Moře

Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.

Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?

Každou vteřinou,

částečku po částečce,

se stává součástí vod –

nezaniká, jen nabývá jiné podoby.

Kdyby skála měla srdce,

s každým zrníčkem, které by odplavilo moře,

by se žalem zachvělo.

Kdyby skála měla tvář,

s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla,

by její oči uronily jednu slzu.

Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.

Kdo ví, co ono bezedné moře skrývá,

a kdo ví, jací se vynoříme na druhém břehu?

Nalezneme v temných, mrazivých hlubinách poklad, který tam uschoval vládce moří?

Zůstaneme jen zrníčkem písku, které nezachytí žádná síť,

nebo se proměníme ve vzácnou perlu, po které tam nahoře touží?

Moře vám strhne masky,

rozmělní vás na kousky

a jen ti z něj vyjdou se srdcem čistým jako nejbělejší perla,

kterým se i v tom živly zmítaném prostředí podaří najít místo ke spočinutí a klid.

A pokud vás zachytí dravý proud lásky,

nebraňte se mu.

Otevřete svá srdce a nechte se jím vést.

Strhne vás do nebezpečného víru

a stáhne vás do temnot,

ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout,

jinak vás pustí ze svého sevření a vy již nikdy více nespatříte světlo.

Důvěřujte

a její proud vás úzkou soutěskou vyvede mezi hravé delfíny a mnohabarevné korály.

Ale ani zde vaše putování mořem života nekončí,

neboť láska není hra, ani omámení smyslů krásou.

Každý, kdo by na tomto místě zatoužil zůstat,

bude dříve či později vyplaven jako nicotné zrníčko písku na pobřeží

a ti, kteří budou přicházet, aby své tělo nabídli očistné moci vod,

po vás budou šlapat.

Držte se pevně lásky,

ta jediná vám bude ochranou v temnotách i na světle.

Ukáže vám ty nejvzdálenější zátočiny,

zbaví vás všech nečistot,

vyhladí vás

a pak vás bohatě obdaruje.

Jedině ona vám dá ve všem to zmatku pocit spočinutí a klidu.