Maitréja – bódhisattva soucitu… je super, že právě toho nic nevyvede z míry; photo credit National Museum of Korea)
Vsadím se, že se Vám nedařilo nebýt slepí a hluší, jak znělo téma tohoto týdne. Nic si z toho nedělejte, oči a uši sice máme, koukáme se a posloucháme, ale nějak nevidíme a neslyšíme. I kdyby se nám něco říkalo pořád dokola…
Taky se mi dvakrát nedařilo, i když paradoxně to bylo mnohem lepší v tom mém nejadrenalinovějším období pondělka a úterka. Když se hraje o to opravdu důležité – o zdraví, ne-li o život, najednou je člověk bdělý ažaž… také máte tu zkušenost??? Paradoxně ve chvílích, kdy se člověk nejvíc bojí, tak má nejvíc oči na šťopkách… Jak se zpívá v té mé oblíbené fantómské písni: Night time sharpens, hightens each sensation. A přece je ta písnička krásnou ukolébavkou, která má hrdince pomoci přestat se té temnoty bát, s důvěrou ji vnímat a poddat se jí.
Ani s pitným režimem to nebyla žádná sláva… piju tedy jak Dán, ale to jen proto, že po té adrenalinové části plné horka mám přirozeně větší žízeň. Však i to přejde, nebojím se…. na nějaký systematičtější návrat k režimu ještě dojde.
A tak se mi tento týden nejvíc do života promítlo ono JÍT DO TOHO S ODVAHOU, jak jsem o tom psala v úvodním článku A je to tady!. Protože dít se můžou různé příšerné věci :-) Třeba to, co zdáli připomíná příznaky mrtvice.
Také jsem líp slyšela (sice až ex post, ale přece jen), co vlastně říkám! No, nedivte se. Někdy mluvíte a mluvíte a neuvědomíte si ani proč :-)
A pak ještě ono: nenechat se vyvést z míry. Protože jsem byla vyvedena hned dvakrát –
- Jednou mě to vyšvihlo do výšin nadšení z našich orlích praxí a z Orla v hnízdě jako takového a do velmi výrazné bdělosti s tím spojené, protože z mého hlediska mi to zachránilo minimálně nějaký ten pobyt v nemocnici. Proto já tak zbožňuju adrenalinové zážitky a vypjaté situace!! Bojím se jich sice jak čert, vyhýbám se jim, ale když ony mě tak úžasně obdarovávají!
- Podruhé mě to z těch orlích ptačích výšin srazilo zas dolů… to když si člověk uvědomí, kam má jít dál a co všechno ho tam třeba také čeká.
Prostě nahoru a dolů… člověk by si málem řekl, že by si měl fakt vyjasnit, jestli o ty adrenalinové zážitky stojí, nebo se jim chce radši ze strachu vyhýbat…
********************************************************************************************
Tento článek završuje další týden projektu Absurdistán 2015, který jsem věnovala tématu vnímat bděle své okolí a nenechat se vyvést z míry. Úvodní článek k tomuto tématu najdete zde.
Žít je umění 
Já četla v nadpisu, co vás vyvedlo z míru :-)
Však to je totéž :-))) A tak jak… vyvedlo tě tento týden něco z „míru“ natolik, že sis řekla, že tohle už nikdy nedopustíš?? :-))
Jo, ale dávám pozor na to nikdy… Další lekce pokory… Jak jsem se chválila u Alinky, tak den na to mě May tak vytočila, že jsem jí majzla lžící :-(
Až tak?? někdy se necháme vyvést z míry velmi snadno, co? PRavda… ono nikdy by člověk používat neměl… ani by se neměl za selhání moc peskovat. Asi. Prostě si to uvědomit… když si je člověk vědom, je to všechno hned lepší…
Pingback: Leden – místo legrace strach. A spousta adrenalinu :-) | Žít je umění