Únorový výkřik do března: „Budeš aspoň ty lepší???“ :-)))

(photo credit: AlvesGaspar)

Ráda si připomínám, co jsem zažila (a naučila se). Hlavně od té doby, co jsem to jednou neudělala, a pak bušila hlavou do zdi, že jsem nepoučitelná :-) Občas bušívám i tak, protože bych si jednou měla všechna tahle měsíční shrnutí vytisknout a pravidelně si je číst… protože ta má paměť…….

Nejhloupější si připadám, když zjistím, že jsem nějaké „úžasné poznání“ poznala už před časem…. :-)

Leden byl podle posledního shrnutí adrenalinový měsíc. Tedy co se tenkrát dělo… a já už na to málem zapomněla… i když ona mírně znecitlivělá ruka přichází úplně k sobě až poslední dobou…

Tenkrát jsem doufala, že únor bude lepší.

Jak to mé přání dopadlo??

Myslím, že únor bych mohla shrnout takto: únor nebyl o moc lepší….

Začal otázkou proč se sami k sobě chováme jak sadisti (to bylo ještě před 50ti odstíny, o kterých tu tedy byla také řeč :-))… to bylo ten týden, který sice končil pořádnou lyžovačkou a lázeňskými procedurami (jak lépe se k sobě chovat??) v Karlově studánce, ale zároveň i pořádnou porcí horkých malin. Prostě se těch svých chutí nevzdám a nevzdám! Jste taky tak vzpurní???? :-))

Pokračoval labyrintem plným fat morgán, ve kterém jsem chtěla s důvěrou jít. No, snaha byla… ono mi holt někdy nezbylo nic jiného než skočit (než se nechat do té hluboké vody shodit), nebo se vzdát i toho, co považuji z hodnotné (protože kdo dokáže posoudit, co je správné a co špatné… tak často se mi poslední dobou hodnoty mění v dlaních ze zlata na bahno a z bahna na zlato….)

S nástupem nového roku (tentokrát čínského) a prvních příznaků probouzejícího života jsem zatoužila po probuzení i já. Ale smůla. Dočkala jsem se jen náročného úkolu, který ve mně probouzel spoustu nepříjemných emocí. Jenže už loni jsem pochopila, že cesta za pokladem vede tam, kam máte strach vstoupit. A že čím dřív se tomu přestanete bránit, tím líp. A že pomoc se vždycky najde, když Vy najdete tu odvahu… A ona se našla a tak byl celý týden vlastně super! To ty knížky od Pemy Chodron, o kterých jsem v únoru hodně psala (Co dělat, když se cítíte pod psa? A je to táááák primitivní, Bože). I ona tam psala, že když skočíte démonům do tlamy, tak démoni zmizí…

A jak únor končí??? No přece tím, že mohlo být i hůř… :-))) Své pohádky jsem sice nedosáhla, můj ideál je někde zahrabán, to zlato vykoukne z pod nánosu hlíny jen občas, někdy bych nejradši s tím nahlížením do temných zákoutí své duše přestala… ale nějak to nejde :-))) Tak třeba mě to brzy přestane bavit… a najednou to všechno právě proto půjde :-) Rozhodně mě to zatím všechno baví až moc :-)

Tak že by březen????

Co Váš únor??

A co Váš březen?????

Samá pozitiva a na konec auto a dovolená v Jugoslávii???