Červenec a milující bytosti

(photo credit: Remi Jouan)

Červenec přinesl krásné téma v různých obměnách – téma milující bytosti.

Svobodné milující bytosti.

Protože je něco jiného být otrokem toho, co (nebo kdo) se nám líbí/nelíbí, a být tím, kdo miluje. Milující bytostí…

To je velký rozdíl. Všimli jste si ho již někdy???

1. Je přece rozdíl mezi tím, když cítíme, že něco milujeme (třeba koně), a tím, když „chci to a teď hned„, „když nemůžu mít koně, radši nebudu mít nic“ apod. A rozdíl mezi tím, když jsme opravdu milováni (a čištěni, aby jsme byli to krásné zrcadlo), a když je nám jen pochlebováno…
2. Je přece rozdíl mezi tím, když milujeme tak, že ačkoliv dáváme, tak nám neubývá, a tím, když myslíme jen na to, co ta láska „dává nám.“ Jedním rosteme, druhým ztrácíme rovnováhu. Opravdová láska nepotřebuje brát, jen dává a přijímá. Respektuje sebe i druhé.
3. Je přece rozdíl mezi tím, když sami sebe milujeme tak, že se u kamen jen ohříváme, nebo když se o ně spálíme. Možná je to právě ono znamení, že se nemáme ničeho „chytat“ :-)
4. Je přece rozdíl mezi tím, když druhé vnímáme a reagujeme na ně, a když je soudíme a kritizujeme.
5. Protože nestojíme proti sobě, ale vedle sebe. Každý konflikt je jen iluzorní…

Hmm, to bylo takové velmi hutné shrnutí všech pěti (ano, pěti) červencových týdnů. Ale Vezměme to téma pěkně postupně, týden za týdnem:

První týden
Svobodná milující bytost je v lásce důsledná! (ale ne extremista :-)) Jak často se lásce zpronevěřujeme? Minutu, za minutou… kdykoliv, kdy sami sobě i druhým vytváříme místo klidu a štěstí a toho, co nám prospívá, jen peklo na zemi a sešup ještě hlouběji do těch pekel…

Ale bacha na jednu věc… to, co nám zdánlivě ubližuje, někdy může být přesně to, co nám prospívá… třeba kritika… Co myslíte?? Opravdu nejde chodit kolem upatlaného zrcadla a předstírat, že je čisťounké. Nemusíte být obsedantními „čističi“, ale milovat čisté zrcadlo přece můžete :-) A ano, být tím kritizovaným velmi bolí, ale alespoň člověk objeví, kdo je ten, kdo je vlastně kritizován a koho to tak bolí… a může ho nechat rozplynout jak tu páru nad vřícím kotlem…

Druhý týden

Milující bytost dává (a přijímá!), ale zásadně nebere. Ne že by nesměla. Ona prostě nepotřebuje. Vše má.  Nemá ani potřebu se chránit. Nebojí se. A vnímá, že kdykoliv bere, vyvádí ji to z rovnováhy. Ponižuje. Přestává být rovnocenným partnerem tomu druhému. Ne, není špatné být potřebný… každý jsme někdy potřebný… hluboko v propasti a sami se neumíme vyškrábat nahoru. Ale je špatné si myslet, že potřebujeme být potřební… už navěky tam dole…

Ne, já vím, co nás povznáší. Určitě jste to zažili i Vy, jenže na to tak často v tom utrpení zapomínáme. Je to právě to pochopení, soucítění, ochota dát to, co potřebuje ten druhý.

Ten druhý týden jsem skrze svou dceru a bazén zažila tu nejdůležitější lekci z respektu k sobě (neubližovat si, vnímat vlastní hodnotu) i k druhým (respektovat jejich kapacitu a potřeby…).

Třetí týden

Milující bytost je šťastná. Nesahá pořád hloupě na rozpálená kamna, nedotýká se toho, co žhne a pálí a bolí. Kamna jsou snad k tomu, aby nás zahřály a rozpustily ledy, no ne??? Cesta ke štěstí není zas tak těžká, ačkoliv může být někdy zdlouhavá a náročná. Ano, stačí jen jediný krůček. Ale možná potřebujeme i víc než jen to, abychom ho pocítili. Kdykoliv. A to jako FAKT KDYKOLIV :-)

Čtvrtý týden

Milující bytost si uvědomuje, že kritizovat lze jedině okolnosti. Protože o druhých lidech toho víme stejně tak málo jako sami o sobě. Protože hlavně sami před sebou skrýváme své pravé motivy pod rouškou altruismu a dodržování zásadních hodnot. Ano, to byl ten týden v Turecku, kdy se zhmotnilo další téma Absurdistánu – soudíme druhé. A nemůže za to ani delegátka, ani hotel, ani kdokoliv a cokoliv jiného. Tak to prostě chodí a mně opravdu nezbývalo než se potutelně usmívat.

Pátý týden

Milující bytost vnímá, jak se věci mají. Vnímá obrázek přesně takový, jaký je. Všechny puzzlíky zapadly, žádný se neztratil, žádný se nepovaluje pod gaučem…

Vnímá jednotu všech těch puzzlíků… vnímá to, že ve skutečnosti neexistuje Já a nějací Ti druzí… že ve skutečnosti proti sobě nestojí dva protiklady, ale fungují v jednotě. Není buď anebo. Protože není buď bez anebo…

A tak konflikt je vždycky iluzorní…