Bod, ze kterého není návratu

Fakt zvláštní týden… nějak umělecky zaměřený. Síla hudby je prostě síla hudby, co s tím?? Máte s tím také tu zkušenost? To, jak Vám nějaká hudba neustále zní v hlavě (aniž byste byli napojení ušima na MP3? :-)).

Nedávno jsme byli s manželem a dcerou bruslit… a mně nedalo než si pořád dokola notovat část téhle písně.

Když jsem ji slyšela poprvé, tak jsem byla jak konsternovaná…

Hudba má holt moc mě pohltit a nepustit… víc než kniha, nebo víc než film. Protože je krátká, silná a člověk si ji může pouštět pořád dokola a zpívat, kamkoliv jde. V hlavě zůstane jen melodie, pár slov a jinak nic. Nejčastěji zůstanou ta slova, která k Vám promlouvají nejvíc, které máte potřebu si zapsat do srdce a nezapomenout… a neustále si je připomínat…

A která píseň to je tentokrát?? Třetí (vlastně v mém pořadí toho, jak ke mně promlouvaly, je to druhá) píseň z Fantóma Opery. Píseň ve které přijde na jeviště Fantóm převlečený za Dona Juana. On neví, že na něj všichni nalíčili past. Jen Christine to ví… a Christine v půlce duetu poznává, že na jevišti je s ní místo herce právě on.

I takhle píseň je v zásadě milostná píseň – tak znáte to, Don Juan, svůdce žen :-) Ale podobně jako u Broken wings, ani tahle píseň se tak nemusí „číst“. Láska totiž není jen to okouzlení smyslů, jak jsem kdysi psala v jednom svém článku – asi tom nejsilnějším manifestu lásky, který jsem kdy napsala, v době, kdy jsem to cítila nejsilněji… v článku, ke kterému se právě z tohoto důvodu ráda vracívám, protože právě díky těm slovům se člověk může vrátit zpět k té hodnotě, kterou tenkrát prožíval, ale kterou spousta dalších zážitků a událostí mohla překrýt…

Bodem, ze kterého není návratu, může být jakýkoliv bod, kdy se člověk konečně rozhodne, co vlastně chce. Zahodí to věčné „pokud“ a „až když“. Přestane vzdorovat. Spálí ten most za minulostí a vnímá, jak hoří. A jak už není cesty zpět. A tahle píseň je také o rozhodnutí a o vášni, která se za takovým rozhodnutím skrývá, protože bez skutečné vášně není žádné správné rozhodnutí… bez skutečné lásky se houpeme jen na houpačce touha – strach…

A takhle píseň to umí tak krásně říct… 

Tak si ji užijte – Point of no return z Fantóma opery (a na konci můžete vidět, CO skrývá pod tou svou známou maskou):

DON JUAN (PHANTOM)
You have come here
in pursuit of
your deepest urge,
in pursuit of
that wish,
which till now
has been silent,
silent . . .

I have brought you,
that our passions
may fuse and merge –
in your mind
you’ve already
succumbed to me
dropped all defences
completely succumbed to me –
now you are here with me:
no second thoughts,
you’ve decided,
decided . . .

Past the point
of no return –
no backward glances:
the games we’ve played
till now are at
an end . . .
Past all thought
of „if“ or „when“ –
no use resisting:
abandon thought,
and let the dream
descend . . .

What raging fire
shall flood the soul?
What rich desire
unlocks its door?
What sweet seduction
lies before
us . . .?

Past the point
of no return,
the final threshold –
what warm,
unspoken secrets
will we learn?
Beyond the point
of no return . . .

AMINTA (CHRISTINE)
You have brought me
to that moment
where words run dry,
to that moment
where speech
disappears
into silence,
silence . . .

I have come here,
hardly knowing
the reason why . . .
In my mind,
I’ve already
imagined our
bodies entwining
defenceless and silent –
and now I am
here with you:
no second thoughts,

I’ve decided,
decided . . .

Past the point
of no return –
no going back now:
our passion-play
has now, at last,
begun . . .
Past all thought
of right or wrong –
one final question:
how long should we
two wait, before
we’re one . . .?

When will the blood
begin to race
the sleeping bud
burst into bloom?
When will the flames,
at last, consume
us . . .?

BOTH
Past the point
of no return
the final threshold –
the bridge
is crossed, so stand
and watch it burn . . .
We’ve passed the point
of no return . . .