je, ale jako by nebyl.

Nebo zbylí dva chlapečci, kteří by sice strašně rádi, ale nějak jim ty myšlenky pořád odbíhají k nějakým lumpárnám :-)

I my pořád utíkáme k těm svým touhám, chceme být v jiném světě, na jiném místě, ať už je to místo plné potěšení, nebo utrpení. Ale hlavně jinde než teď a tady.

Jenže svět v naší hlavě je jen iluzorní svět a naše reakce jsou pak, jak když saháme po bublinách, nebo bojujeme s přízraky. Nic skutečného nezískáme a zbytečně se děsíme pouhých stínů. A nemáme šanci vnímat nic skutečného.

A tak:

• proč spát??

*********************************************************************************

Jak se mi tento týden dařilo? To najdete v článku:

Život je neustálé vypadávání z hnízda – jak jinak se totiž naučit létat?

**********************************************************************************

Tímto článkem začíná už čtyřicátý první týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme za polovinou). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)